bosorka komentáře u knih

Čte se jedním dechem, zvlášť je když čtenář jen o čtyři roky mladší než hlavní hrdinové a když má dobu, v níž se příběh odehrává, ještě v živé paměti. Pro postavy z této knihy to bylo jen pár dní, které zvlášť jednomu z nich převrátily tehdejší život vcelku naruby. Pro nás ostatní je to celé jedno období s hudbou, filmy, vzory, myšlenkami, které k ní patřily. Jako bych listovala svým starým deníkem. Měla jsem chuť oprášit staré kazety a pustit si je ke čtení coby soundtrack. Bylo také nesmírně zajímavé číst si politické názory teenagerů v Norsku na pokraji 90. let, jejich levicové nazírání světa, když my v té době směřovali jasně vpravo. Vzpírání se okolí a autoritám však bylo vlastně naprosto stejné. Samotný příběh mi občas přišel místy naivní, místy přímočarý a příliš fatální, ale vlastně jsme to v době dospívání cítili hodně podobně. Vše na hraně, vše nadoraz - lásky, přátelství i nepřátelství až za hrob.

6 02.06.2014

Stařík v jiném hávu. Jonasson vystavěl opět dost podobný příběh jako v předchozí knize, takže toho, kdo ji četl, už Analfabetka tolik nepřekvapí. A i když to jede na podobné vlně, rozhodně nezklame, protože je to zase vtipné, svižné a svěží dílo. A čte se to jedna báseň. Autor má nesmírné nadání na vymýšlení neskutečných postav. A zvlášť pak situací, kdy všechny tyhle postavy dá dohromady. Jsem docela zvědavá na něco nového od Jonassona a možná mi ani nebude vadit, když to bude zase na jedno brdo. Jako oddechovka prostě ideální.

8 29.05.2014

Jak jsem se hodně těšila (Klub nenapravitelných optimistů se mi líbil opravdu velice), tak jsem byla zpočátku trochu rozčarovaná. Příběh svištěl až moc rychle, jako by toho autor chtěl stihnout co nejvíc a měl jen omezený počet stran. Styl mi připadal roztříštěný, takové rychlé výkřiky, přeskakování od jednoho k druhému téměř nesouvisle, měla jsem pocit, jako kdyby autor omylem vydal neupravenou verzi. Postupně jsem si ale na tento styl zvykla a to, co mi na něm zprvu vadilo, převážily opravdu silné osudy hlavních hrdinů a zhruba od třetiny knížky jsem se už zase nemohla odtrhnout. Guenassia vedle sebe pokládá běžné každodenní zážitky obyčejných lidí a zásadní dějinné celosvětové zvraty 20. století. K tomu velká milostná vzplanutí, zrady, prozření, rozčarování, strach i statečnost...
Pro nás bonus v tom, že se odehrává z velké části v Československu, s českými dějinami, i odkazy na minulou knihu. Vzhledem k úžasnému Klubu... ale musím dát jen čtyři hvězdy. Klub je přeci jen soudržnější, drží víc pospolu. Přesto doporučuji, Guenassia umí silné příběhy.

2 16.05.2014

Černohumorná westernová road movie, jak má být. Nesčetněkrát jsem se pousmála, párkrát i zasmála, přitom si autor nebere servítky a čtenáře nešetří - knížka je jaksepatří drsná a krvavá. V druhé polovině jsem se párkrát zasekla, trochu bych ji možná pokrátila, ale jen jemně. Konec byl příjemně nečekaný. Přemýšlela jsem celou dobu, kam se nakonec budou ubírat kroky obou bratrů a ač bylo vyústění vlastně logické, toto mě nenapadlo.

2 29.04.2014

Příjemná a milá jednohubka. Doporučuji.

22.04.2014

O lásce na všechny způsoby, o touze po lásce, lásce nenaplněné, lásce sourozenecké i rodičovské. To vše rychle a zběsile. Junot Díaz má bezesporu vypravěčský talent, žene se překotně dopředu, člověk ho úplně vidí sedět u skleničky a slyší ho vyprávět. Umí si představit jeho kulometnou řeč s občasným smíchem, je mu blízký, skoro jako by ho znal. Je nadčasový, temperamentní, přitom jak soused odvedle. Ač vypráví o Dominikáncích žijících v Americe, klidně by se jeho příběhy mohly odehrávat kdekoli jinde na světě, třeba i v Dolním Záblatíčku.

