Boogi komentáře u knih
Hned od začátku mě zaujal příběh, ale co mi dělalo problém bylo snad 12 různých pohledů od všech postav. Kdyby měl každý svoji kapitolu třeba by mi to tak nepřišlo, ale tady byl zázrak, když někdo dostal necelé tři strany. I přes to všechno mi stránky utíkaly pod rukama a i když jsem se snažila vraha odhalit, byla jsem na konci pořádně překvapená.
Do něčeho podobného bych se jen tak nepustila, ale kvůli maturitní četbě jsem po této knížce sáhla... a vůbec nelituju! Měla jsem za hodinu přečteno, obzvlášť se mi líbil styl psaní, který nebyl vůbec náročný, klidně by to mohla být i knížka pro děti (když to hodně přeženu). Poselství knihy je naprosto jasné a myslím, že bylo i krásně podané.
Tohle bylo o tolik lepší než první díl! Z počátku jsem byla trochu skeptická, protože děj byl celkem nezajímavý a hodně se opakoval ALE od chvíle kdy na scénu přichází Aaron... Už od prvního dílu mi lezl krkem Adam, takže když se s ním Juliette rozešla, měla jsem hroznou radost. Tu trochu zchladilo to, jak o něm pomalu do konce knížky básnila a dokola opakovala jak je úžasný a jak moc ho miluje. Každopádně mám radost, že jsem se nezalekla ani rozporuplných recenzí a do téhle knížky se pustila.
Na to, že celý svět mluví o tom, jak je to skvělá knížka a jak si při ní mohli oči vyplakat, je to celkem slabota. Postavy se chovaly, jako by jim bylo dvanáct let. Celé mi to připadalo nedotažené, příběh neměl jedinou zajímavou zápletku, všechny ty skoky v čase tomu moc nepřidávaly. Nevím, co je na tom tak úžasného, že se to dá nazývat bestsellerem.
Předem se omlouvám všem fanouškům téhle série, ale rozhodně sem musím napsat svůj názor.
Na Skleněný trůn jsem se strašně těšila, protože jsem ho viděla v podstatě pořád a neslyšela jsem o něm jedinou špatnou věc. Dostala jsem se půlky knížky a musela jsem přestat. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mě tak strašně nebavilo.
Děj byl v podstatě žádný a když už se něco dělo, bylo to popsané tak strašně málo nebo špatně, že zážitek byl absolutně nijaký. Byla jsem připravená na pomalý děj vzhledem k tomu, že celá série má asi 8 knížek, ale tohle bylo prostě moc.
Další nesnesitelnou věcí pro mě byla Celaena, ano, hlavní postava. Kdyby byla nějaká druhořadá osoba, řekla bych si fajn, ale její naprosto nijaká osobnost mi čtení o ní nijak neusnadnila. To bych asi radši četla všechno z pohledu Doriana, který taky nebyl nijak extra zajímavý, ale pořád víc než naše "hlavní hrdinka".
Věřím, že kdyby to bylo lépe napsané, řekla bych, že to byla průměrná kniha. Ale to, co jsem se pokoušela přelouskat, mělo od něčeho skutečně dobrého skutečně daleko.
Druhý díl ze série se mi líbil o něco víc než první. Měla jsem z něj trochu strach, protože jsem se bála, aby mě nezklamal, ale opak byl pravdou. Navíc jsem měla i správnou podzimní atmosféru.
Samotný děj se v první polovině nijak moc nehýbal, všechno bylo takové nejasné a hodně prostoru se dávalo nové postavě: Osudu. V druhé polovině se začaly více objevovat kapitoly z pohledu Blythe, což mě osobně udělalo velkou radost a oblíbila jsem si ji ještě víc. Posledních pár kapitol bylo zase plných odhalení a šokujících zvratů. Jediná věc, co mi chyběla byla ta jiskra mezi Signou a Smrtonošem.
Moc se těším na třetí díl a hodně doufám, že by mohl vyjít třeba už příští rok... no tak uvidíme.
Tohle byl tak strašně temný a silný příběh, že jsem se z něj musela nejdřív vzpamatovat. Ještě nikdy předtím jsem knihu podobného typu nečetla, takže jsem moc nevěděla co čeho jdu a musím říct, že ať už si přečtete kolik chcete recenzí a podobných věci na tohle vás to zkrátka nepřipraví. Jsem hrozně ráda, že jsem se k této knize dostala skrz maturitní četbu (ačkoli jsem si ji chtěla přečíst už předtím), protože mi v mnohém otevřela oči.
3,5*
Ale jo, nebylo to špatné. Jediný problém jsem měla s tím věčným fňukáním hlavních postav. Sice si po chvíli zvyknete ale pak je to ještě otravnější než předtím. O hokeji jako takovém se tady moc nemluví, spíš jde o to, že hlavní hrdina je hokejista a občas se zmíní jeho kariéra nebo nějaký marketing okolo, ale na samotnou hru hokeje skoro nikdy nedojde. Na Stevie mě vytáčelo její neustálé stěžování si na váhu. Nebyla kapitola (někdy pomalu stránka), aby to tam nebylo zmíněno.
Kdyby knížka měla o cca 170 stran míň možná by bylo hodnocení vyšší, ale to zůstane navždy nezodpovězené. Druhý díl, který vychází v listopadu si určitě moc ráda přečtu.
