Blondebookdevil komentáře u knih

Skvělá ostrá satira, vtipné a rázné rýmy, něco jehodně aktuální i dnes! Líbilo se.

1 04.02.2021

Lásku k Depeche Mode ve mně nevinně probudila maminka (od mládí velká fanynka), možná ještě tehdy, než jsem nebyla na světě. Jakési povědomí jsem o nich a jejich hitech měla vždy. Už to bude pár let, co jsem se stala depešačkou naplno; zkrátka je to kapela, na kterou nedám dopustit. A jsem si jistá, že každé černé srdce zaplesá při četbě této "depeche bible", kterou by měl mít každý doma. Když se pročteme nelehkým vývojem kapely a problémy jednotlivých členů, můžeme se kochat krásnými fotografiemi a knihu pokaždé otevřeme s pocitem jisté hrdosti na skupinu, která se drží už 40 let.♥

1 26.04.2020

Penelope ani Vi mě ještě nezklamaly a tohle je další ukázka toho, jak vtipně a pohodově dokážou podat příběh jen o dvou starých kamarádech. Samozřejmě jsem fandila Channingovi, taková ta dospělácká pohádka. Za mě skvělý.

1 16.03.2020

Hádanky ze záhrobí mne hned ze začátku překvapily zjištěním, že všechny Poeovy povídky měly ještě nějakou alternativní verzi s hádankou či rébusem. Takže pro milovníka Poa je to to pravé ořechové - úryvky klasických povídek jako Zrádné srdce, Jáma a kyvadlo nebo Černý kocour, a mezi řádky povídek tak, jak je známe, jsou vetkány hádanky a otázky. Avšak nečekejte oddychovku před spaním, je to čtení spíš na pochmurné odpoledne, a ještě k tomu s papírem a tužkou, abyste mohli jednotlivým záhadám přijít na kloub. Něco kvůli překladu z češtiny do angličtiny nejde uhodnout, plus pokud nejste obdařeni darem matematického chápání jako já, určité úkoly vám mohou přijít těžké. Příběhy jsou však zajímavé a pro milovníky mistra hororu je to sladký dáreček pokaždé, co knihu otevře; krásné ilustrace jsou příjemným zpestřením.

1 08.03.2020

Nečetla jsem autorčinu předchozí sbírku, a proto nemám srovnání, avšak něco mi říká, že se nese v podobném duchu jako O čarodějnici, která se nenechala upálit. Je pravda, že ženy nejsou úplně všude rovnocenné s muži, denně vídáme na internetu případy znásilnění a týrání, avšak tady mně přijde že se Amanda chytla jediného - nenávisti k takovýmto mužům a pozdvihla ji na první příčku. A pak už se to jen opakovalo - zápaldenci, nenávist, povstaneme... Knihu jsem vyhrála v soutěži, ale sama bych si ji asi nekoupila. Po celou dobu čtení (asi hodina a půl) jsem si říkala, jestli není škoda takových prázdných stran papíru. Jsem zastánce ne klasické poezie, ale spíš jen rýmovaných veršů, i když nepopírám, že v angličtině to svoje kouzlo jistě má. Tak škoda, třeba příště...

1 31.01.2020

Mé druhé setkání s touto autorkou nebylo tak zábavné jako u Já, Simon. Možná je to tím, že už nejsem cílovou skupinou čtenářů. Hlavní hrdinka Molly je introvert a nikdy s nikým nechodila. Navíc se musí přenést přes fakt, že její sestra, dvojče, si našla přítelkyni a tak trochu ji tím zanedbává. Celé to pro mě ale bylo nic o ničem, jen mě bavily pasáže o svatbě a to je tak vše. Možná dám šanci ještě Holce mimo rytmus.

1 12.08.2019

Mám v plánu se pročíst všemi Agathinými romány, dokud nenarazím na nějaký, co mi nevyrazí dech a závěrečné rozuzlení mi nevyrazí dech. (Zatím myslím, že takový neexistuje.) Myslím, že jsem na tipování vrahů dobrá, ale Agatha a smýšlení Herculea Poirota mě vždy vyvedou z míry. Skvělé, letní vražda na pláži se četla lehce, klasika jako Christie neomrzí.
(Spoiler - můj původní tip - dcera kapitána Marshalla. Avšak skoro vždy je to ten, koho nejméně čekáte...)

1 15.07.2019

Bylo to úsměvné čtení. Plešatá zpěvačka měla tempo a spád, dialogy jsou absurdní, asociace naprosto absurdní. Divadelní zpracování musí být skvělé.
Židle byla o něco nudnější, ale o absurditu také není nouze, např. spousta neviditelných hostů a přidávání židlí. Nečekaný konec. Moc se mi líbila!)

1 18.03.2019

Musím přiznat, že pokračovaní od Martyna Waitese mi přišlo o něco strašidelnější. Jistě, hlavní postava párkrát zahlédne ženu v černém, pak se houpe křeslo a z mlhy slyší hlasy. To ho donutí se do Domu u Úhořího močálu se už nikdy nevrátit. A konec? Nemůžu říct nesmyslný, ale uspěchaný a možná i hloupý.
(pozn. - film s Danielem Radcliffem se povedl - tam byla pomsta ženy v černém vylíčená o něco lépe.)