1 18.04.2014

Jednohubka. Zápletka možná malinko naivní a předvídatelná, ale četlo se to (prohlíželo) dobře.

1 14.04.2014

Zase jsem hltala jako Skálu, Peter May umí psát poutavě, čtenáře strhne s sebou a nepustí ho do poslední stránky. Nehraje si na obří pointy, člověk často tuší, co se dělo i bude dít, ale i tak se to čte perfektně. Fin je zajímavá postava se zajímavou minulostí. Střídání dějových linií dodává knize na čtivosti. K tomu popisy pro mě zajímavé přírody ostrovů Hebridy. Skála byla sice lepší, ale možná i proto, že byla od Maye pro mě první, teď už jsem tak trochu věděla, do čeho jdu. Nepřekvapil, ale rozhodně potěšill.

7 13.04.2014

Pro Tima Burtona mám slabost, takže nelze jinak.

3 12.04.2014

Kniha s ústředním tématem - Zlo plodí zlo. Což ale není nic šokujícího, protože to jsme slyšeli, četli, viděli milionkrát, protože tohle téma je na světě od počátku věků. Knihu předchází pověst o tom, jak je drsná a jen pro silné povahy, což je ovšem nadsazený marketingový tah. Co se týče příběhu, mám pocit, že se autoři rozhodli psát o týrání dětí, aby šokovali, aby zaujali, ale to je asi tak všechno. Všechna slova a myšlenky hlavních hrdinů, které mají být "tak silné", už jsem četla na mnoho způsobů a navíc mnohokrát daleko lépe zpracované. Díky tématu jsem čekala, že mě knížka položí na lopatky, ale to se nestalo. Klouže tak nějak po povrchu, čekala bych větší emoce, ale je napsaná chladně, vykalkulovaně. Postavy nejsou napsané tak, abych s nimi soucítila, případně je neměla ráda, jsou mi naprosto jedno. Je mi jedno, co se s nimi bude dít, vlastně ani nemám pocit, že bych sérii potřebovala dočíst. A to je prostě špatně. S touhle knihou jsme si nesedly, na mě je moc vlažná.

3 08.04.2014

I když už mám Nesba přečteného, a tím nemyslím většinu knih (zbývají dvě), ale spíš jeho styl, a často mi tak leccos dojde dost záhy, pořád mě nesmírně baví. A pokaždé mi aspoň něčím vyrazí dech. Harry Hole je výborná literární postava, která má pořád co říct, tak doufám, že ji Nesbø zachová i v dalším díle, který snad bude záhy, protože návnadu hodil hezkou.
Policie byla lepší než Levhart, přehlednější, ne tak přeplácáná a přece jen uvěřitelnější v některých momentech. A ostatní postavy (kolegové Harryho) dostaly vcelku slušný prostor, což bylo jen k dobru věci.

3 31.03.2014

Syrová jednohubka o životě až na dřeň ve všech směrech. Není jen jízdou na drogové vlně, autor se se svým alter egem vrací také do raných let života v Irsku a Anglii. Dává tak nahlédnout do života kluka, který se chtěl vydat jinou než předurčenou dráhou všech spoluvrstevníků (práce, manželství, děti, stáří, smrt), což pojal velice divoce a živočišně. Kromě drogových raušů popisuje také zaujetí sexem a celá kniha je docela divoká jízda. Tři hvězdy jsou málo, čtyři možná moc, je to tak 70 %. Čte se moc dobře, Shöenfelt vládne slovem, umí upoutat a pozitivní je také nadhled, s kterým vcelku ostré životní zkušenosti předkládá.

