BratrO komentáře u knih
Tahle kniha je moc malá na to aby jste s ní někoho praštili po hlavě když vám řekne: „Zlatí komunisti.“ Můžete mu ji ale koupit k nějaké příležitosti s přáním všeho dobrého a s tím že je to čtení na jedno odpoledne.
Jsem 85. ročník, takže na vlastní kůži jsem nezažil nic, ale rád jsem si povídal s babičkou a ... každej kdo má alespoň trochu zájmu musí vědět. V této knize odpor a hnus tahá za hrudní koš. Díky za knihy jako je tato.
Tak tohle se čte samo, ale rozhodně to není čtení ke kafíčku a rozmačkaným sušenkám.
Atmosféra tmavá tak že se dá osahat a jednomu je z toho až úzko ... možná i díky pocitu že ... může to být někde snad i reálný příběh? Svět je totiž dost zvláštní místo a jestliže jsou lidi co takové příběhy píšou a pak i lidé co je dobrovolně čtou ... možná jsou i lidé co tyhle příběhy žijí, z čehož mrazí.
Tohle je neuvěřitelná lahůdka. Knihu mám doma několik let a dobře že jsem po ní sáhnul.
Po první kapitole jsem si řekl: „?!?“
Po druhé kapitole jsem si řekl: „!?!?!“
a pak už jsem číst nepřestal.
Skvěle napsané, skvělé téma, myslím že o tom s čím se každý někdy potkal, nebo se jen bytostně nachomýtl kolem. Jak říkám, lahůdka.
Dobývání nebe mi tu taky leží. Koukám že také přeložené Alicí Flemrovou . krasojízda může pokračovat (doufám ;))
Se omlouvám, ale 96%, to přece nikdo nemůže myslet vážně ?!? (hodnocení k 17.7.2020)
Nechci nijak hanit dílo, nikdy jsem nic nenapsal a respektuji autorův věk, ale tohle je vážně nadhodnocené.
Těšil jsem se na český horor, ale mrazení se nekonalo a upřímně jsem si přál aby hlavní hrdinka zemřela už při autonehodě. To se nestalo, takže doufám že se utopila. U pádu do jezera, tedy v půlce, jsem knihu zavřel s tím že víc vědět nepotřebuji.
Nikdy jsem nehodnotil knihu kterou jsem nedočetl, ale tady prostě musím. Se fakt omlouvám, nechci bejt zlej, ale jestliže má toto přes 90, tak jak je možný že Kingův Pytel kostí se houpe kolem 80ti. Kolik lidí tolik chutí, chápu. Věřím, že autor se s přirůstajícím věkem rozepíše a dodá textu potřebnou šťávu kterou jsem díky vysokému hodnocení očekával.
PS: jestli je to žánrově řazeno pro mládež, dejte mi prosím vědět. Chytnu se za nos a zařídím přesun do příslušného oddělení.
Backmana mám asi rád, ten člověk se očividně vyzná v lidech, v blbech.
Místy jsem se opravdu od srdce zasmál, nevim jestli to mám definovat jako suchej, absurdní, nebo lacinej humor, ale opravdu jsem se bavil. To že má dílo ještě další přesah v podobě lidskosti netřeba zmiňovat, napsal to Backman. Tuhle knihu definitivně zařadím mezi ty které si koupím, ale v knihovně se neohřejí a budou putovat od přítele k příteli a třeba se i vrátí. Jednou, někdy, možná ...
Nejsem zrovna sportovní fanda, ale mám rád Backmana tak jsem to zkusil. Prvních 80 stran jsem louskal tak nějak .... protože Backman, ale pak už jsem nemohl přestat.
Hezky popsaný teamový duch, co znamená mužstvo jak ve hře tak v osobním životě i to o čem by tvrdí chlapi neměli mluvit. V neposlední řadě lidskost jak to Backman umí.
My proti vám už čeká aby odhalil jak to bude dál.
Koupit láhev vodky, zachumlat se, otevřít .... a kniha se už přečte sama.
Ze začátku jsem si říkal, že větší krávu si jako hlavní postavu nemůže nikdo vymyslet. Chtěl jsem to po tradičních 70ti stranách vzdát, ale po několika stránkách jsem o té rozlámané květince chtěl vědět vše.
Původně jsem chtěl knížku včas odložit a jít si lehnout po posledním řádku před částí Špatné dny, ale to bych nesměl přečíst první odstavec. Přečteno na jeden zátah, protože jinak to prostě nešlo
Nejlépe by se tohle dílo dalo shrnout jednou větou:
Velmi lehce vykreslený příběh nezastavitelného konce.
Časové linie se ke konci skvěle prolnou, příběh je napsaný tak že se nevleče ani nepospíchá a čtenář prostě chce číst dál jen aby věděl jak se to v minulosti, současnosti i budoucnosti vyvíjí dál.
Závěr je asi opravdu optimističtější než jsem očekával, ale to opravdu neznamená odpírání hvězdiček ;)
Původně jsem chtěl dát jen 4 *, protože na mne v mojí malosti bylo v první půlce knihy moc jmen. Ale kdo viděl, musel předat vypravěči a já mohl poslouchat. A opravdu to zafungovalo. Hezké. Milé. Příběh který na Vás může dýchnout při procházce zapomenutou vsí, kde z kopřiv a náletů koukají jen pozůstatky obvodových zdí. A nemusí to být jenom v Arménii. Můžou to být sudety, může to být kdekoliv. Protože všude žili, žijí, lidé co věří ve štěstí.
