ber-tram komentáře u knih

Díky téhle a žádné jiné knize jsem se dal počínaje podzimem 2012 na běhání! Důrazný kopanec mi uštědřila strhující část o výcviku hrstky ztroskotanců v elitní vojenskou jednotku. Ne že bych byl ztroskotanec a ne že bych se stal ultramaratoncem, ale půlmaraton už jsem párkrát dal. Mimo jiné díky Fabianovi, který o to nijak neusiloval, ne díky motivačním příručkám všelijakých běhavých pošahanců a lá Scott Jurek. 31/12

11.01.2016

Zase na osvědčené kaskádě super soundtrack (90%) - bídný film (30%) jsem dojel až ke knižní předloze, která je stran hodnocení průměrem obojího. Kdybych si k ní pustil éterickou Badeltovu hudbu, snad by se trochu zmenšila neúprosná archaická propast 120 let od vydání; kdybych přitom sledoval plytký film z r. 2002, režírovaný prý vnukem spisovatele, snad by kniha lépe obhájila svoji myšlenkovou samonosnost. 1/15

3 08.01.2016

Robinson to měl po smrti parťáka Scortii definitivně zapíchnout a nerozmělňovat dřívější literární talent uplatněný v pětici nadprůměrných katastrofických románů touhle báchorkou o neodvratitelné hegemonii »nových bytostí«. 2/15

07.01.2016

Krátká a záživná sbírka informací a zkušeností pro všechny, které fascinuje filmová hudba, ale nemají hudební vzdělání. V některých pasážích o kompozičních postupech jsem sice a pochopitelně tápal, zato mě bavily k dané profesi neodbytně patřící zákulisní výměny názorů vyplývající z porozumění, resp. nedorozumění mezi skladatelem, režisérem i dirigentem. Všichni jsou tam pěkně jmenováni, nic obecně anonymního, takže se místy jedná docela o pikanterie.
Autor také svérázně přistupuje k dělení skladatelů pro film na pomyslné přímce: napravo vážnohudební, nalevo poprockeři, a uprostřed ti, kteří vyšli od jazzu, mají stejně daleko k hudbě vážné i populární, tudíž se řadí mezi úspěšné filmové skladatele (něco na tom bude!).
Dále mezi řečí přiznává, že několik tónů z legendárního Modrého sametu nahrávaného v Praze patří jemu, a párkrát padne i jméno Philippe Sarde, můj velký favorit!

06.01.2016

U mystérií tohoto druhu netrpělivě čekám, co je oním »jádrem pudla« a jak to vlastně celé dopadne. Jaký moment je tím kruciálním? Završí autor příběh brilantním logickým šokem, jenž unikal čtenářovi, nebo to jenom nějak zaonačí do ztracena, nevěda si už rady, kudy ve zinscenované spleti událostí dál?! Na první otázku padla odpověď průhledná - nešlo o nic jiného než o důsledky vynuceného koitu s hybridem - a na druhou neurčitá - nijak to přímo nedopadne, konec zůstává otevřený, živený znepokojivou vidinou potenciální epidemie. Kruh nicméně drží strhující otáčky, je napsán střízlivě čili se čte jedním dechem.

1 05.01.2016

Spíše pro ověření, že nejvděčnější od Čapka jsou pohádky a povídky z obou kapes, jsem se prokousal triptychem, údajně vrcholem jeho tvorby. O zápletky tu v zásadě nejde (1. podvedený vidlák, 2. nehoda aviatika zohaveného k nepoznání, 3. ajznboňák tak obyčejný až kromobyčejný), poněvadž slouží k rozvíjení úvah na téma kdo, proč, odkud a kam? Nejvíce epický je Hordubal, nejvíce se filozofuje v Obyčejném životě, Povětroň se třepetá uprostřed, takže to má jakousi gradaci. Nicméně Čapkovu jedinečnou květomluvu si stejně nejlíp užívám v pohádkách a povídkách. 42/14 3,6/15

Šostakoviče adoruji díky filmové hudbě, o které v závažných memoárech nepadne skoro ani slovo, leda ve společensko-ideologických souvislostech. Tvorba pro film evidentně byla skladatelova úlitba režimu a zároveň spolehlivý zdroj obživy.
Přiznávám, že jsem paměti přečetl nadvakrát, a to s mezerou několika let. Připadaly mi totiž strašně deprimující, takže jsem je v půli odložil, a až dočtením si zpětně potvrdil, že deprimující opravdu jsou. Jeho žití asi bylo pochmurné a nešťastné, přinejmenším on ho tak vnímal. Ale sarkastickým humorem a břitkými úsudky perlil i na sklonku života, kdy zasedl k jeho sepisování.

