boeink
komentáře u knih
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Jakým stylem Katalpa píše jsem věděla už ze skvělé knihy Zuzanin dech. A ten její styl prostě funguje. Krátké věty, strohé dialogy, k tomu silný příběh o hledání v rodinné minulosti. Lehce ztracena jsem se cítila ve třetí části knihy, kde se objevilo větší množství postav, což mě trochu rozhodilo, než mi došlo, že jde o dobové střípky z tehdejšího dění v Německu a slouží jen k dokreslení atmosféry doby (dobrý nápad!). Tato kniha není z těch, o kterých za pár dní nevíte, o čem byla. Je skvělá, stojí za přečtení.
Skleněný muž
Anders de la Motte
Líbil se mi už první díl, ale Skleněný muž byl ještě lepší. Přestože to je pěkná bichle, četla se mi celkem svižně. Jak už ale přede mnou poznamenal čtenář sarkafarka1900, ty krátké kapitolky jsou trochu na škodu. Měla jsem pocit, že jsem neustále vytrhávána ze soustředění a trvalo mi, než jsem si na to zvykla. Kdybych zrovna nebyla nemocná, asi bych se s knihou natrápila víc. Takto, ničím nerušena, jsem slupla 400 stran na dva zátahy.
V každém případě jde o originální thriller, sice trochu sci-fi, ale nijak mi to nevadilo, přestože mě běžně na fikci moc neužije.
Vyšetřovatelka Leo Askerová je sice podivínka, ale zároveň sympaťačka a její Oddělení ztracených duší jí skvěle šlape. Lein táta, to je svérázná postavička sama pro sebe. A Hellmann? Bože, to je ale sebestředný hňup!
Takže. podtrženo, sečteno...Kdy bude další díl?
Proměna
David Věrný
Po Proměně jsem sáhla náhodně, přečetla pár stránek a myslela, že ji odložím. Petr byl zpočátku hrozný kretén a autorův styl mi přišel hodně nevypsaný. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila, protože nakonec se mi moc líbila. Trošku mi sice nesedly některé scény jakoby vystřižené z hollywoodských akčňáků, ale celkově jsem se při čtení dobře bavila. David Věrný mi prostě nabídl něco trochu jiného, než na co jsem u českých autorů zvyklá a já to beru. Vincent a Vašek jsou velcí sympaťáci a Petra se jim společně podařilo perfektně napravit, z kreténa na správňáka. Navíc, popisy přírody a zákonitostí přežití knize daly správnou atmosféru.
Autorovi brzy vyjde nová kniha, takže jí přeju, ať je ještě lepší, než ta první.
Utajená dcera
Kelly Rimmer
Utajená dcera je druhou knihou autorky, po které jsem sáhla.
Zpočátku se mi čtení trochu táhlo, nebavilo mě, jak se Sabina topila ve výčitkách a otázkách na adoptivní rodiče, vlastně mě tím pěkně štvala, ale potom se příběh pěkně rozvinul. Postava Lilly mi byla velmi sympatická, hlavně tedy v dospělosti. Megan, ač jsem se snažila, jsem na chuť moc nepřišla, přestože Sabině dala do života vše, co bylo v jejích silách.
Konec knihy mě dojal, pár slziček mi ukáplo. Kelly píše krásné romány pro ženy a ví, jak drnknout na tu správnou strunu.
Matčino vyznání se mi ale popravdě líbilo o něco víc.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Konečně se mi podařilo vybrat si ke čtení osvěžující letní čtivo, kterým jsem zakončila svou krátkou dovolenou. Tahle detektivka, psaná lehkým perem, se příjemně četla, sedlo mi to a určitě si přečtu pokračování.
Slepá ulička
Joy Fielding
Joy je moje srdcová záležitost. Miluju její knihy. Pamatuju si na své první setkání s ní: vybírala jsem tradiční knihu pod stromek pro svoji mamku a otevřela jsem Jane utíká. Přečetla jsem si prvních pár řádků o tom, jak šla Jane koupit vejce a najednou zapomněla kdo je...no a od té doby mě má Joy v hrsti.
V nejnovější knize Slepá ulička rozehrává svoji klasickou vztahovou show, ve které má každý svého kostlivce ve skříni. Po počátečním zorientování se v tom, kdo je kdo, přes různá rodinná dramata směřujeme k onomu okamžiku, kdy má být někdo zastřelen. Nebudu nic prozrazovat, ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Těším se na další knihu!
Nutné lži
Diane Chamberlain
Lepší lidé - bytosti zítřka.
Zítřejší populaci by měly stvořit ty nejlepší osobnosti dneška. Hesla eugenického programu o sterilizaci "defektních", jako by je napsal sám Hitler.
O tom, zda tuto dobrovolnou sterilizaci podstoupí, si ale Mary Ella ani Ivy nemohla rozhodnout sama.
Krásný, čtivý román skvělé Diane Chamberlain zasazený do prostředí tabákové farmy v Severní Karolíně v době rasových nepokojů. Co víc si čtenář může přát?
Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a proto za mě 100%.
Pryskyřice
Ane Riel
Šokující, šílené, morbidní. To jsou slova, která mě napadají po dočtení tohoto skvěle napsaného dramatu. Doporučuji!
