boxas komentáře u knih
O co méně solidní detektivky, o to více vztahu Cormorana Strika a Robin Ellacottové.
Ano, i já jsem zvědavá, kam se bude jejich příběh posouvat, ale tady toho bylo až moc a bohužel to bylo na úkor logiky a propracovanosti kriminální linky knihy. A to je škoda. Zvlášť když uvážíme, že autorka dobře psát fakt umí.
Autor má velice slibný "nástup". To že téměř od samého začátku víme, jak jsou karty rozdány, vůbec ještě neznamená, že by kniha postrádala napětí. Až potud tedy vše v pořádku...ale pak se to tak nějak začne kazit.
Násilí, brutalita, sadismus atd., to všechno je v příbězích Roberta Huntera bohužel běžné a čtenář Carterových knih s tím víceméně počítá, zde mi ovšem vadily např. časté (zbytečné) odbočky v ději, které příběh nikam nijak neposouvají, a obávám se, že vznikly hlavně proto, aby měla kniha dostatečný počet stran. Mám na mysli např. exkurz do minulosti agentky FBI, která tu s Robertem Hunterem tvoří dvojici. Kam dlouhé povídání o ní a jejím dětství děj posunulo?
Knihu jsem poslouchala. A to byl můj další problém. Někdo tu v komentářích označil přednes Jakuba Saice jako geniální. Pro mě naopak zásadní mínus. Po všech těch příbězích Roberta Huntera, které namluvil, nemůžu už jeho neustálé funění do mikrofonu ani slyšet.
A ještě jeden drobný postřeh: já se v tom tedy až tak nevyznám, ale může mi někdo vysvětlit, kde se v polorozpadlém domě kdesi hluboko v lesích, předaleko od civilizace, o který se nikdo nestará, kde se tam vzala elektřina? Nebo na co tedy ten kamerový systém a všechny ty žárovky fungují?
Osudy Laleho Sokolova, tatéra z Osvětimi, jsou bezesporu velice poutavé, literární zpracování jeho vzpomínek Heather Morrisovou však místy vázne a je příliš popisné.
Napínavé od začátku až do konce.
Sice mi bylo vcelku jasné, jak jsou "karty " rozdány, ale docela mě bavilo sledovat, jak se s tím vším autorka a její Cass poperou. A ono to vyšlo do velmi dobrého finále.
Není to až tak špatná kniha, tak trochu detektivka obrácená naruby, a také jsem se dozvěděla leccos zajímavého o životě v Lagosu. Celkově však slabší průměr, ke knize se už jistě nevrátím.
Knih s tématikou holocaustu se v posledních letech vynořila celá řada. A totéž koneckonců platí o filmech. Nechci toto téma v žádném případě nějak zlehčovat, ale trošku mi ty knihy splývají.
Na malou Hanu ovšem nikdy nezapomenu! Poprvé jsem o ní slyšela v jakémsi rozhlasovém pořadu a natolik mne to zaujalo, že jsem cíleně tuto knihu začala hledat po knihkupectvích.
Příběh malého kufříku, pár věcí v něm a veliké nasazení jedné japonské učitelky a jejích svěřenců... Dojemný, smutný, ale krásný příběh! Došlo v něm k něčemu nevídanému, k propojení mnoha velice vzdálených míst a lidí nejenom v prostoru, ale i v čase. Od války až po současnost, od Terezína až po Tokio, od Nového Města na Moravě přes Osvětim až po Kanadu.
Bože, jak MOC jsem se za některé z nás Čechů styděla, když přijel (a není to tak dávno) do ČR Hanin bratr Jiří, aby mu tu bylo uděleno/neuděleno vyznamenání...!!!
Ale to už je jiný smutný příběh...
Solidní pokračování příběhů Huldara a jeho "přítelkyně" Freyji. Na dlouhé zimní večery se tahle knížka hodí, pěkně v teple a s kvalitním zámkem u dveří.
