ber-tram komentáře u knih

Autorská prvotina - ano, lidičky, tohle je Crichtonův debut! - kterou velkolepě uzavírám čtenářský rok 2019!
Proč mi pozdější Kmen Andromeda, Člověk na konci, neřkuli školácká Dvojice připadají tak mdlé a vzdálené oproti životaschopné Dívce, která ač po smrti, nedovolí polevit v pozornosti? Že by idylická studentská, příznačně invenční léta, kdy se nezištně tvoří, a nepíše pro kšeft?
Pan Crichton je - vlastně byl - jeden z nejpřesvědčivějších popularizátorů vědy cestou beletrie. Zaujetí pro fakta dokresluje poznámkový aparát, který by klidně fungoval i uprostřed textu, a praktické Dodatky z medicínských kuloárů. Příběh má bystrý spád, lidskou hloubku, ale zfilmován - jako leccos ostatního od Crichtona - nebyl, je-li mi známo. 49/19

5 31.12.2019

Viděl jsem toliko slovensky dabovanou TV sérii z 80. let, a z utopence vynořivšího se z podpalubí mě mrazí dodnes. V knížce chybí, čímž obrazová adaptace obstála důmyslněji, jak propojila způsob skonu otce hlavní hrdinky s jejím navazujícím údělem. Možná ani zaláskovanost nevyzněla v televizi tak naivně jako na papíře. Tím ale výhrady končí.
Hospodu Jamajka napsala obdivuhodná vypravěčka, od níž snesu i krajinné popisy, které mě coby nastavovaná kaše jinak přesycují. Tady ne. Slatiny dýchají jako člověk v bezvědomí: žijí, a přitom vypadají mrtvě. A válí se na nich hřebík z koňské podkovy. A každý kovář přece pozná své dílo… Přesně tak - detektivní zápletka, kterou z dětské televizní paměti vydolovala kniha. 48/19

5 31.12.2019

Autorova nechvalná mediální nálepka politikům donášejícího žurnalisty zpropagovala i jeho literární tvorbu. Románovou? Sotva... Kvótu 250 stran přelezl za cenu neorganického a nevypointovaného katalogu pražských redakčních eskapád a intrik, pseudointelektuálních (odkudsi načtených) tezí a společenské kroniky. Jakoby si také potřeboval leccos vyřídit sám se sebou. Kde je ostatně psáno, že kdo pranýřuje pokřivené vztahy, sám je rovný. 47/19

1 16.12.2019

Smrtelníkům už tak odcizený svět tajných agentů odcizil »expert« Carré ještě dovedněji. Pro samé duté tlachání mezi placatými figurami angažovanými do klišovitých scenérií vynechal kloudný příběh. Já navěky vynechávám Carrého, jehož jsem se před lety rozhodl prověřit, spolu s Ludlumem a Greenem. Každý dostal druhou šanci a všichni pohořeli. Mají právo být zapomenuti. 46/19

2 11.12.2019

Brzdím vstupní dychtivost, kterou navnadí prolog. Když vám kdokoliv cokoliv originálně vypráví, může to být sebezábavnější, leč pokradmu únavné. Postřehuji to ještě před polovičkou čtyř set stránkového monologu, kterému uznale přiznávám kus švejkoviny. A dočítám překotně, ne abych se dočkal, JAK to skončí, ale ŽE to skončí. 45/19

2 06.12.2019

Lehčí štafetová detektivka s hudební naukou, proč ne. Patnáct písmoběžců si předává psací kolík a každý zůstává natolik egoistou, aby do své kapitoly vcucnul další postavy, načež je pokračovatel efektně utopí v krvi, aby nebylo přelidněno. Kdo to má nejtěžší? Ten, co navazuje na čím dál více předchozích kapitol a má rozvinout a zároveň neopustit dějovou nit anebo primas Deaver, který začátek hochštaplersky rozjel a finále detonoval v komiksové zkratce? Ovšem štafetáři se přece potkávají v domluvených bodech čili jakási traťová osnova musela být předem kolektivně načrtnuta, ne? 44/19

2 18.11.2019

Námět drtí sám o sobě, k tomu netřeba Mornštajnové, aby posté, podvousté, potřísté ohromil. Se svědomitostí absolventky lekcí tvůrčího psaní zcela obyčejně, bez mimořádné fabulační invence popsala peripetie lidí zasažených válkou. Na tuzemské škrabalské poměry solidní výkon, v širším měřítku slabší průměr. 43/19

8 11.11.2019

Simmelovy tituly se pyšní zdobnými slogany, leč pod slupkou zeje dutina. Prolog + epilog za ****, meziplyn za *** až **. Břímě vlastního grafomanství totiž Simmel alibisticky deleguje na zaláskovaného zoufalce, který leckoho asi přesvědčí, že prostoduché epizody smí aspirovat na bestsellery.
Všimněte si, že nesoudně hodnotí a komentují najmě ženský. 42/19

2 04.11.2019

Dřív či později by mi babizna Marplová pila krev, naštěstí zde se do mumraje nasomruje až v poslední třetině a kauzu rozštípne s notnou nápovědou přespolního rekreanta. Uctivě však chápu, když si někdo A. Ch. oblíbí natolik, že ji přečte komplet. Na to nemám (čas), leč k poznání šmrncu jejích detektivek postačí exkluzivní výběr z právě načaté edice 3x. 41/19