Rád bych všechny kdo by se podle komentářů bál přehršle postav a nesourodé dějové linie uklidnil a poslal do knihovny nebo knihkupectví :)
Wow!!! Tohle byla neskutečná jízda. Ano, souhlasím, možná to na začátku dá trochu zabrat než se jeden zorientuje, ale není to nic hrozného. Naopak. Kniha dostává naprosto jiný rytmus a životní dráha jedný malý holky z pohraničí vám přibije knihu k ruce.
Moc silná kniha. Chápu její název, protože tohle není příběh české rodiny. Tohle je příběh jedné Země od 40. do 90. let a není to hezký čtení . jestli si teda rozumíme ;)
Jsem si po přečtení pustil tu zmiňovanou skladbu a .. doporučuji. Jako podkres k tomu doslovu, nebo jen tak zavřít oči, poslouchat a říkat si: Do prde*e, dospějeme někdy jako společnost?
Za děti minulé, současné a pro ty budoucí bychom konečně mohli.
A ještě jsem si všimnul, že kniha dostává o hvězdičku míň za nedokončené příběhy ostatních dětí . tak my už máme možnost dozvědět se víc a doskládat celou mozaiku, ale zmiňované rodiny si mohly pouze domýšlet. Tady tedy máme možnost, my jako čtenáři, dotvořit si nějaký z osudů a jenom doufat, že je jim jinde lépe(bylo/je, těžko říct).
Vždyť jo, za komunismu bylo skvěle ... jen dost záleželo na kterém břehu jeden stál :(
Pěkná linie je ta o bláznovství, kolik takových osudů je skrytých v domech, bytech, ulicích a nemocničních lůžkách s jednoduchým soudem, ale dost možná se skrytou minulostí která by zlomila nejednoho z nás.
Obcas v komentarich padne, ze kniha neni zas tak vtipna .... osobne si myslim ze je. Zalezi ovsem na ctenari. Mam tak, ze kdo chce zvladat praci ve zdravotnictvi potrebuje k tomu samozrejme dost empatie, ale i stejne velkou varku sarkasmu a bejt trochu cynik aby praci zvladal k poteseni sebe i pacientu a tohoto je kniha plna. Protoze bez tohoto pristupu by kazdej zdravotnik shorel jak papir uz po prvnim mesici na oddeleni (jakymkoliv).
Kniha je to vtipna, doplnena o nekolik smutnych pravd. Docela se tesim na pokracovani .... mimochodem, uz ted je mi jasny ze budu slouzit na Vanoce :)
(ne, lekar nejsem, ale sluzba pres svatky me diky 0vemu poctu deti asi nemine)
O skutečnostech, které nechceme nikdo zažít.
Každá kniha z války je těžká, svírá a bolí. Tahle není vyjímkou. Níže jsou zmiňovány opakující se sekvence, ale osobně si myslím že je to v pořádku. Co jiného byl „život“ v táboře než opakující se rutina s vyhlídkou smrti nebo naděje.
Napínavé od začátku do konce. Občas trochu zvrácené, ale ocenil jsem i přítomnost černýho humoru.
Teď jen doufat že Pátá oběť bude brzy vrácena do knihovny ... to čekání nevydržím. Doporučuji půjčovat na jeden zátah.
Celou dobu jsem si říkal, že by se z toho dalo vymlátit víc, ale ve skutečnosti ten minimalistickej nástřel všemožných myšlenek a filosofie je tady pro čtenáře samotného, aby u této jednohubky měl čas na vlastní zamyšlení a vymlátil si něco i ze sebe samotného. Zamyslel se.
Potěšilo. Moc.
„Kdyby byl můj život film, chtěl bych, aby v divácích rezonoval i po závěrečných titulcích. Chtěl bych, aby můj malý skromný film někoho zachránil, nebo někomu alespoň nabídl útěchu.“
Povedlo se pane Kawamura. Děkuji
Přečteno za jeden večer.
Pro někoho, kdo ve svém životě poznal jaké to je vyrovant se s odchodem blízkého touto cestou .... totální peklo. Vyrovnal jsi se a pochopil, a pak je ti nabídnuta alternativa že tvůj blízký měl šanci vidět a přesto se jí vzdal.
Pro člověka odhodlaného možná jen vize toho, že se ho někdo pokusí zachránit ... ale je to jen příběh. Nebo?
Pro ostatní. Příběh, dobrá kniha, něco jako ... něco.
V neposlední řadě kniha se soundtrackem ;)
Tohle na mne zapůsobilo moc. Několikrát mi kniha visela v ruce hřbetem vzhůru a já se snažil ovládnout ramena, utřít oči a pokračovat dál.
Tuhle knížku vidí každý podle svých zkušeností a je to dobrá kniha, protože na nikoho se nesmíš zlobit. Musíš jen pochopit, protože tma může i bolet. Šťastný ten kdo ji nezakusí.
Tři kamarádi, kdy jeden z nich je mrtvej (to přece není spoiler, je to hned v druhý kapitole) ... to je prostě dokonalej námět pro příběh odehrávající se v jednom městě a třech časových rovinách. Skvělá kniha.
Osobní spokojenost. Pravda, prvních sto stran se mi četlo trochu pomaleji, ale když jsem se ke knize po třech dnech vrátil dočetl jsem jedním dechem.
Asi není pro milovníky akce a propracovaných dějových linek, ale najde se v ní dost zajímavých myšlenek a prostor pro nahořklý sarkastický úsměv je v knize opravdu bohatý.
Já se bavil
Nemusim tyhle vesmirny pribehy, ale ..... boze ja se fakt bavil.
Vtipny, se spadem, fajn.
Ehmmm, jenom, teda, ta plachta ... ja ti nevim :)