1 28.02.2019

Tohle bylo tak bláznivé a absurdní, až se mi to líbilo. Divadelní hry se mi čtou o něco lépe, mělo to tempo a spád. Claire s protézami, paranoidní Alfred a obyvatelé malého městečka. Skvělé, jsem ráda, že mě referát ve škole nalákal.

1 07.12.2018

Nechápala jsem, která bije až do posledních stránek. Joannina amnézie, vymazané vzpomínky a Erikova podivná práce. Všechno to najednou začne dávat smysl a konec to vše jen pěkně shrne. Myslím, že spolupracovat těchto dvou autorů fungovala perfektně, nejenom kvůli psaní z pohledu dvou hlavních postav. Zajímavé!

1 12.10.2018

Musím uznat, že se mi sice četla dobře, ale nudila mě, i když má v podstatě pár stránek. Otřesné stupňování napětí v Protektorátu, zatýkání, střelby a do toho se nám v krejčovně schovává Ester, které jsem tolik fandila, i když to bylo vcelku jasné. To, co udělala, jsem nepochopila, ale asi na to nemám právo, protože je těžké to zcela pochopit, zvlášť v takovém hrůzném období války.

1 26.07.2018

Celé se to dobře četlo, Líza byla neuvěřitelným způsobem sympatická hrdinka - květinářka. A Higgins, co s ní neměl slitování, ale zároveň svatou trpělivost, s ní naprosto kontrastoval a skvěle se doplňovali. Akorát mě zklamal ten konec, ani to povídání jak co skončilo/mohlo skončit mě nebavilo. Ale My fair lady mám moc ráda.

1 14.07.2018

Povinná četba mi nabízí klasiku, a já jsem za to ráda, ačkoliv se mně ne všechno líbí. Tento příběh vnímám jen jako popis nádraží, pohoršení nad razítky na zadnici Zdeničky, a náhlý smutný konec. Ale určitě zkusím ještě film od Menzela.

1 03.06.2018

Musím říct, že mě mírně zklamala, oproti ostatním dílům byla trochu táhlejší a ne tolik napínavá. Každopádně hrůzný motiv vraha mi do poslední chvíle nebyl jasný. Konec mě utvrdil ve třech hvězdičkách, jinak bych dala asi víc.

1 25.05.2018

To byla za poslední dobu dost těžká četba.
Autorka užívá hodně přídavných jmen, přirovnání a dlouhých souvětí. Při procházení Londýnem poznáváme lidi, její známé; ty, které pozvala na svůj dnešní večírek. To byl pro mě kámen úrazu - přeskakování od jedné postavy ke druhé a jejímu myšlenkovému pochodu. Závěrečné strany mě bavily - veselé, konečně s přímou řečí a paní Dallowayovou, kterou všichni tak milují, i když je prostá a ne moc hezká.
Sama sobě slibuji, že za nějakých čas bude dobré ji přečíst znova a bez přestávek.

1 05.04.2018

Tak jako u všech povídek si každý najde tu svou, která ho nějakým způsobem chytne za srdce. Pro mě to byla Vítejte ve Vánocích, CA. Od Davida Levithana byla taky skvělá. Převážná většina z nich je ale opravdu jen zimní políbení a vůbec nevadí je číst jindy, než o Vánocích. :-)

1 18.03.2018

Já nějak nevím, co říct. Obecně se bojím zabředávat do Young adult literatury o teenagerech, co spolu nejsou nebo jeden z nich umře, ale tahle knížka na mě v knihovně mrkala hned nějak zvláštně. Možná kvůli tomu obalu.
Hlavní postava Henry je ostýchavý mladík, který se zamiluje do nové spolužačky, co vlastně není ničím přitažlivá, chodí o berli a obléká se jak kluk. Po nějaké době mezi nimi přeskočí jiskra, uvaří se trocha té chemie (původní Our Chemical Hearts je výstižnější) a tráví spolu pomalu veškerý čas. Ale kdo vlastně je Grace Townová a jaká skrývá tajemství? Jsou prostá a přitom tak dojemná.
Kniha se četla lehce, bavily mě rozhovory tří kamarádů, vtipné poznámky i narážky na filmy a písničky. Rozhodně doporučuji a uvažuji o koupi a dalším přečtení této vesmírné knihy.

1 16.03.2018

Nazvala bych to jako pohádky pro dospělé; příjemná oddychovka před spaním. Některé byly lepší, některé méně, ale určitě se k nim někdy vrátím znova.

1 15.03.2018

Upřímně nic moc, a není to tím, že je to psáno jako scénář. Nemůžu si pomoct, ale už při čtení Prokletého dítěte jsem mela pocit, že Rowlingová těží z toho, co už existuje. Je to nadstavené. Tady mě bavily popisy různých potvůrek, ale jinak o ničem.

1 11.10.2017