3 18.10.2019

MacLean to obvykle tlačí až na dřeň, má to přestrategizované, hrdinové vám doslova dýchají na paty. Tady ne. Směska ztroskotanců se plahočí mořem, aby se na závěr rádoby bombasticky vynořilo, co bylo příčinou. Ne důsledkem. 40/19

14.10.2019

„Dej to třeba do té police na nádraží, možná to někoho zaujme...“, povídá mi táta. A proč ne zrovna mě?, obracím osmdesátiletou knížku v ruce a vzpomínám, kterak jsem jako děcko slabikoval její hřbet v knihovničce.
A trefa! Další lekce pro současné toporné písmáky, kterak lehce a přesně se volí slova, kterak řízně a střídmě se vystihuje situace, kterak nenuceně se v groteskním nasvícení rýsují společenská témata hýbající nejen generacemi žijícími v oné »pradávné« době. 39/19

1 03.10.2019

Filmové Čelisti mě sevřely jen doslova, knižní také obrazně. Nadržený Spielberg se trikově vyřádil, dospělejší Benchley se krom hlubin oceánských ponořil i do psychologických a existenčních. Kradmý zálet paní »četníkové«, závislost přímořského letoviska na turismu, komunální čachrování. Leccos by sneslo hlubší ponor, včetně opomenutého shánění horentního žoldu pro chrabrého rybolovce.
Co u nás? K celosezónnímu zákazu vlézt do vody stačí jedovaté sinice. Jenže kdo by to lovil a čtenářsky adoroval? 38/19

2 30.09.2019

Proslulost komisaře je dána spíše hojným počtem než přitažlivostí jeho knižních případů (tenhle v sérii okupuje už šestou desítku). Sám se chová dost neakčně, notabene na lázeňském pobytu, kde pátrání jen pohostinsky přihlíží než že by ho řídil. Mezi vypitými pohárky léčebné vody si doprovodně a pozorovatelsky přitakává s kolegy vyšetřujícími co jiného než vraždu. 37/19

1 20.09.2019

Lékař lidských duší z povolání propojil svoji psychiatrickou praxi s vědeckofantastickými mrákotami. Ve třech příběhových sadách se tak ozývá nepřiznaná autobiografie kolorovaná futuristickými projekcemi o způsobech analyzování mezilidských vztahů. 36/19

1 16.09.2019

Čte se až spektakulárně, jako by běžel film. A brzo utekl. To mi vyhovuje. Vždyť chci tak málo! Napětí, vývoj, věrnou mezilidskost, slzu humoru.
Proč se pak rozpakuji dát plný počet, kdežto zatuchliny a lá Pokání nebo Ministerstvo strachu milosrdně amnestuji dvěma hvězdami?! 35/19

3 02.09.2019

Mohla to být barvitá story, nebýt napsaná šedivým inkoustem, říkal jsem si při Tichém Američanovi (první kontakt s Greenem). Mohly to být stylové kulisy, kdyby obklopovaly kloudný příběh, podotýkám na účet Ministerstva strachu. Název si nerozumí s osnovou, osnova se míjí s citáty, citáty unikají ději. Umí se Greene někdy někde potkat sám se sebou? To už mi nepoví. Nedávám třetí šanci. V doslovu se praví: „...velký spisovatel je někdy sám bezmocný před svým vlastním uměním.“ Tak nějak... 34/19

29.08.2019

Ke čtyřicátinám sotva už literární gratulační paměti vyjdou, kdo by se taky babral v epoše pobrichtovské, kudrnatě a neprůbojně mainstreamové. Dneska už je Arakain zaručeným Urbanismem. Ale ta první dvacka musela stát za oběť - třeba lukrativního Brichtova zaměstnání „...pohodlí a teplý místo jako smysl života mi nestačí...“. To je slogan!
Publikace rozšafně vypráví ústy samotných protagonistů i různých účinkujících kolem Arakainu se točících. A poplatně publicistickým limitům autorů, které nejsou bezbřehé, přičemž vlastního úsudku se loajálně straní. Eventuální kritiku přenechávají přímo zpovídaným; sami poctivě dokumentují.

4 27.08.2019

Všechno zlé je k čemusi dobré. Bydlet autorka na Chodově, nepočtete si. Buď jako dokument nebo beletristický šot, obě polohy deníku fungují. Sugestivní, ze života. Vida, i tahle knížečka se - jako ta předešlá - odehrávala shodně v sezóně, kdy jsem ji četl! 33/19

19.08.2019

Líbí se mi souběhy děje v témže období. Čili když 13. srpna v knize čtu: bylo zrovna 13. srpna... Taky se mi líbí, když se v cizí knize ochomýtne naše domovina. Obojího se v druhé Beckovce dostává. Tím, že je pátračsky realistická, působí usedleji. 32/19

3 16.08.2019

Přestože mi čtenářský rytmus přísně velí oddělovat autory tuzemské od cizích, Slováky mám sklony pořád brát za našinec. A to je jinak vůbec nemusím...
Krátkou pozorovatelnu neukotvené mládeže s radostí nechávám ležet za hranicemi. S údivem, jak se sice poctivě sestehovaná, ale příběhově řídká příze stane látkou pro generační biják... 31/19

1 12.08.2019