ber-tram komentáře u knih

K očištění planety - Úplná Demontáž Lidstva! Vypůjčuji si název hudebního alba, které by ovšem bez člověka nevzniklo... Nevznikla by ani beletrizovaná politologicko-psychologická studie pro ty, co neradi odborné statě, a maně tuší smysl okřídlených sloganů o velkém bratrovi a orwellovském režimu - aniž by knihu četli. Po přečtení je schvátí dilema, zda slovo lidstvo znamená poctu či nadávku. 3/22

15 21.01.2022

Oběma excentrikům – Rhymovi i Tanečníkovi – románově fandíte, ale jejich bleskovým schopnostem reálně nevěříte. Přesto jim nedovolíte, aby se vzdálili zornému poli vaší pozornosti. Deaver prostě umí! 2/22

8 17.01.2022

Že bych se hnedle hrnul do druhého dílu, to ani omylem... Prvních 50 stran se cosi rozehrává, dalších 200 neděje nic, posledních 50 vzývá pointu. Chabou.
Fabiana blažím v řízné military sci-fi (Mariňáci, první díl Carpe Diem), ostuzuji za jalovou vesmírnou šmírovačku. Tihle solitérní chlápci s temnou minulostí, námezdní ve stylu »dojdi tam - nevím kam?!, přines to – nevím co?!« už podlehli inflaci. Sugestivně vystavěné prostředí to nespasí. 1/22

1 06.01.2022

I když jiným, samostatným vydáním, uzavírám právě výběrový odeonský soubor Třikrát Hercule Poirot, kterým se (patrně) přepychová série v r. 1963 otevřela.
Co do kvality i popularity nemohl nakráčet výtečnější premiant! I tento hlavolam zastřených totožností dešifruje, byť s přiznávkou vlastních pochybností.
Co do kvantity si lze belgického detektiva užít v mnoha jiných kauzách, což také učiním, raději namísto všetečné slečny Marplové. 28/21

9 29.12.2021

Crichtona je škoda, ale není škoda, že ještě zbývá pár jeho titulů, které jsem nepřečetl a smím se na ně těšit. Má je vyrešeršované, odzdrojované, neklouže po povrchu. Povyšuje beletrii do naučnější zóny, třebaže ventiluje i své postoje - jako zde, v otázce japonských sociokulturních vzorců a specifik. 27/21

1 27.12.2021

Doyle a jeho Challenger, Burroughs a jeho Tarzan, Haggard a jeho Quatermain – dobrodruzi dechberoucí před stoletím a laskavě úsměvní dnes. Ale čestní, a proto obdivuhodní. 26/21

1 16.12.2021

Dán je Slovák, a já ho v mém čtenářském rytmu majetnicky počešťuju. Až tak bych si přál mít jej v naší obci spisovatelské, namísto haldy tuzemských pisálků.
On umí - zabavit, znepokojit, přimrazit. To co líčí, se reálně mohlo dít, spíše opravdu dělo. Otřesné, těžko zapomenutelné. 25/21

12 10.12.2021

Prokomponované ad absurdum! A klasická nejistota čtenáře u senzační detektivky: když už znám pachatele, proč do konce zbývá ještě 30 stránek?! Vše bude jinak, že, Hercule P.? 24/21

9 06.12.2021

Lidsky procítěný a arkticky promrzlý konvoj bezpečně o pár délek předčí předchozí bezcílnou anabázi Na jih k Jávě, zbavenou nejen pronikavějšího vývoje, nýbrž i příslověčného autorova sarkasmu. Ačkoliv toho je prosto i ledové inferno mariňáků z Odyssea, převládá zde humánní poselství, o které se zkracuje rozměr jinak adrenalinovějších MacLeanových titulů, které jsem již přečetl. Dám mu časem zase příležitost. 23/21

02.12.2021

1. Vdovy z Broome: Magnet a piliny, Hranice dříví... názvy prvních kapitol zní až odtažitě alegoricky...?! A přitom jde o rutinní detektivku, nekonvenční snad jen australským kontinentem. Ledaže by tím magnetem byl zločin a pilinami sebejistý detektiv, kdežto hranicí dříví podnět k vyšetřování...? Je fakt, že se ho aktivně účastní málem celá místní pospolitost. 22/21

