ber-tram komentáře u knih

Jardo, ty naše poslechové hodnotící nocovky v ul. Mrkvičkova byly bezva, snad právě pro notně odlišný hudební vkus, s jakým jsme redaktorsky častovali interprety a jen občas se vzácně shodli na počtu paciček. Na poli literárním se také rozcházíme. Já totiž sebekriticky nic beletristického nepíšu, protože kdybych měl sám sebe svým dílem zaujmout tak, jako to tvé zaujalo mne, považoval bych to za ztrátu času. Ale úspěch ti přeji! 35/07

12.02.2016

Jardo, cením si, žes mi svůj debut věnoval osobně, tehdy jako můj šéf a kolega. Nedomnívám se však, že bys jako renomovaný hudební publicista měl (či dosud máš?) ambice prorazit v beletrii. Spíše ses potřeboval odreagovat od stereotypu recenzí, rozhovorů, reportáží apod.

11.02.2016

Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16

1 10.02.2016

Podání sice vědecké, s kvantem odkazů na jiné prameny, nicméně přístupné. Tedy minimálně každému, kdo není beznadějně tupý konzument (všežravec) a umí si přikázat spotřebitelskou sebekázeň (aneb zaktivovat samozásobitelství ekosystémových lidí) s vědomím, že zdroje nejsou bezbřehé a trvalý ekonomický růst v environmentálním kontextu představuje holý protimluv. Pěkně tyhle kontrasty znázorňuje kapitola o tragédii občin.

09.02.2016

»Žádný z těch dvou lidí uvnitř se nepozastavil nad tím, že jsem vešel oknem, ač jenom jeden byl mrtev.« (str. 28) »Vždycky jsem tu čekárnu nechával otevřenou pro případ, že by někdy přišel klient, chtěl si sednout a počkat na mě. Dnes tam klient seděl.« (str. 42) »Vrátil jsem se zpátky do kanceláře, posadil se do otáčecího křesla a klátil nohama, abych dohnal, co jsem zameškal.« (str. 91); citováno z edice 3x (Třikrát).
Žádné intenzivní, metodické vyšetřování směřující k šokujícímu odhalení pachatele tu zkrátka nečekejte. Chandler pod rouškou detektivního žánru spíše jen maskuje sérii více či méně zdařilých vejžmolů suše a neomaleně pronášených od flašky k facce se potácejícím soukromým očkem. Ale už jen pro ty hlody stojí za to si od Chandlera přečíst něco dalšího! 20/14

Nezauzlená próza zastává v Kingově mohutné bibliografii jakousi oddechovou bokovku, ovšem nastoluje konflikt nanejvýš realistický, jenž netřeba přikrmovat žádnou hororovou veteší. Střet dítěte s přírodou je sám o sobě dost drastický, přesto naučný a pozitivní. Jen ta paralela s basebalem mi úplně neseděla, byť na ní visí osnova i pointa knihy. 5/16

2 05.02.2016

Sotva jsme tu končinu párkrát provandrovali, přistála mi pod stromečkem tahle laskavá knížka! Ruku v ruce s ní jsem jakoby prstem po mapě mohl opakovaně provandrovat totéž a dozvědět se o historii, legendách a reáliích tamní divočiny mnohem víc, než postřehly pouze oči, když se tamtudy rozhlížely naživo.

1 04.02.2016

Takže machírek na kole se bude kapku vytahovat, jak přečůral divočinu, říkal jsem si skepticky, než jsem knihu otevřel a zběžně ji prolistoval. Šeredný omyl! Vrátil jsem se tedy na první stránku. S takovou pokorou autora a přiznáním vlastní malichernosti ve srovnání s drsnými přírodními živly jsem nepočítal. Že Aljašku překoná, jsem tušil, ale že o svém obdivuhodném výkonu podá báječné svědectví i na papíře, mě překvapilo a ponouklo k dalším jeho expedicím.

7 03.02.2016

Ne že bych knihu přímo zhltal, na to se zaobírá nepříliš atraktivními žánry pro mé ucho (takhle kdyby byla o filmové hudbě nebo o metalu!), ale přečetl jsem ji s hlubokým zaujetím, protože málokdo dokázal tak kultivovaně, jako dr. Dorůžka, v rozumných proporcích a živým jazykem přiblížit směrodatné vývojové osy hudby ve 20. století. Doporučení každému, kdo chce posílit základnu svých hudebních vědomostí i chuť k dalšímu průzkumu.

1 02.02.2016

Za prvé: Mluvěj jak jim zobák narost, slang, slang, slang! Popadněte Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého a najdete v něm obří nálož citací právě z téhle knížky.
Za druhé: Kde je Velinský zašmodrchaný a Pelc primitivní, tam Kutík válí: děj pádí elegantně, uvěřitelně a bez zaškobrtnutí.
Za třetí: Namísto obvyklých návěští »Tento příběh je fiktivní bla, bla, bla … podobnost postav se skutečnými čistě náhodná bla, bla, bla...« se píše toto:
»Zeptal se: „To se fakt stalo? A fakticky se to stalo tak, jak vypravuješ?“ Povídám mu: „Jo i ne. Ale jestli ten příběh tebe nebo jednoho z tisíce, co se dostali na skluzavku, v posledním momentě strhne zpátky, je dobře, že jsem ho vypravoval, ne? I když je to hrůza“«
Za čtvrté: Ano, je dobře, že to vypravoval. Bílou vydru nechávám spát dětskými sny. 4/16

01.02.2016

Veskrze pro zajímavost, že existuje knižní podoba, jsem tuto sbírku za pětikorunu koupil v příbramském antikvariátu krátce po revoluci, tedy dávno před hysterií rozpoutanou znovuuvedením seriálu v televizi. Ale zcela příhodně jsem až v této protizemanovsky štvavé kampani přečetl sedmero epizod se zvoláním: co by jiní literární patlalové dali za šikovnost vykonstruovat příběh povídkového formátu tak, jako to uměl dramaturg Procházka! Co na tom, že zrovna v tomto souboru jsou zařazeny spíše kauzy politicky angažované, ne klasické kriminální případy majora Honzika.