Jen mě trochu mrzí, že Yrsa Sigurðardóttir nedovede využít potenciál toho, že o Islandu asi většinou málo víme, a nedokáže nás víc vtáhnout do tamější krajiny (To třeba Jo Nesbo umí skvěle!) a každodenního života Islanďanů. Tak třeba já bych se docela ráda víc dozvěděla o tom, co jsou to ta patronyma. Něco málo o tom vím z ruštiny, ale na Islandu je to hodně jinak. Tam se to -son (syn) a -dóttir (dcera) nedědí a nesouvisí s příjmením. Tedy tohle jsem si našla na internetu. Problém je, že v Černé díře hrají patronyma důležitou roli a autorku nenapadlo nám to nějak ozřejmit. A takových záležitostí je v knize víc.
Neříkám, že je to špatná kniha! Jen by se mohla odehrávat kdekoliv v severní Evropě, protože ten Island (snad s výjimkou toho, že je to malý ostrov) je vedlejší. Škoda.
Jedna z nejkrásnějších knih, jaká kdy byla napsána.
Nejde o to, že Tolkien tu vytvořil naprosto originální svět, ani o jednotlivé postavy a jejich osudy, nejde dokonce ani o ten Jeden prsten, co vládne všem. A už vůbec nejde o ten mediální humbuk, co kolem Pána prstenů vznikl a trvá!
Poselství této jedinečné knihy je podle mne v něčem jiném. Tolkien napsal příběh o přátelství, pomoci, obětech, hrdinství, ale především o tom, že každý, i ten sebenepatrnější, má právo na štěstí.
Jak jsem napsala už u Společenstva prstenu:
Proti zlu musíme bojovat, i když je něco takového proti naší povaze, tak v tomto případě neexistuje jiná volba. A ještě něco. Nepodceňujme se. I ten zdánlivě nejmenší může zásadně změnit svět, ve kterém žijeme.
Thriller jak má být. Tak tohle mě hodně bavilo!
Netečou tu sice potoky krve, ale napětí tu je. Jednotlivé díly skládačky, ze začátku zcela nepochopitelné, do sebe pěkně zapadnou a vy si řeknete: Aha! Vždyť ono to bylo vlastně úplně logické.
Je to jiná Aghata Christie, než jak ji běžně známe, ale o to možná zajímavější.
Vtipná glosátorka, milující a obětavá manželka, chápající přítelkyně, žena se silným sociálním cítěním a s velikým obdivem k Sýrii a její historii. Vždy ochotná pomoci (zvlášť nemocným a jinak potřebným ženám), vždy pevně po boku svého muže archeologa, trpělivě snášející strasti pobytu v zemi s naprosto odlišnými sociálními i hygienickými standardy, než na jaké byla zvyklá v rodné Anglii. Mě např. hodně pobavilo její vypravování o záchodovém prkýnku...
Sama autorka v knize přiznává to, co už zažily tisíce a tisíce lidí, kteří určitou dobu pobývali v cizině. Tam daleko se jí po čase začalo stýskat po Anglii, a když se vrátila domů, zase se jí stýskalo po "jejich" domě poblíž jednoho z nadějných tellů v Sýrii.
Určitě stojí za přečtení!
Jak ráda jsem si po všech těch frustrujících problémech dnešní doby "odskočila" do poklidné krajiny anglických samot a prožívala první zkušenosti mladého veterináře, byla s ním smutná, když něco dopadlo špatně, třeba jako ten nemocný kůň, smála se s ním nebo i jemu, jako třeba když podával kolegovi veterináři čípek, chodila s ním ke krávám a ovcím, poseděla v salonu u bohaté majitelky malého tlustého jorkšírka u skleničky sherry, kroutila hlavou nad rozepřemi jeho zaměstnavatele s bratrem...atd. atd.
Je to moc hezká knížka. Poznáte z ní nejen, jak měl
James Herriot rád zvířata, ale i jak měl rád lidi a život.
Jedna z nejlepších knih, kterou máte možnost si v životě přečíst.
Tedy pokud se nedáte odradit délkou románu a počtem postav. :-)
Četla jsem ji už před nějakým časem, ale pravdou je, že si některé pasáže stále vybavuji do posledních podrobností, jako by to bylo před týdnem. Tak silně na mě tento příběh zapůsobil.