2. Zlověstné kameny: Jakoby se autor snažil spolu s detektivní zápletkou prodat kus australské exotiky. A jelikož průběžně koukám do mapy se zájmem, kde se to celé odehrává, skutečně se mu daří. Překladatel pro změnu zkusil vyfabulovat napínavější název. Ale i kdyby otrocky přeložil originál na »Dort v krabici na klobouky«, obsah by neutrpěl. Centrální průsečík detektivky s exotikou se totiž týká samotných pátracích metod – exaktních civilizovaných (importovaných), jimž konkurují intuitivní divošské (domorodé). 20/22

3. Bony kupuje ženu: Také mám rád shody počasí: tady i tam momentálně vedro a sucho. Ovšem nástrahy Eyerova jezera plného optických klamů sotva co a kdo překoná. Leda detektiv na stopě vraha. 26/22

1 22.11.2021

Výkon neúměrný věku! Ve dvaadvaceti letech publikoval autor myšlenkově podnětné a dějově spojité pásmo mezilidských interakcí, které nemohl odžít, ale musel odpozorovat a odfilozofovat. Kdyby totéž napsal o dvacet let později, ano, už by balancoval na hraně naivity ba kýče. Jenže kousek po dvacítce, kdo by to svedl líp?! 21/21

15.11.2021

Zjevně jsem “přespříliš komisní čtenář s trochu delším vedením”, ale jelikož cituji až ze závěru, dokazuji, že jsem dočetl. S přemáháním. Eco měl enormně načteno a enormně rozepsáno. Takže v ilustracemi vyzdobeném svazku mele páté přes deváté, živě, ironicky, s nadhledem, jenže ústřední nit se mlžně klikatí ba kamsi vytrácí. Pokud vůbec existuje a má nějak fungovat. Po památném Jménu růže a užvaněném Baudolinovi tudíž s Ecem beletristickým končím (s vědeckým jsem vlastně ani nezačal). 20/21

6 02.11.2021

Mám dojem předlohy k tarantinovské kecárně a lá Hanební pancharti, více se planě žvaní, než běhá po pahorku.
Pak si vybavuji věčné diskuse ze školství, jestli kliky a dřepy za neposlušnost jsou či nejsou tělesný trest?! Všeho moc škodí, že.
A nakonec jadrný vojenský jazyk, kdy si rádi připomenete, že kniha vyšla už za toho minulého ošklivého prudérního režimu, který prý máloco dovoloval. Tady asi cenzoři dřímali. 19/21

1 15.10.2021

Selby rýsuje kruh: Žádné niterné myšlenkové pochody, jen vnějškové popisy a placaté, natahované dialogy. Přehledné lidské osazenstvo. K tomu krkolomná zápletka. Touhle metodou se dá sypat kvantum lehkých kriminálek. 10/21

08.10.2021

Pěkně od plic, bez příkras, v přímém přenosu, s nenucenými fórky, očima kluka, o němž referuje žena - která se provokativně nebojí hlásit k praxi v modelingu. Což ji nediskvalifikuje z psacího řemesla. Ba naopak – příběh je životný, poučný, a vůbec ne oddychový. 17/21

07.10.2021

Viz komentáře k jednotlivým částem díla.

29.09.2021

Splácím dluh ze sedmičky na základce, kde o »kovbojovi« básnil dějepisář, jak ho přelouskal za jeden den. Já si ho teprve za deset let na vejšce koupil v antikvariátu a po dalších dvaceti splácím čtecí dluh.
Spíše dobrácké a rozvláčné vyprávění, než drsná rychlopalba, mi zabralo zhruba týden. Kdyby každá druhá věta chyběla, nic by se nestalo. Na druhou stranu, dneska člověka mile překvapí, když věci plynou přirozeně, a ne se senzacechtivou uspěchaností. 15/21

2 29.09.2021

Nejvíc zasytí strukturovaný doslov o agentech Flemingovi i nula-nula-sedm. Až se podivíte, proč tak výživná profesní průprava autora ponížila k tak průsvitným literárním příhodám, v nichž se Bond pohybuje daleko civilněji, pomaleji a zranitelněji než ve filmových adaptacích? Asi pro ten komerční čuch, že tohle čtenáři / diváci zhltnou za pochodu jako příruční fastfood namísto vysedávání u mnohachodových gurmánských hodokvasů.
A povedlo se – fenomén (zboží) přerostl knižní předlohy a spotřebitelé ho hladově konzumují. Goldfinger se řadí k nejlepším na plátně a asi i brožovaně. 14/21

15.09.2021

S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21

4 02.09.2021

Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21

3 23.08.2021