1 20.03.2014

Zprvu se mi Včelička četla docela dobře, zvlášť první dvě kapitoly, které na střídačku vypráví ileagální uprchlice z Nigérie Včelička a londýnská novinářka Sára. Již z prvních vět knih je jasné, že jejich příběhy se protnuly nějakým zásadním způsobem a postavy se zdají být hodně zajímavé. Čtenář je tak napjatý, co se vlastně stalo. Kupodivu samotné odhalení pro mě nebylo tak šokující, jak jsem očekávala a to především proto, že čím víc jsem četla, tím víc mi příběh přišel vykonstruovaný a nelogický. Už základní konflikt si myslím, že v normálním světě se buď vůbec nemůže stát, případně dopadne daleko hůř. Autor promlouvá v ich-formě ústy dvou žen a z jeho vyprávění jsem měla pocit, že si řeší problémy s ženami vlastními, protože například Sára se chová dost hrozně. Obě mužské postavy jsou zase přehnaně změkčilé, neseběvědomé, slabošské. A Včelička na svůj velice mladý věk je pak až přespříliš moudrá. Po úvodním zaujetí mě už pak celou dobu čtení napadala jen samá proč a jaktože. Kniha byla dost nereálná a opravdu mě nepřesvědčila. V některých místech to bylo jedno velké COŽE?

2 16.03.2014

Už několik minut přemýšlím, co napsat o knize Kam létají vrány a nedostává se mi slov. Ač měla kniha 900 stran, bylo mi líto, že končí. Ač jsem četla, co to šlo (i v metru přejela stanici), už kolem půlky knihy jsem zpomalovala, protože jsem nechtěla, aby skončila. A teď je to tu, mám ji za sebou a nevím, co napsat. Nesmírně mě oslovila a odkládala jsem ji se slzami na kraji a sevřeným hrdlem. Je to velký příběh o pochroumaných duších, vině i nevině, událostech, které poznamenaly všechny zúčastněné a některé dosti fatálně. Odehrává se na vojenské letecké základně v 60. letech, kdy je svět ovlivněn studenou válkou, hrozbou jaderné katastrofy a přitom v lidech stále ještě doznívají hrůzy světové války. Do vcelku obyčejných životů obyvatel základny kromě globálních problémů vstupuje vražda devítileté dívky. Autorka nepíše detektivku, ale drží čtenáře v napětí až do konce, kdy příběhy všech poskládá do stavebnice, kde všechny dílky zapadnou na svoje místo. A opět jako u její předchozí knihy Padněte na kolena jsem si říkala, že obdobná témata jsem sice už četla, ale i tak se knížka četla sama a nerada ji opouštím.

9 09.03.2014

JKR opět ukazuje, že umí perfektně vyobrazit jednotlivé postavy a umí psát chytlavě natolik, že člověk čte, i když se vlastně nic podstatného neděje. Což ovšem v detektivce občas může být docela minus, protože autorka vlastně nedrží čtenáře napjatého. Jak mi její rozevláté vyprávění, kdy dokonale popisuje celé dění, v minulých knihách nevadilo, tady je rozvláčnost a délka knihy opravdu slabinou. V detektivním žánru bych čekala svižnější děj, přece jen o trochu méně povídání a alespoň trochu akce, která zde chybí úplně. V mém případě jsem bohužel hodně záhy odhalila vraha, takže se nekonalo ani žádné závěrečné překvapení. Navíc myslím, že už v HP uměla Rowling výraznější a překvapivější pointy. Na druhé straně pořád se mi líbí její vykreslení jednotlivých povah, zde, když zabrušuje do světa showbyznysu a celebrit, navíc nepropůjčuje svým postavám moc přívětivé letory a celé osazenstvo tak dává příběhu docela nepříjemnou pachuť. Hlavní hrdina detektiv veterán je vcelku sympatická postava, akorát se mi k němu nehodí příliš "suché" vystupování, zasloužil by si do vínku přidat trochu humoru, ke kterému má autorka jinak docela blízko.
JKR umí perfektně navodit atmosféru popisy i zdánlivě nedůležitých okamžiků a předmětů, což čtenáři umožní vnímat příběh až filmově. U této knížky se ale obávám, že by z ní byl maximálně jeden z dílů několikasériového kriminálního seriálu, pohřbený mezi díly ostatními.