Taková běžná oddechovka. Nebylo na tom nic speciálního, některé pasáže byly vyloženě klišé. Docela se mi líbilo popisování všeho toho jídla a francouzská slova, co se občas objevila.
Do první půlky si říkáte, že je to strašně zdlouhavé, ale druhá polovina vám to všemi dějovými zvraty bez problému vynahradí. Moc se mi líbilo, že byl děj rozdělený po hodinách, lépe se v něm orientovalo. Poslední hodina byla naprosto šokující, nic z toho jsem absolutně nečekala. Za co tedy ubírám jednu hvězdu? Odpověď zní: Red. Sice je hlavní hrdinka ale příběhu nic nedodala a bylo to jako by pořád říkala, myslela a dělala to samé.
Podle ohlasů jsem čekala, že bude druhý díl ještě lepší než první, ale nebylo to tak. Byl to spíš takový mezičlánek mezi prvním a třetím dílem. I tak jsem si ale čtení užila a musím uznat, že se tady přece jen objevilo trochu víc tolik očekávané romantiky.
Hned zezačátku musím říct, že mi to strašně připomínalo příběhy z Wattpadu, které jsem četla cca 4 roky nazpátek. Nic zajímavého se tam vlastně neudálo, všechno se točilo jenom okolo toho, že Eden není jako ostatní v jejím okolí, protože nepije a nechodí na večírky. Jo a taky vlastně, že se zamilovala do svého nevlastního bratra vyloženě z minuty na minutu. O jejich vztah se vlastně skoro vůbec nejednalo. Celou knihu provázelo "tajemství" cože se to vlastně Tylerovi stalo, že se chová jako blb. Při troše přemýšlení vám to dojde už v půlce knihy, takže nějaká motivace to číst dál abyste věděli, co se stalo se nekoná. Abych knížce zase úplně nekřivdila, první dvě třetiny mě docela bavily, než se začal děj neustále opakovat. Je tady pravděpodobnost, že si přečtu i další díly, ale na 100% to rozhodně jisté není.
Čteno hlavně kvůli maturitní četbě. Hodně jsem se těšila, protože Romeo a Julie jsou zkrátka klasika. Nějak mě nezklamalo, ale asi jsem prostě čekala víc nějaké té dramatičnosti.
Dokonalá knížka z gotického a temného prostředí. Nečekala jsem, že mě to tak chytne ale stalo se. Konec byl naproto nečekaný a neuhádla bych to ani kdybych se hodně snažila. Plus byla taky romantická linka mezi Signou a Smrtonošem, která byla do příběhu krásně zapracovaná. Už se nemůžu dočkat na vydání druhého dílu.
Mangu jsem nečetla už hodně dlouho, ale tuhle jsem měla doma už přes rok, tak nastal čas se do ní pustit. Příběh pěkně utíkal, dalo se mu celkem porozumět, ale určitě by prospělo, kdyby bylo více dílů. Na zabití volného času rozhodně super volba.
Čteno v angličtině. Na tuhle knížku mě nalákal hlavně booktok. Když jsem ji měla doma už rok rozhodla jsem se, že přišel její čas. Upřímě to ve mě zanechalo víc otázek než odpovědí: proč jsou Adam a Warner imunní vůči doteku Juliette? Proč má tyhle schopnosti? Co se vlastně stalo se světem? Ale i přesto to bylo fajn počtení. Rozhodně budu pokračovat s dalšími díly.
Říct, že jsem tohle přečetla je moc silné slovo. Spíš jsem to přeletěla očima, protože se to nedalo číst. Chtěla jsem si užít trochu nostalgie, knížku jsem četla někdy před pár lety, když mi bylo cca třináct. Absolutně nechápu, proč se mi to tehdy tolik líbilo. To bych si rovnou mohla otevřít Wattpad (který jsem v té době používala taky) a najít na něm stejně mizerně napsaný příběh od dvanáctileté holky.
Neměla jsem skoro žádná očekávání, což bylo možná i dobře. Trochu jsem věděla, co čekat, protože jsem knih na podobné téma četla už několik. Příběh mě překvapil svou čtivostí a rychlým postupem děje. Jako prázdninová oddechovka super knížka. Ke konci jsem se rozhodla, že musím zvednout hodnocení z tří na čtyři hvězdy.
Tady jsem dlouho váhala jestli vůbec Krutého prince číst, ale přece jen jsem mu dala šanci. Z počátku se mi zdál příběh o vílách trochu moc pro děti, ovšem jakmile se začal rozjíždět děj, vůbec jsem nelitovala. Sice tady nebyl žádný obrovský dějový zvrat, který jsem alespoň částečně očekávala, nakonec to naštěstí nebyl tak obrovský problém. Už se těším, až si přečtu další díly.
Tady není co vytknout. Byla jsem sice trochu skeptická, vzhledem k tomu, že se jedná o příběh Češky v Japonsku, ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Až do konce nevíte, co se vlastně se sestrou hlavní hrdinky stalo, což vás udržuje ve stálém napětí. Děj se ke konci opravdu dost rozjel, takže jsem přečetla zbývajících 200 stran najednou. Je tam plno šokujících odhalení, zjištění a úžasného vývoje postav. Rozhodně bych všem plně doporučila.