ber-tram komentáře u knih

Není marné zakončit rok tou nejlepší knihou, jakou jste během něj přečetli? Není s podivem, že za minulého režimu mohla tato obžaloba vykořisťovatelského kapitalismu směle vycházet? Není fajn střídat kapitoly kratší, postihující širší souvislosti, a delší, zaměřené na osud jedné rodiny? Není od autora milosrdné, že tu mizérii raději utnul a nedovyprávěl do tušeného konce? Prauda. Čloujek musí mět ňákou naději... 56/16

7 02.01.2017

Načas si dám od Dvořáka oraz, dočítal jsem jen pod tlakem uplynutí knihovní půjčovní doby. Formát jako neskladný čtverec, množství textových oken / popisků křížem propojovaných s fotkami, přespříliš báchorek a spekulativních souvztažností, nadto úsek Dolní Berounka již přečten. Nepotkalo mě to jako předešlé, obsahem i grafikou.

21.12.2016

Kniha sugeruje dojem, že Irové byla sebranka zpupných budižkničemů. Hlavně chlapi. Nacionalisti, ožralové, potížisti, nemakačenka. Jestli jim chtěl autor vystavit vizitku, pak se mu to i přes humoristický podtón a hru na dětské city podařilo. Ale humor a cit naštěstí hrály vrch, takže jsem tuhle kroniku veselé bídy dočetl. 21/16

1 20.12.2016

Nerozumím, proč v edici 3x zaujímá první příběh S. H. a J. W., v němž se oba seznámili, až poslední místo? Anebo se znali už z internátu díky Spielbergově produkci Young Sherlock Holmes? Kdoví, jisté je, že tenhle druh starosvětsky důvtipné krimi z dob, kdy tep doby ještě bil pravidelně a svět měl svůj řád, nemůže zklamat. 24/16

1 20.12.2016

Dráhu ke slávě si už Kopřiva umně vyASFALToval, dovolme mu polevit a ušetřeme ho licoměrných poklon. Od toho má pochlebníka Pavlovského (viz doslov). Rychlopalba uspěje jako sbírka místy trefných, místy humorných, místy mrazivých postřehů. Komplexně neobstojí: hranice mezi vtipem a trapností průsvitná, příběh komiksově povrchní a řídký, mluva plytká a adolescentní, chyby ve scénáři školácké (záměna Tauber/Toufar), pokusy o právní kvalifikace učebnicově roubované (i scestné). Jedině přesvědčivě zahrála Praha, nemaje co předstírat. Dobrou zprávou pro Kopřivu je, že mu na vrakovišti literárních ojetin už drží místo Kulhánek. 55/16

3 19.12.2016

Prostě turistické vádemekum postavené na stručných, abecedně uspořádaných místopisných heslech o kraji, který byl donedávna takřka za oponou. Díky skladnému formátu, semknutější a věcnější informační základně si před souběžně čteným (upovídaným a rozháraným) almanachech Střední Brdy – hory uprostřed Čech drží zřetelný náskok.

15.12.2016

V atypickém grafickém vyvedení nabobtnává tato studie o kvantum zbytečných stran; vlastní pojednání činí slabou polovičku. Inu, kreativita začíná, když máte v rozpočtu o nulu méně, abych ocitoval z přebalu. Nejužitečnější bude text asi těm, kteří všechna demografická ohniska, resp. města, na nichž jsou demonstrována protikladná urbanistická paradigmata, blíže poznávali.

14.12.2016

I po čtvrtstoletí může tahle brožura uspořádaná veskrze podle hudebních trendů hýbajících 70. a 80. lety rozšířit obzory a ozřejmit znalosti. Postřehy koncipované nenáročným časopiseckým jazykem se vstřebávají snadno, i když třeba mnou protěžovanému metalu dali Springsteenem hypnotizovaní muzikologové setsakra na frak. No, připouštím, že to není jen věcí osobního vkusu, ale i komplexnějšího vjemu, aby vyšlo najevo, že tento tvrdošíjný styl opravdu neměl ve své pravěké sveřepé grimase čili bez koaličního potenciálu kloudnou perspektivu. Jak by autoři posoudili pozdější fúzování metalu s kdečím, se už knižně nedozvíme.

1 13.12.2016

Francouzské studentské oči nahlížejí do americké mentality poměrně všímavě, mohu-li soudit ze zprostředkovaných dojmů (za oceánem jsem totiž nebyl). Vročení děje do bouřlivého nástupu rokenrolu s sebou ovšem nese trpký následek, že soundtrack k filmové verzi je sice popisný, leč hrubě nekonzistentní, proto knihu do zdejšího seznamu »Knihy, jejichž filmové verze mají poslechuhodný soundtrack« nezařadím. 54/16

12.12.2016

Prodloužený víkend (rychlejším jen víkend) a kupu dojmů, tolik zabere shon za střípky pravdy ukryté pod nánosy minulosti a politiky – v zájmu jejího odhalení i ututlání. X-krát omílané téma holocaustu se zde s využitím historických pramenů vyjímá v důvěrně přitažlivém thrillerovém tvaru, který knihu rázem katapultoval na jednu z nejlepších, co jsem četl. Letos. 53/16

1 06.12.2016

Rázovitá figurka, tenhle Welzl. A ten slovník! Obdivuhodný zoufalec, který v pokročilém věku z mírného klimatu svéhlavě tíhne do severské mrazničky, kde sice nádherně, ale už víceméně skomírá. Jak si ho pamatuji z nějaké fotky ve školní čítance, nesu si vjem, že nadváha patrně není neodbytný handicap pro přežívání, ale po přečtení těchhle memoárů mínění koriguji, že ani bůhvíjaká přednost. 52/16

