Blíženec komentáře u knih
Karvinsko, velice rázovitý kraj. Pro mně jako rodilého Jihočecha naprosto neznámí. Paní spisovatelka odvedla veliký kus práce. Příběh se proplétá osudy a příběhy obyčejných lidí na pozadí historických událostí.
Radůzo děkuji Vám za malý návrat do dětství...
Kdo z nás byl někdy u babičky na prázdninách,pro toho je tahle knížka balzámem na duši...
Moc bych si přál znovu pít čerstvě nadojené mléko,cítit vůni babičiných buchet. Vnímat tu venkovskou zahrádku,plnou měsíčků a pivoněk...
Ale hlavně poslouchat lidskou moudrost babičky s dědou...
To vše mi tahle knížečka na chvíli vrátila,děkuji. Je psaná lidsky,s vtipem a láskou.
Zvláštní pocit,když člověk projíždí tou opuštěnou krajinou. Příroda si přivlastnila zpět kdysi udržované ovocné sady. Domy museli ustoupit,lidé odejít,ale tiší svědkové dávných osudů dožívají,,,
Děkuji panu Hájíčkovi za silný příběh z mého rodného kraje,,,
Zajímavý pohled na 'Jihočeský Klondike'. Že,jsou hledači vltavínů jsem věděl,ale až
kniha mi dala nahlédnout do mysli jednoho z mnoha,,,
Souhlasím s 'tanuki'-je znát,že pan Hajíček se teprve rozepisuje. A čas ukázal,že se rozepsal výborně.
Děkuji za knihu z rodných a milovaných Jižních Čech...
Další posun v ději a dějinách, do těžkých časů 2. světové války. Nebylo to snadné čtení. Ale opět mně otevřelo obzory jak tohle období probíhalo na Karvinsku. Bál jsem se, že se ztratím v množství postav. Ale paní spisovatelka šikovně připomene předchozí osudy. Obdivuji kolik historických materiálů musela projít aby vše historicky sedělo. Náročná a emočně silná kniha.
Vítejte ve starých časech a račte vstoupit do příběhu.
Čeká tam na vás nejen mísa koblih,ale hlavně mazaný 'boj' sluhy Saturnina s tetou Kateřinou. Disputace dědečka a doktora Vlacha. Platonické dobývání srdce slečny Barbory. Klackovitost synovce Milouše.
A to vše v podání chytrého a promyšleného humoru pana Jirotky,vkusně doplněné ilustracemi pana Borna...
Nějaký čas před Vánoci jsem byl se ženou v knihkupectví a juknul do novinek. A jaké bylo moje veliké překvapení,byla tam 'novinka' od paní Hany Andronikové,,,
Zůstal jsem nevěřícně stát a tu knihu jsem držel v rukách jako svátost. Prostě takový 'pozdrav z nebe,,,'.
Žena mi povídá:''Ty taky najdeš všechno...'' Tak jsem jí vrátil a otevřel až o Štědrém dnu,,,
Pozdrav z nebe,,,
Nejdřív jsem si myslel,že jsou to nějaké nově objevené povídky paní Hany. Ale,jsou to souhrnně 'svázané' povídky,které vyšly v knize Srdce na udici a i v edici Česká povídka,plus dvě vydané časopisecky. Ale ani tohle zjištění mi nepokazilo vánoční pozdrav,,,
Myslím si,že napsat dobrou povídku je veliké umění. Na pár stranách rozvinout příběh,vygradovat jej a zakončit pointou,,,
Paní Hana tohle zvládla mistrovsky,děkuji,,, a zdravím do nebe,,,
K téhle knize musím říct,že mně velice ‚zasáhla‘. Velice silně a procítěně napsané dílo. Při jejím čtení jsem ztrácel realitu současnosti…Vše se mi ‚vrací‘ a já se ptám jestli to chci nechat doznít a vyhrává ano…Autorka má můj veliký obdiv,kolik musela zpracovat podkladů aby postavy prožívali vše v reálné době a autentických okamžicích doby. Kniha je psaná krásným,čistým,procítěným jazykem. Jedno vím jistě,až bude ta správná konstalace vezmu tu knihu opět do rukou a nechám oči plout…Zvuk slunečních hodin ve mně bude ještě dlouho znít…
Zajímavě zpracovaná kniha.Obdivuji trpělivost autorky dohledat množství podkladů k sestavení knihy.Příběh samotný je velmi silný a propracovaný.Až po dočtení mi 'dozněla' výborně zpracovaná zápletka.
