ber-tram komentáře u knih
Před 125 lety musela kniha explodovat, dneska příjemně zavání starými uspořádanými časy, kdy »zlo« umí čestně uznat převahu chytřejšího »dobra«. Výchovná četba to moc není, protože Holmes je zatvrzelý kokainista, a politicky korektní také ne, protože jak tehdy Britové mohli smýšlet o jiných národech?!
Žil jsem v domnění, že se tenhle případ kdysi objevil jako kreslený ve Čtyřlístku, ale asi neobjevil; pro občerstvení paměti viz bezvadné https://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/sherlock-holmes/ctyrlistek/?knihovna= 29/16
Futuristický boj zuří každou vteřinou. Proč? Za co? Za koho?! To možná netuší ani sám autor, akorát že mantrou je stroncium ve štítě románu o... O čem vlastně? Kdoví? O brutální akci, ne o vyzrálém ději (to jistě), o pár vtipných hláškách, ne o trvalém humoru (to spíše). O vyčerpání a poklesu tvůrčí křivky (to zaručeně). 28/16
Odseknout začátek a nastavit konec, vyleze z toho slušná psychologická detektivka; takhle se jedná pouze o – byť mimořádně jakostně a poutavě napsanou – červenou knihovnu. Trkly mě tři tajuplné zajímavosti:
1. netušená souvislost s bezprostředně předtím čtenou knihou Talentovaný pan Ripley: v obou se nad někým zavře hladina, a pachateli to projde…
2. pár dní na to, co jsem si Mrtvou a živou půjčil z knihovny, si mě mezi oblíbené uživatele telepaticky zařadila S1M0NE, která obdivuje právě autorku tohoto díla,
3. hlavní hrdinka má podle svého nastávajícího nevšední jméno, přestože za celou dobu vůbec nezazní; vypravěčka tak zůstává zcela anonymní, jakoby vlastně byla hrdinkou vedlejší. 27/16
Prvních 100 stran se vleče a nebýt filmu, respektive předpokladu, že se knihy drží, snad bych ji odložil. To ale ze zásady nedělám, a dobře dělám: pak už je to napínavá hra se záměnou identit, informačním zmatkem, falešnou důvěřivostí, potivým stresem. Až bych tomu klikařovi hajzlovi Ripleymu začal fandit! 26/16
Tipoval jsem, zdali zazní i jméno malé osady, kde máme chalupu. A představte si, v souvislostech zaznělo! Hned můžu pátrat v terénu a šířit osvětu!
Kniha je formou i rozsahem koncipována obdobně jako Strážci posvátných cest: zeměpisná fakta, lidové pověsti, barevné fotografie.
Nezapírám rozmrzení, protože spolutvůrce scénáře kompaktního válečného filmu z r. 1980 jej slepě nepřekopíroval, nýbrž invenčně odpružil do dějově rozbíhavé, kvantem postav zalidněné, formálně nestrukturované psychologizující črty, v níž jako mimochodem zarezonuje úděl Adalberta Hoferika včetně mrazivého (filmu naštěstí věrného) finále. Jenže abych zrekonstruoval, kdo je kdo, musel jsem se vrátit ke skvělému obsazení filmu (Bláha, Prachař, Zahajský, Frej, Zedníček, Lukavský aj.), který byl údernější než jeho knižní... ehm záloha. 25/16
Dvořákův mix faktů a bájí mi překvapivě padl do oka, notabene pojednává-li o kraji, který znám či poznávám. Na Jesenicko a Rakovnicko jsem si ho vzal s sebou a pomyslně dokresloval na mapu ty příhody, události a okolnosti, které se kartografům do miniaturního měřítka nevešly. Chystám se na druhý díl směrem z jihu na sever, který v databázi ještě NENÍ zařazen!
Realističtější Černá neděle, Harrisova prvotina, se mi líbila více. Ne že by psychopatický, trudným dětstvím zdeformovaný vrah nemohl být všední realitou, ovšem na stránkách knihy by s ní autor měl zacházet ještě o trochu rafinovaněji a doslovněji, než ukázal. Možná za to může současná inflace podobných námětů, že snižuje Harrisovu originalitu. Nicméně faksimile Blakeho Červeného draka jsem si zvědavě (na internetu) vyhledal. 23/16
Radši prorežimní angažovaný spisovatel, co psát umí, nežli disidentský amatérský pisálek, co bojoval proti režimu.