1 05.12.2016

Nejvíce mrazí z vědomí, že takovej zmetek opravdu řádil a pak ho humánní společnost živila (a dodnes vlastně živí!) v lochu. Není to tedy důmyslně spletitá detektivka vyfabulovaná na senzacechtivý odiv, nýbrž přímočará, v praxi kdysi odkroucená kriminální kauza. Zřejmě proto jsem ji nevstřebal takříkajíc na jeden zátah, nešť na etapy, i jak se vleklo pátrání. Glorifikaci policejní fachy »pár správných chlapů« nelze autorovi zazlívat, ovšem mnohé rádoby vtipné interpersonálie a narážky si mohl nechat pro sebe. 51/16

3 28.11.2016

Jak já se tím prokousával... Jedině vítězství Donalda mě nakoplo, abych to dočetl. Přál bych si spíš přečíst kandidátsko-prezidentský životopis jeho. Ne že by to bylo napsáno nečtivě, ovšem takřka mě to nechytlo. Historická fakta přezkoumat neumím, musím jim věřit, ačkoliv u těch osobních dialogových fabulací to jde jen stěží. Přečetl jsem z úcty k dárci, ne ze zaujetí látkou, zůstávám proto výjimečně bez hodnocení, objektivně by totiž mohlo být *****, subjektivně však klidně *.

Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16

3 14.11.2016

Přepis TV dokumentárního cyklu, který jsem souvisle nesledoval, do knižní podoby otevírá i pohled do oficiální obrazovkou zamaskovaného zákulisí hektického natáčení, kde si jednotliví zpovídaní počínali... inu různě. Autor si proto občas neodpustí rýpnutí do některých rádoby primadon, ale v zásadě zachovává neutrální průzor na danou scénu, jehož objektiv závisí na okruhu uměleckých respondentů. Je to skládanka fotek, citací, vzpomínek, faktů – dozvuk televizního seriálu, druhotná surovina, která u příznivců žánru vyvolá veskrze příjemné reminiscence, oživí souvislosti, zprostředkuje tipy pro sběrače knížek a desek.

09.11.2016

Nemusí se autor (právník) nezbytně řadit mezi protěžovanou spisovatelskou (rádoby) elitu, aby uměl zosnovat k přemýšlení nutící, převážně do soudní síně situovanou polemiku na téma světské spravedlnosti. Zručně používá nevšední vyjadřovací slovník, jakož i profesní mluvu blízkou těm, co mají nastudované trestní kodexy. 49/16

24.10.2016

Jezdívali jsme podél ní s železnou pravidelností, přesto po přečtení 150 stran a prohlédnutí mnoha fotek lačně brejlím do mapy, kudy jsme to vlastně cestovali? Knížky z téhle edice prostě a čile otevírají oči, viz ostatní mnou komentované tituly.

1 20.10.2016

Zjišťuji, že Waltari radši poslouchám, než čtu. Egypťan Sinuhet byla jedna ze dvou knih, kterou jsem odložil v půlce, kam jsem se doplazil s velkým přemáháním...
Severské dějiny neznám, tudíž se dohaduji, jestli opravdu světí takovou královnu z lidu uhranutou labilním panovníkem? Ovšem měl bych být spíše unášen proudem událostí, jako třeba při četbě Loukotkové či Neffa st., že? Jenže nejsem. Jazykově sice jednotný a hutný styl se totiž neprosadil do příběhu, a ten zůstal mělký a vlažný.
Hurá, každopádně jsem dočetl, což přisuzuji přijatelnému rozsahu a vlastní trpělivosti. Waltariho nicméně neproklínám, spadeno mám na jeho detektivky. 48/16

17.10.2016

Ani ne objevitelský jako právně-administrativní, výrobní, urbanistický, enviromentální, málem budovatelský, varovně protiněmecký, dílem válečný, každopádně vizionářský. Takový je syžet, kterému odpustíte zkratkovitě naivní styl líčení, uvědomíte-li si rok prvního vydání a pronikavost myšlenek. 47/16

Měl bych komentovat literární počin, a zatím bych radši už konečně setřel jeho původce - malinkatou velikášskou grafomanku (ač patří mezi mé favorizované spisovatele).
Kde jiný psavec občas zaslouženě oráží tvůrčí odmlkou, tam ona držkoklapným buldozerem hrne a hrne další story až je z toho 600 stran (nepřímo přiznaných obrazů z vlastního života).
Coby posedlá čoklofilka tentokráte vkládá své sarkastické politicko-společenské rozumy i do tlam frackovitých němých tváří, vnímá svět notoricky černobíle (buď super charakter nebo arci ksindl, nic mezi tím) a falešně empaticky, když v roli suverénní zpovykané paničky žijící si hrubě nad poměry v péči posluhovaček buď ve velkoplošném kvartýru či na venkovské usedlosti lamentuje například nad osudem kromobyčejně čestné, dobrosrdečné, obětavé, odborně špičkové, nenahraditelné, přetížené a napálené felčarky, která poté, co ji - jak jinak než sprostě - odkopl manžel, se tísní s děckem v garsoniéře a živoří od platu k platu... Jak dojemné.
No, je to kapánek slovní průjem čili proudí v komických návalech a rychlým tempem, že sotva doběhnete, načež za chvíli o něm nevíte. 46/16

1 04.10.2016