braunerova komentáře u knih
Vynikající detektivky ze starověkého Říma. Je znát, že autorka má tuto dobu důkladně nastudovanou, nejde jen o reálné osoby a události, ale dobře popisuje i jak římané žili a co jedli. Poznáte svět chudinských čtvrtí, činžáky bez vody a kanalizace a římský proletariát. Detektiv Falco mi připomíná Phila Marlowa, ale je mnohem vtipnější.
Vynikající detektivky ze starověkého Říma. Je znát, že autorka má tuto dobu důkladně nastudovanou, nejde jen o reálné osoby a události, ale dobře popisuje i jak římané žili a co jedli. Poznáte svět chudinských čtvrtí, činžáky bez vody a kanalizace a římský proletariát. Detektiv Falco mi připomíná Phila Marlowa, ale je mnohem vtipnější.
Vynikající detektivky ze starověkého Říma. Je znát, že autorka má tuto dobu důkladně nastudovanou, nejde jen o reálné osoby a události, ale dobře popisuje i jak římané žili a co jedli. Poznáte svět chudinských čtvrtí, činžáky bez vody a kanalizace a římský proletariát. Detektiv Falco mi připomíná Phila Marlowa, ale je mnohem vtipnější.
V některých pasážích jsem poznával starého dobrého Davida Mitchella, ale jinak je to jen lepší průměr.
"Když umřete, vaše duše projde Soumrakem mezi životem a Mořem prázdnoty. Ta cesta trvá devětačtyřicet dní, ale není tam, abych tak řekl, žádná wi-fi, takže se nedají posílat zprávy. Ani jedním, ani druhým směrem"
Výborně popsaná historie portugalské koloniální říše.
"Když se Vasco de Gama vrátil z objevení Indie, ptal se ho hrabě z Vimiosa, jaké zboží se tam dá vozit a jaké věci tam výměnou nabídnout. Vasco de Gama mu vyprávěl, že se odtamtud vozí pepř, skořice, zázvor, ambra a perly, za což od nás chtějí zlato, stříbro, samet a šarlatové tkaniny. Nato mu hrabě řekl: Tak jsou to vlastně oni, kteří objevili nás."
Osprey Publishing má vždy vysokou úroveň a tato knížka není vyjímkou. Překvapil mě fakt, že Velká čínská zeď není jedna, postupně přestavovaná a rozšiřovaná, ale že jich bylo několik v různých dobách na různých místech. Dokonce i nejstarší zeď, postavená prvním čínským císařem Čchin Š'chuang-ti, vznikla propojením předchozích staveb. Navíc z této zdi se prakticky nic nezachovalo, neboť byla postavená z hlíny vyztužené dřevem. Další zajímavostí je, že zeď také sloužila jako rychlá dopravní cesta, a to ještě za 2.světové války. Ke zdi se také váže pověst o původu bělochů:
"Legenda vypráví o rase "chlupatých lidí", jejichž předkové se vyhnuli branné povinnosti, kterou vyhlásil Čchin Š'chuang-tim, a jejichž kůže zbělela, když žili řadu let v hustě zalesněných horách. Tito chlupatí lidé se ptali cizinců, zda už je Velká zeď dokončena a zda je čchinský císař stále naživu. Pokud dostali nepříznivou odpověď, prchali dále."
Tento díl patří k nejlepším. Celá edice není jen o faktech a krásných obrázcích, ale i o textech, které nutí k zamyšlení.
Mořeplavci:
"Většina Evropanů umísťovala před 15.stoletím peklo kamsi za obzor. Zemi považovali za plochu, kterou omývá oceán, obývaný příšerami požírající lodě. A přece lidé v tomto období vyráželi na neznámá moře, hnáni touhou po zlatě a nadějí, že najdou nové cesty do Indie pro její koření. Během jedné generace člověk rozšířil hranice světa."
Conquistadoři:
"To co pokládali za neuvěřitelné se uskutečnilo. Překonali hranice snů, moře i nemožného."
Romantické příběhy zrovna nemusím, ale tenhle je napsán dobře, přečetl jsem za jeden den. Autorka se drží faktů, škoda že chybí historická poznámka.
Opět krásné ilustrace doprovázené inteligentním textem.
"Po celé Evropě se setkáváme s feudálními hrady, svědky dob, v nichž bylo slovo národ neznámým pojmem a lidé se bili o mýtné, mlýn, město nebo hrabství. ... Pro nás jsou však hrady dokladem o minulosti a přicházejí tam tisíce návštěvníků, hledajících na temných schodištích a vysokých síních kořeny svých dějin."
"Rokem 1000, jenž měl podle proroctví znamenat konec světa, se otevřela nová éra. Poslední soud se nekonal a znovu se zrodila naděje. Středověký člověk, plný naivní vroucnosti, vzdává díky Tvůrci a buduje k jeho slávě větší a nádhernější monumenty. Katedrály jsou dílem kolektivní víry, ale také živým obrazem tohoto středověkého světa, bohatého na legendy a pověry."
Útlou knížku s krásnými ilustracemi jsem přečetl za jeden den. Publikace je odborně na výši, překvapil mě podrobný popis k barevným přílohám.
"Neodmyslitelnou součástí výbavy každého hrdého Lakedaimoňana byl jeho hřeben Když byl spartský vojevůdce Klearchos, velitel 10 000 řeckých žoldnéřů Kýra Mladšího, zajat lstí, byl poslán k perskému dvoru v řetězech. Tam řeckého dvorního lékaře Ktésia naléhavě žádal o hřeben. Z toho, že se mohl učesat, měl takovou radost, že Ktésiovi daroval svůj prsten."