Procházka, kdysi hlavní dramaturg seriálu 30 případů majora Zemana, příběhy sestrojit dokáže. Strohá historická fakta obměkčí lidskými city, láskou k domovině a vypadne z toho semknutý, podprahově agitační román. Nu, spíše románek, jehož Fričovu filmovou »předlohu« z r. 1964 jsem si přesto zanedlouho na Masaryčce koupil na DVD za 29,- Kč (a včera ji viděl; kniha je lepší, jak jinak). 22/16
Leccos by se jistě dalo vytěžit ještě hlouběji – zejména »handicap« neslyšící, také bolest zubu – nicméně i beztak se jedná o tuze naléhavý, polidštěný thriller, ve kterém soupeří lidé z masa a kostí, ne předprogramovaní agenti či supermani; netřeskne jediný výstřel. Finále taktéž vyplyne spíše životně a očistně než triumfálně a destruktivně. Nač taky všechno završit efektním masakrem, to by snad blažilo milovníkům tarantinovských blábolů, jenže degradovalo předešlý děj této knihy. 20/16
Každé náboženství musí být do té míry chimérou, do jaké Ježíš mohl být považován za člověka. Coby zapřísáhlý ateista se dodnes divím, jak splavně se to četlo. Jářku, není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. 28/08
A přece existuje kladenský primát na scéně biografů! Rekonstruované kino Sevastopol získalo jako první v tuzemsku 70 mm formát a na širokoúhlou Kleopatru se sem v šedesátých letech sjížděly zájezdy z celé republiky! Viz str. 20, další údaje a reminiscence spíše pro pamětníky, fanoušky a patrioty nežli pro každého obyvatele Kladna.
Každý spisovatelský začátečník by si měl obrousit pero na věcném reportážním formátu a teprve pak ladit vlastní originální fabulace - pak by se možná daly i číst. Zhruba tohle mě napadá mezi řádky ledově ostrého Slavíčkova průzoru do života šesti lidských osudů determinovaných jedinou kalamitou. Myšlenky dokola omílané v hlavách protagonistů nejsou projevem autorovy bezradnosti, nýbrž výstižnosti: takhle zacykleně lidé opravdu uvažují, jsou-li sužováni palčivým problémem. I rozostřené finále zafunguje, přestože bych uvítal dovětek – a jak to bylo dál?! Ono by to klidně vydalo na pokračování.
Přečetl jsem dílo jedním dechem, příslovečně na trase Brno - Praha a zpět (jenže si liboval, že jedu pohodlně vlakem). 19/16
Jsem holt cynik, když nechápu, jak může být někdo fixován na manželku natolik, že se k ní chce nejdřív ze záhrobí vrátit, a když to nejde, aspoň tam na ni počkat a pak ji stůj co stůj hledat, namísto aby si cenil toho, že se konečně může před ní zašít. Avšak i nenapravitelný cynik vycítí, jak laskavou knihu dostal do rukou. Až příliš laskavou. 18/16
Všímat si drsného zevnějšku neznamená totéž jako pozastavovat se nad zjevnými povrchnostmi. Autorka jakoby si v povídkách nevěděla rady, k čemu se vlastně přiklání; bohuŽELARY… 27/08
OOOOO třeba názorně vysvětlí, odkud přiletěla novinářská kachna, ale zdali samotný OOOOO je či není hned celým hejnem do éteru vypuštěných kachen, toť badatelský oříšek?! Ovšem louská se báječně - každý večer pár hesel a máte za půl roku přelouskáno!
Hodiny odbíjejí tak psychotronicky angažovaně a prokomponovaně, až tlukot zní dietně a sterilně, jakoby kdesi za sklem. Ale přihoďme tam pár buzíků a leseb, to se dneska přece nosí, zachytračil si zapálený absolvent kurzu tvůrčího psaní, a to by nebylo, aby k nějaké té snobsky-kritické ceně nezačalo přihořívat!
Kožený film držel pohromadě jen díky výtečné Glassově hudbě. Ke knize jsem si ji nepustil. Chyba moje, leč primárně spisovatelova. 17/16
Inspirace k tomu, že není nic horšího než si v divoké přírodě sáhnout na dno - prázdného zásobníku... Věřte, že surový film z. r. 1972 je daleko průraznější než poetizující kniha, kterou jsem louskal ve slovenštině, nebyvše v r. 2008 ještě českého překladu. 26/08
Při mé velkorysosti dávám druhou šanci i tomu, kdo prvně pohořel. Renčínova debutní románová Nepohádka (30%) se totiž viklala ve všech pantech, načež druhý koráb, na který jsem natrefil v polici nádražní čekárny (kampaň vyřazeno z knihovního fondu, přečtěte a vraťte) také dost vrže, ale aspoň kamsi pluje. Jak to zhodnotit a nikomu moc nesrazit chutě? No, poslední dvě české knížky čtené před víc jak měsícem – Havlíčkova Helimadoe a Neffova Tma – se mi vtiskly do hlubin paměti, zatímco tenhle koráb jaksi vázne na mělčině. Zkrátka ho poctivě vrátím na nádraží. 16/16
Velkokapacitní jatka v režii průstřelného a pracovitého nezmara jsou v jádru poučnou humoreskou na téma jak přežít sám sebe. A ideální průpravou k bezkonkurenčnímu Kopřivovu Asfaltu. 25/08