2 25.01.2016

Slovní hříčka v názvu trefně odkazuje na Čelakovského písmáckou nádeničinu, s jakou dával dokupy almanachy lidové slovesnosti. Dva sběrači tvrdé hudby na tom nebyli o moc líp.
Dneska? Kdejakou kapelu si vygooglíte, páč má vlastní webovky, profil v databázi tvořené samoobslužně přímo fanoušky...
Ale před takřka čtvrtstoletím, bez internetu, bylo skromné okénko v tištěné encyklopedii poctou i reklamou, a jen čas ukázal, zda signalizovalo popularitu nebo zapomnění. I po těch letech si v Ohlasech (připouštím, že trochu z nostalgie) vždycky milerád zalistuji.

1 22.01.2016

Každý měsíc, přátelé, každý měsíc přivedla dvojice novinářů na svět nové regulérní dobrodružství génia zločinu. Od února 1911 do září 1913 celkem 32 knih! Podle toho to taky vypadá, namítnou zasmrádlí pseudointelektuálové. Jistě, práce kvapná bývá obvykle málo platná, ovšem v případě této série nutno smeknout před disciplínou a pohotovostí, s jakou autoři vymýšleli fikané zápletky, komponovali svižné dialogy, budovali napětí a vykreslovali atmosféru temné Paříže. A kdo si neoblíbí somráka Bouzilla, je totální nelida! Škoda, že do češtiny byla převedena sotva třetina jejich díla, většina za první republiky, přičemž se pochopitelně dnes jedná o starožitnosti. V edici 3x, která si mě podmanila mimo jiné slangovým výrazivem, se objevil příběh první, devátý a devatenáctý. 46-48/11

Musí ten kraj člověk aspoň povšechně znát, aby si uvědomil, že nakolik by mu mohl zevšednět, přesto zůstává nesmírně přitažlivý a neobyčejný. Knížka na to upozorňuje přívětivě, proti proudu řeky, ne přísně systematicky, spíše namátkovým místopisným výběrem z dějepisu, přírodovědy a pochopitelně také pověstí a bájí.

20.01.2016

Shearmurův meditativně elektronický soundtrack nepochybně sedl do filmu, ale k některým pasážím knihy by zněl moc moderně, hodila by se sem spíše klasika. Každopádně na poutavosti »autobiografické« psychiatrické terapie to nemá vliv, notabene když ji zdokumentoval člověk takříkajíc od fochu. Svět podle Prota překypuje záhadami, kdežto v pokračování Na světelném paprsku (neměl už takový spád) se vesměs vysvětluje, byť mnohé pořád halí otazník. 42/15 3/16

2 19.01.2016

Nejvýživnější je vstupní teoretizující, leč i laikovi přístupná kapitola o hudbě jako takové. Výsledky výzkumu se pak potkávají s hypotézou, že majoritním hudebním stylem české populace skutečně není jazz, metal nebo hip hop.
Mně jako fanouška filmové hudby, která zde není zvláště akcentována, kniha inspirovala k vlastnímu výzkumu, a to jak je na tom se vztahem k tomuto subžánru hrstka lidí, co znám?! Anketu teprve chystám.

18.01.2016

Zaujaly mě všechny rozhovory, i s lidmi, které moc nemusím (Tříska, Polívka, Vaculík, Schwarzenberg). Pozastavil jsem se nad uspořádáním knihy jdoucím v jakýchsi vlnách herci – režiséři – výtvarníci – šlechtici... Byl to záměr nebo náhoda? Pestřejší profesní sled by mi nevadil.

15.01.2016

Líbí se mi na této příručce, že se netváří nijak vědátorsky a elitářsky, styl je otcovsky polopatický a založený na příkladech ze života. Že bych jí však bezmezně propadl, to ne, spíše se hodí pro ověření toho, co už člověk při svém věku zná, případně doplnění o to, co by znát ještě mohl.

14.01.2016

Leckdo s jednosměrkou v palici by to mohl pobrat jako senzační návod k použití, zvlášť dneska, kdy hájíme životní prostor před invazí zvenčí. Autor totiž pramálo moralizuje a bez obalu epicky líčí, jak likvidační mašinerie technicky skvěle fungovala, byť to v ní, připusťme, sem tam kapánek nehumánně zaskřípalo. Dění v lágru nesledujeme zpovzdálí, nýbrž přímo očima zúčastněných, mimo jiné také psa »člověka«, do něhož se evidentně načas převtělil hlavní hrdina. 2/16

1 13.01.2016

Krize přichází hned na začátku a teprve pak se rozplétá, jak k takové konstelaci mohlo dojít?! Mám rád retrospektivní sondy do psychiky rozličně disponovaných jedinců, motivovaných různými podněty, a zasažených jednou tragédií. Stýblová na společenském morálním dilematu hutně vykresluje démony, které netřeba literárně vymýšlet, když sídlí v nás. 1/16

6 12.01.2016