1 30.12.2015

Prolog před založením »agentury«, což obnáší cca prvních 60 stran, o rodinných a vztahových peripetiích čtveřice, se ukáže jako dějově podružný, ba zbytečný. Stejně tak nemístně, snad horlivostí překladu, se do venkoncem kultivovaného textu vloudilo hodně sprosté slovo (str. 47). A tím výtky končí, poněvadž Drvenkar konstruuje technicky promyšleně a slovosledem vemlouvavě, byť svoji konstrukci staví na sice ohavném, leč vděčném motivu pederastie, a kašírované existenci agentury na omluvy. 44/15

29.12.2015

Po ubohém Víkendu za Zuydcoote mě rafinovaně stylisticky komponovaný a námětem pozoruhodný román (z říše zvířat a v jádru protiválečný) na pár dní přikoval k židli. Merle dokáže být sugestivní, děkuji soundtracku k filmu, že mě přitáhl k literárnímu předobrazu! 4/15

1 28.12.2015

Kdyby protěžovaný film neprošlapal cestičku, ani bych o knížce nevěděl. Nápadná je pouze skandálním námětem, avšak formálně docela obyčejná. V mém čtenářském deníku debutujícímu Schlinkovi nicméně ještě dám důvěru, asi prostřednictvím Spravedlnosti podle Selba. 5/15

1 23.12.2015

Morrell to myslí upřímně, má k tomu i jakési zkušenosti, ale literárně to podat neumí. Rozhodně ne tak, aby to připoutalo a dojalo. Prostě ze mě ten drasťak valem odpadával už během čtení a spisovatel svoji druhou šanci, kterou si vysloužil strhujícím Rambem – jedničkou, neproměnil. 7/15

22.12.2015

Kuriozita: knížka z r. 1955 hlavního záporáka charakterizuje, že vypadá jako Lonsdale … a ve filmu z r. 1979 ho hraje Michael Lonsdale. Náhoda? Potměšilý gag? Kromě tohoto fíglu registruji u třetí mise 007 - o fous lepší než předchozí Žít a nechat zemřít, a o dva horší než úplně první Casino Royale -, že nebýt některých filmových verzí, neznamenají bondovky už pranic světoborného. 8/15

21.12.2015

Odstrašující sonda do jednoho víru dálkového seznamování je sesumírovaným cyklem internetových blogů, tudíž působí bezprostředně, až neuměle; tím spíše když pochází z pera ne-literáta. Ale prostá forma nijak nedeklasuje obsah, naopak posiluje jeho autenticitu. Včetně ověření pravidla, že k lecčemu jsou potřeba minimálně dva – chytrej a blbej. 9/15

18.12.2015

Stephena Kinga si každoročně dopřávám za odměnu, třebas si zrovna říká Bachman. Králem vypravěčů je zaslouženě, zde např. posouvá děj kupředu samotnými názvy kapitol. Záměrně říkám králem vyprávěčů, ne hororu; ten u něj nebývá účelem, jen prostředkem k pronikavému vhledu do lidských životů (zasažených paranormálními jevy). 10/15

6 17.12.2015

Pestrobarevností jazyka úctyhodné chaotické blábolení (sem tam vtipné, sem tam mrazivé, ale hlavně trapné a rozvláčné), kterému by slušelo tak 150 stran povídek pospojovaných společným námětem, a ne románové nespojité „pětikilo“. Jak tohle se mohlo propracovat mezi klasiku a povinnou četbu, Bůh ví (to ostatně taky napsal tenhle grafoman). 11/15

16.12.2015

A jéje, další literární »naděje«, nedivil bych se, kdyby oceněná (samoúčelné ceny se totiž dají vymyslet pro cokoliv). Kdybych tušil, že mě letos čeká ještě Sichingerův Cukrový klaun, založil bych sekci píšících zoufalců, kteří jakž takž zvládnou práci s jazykem, leč vyprávění ukočírovat nesvedou, notabene aby ho dokázali invenčně vypointovat. 12/15

2 15.12.2015

Popperovy školácké slohy mě dojímají leda tím, že se odehrávají v krajích poberounském a kladenském, kde to znám, a také tím, jak některé příhody do filmů vytěžil a hodnotově povýšil Kachyňa. Jinak skoro ničím - Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem. K poznání, jak udělat z nouze ctnost, si přečtěte desetistránkový (!) Svozilův doslov. 43/15

14.12.2015

Jelikož to autorka loni v požehnaném věku 94 let zabalila, ponouklo mě to k dalšímu případu Adama Dalglieshe, postavy uvěřitelnější v literárním hávu než na televizní obrazovce. Dalgliesh jako kriminalista-poeta vnáší do svých kauz značnou psychologickou hloubku při charakterizaci lidského osazenstva i prostředí, zde dívčí zdravotnické školy a internátu. Fyzickou akcí dílo nepřetéká, zato není povrchní, třebaže motivy vražd se ukáží jako notně ošoupané (aneb ještě že ty koncentráky a krutí dozorci za druhé světové byli!). 13/15

3 11.12.2015

Film bezva, knížka finta – na ty, kteří mají jako kultovní zafixovaný film a totéž očekávají od knížky. V ní se budou marně snažit poznat v Grimmovi šarmantního Belmonda a udržet prst na tepu rozháraného, byť slušnou pointou korunovaného děje. Ale jak jsem v LK zajásal, vida na přebalu klauna! „Taková pizza, mňam, mňam, mňam!!!“ 14/15

1 10.12.2015

Kdysi šťavnatý a obrazotvorný slovník rozřeďuje stárnoucí satyr lacinými vulgarismy. Řekl bych, že puritánská totalita ho nutila psát vynalézavěji, načež úplná svoboda projevu mu škodí. Přesto umí vystihnout život s jeho zákrutami jako málokdo jiný, tentokráte skrze okna nevěstince. 15/15

09.12.2015