1 21.02.2014

Po dočtení Mitchella (sencislo9) vlastně oddechovka, i když s hodně silným tématem. Velice čtivý, napínavý thriller se zajímavě vystavěnými příběhy jednotlivých aktérů. V rámci žánru si rozhodně zaslouží čtyři hvězdy.

1 10.02.2014

Nepřestává mě fascinovat záběr psaní Davida Mitchella, který i v knize sencislo9 opět prokazuje, že zvládá nezměrně stylů, navíc je mistr slov, mistr vět, mistr nápadů a fantazie. Kam všude vede spisovatel kroky hlavního hrdiny Eidži Mijake, který hledá otce, jehož nikdy neviděl... Reálné zážitky se mísí s hrdinovou nezměrnou fantazií, sny spánkovými i bdělými a autor nás tak celou dobu nechává na rozpacích, co je ještě realita a co už ne. Co se Mijakemu opravdu stalo a co si vysnil? Na své pouti Mijake potká mnohé, včetně například mafiánů z Jakuzy. Ale je tomu opravdu tak?
Kniha je zábavná, Mitchell píše vtipně, poutavě a jak je jeho zvykem, mění styly i v této knížce. Fakt je, že některé vsunuté příběhy mi úplně neseděly, trošku ředily a zbržďovaly základní příběh (například Skici příběhů by zde nemusely být, ač jako samotná povídka by určitě obstály). I tak bych za tento román s příměsí sci-fi, thrilleru, deníkových válečných zápisků, bajky a jiného dala 4 a půl. Zapíchne se totiž v hlavě.

4 07.02.2014

Padněte na kolena mě na kolena srazilo v tom smyslu, že nedokážu smysluplně vyjádřit, proč se mi knížka tak líbila. Možná proto, že mám ráda rodinné ságy a romány rozepjaté do delšího časového období. Tajemství opřádající rodinné klany. Román Ann-Marie MacDonald je navíc časově umístěn do zajímavé první poloviny 20. let a místně na kanadský ostrov Cape Breton, což je zajímavá lokalita. Příběh byl nesmírně zajímavý, čtivý, postavy vícevrstevnaté a pozoruhodné, všechny mě zaujaly a všech mi kolikrát bylo líto, až se hrdlo svíralo (i když by se mohlo říct, že si to kolikrát nezasloužily). Dlouho jsem zvažovala mezi čtyřkou a pětkou, ale závěrečná část knihy, která všechno perfektně propojí, rozhodla pro pětku. Menší výtky mám, někde bych malinko prokrátila, některé úseky by v knize nechyběly, hodnocení není 100%, spíše 90%. Co na tom, že kniha připomíná jiné klasické ságy, co na tom, že nám je kolikrát jasné, co se asi dělo/bude dít. Rodina Piperova se mi zaryla do mozku a tam i zůstane. A možná se k ní někdy zase vrátím.

7 22.01.2014

Tak já nevím, mě to vlastně nebavilo. Všichni mluví o úžasném zvratu, ale ten jsem docela záhy odhalila, když se člověk zamyslí a ví, že tam nějaký má být, nic jiného mu z toho ani vyjít nemůže. Takže nemůžu dát víc než dvě hvězdy, když už mě ani "zvrat" nepřibije k židli. Protože tak neskutečně nesympatické hrdiny, které bych z fleku propleskla, těžko pohledat. Celou dobu jsem přemýšlela, kdo z nich mi vadí víc. (Jediná normální je tam snad Go.) Připadalo mi, že se to čte vcelku dobře, ale zároveň jsem se přistihla, že přeskakuju, už aby to bylo za mnou. A ten konec mě úplně naštval - jednak natahovaný, jednak zase na ránu. Všeobecné nadšení rozhodně nesdílím.

20 13.01.2014

Četlo se jedním dechem a na vánoční dovolenou to byla kniha jako dělaná. Nic, co by mě posadilo, ale je to příjemně odlehčené i humorné čtení. Hezký nápad se sledováním dvou postav vždy s odstupem roku, zajímalo mě, kam se ti lidé dostanou, jak se vyvinou, co s nimi bude (u jedné z postav mě ovšem "vývoj" skoro zaskočil a mám pocit, že to mělo být trochu jinak).

2 31.12.2013