Já vím, že je to kniha tlustá, když člověk chodí do práce, nemá na ni čas, ale přeci jen, když si ten čas najdete, tato kniha vám v hlavě už zůstane. A už nikdy jména jako Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a další nezapomenete. Budete si pamatovat, jak se u Slavkova těžce zranil kníže Bolkonskij, jak se z levobočka Pierra, nepraktického snílka, stal naráz jeden z nejbohatších lidí v Rusku, jak obdivoval Napoleona a jak byl pak zklamán, budete vědět, jak se v průběhu let změnila Nataša, zkrátka, budete si dlouho pamatovat spoustu věcí, událostí a dějů tak jako já.
Podle mě je jen několik knih ve světové literatuře, které naprosto precizně popisují válku a její důsledky v té které zemi, vlasti autora. A k těmto nemnoha knihám určitě patří vedle knih Jih proti Severu, Na západní frontě klid, Osudy dobrého vojáka Švejka i Vojna a mír.
Augustin Dupin - archetyp všech dalších detektivů až do dnešních dnů. Augustinem Dupinem to všechno začalo a každý další vyšetřovatel se s ním tak nebo onak poměřuje.
Jen si vezměte např. povídku Vraždy v ulici Morgue nebo Odcizený dopis!
Autor, jakým byl Edgar Allan Poe , se narodí jednou za sto let.
Nepodceňujte velbloudy! Ty Mrcha mi připadal jako nejsympatičtější hrdina této knížky. Ale nejvíc mě pobavila Ptraci a její pragmatický vztah ke světu, tedy pardon, k poměrům v údolí Mžilu.
Citát:
"Copak tam nezůstali lidé, na kterých by ti záleželo?"
Ptraci pokrčila rameny. "Jestli jsou mrtví, tak už s tím nic neudělám," řekla, "a i kdyby byli ještě naživu, stejně s tím nic dělat nemůžu. Takže s tím nic dělat nebudu."
Těpic na ni zíral v jakémsi zděšeném obdivu. Bylo to dokonalé shrnutí situace a jejich možností.
Nadprůměrně dobrá kniha se skvělými dialogy, s velice dobře udržovaným napětím a s překvapivým závěrem... Třešničkou na dortu je pak epilog.
Jen radím, nesmíte udělat stejnou chybu jako já a číst jednotlivé díly série o HH na přeskáčku! Pak totiž už víte, že jakkoliv se vám Spasitel zdá výborný, tak to nejlepší z celé série to není. A bohužel taky už víte, co bude dál s postavami, které HH doprovázejí napříč všemi příběhy.
Takže doporučení: čtěte sérii postupně a "nepředbíhejte ve frontě"!
Klasika, která by neměla chybět v žádné knihovně!
První setkání, vztahy, které mnohdy vydržely Geraltovi po celý život... Kdo chce vědět, jak to všechno (skoro) začalo, zde najde odpověď.
K této knize jsem se vrátila po letech letoucích a znovu jsem musela konstatovat, že je skvělá.
Vzhledem k obrovskému počtu komentářů k této knize na této stránce tak nevím, co by tu už přede mnou někdo nekonstatoval. Ano, Netopýr má slabší místa, ano, není to Sněhulák, ano, je tam zbytečně moc odboček v ději, ano Harry Hole je místy slabošský alkoholik, místy chytrý polda, ano, zohledněme to, že je to kniha z dob, kdy autor začínal a nebyl tzv. vypsaný, atd., atd.
Tak snad jen doporučení pro ty, kteří se sérií o Harrym teprve začínají: začněte pěkně popořádku od tohoto dílu Netopýr! Kniha sice není dokonalá, ale tak jako se Harry bude v dalších dílech vyvíjet, bude se měnit i váš vztah k němu.
Mám tuhle knížku ráda a ráda se k ní vždy po x letech znovu vracím. A pokaždé mě pobaví kocour Pete, pardon Petronius Arbiter, a jeho nezlomné přesvědčení, že za některými dveřmi přece to léto musí být! :-)
Je až zarážející, kolik technických objevů autor předpověděl...a kolik si jich ani nedokázal představit...
Ono je vždy těžké hodnotit sci-fi příběh zasazený z pohledu autora do nedaleké budoucnosti, z pohledu nás "vševědoucích" do naší minulosti či současnosti. Takže klobouk dolů před všemi těmi automaty a poloautomaty, které si autor vymyslel a které bychom my jistě doma ocenili i dnes!