boticelli komentáře u knih
Je léto - co víc si přát než nový román od pana Hájíčka! A tenhle se trefil přesně. Pan spisovatel je má stálice, od které si přečtu každou další knížku. Jeho věty mě baví!
Tato prekrasna, poeticka a vcelku vazna kniha mne parkrat necekane i rozesmala, Anna si ziskala veskere moje sympatie a jsem rad, ze jsem pribeh cetl prave v cervnu na zahrade a mohl kolem sebe pozorovat i ostatni hrdiny knihy - lipu, trezalku, listy oresaku...
Sen? Noční můra? Tajemství ukryté v uličkách tehdejšího židovského ghetta, Josefov byl fascinující vesmír sám pro sebe. Člověk nemusí porozumět úplně všemu, stačí se začíst - a jste tam!
Toto krátké, klasické dílko mě opravdu pobavilo!
Lidské vlastnosti - vlezdop*delectví či úplatnost, které fakt nemám vůbec rád, tady dostávají roztomile na frak!
Neprijemny roman. Atmosfera funguje dost verohodne. Ovsem kdyz clovek koukne na net a chce si precist dalsi detaily o pripadech z Tribece, narazi na rozporuplne informace. Co vsechno je fikce a co se skutecne stalo? Jsou vsechny pripady zmizeni z minulosti smyslene? Ovsem i kdyby se na Tribeci nikdy nikdo neztratil, kniha otevira tema nadprirozena mezi nebem a zemi a to by se mohlo vyskytnout kdekoli.
Zvyklosti a tradice na vesnici behem celeho roku v podani jedinecne babicky. S ilustracemi Miroslava Huptycha naproto kouzelny zazitek, skoro jako z jineho sveta!
Příjemné překvapení, že je Frankenstein úplně něco (někdo) jiného, než co jsem si doposud myslel. Na dvěstě let starý příběh se dá dívat z více úhlů, žádný z nich neztrácí na aktuálnosti a místo aby mi děj naháněl hrůzu, vzbuzoval beznaděj a místy i dojetí. Hlavní téma hraní si na Boha dostává ovšem s momentálním nástupem umělé inteligence vcelku obludný rozměr, možná se máme na co těšit, až tady bude ve virtuálním světě pobíhat vícero takových neukojených “Frankensteinů”.
Pan spisovatel mě svou brilantní fantazií zblbnul tak, že jsem párkrát nevěděl co je ještě fakt a co už je produkt jeho nekonečné obrazotvornosti. A mám obzvlášť rád knihy, kde si musím různé poznatky dohledávat jinde - tady vzbudil můj zájem Goethe, malíř Preisler nebo třeba pravdivá informace, že:
Plži jsou hermafrodité, mohou měnit pohlaví podle libosti, takže v přírodě nikdy nebojují o území. To dělají jen samci.
Když jsem na obálce rozpoznal pražský podnik, kde jsem kdysi sedával a k tomu od autorky, kterou mám už nějakou dobu v hledáčku, byla volba jasná. A podařená. Ne že bych se vyznal ve feminismu nebo v různých hyperintelektuálních výrazech ale celková nálada knihy mě bavila. Pohled do života stárnoucí spisovatelky nymfomanky, která se právě dostává do další fáze života na mě zapůsobil až skoro nostalgicky.
Láska a válka aneb jak to k sobě nepasuje. Smutný příběh, krásná knížečka.
Nevěřil jsem svým očím, co to čtu za podivuhodné, svým kouzelným způsobem šílené a vtipné příběhy! Povídka Nos mě semlela na cimpr campr, Portrét a jeho ďábelský pohled jsem si živě dovedl představit, Bláznovy zápisky rozpláčí vtipem i smutkem. I ostatní tři dílka stojí jednoznačně za další přečtení. A to vše sepsáno v roce 1842. No prosím!
Jako rodilý Znojmák plesám! Už jsem myslel, že z tohoto koutu naší země nikdo nikdy nic nenapsal - a nakonec toto! Román, značně kritický ale i nostalgický, ve kterém důvěrně poznávám místa a dokonce i osoby. A bohužel i celkovou náladu tohoto (jinak nádherného) maloměsta. Jeden můj kamarád, co odešel ze Znojma také už dávno, poznamenal, že tady začíná ostblok, no, momentálně sedí na radnici SPD, Ano a Svobodní…
Kniha je doslova nadupaná myšlenkama, které se nemusí líbit všem (maloměšťákům). Mě se líbily a hlavně bavily prakticky všechny, být o tři roky mladší, možná bych autora znal z Věčnosti či ze Světa osobně.
Opět decentně bolavý román, vytříbený styl, znepokojující téma. Nemusím přesně rozumět všem souvislostem ani významům a přesto je výsledný pocit z přečteného velkolepý. *****!!!
Víceméně vyprávění o mužských ctnostech. Ženy studovaly Bibli a vychovávaly potomky. A běda, pokud se muž odvážil psát básně! Ta doba mi ničím neimponuje a knihu bych nejspíš nedočetl, nebýt brilantně napsané postavy Kate. Kdo jiný by dostal v této knize hlavní roli zla, než žena! I přes mé osobní výhrady byl román čtivý a nutil mě přemýšlet - a to mám u knih rád.
Urputně dlouhá groteska. “Vtipné” komentáře mistra Ignácia mě minuly hned po pár stránkách, příběh se vyvíjel odnikud nikam a výpovědní hodnotu o době a lidech té doby jsem také nezaregistroval.
Grandiózní obálka, následně i popis románu a autora mě navnadili, tentokrát jsem ovšem tvrdě narazil a knihu dočítal jen ze zvědavosti, jestli přece jen nakonec něco ... a ono stejně nic!
Škoda.
Jednohubka. S Oscarem Wildem se ocitnu vždy ve vybrané a vtipné společnosti.
Aplaus! Oscar Wilde mě nikdy nezklame. I tato parádní jednohubka mi vykouzlila uličnický úsměv na tváři, trefné bonmoty a postřehy střídají přidrzlé poznámky a tak nějak jsem si přál, abych seděl s celou touto společností v odpoledním salónu, nejlépe vedle lorda Goringa.
“Pravá osobnost se nepotřebuje každému zalíbit.”
Povídky zachycují chování lidí v různých (vypjatých) situacích a to ne zrovna v pozitivním světle. Témata temná, napsáno ovšem čtivě. Nejvíc se mi líbila poslední povídka, na pár stránkách popsáno hned několik postav, každá jiná a všechny charaktery bravurně vykresleny!
S touto knihou prožijete osudovou letní lásku. Začetl jsem se do ní ze zvědavosti a po pár stránkách jsem v tom byl až po uši. Jak už tu někdo psal, příběh má tu moc vám zlomit srdce.
***
Hned po dočtení knížky se mi poštěstilo shlédnout film v letním kině. Audio-vizuální skvost. Publikum odměnilo projekci potleskem. Elio se stal knižní postavou o které bych chtěl číst dál a dál...
Další hra, která by mi asi lépe sedla přímo v divadle. První dvě třetiny zmatené, závěr to sice dohnal, ale jako celek na papíře to zase až takový zážitek nebyl. Madam nesmrtelná byla ovšem kouzelná od začátku do konce.