Chirurg
Petra Dvořáková
V jednom komentáři jsem četla, že "Neznám nikoho, kdo takhle mluví". Tak nevím, takhle prostě chlapi mluví. A taky tak myslí. Aspoň já to teda Petře Dvořákové věřím, protože se do chlapa převtělila dokonale. Hrozně moc se mi tahle knížka líbila, byla čtivá, taková opravdová, já jsem si ji užívala.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Tahle kniha mě donedávna míjela, půjčila mi ji známá a jsem za to ráda. Zajímavý by mohl být i originál (kdyby moje angličtina dosahovala požadovaných kvalit :-) ), ale v češtině to je, jistě díky vynikajícímu překladu, prostě skvost. Čeština je krásná a má svoje úskalí. Nejdříve jsem si myslela, že knihu jen tak prolistuju, ale tak se mi zalíbila, že jsem si pořídila do své knihovny vlastní výtisk.
Eva tropí hlouposti
Fan Vavřincová (p)
Nedávno jsem tenhle mile ztřeštěný film pro pamětníky už poněkolikáté viděla v televizi, jeho předlohu mám už spoustu let ve své knihovně. A tak jsem si ji (taky poněkolikáté) přečetla. Příběh, ve kterém se to hemží falešnými postavami, patří k mým oblíbeným a vím, že až příště zase poběží v televizi, opět se ráda podívám.
Schovávaná
Tereza Herzogová
Schovávaná je pro mě příjemným překvapením. Nic jsem neočekávala, jen jsem prostě knihu otevřela a začala číst. Přestože téma knihy není zrovna lehké, autorčin svěží styl vyprávění se krásně čte. Moc se mi líbily postavy, nejen hlavní hrdinka Šárka, ale taky její sarkastický kolega, češtinář Chroust, Babička Sidonie, kamarádky, ale přede všemi Ivan, jeho životní nadhled a moudrost. V knize jsem narazila na mnoho myšlenek, které se mi moc líbily, ale taky jsem se často od srdce zasmála, těch vtipných momentů tam bylo nemálo.
Takže jdu s chutí na Tichou poštu.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Skryté obrázky je čtivý mysteriózní příběh, do kterého se zakousnete a nepustíte, dokud nedočtete poslední stránku. Na mě tedy tato kniha tak zapůsobila. Velmi jí svědčí dětské kresby, kterými je doplněna. Obrázky jsou v ní totiž naprosto klíčové.
Nejedná se však o horor, jak slibuje štítek, ale o duchařinu, což se mi vlastně líbilo a racionální vysvětlení mi nechybělo. Já jsem spokojená.
Myší díra
Simona Votyová
Až teď jsem si uvědomila, že jednu knihu autorky jsem již četla.
Zpočátku jsem si říkala, co to zase jako je?! Když se na pár stránkách několikrát zopakovalo jedno slovní spojení, měla jsem chuť knihu odložit, ale vytrvala jsem a nakonec se mi příběh toho panelákového panoptika moc líbil. Myška mě bavila a často jsem se musela smát. A Jolana, ta byla na pár facek.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Opravdová jednohubka na jeden volný den. Čtivý thriller, který nezavřete, dokud nedočtete, což při rozsahu 240 stran není žádné umění. Děj navíc rychle odsýpá, takže otáčíte stránky a zanedlouho jste na (celkem překvapivém) konci. Když ale srovnám s Pomocnicí, tak ta mě nadchla více. Nicméně, Freida umí psát fakt dobře a těším se na další knížku.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Bravo! Opět jsem se při čtení skvěle bavila, z knihy vyloženě dýchá atmosféra staré Vídně, takže jsem měla opět pocit, že tam s Leem, Julií, hrobníkem Rothmayerem jsem taky. Leo je sympaťák, sice trochu tvrdá palice, hlavně ve vztahu k Julii,ale to se časem poddá, možná už v příštím díle.
Co bych vytkla, jsou gramatické i jiné chyby v textu, za ty ale pan Pötzsch nemůže, ten odvedl skvělou práci.
Těším se na další shledání.
Hospodyně
Joy Fielding
Už jsem to psala víckrát. Fieldingovou nekriticky miluju a nikdy mě nezklame.
I tentokrát mě čtení její knihy bavilo, přestože to není žádný nervák, ale rodinné drama, kde Joy opět použila svou oblíbenou šablonu : despotický otec, sebestředná sestra a poněkud upozadněná hlavní hrdinka.
Takže zase za pět.
Návrat nežádoucí
Lenka Potůčková
Zdařilá prvotina a hned na tak závažná témata - klobouček. Sledujeme osudy zdravotní sestry Marie v těžkých poválečných letech v severočeském pohraničí. Autorce se podařilo skvěle vykreslit atmosféru tehdejší doby, nástup komunistů, STB; dobu, kdy mohl veřejný názor znamenat komunistický lágr, nedůvěra mezi lidmi..
Mě se kniha líbila, mezi čtením jsem na Marii a Aničku myslela a těšila se na další chvíle s knihou. Vytkla bych však knize ten až moc překotný konec. Pár odstavců navíc by jí, při jejím rozsahu, neuškodilo. Druhá moje výtka je ke korektuře: kromě gramatických chyb (čárka před ale, kde čárka nepatří, mi-my..) mi hrozně vadilo stále se opakující slůvko "drobně". Děsila jsem se skoro na každé stránce, že se Marie "drobně usměje" nebo "drobně pokývne".
Celkově knihu hodnotím jako povedenou a můžu ji doporučit, já se v ní i ledacos dozvěděla. Jen mě tedy mrzí, že jsme se nedozvěděli, kdo byl pan Werner.
Jeden za druhým
Chris Carter
Skvělé, tento díl se mi líbil mnohem víc než Sochař smrti. Hunter a Garcia jsou velcí sympaťáci a vrah opět hrozný psychouš.