Dočteno,,,
Když jsem začal číst,tak jsem si říkal ano to je klasický Mawer. Už jej přece znám jak pracuje s časem a postavami. Ale během vteřiny jsem si uvědomil,že je to vlastně jedna z jeho prvních knih. Jen u nás vyšla později.
Hodně lidí to hodnotí jako slabé. Ale není tam něco víc,,,?
Prostě to není ta čtivá kniha jak jsme zvyklí,nabytá dobrodružstvím a napětím. Tady je více přemýšlení...
Nahlédnutí do Leovi citlivé duše a mysli,zkoušené zakázanou láskou,,, Zkoušené otázkou odhalit závratné zjištění ze svitku,,,
Více časových rovin,čtenáře ještě více vede k přemýšlivosti,,,
Přemýšlím co ještě doplnit ke komentáři Amysy a Lenky4.?
Obdivuhodnou snahou a touhou se pan František Hodík vypracoval z truhlářského učně na řídícího učitele. Splnil si sen,předávat moudrost nejen z knih,ale i tu lidskou.
Bohužel přišla válka a Protektorát. Ale ani v tak těžké době se Pan učitel nesklonil...
V dějinách není jen velikých hrdinů,není jen velikých bitev,,,
Tahle kniha mně zaujala a byl jsem zvědavý jestli nezklame-nezklamala,výborná.
Tři generace žen a nejmladší z nich Anežka nás provází jejich osudy,dušemi,myslí,,,
Seznámí nás s peripetiemi jejich životních poutí,které jsou ovlivněny událostmi 20.století,ale i setkáním s lidmi,,,
Povídky se panu Svěrákovi moc povedly. Předal do nich tu svoji srdečnost, moudrost, vtip a clověčinu. Krásně vypointované...
Kniha velice pěkně a poutavě popisuje životní pouť Karla Hussa. Člověk,který se z okraje společnosti pro svůj původ z katovské rodiny dokázal vypracovat až na váženého člověka. Ta cesta nebyla vůbec jednoduchá a musel překonat hlavně lidskou závist a zlobu. V mnohém předčil dobu v které žil a jeho léčitelské schopnosti byly známé i za hranicemi.
Děkuji za seznámení s tím to vzácným člověkem.
Výborně pojatý příběh,otázka mládí a stárnutíNádherné metafory,ty mně uchvátily. I když je to těžká četba doporučuji.
Musím pochválit dobrý nápad Kateřiny Tučkové proložit fakta životním příběhem rodu Offermannů. Kniha je tak čtivější a hodně zajímavá. Obohatila mně, netušil jsem, že Brno byla taková textilní velmoc. Autoři mají můj obdiv, museli projít množství materiálů.
Velice dobře napsaná kniha. Pana Doležala znám spíše z dokumentů na YouTube.
Heydrichiádou se zabývám poměrně dlouho a detailně. Ale z knihy jsem se dozvěděl , jak se Čurda snažil zachránit po osvobození... Člověk bez svědomí.
Každý správný Čech zná Karlštejn. Přinejmenším z muzikálu Noc na Karlštejně. I já jsem si to myslel... Ale byl jsem velmi překvapený co vše jsem se o hradě a jeho historii dozvěděl z knihy. Hodně mně překvapila rekonstrukce Karlštejna...
PS.Doba čtení není překlep. Čtení jsem musel přerušit z důvodu smutku v rodině a duši,,,
Od paní Mornštajnové jsem četl knihu Slepá mapa. A tak jsem byl zvědavý jak pokračuje tvorba dál. A musím říct,že Hotýlek je pěkně rozpracovaný. V příběhu je více postav,jejichž životní příběhy se vzájemně prolínají. Všem vévodí děda Leopold a hotýlek za městem. Autorka použila pro příběh i dějinné události.
Proč chodily balíčky se sladkostmi od babičky Kláry? Kupovala si snad svědomí?
Na tyto otázky dá odpověď mozaika složená z pestrých střípků lidských osudů.
Poskládaný,životní obraz Kláry.
Krátké kapitoly mají promyšlené názvy...