Lepší než první díl, i když úrovně Caesara imperátora nedosahuje. Autor je historicky věrný.
"Přicházeli nazí, tělo měli často pokryté krví obětí. Brodili se přes řeky - Rýn, Seinu nebo Loiru - jako by voda byla jejich domovem. Zabíjeli jsme je po tisících, ale přišli další, šlapali po mrtvolách těch předešlých, stoupali si na hromady mrtvých, aby se dostali na vrchol našich hradeb. Objevovali se zničehonic, dlouhé vlasy jim padaly na ramena, šíje měli vyholené. ... Naučili jsme se znát jména těch smeček vlků s lidskými těly a tvářemi: byli to Alanové, Vandalové, Sarmati, Suevové, Sasové, Gepidové, Alemani, Burgundové, Gótové, Vizigótové: pak přišli Hunové"
Antonius, křesťanský fanatik, vypráví svému otci příběh o životě svatého Martina z Toursu. Jeho otec Julius Galvinius, zastánce starých bohů, se mu naopak snaží ukázat licoměrnost a náboženskou nesnášenlivost katolíků a ariánů a vysvětlit mu, jak vznikají "zázraky". Dost stránek jsem ale víceméně jen prolistoval. Kniha je o dost slabší než Caesar imperátor.
Velmi dobře popsané dějiny pirátství. Kniha je přehledně chronologicky a geograficky členěná, nechybí plno nových zajímavých informací. Vadil mi jen ten podtitul "úplné dějiny", autor např. úplně pominul francouzské korzáry operující v Evropě proti Anglii.
"Drake později tvrdil, že ho blízkost Rosaria překvapila. Nikdo mu nevěřil ... Na palubě byla objevena truhla s 50 000 zlatými escudos. Jako admirál anglické flotily měl Drake povinnost pronásledovat Armadu a nikoli zajmout osamělou španělskou loď kvůli kořisti. Později se mořský vlk stal terčem ostré kritiky, zejména poté, co královna zjistila, že polovina lupu cestou do Londýna zmizela."
Každá kapitola začíná stručným výkladem dějin, následuje popis výzbroje a výstroje a způsob boje Římanů a jejich nepřátel té doby. Podrobněji je popsáno jen několik důležitých bitev. Vše doprovázené krásnými obrázky, mapkami a fotkami.
Narazil jsem na nějaké chyby:
str.92 - Mithridates nechal povraždit nejen římské občany ale i Italiky
str.92 - Lucullus porazil Mithridata na hlavu a hnal ho až do Arménie, kde porazil i arménskou armádu, která byla v přesile 10:1
str.171 - Cartimandua nebyl muž ale žena
Bohužel žadné nadšení se nedostavilo, asi že už nejsem aktivní hráč. Jednoduchý příběh plný nostalgických vzpomínek na 80 léta a nudných popisů virtuálního světa. Přerod průměrného školáka Wada na počítačového génia už pak byl úplně infantilní. Já jsem kdysi probděl nespočet nocí se Spectrem, Atari a Commodorem. Jediná moje vzpomínka na ty doby je, že to byl promarněný čas. Navíc jsem zrovna dočetl skvělý román Hybatelé a jak napsal jeden čtenář - i nejslabší David Mitchell je pořád ferrari mezi knihami.
Tento díl není o cestování mezi kontinenty, jak jsem se původně domníval.
Nalezené chyby:
str.569 - v bitvě na Čudském jezeře nebyli němečtí rytíři v převaze. Odhaduje se, že Rusové měli přesilu 3:1, samotných německých rytířů bylo pouhých 20.
Nic nemůže být vzdálenější od japonských, čínských a ruských Hybatelů než pubertální 13letý kluk na anglickém zapadákově. Přesto se ocitnete v dalším neskutečně reálném světě Davida Mitchella . Knihu jsem si koupil v pátek odpoledne a dočetl v sobotu ráno.
"To, co zbylo z Tomovi suzuki, se teď rozebírá na opravu dalších suzuki. Svět nenechá věci na pokoji. Vždycky vstřikuje konce do začátků. Od smutečních vrb se odškubávají lístky. Padají do jezera a rozpouštějí se v sliz. Jaký to má smysl?
A kdo říká, že svět musí dávat smysl?"
Tak tenhle díl mě docela naštval. Na otrokářství a budování říší nebylo po tisíce let nic špatného ani amorálního. Britové se nechovali ani lépe ani hůře než ostatní, jen byli nejúspěšnější. Označovat je kvůli tomu za brutální otrokáře mi přijde DĚSIVĚ demagogické. Navíc každá mince má rub i líc. Kdyby nebylo Římské impérium, nebyla by dnešní Evropa. Kdyby nebylo Britské impérium, neexistovaly by dnes USA a státy Commonwealthu. A na celosvětovém zrušení otrokářství mají Britové lví podíl.
"Keltové zbožňují válku a do boje jdou bez váhání. Jinak jsou to čestní lidé a nejsou zlí. A tak, když se pohnou vpřed, spojují se do houfů a jdou do bitvy docela otevřeně a bez pečlivého plánování. Bývají snadnou kořístí pro ty, kdo mají v úmyslu je přelstít."
Třetí kniha od D.M. a pořád stejné nadšení. Jeden čtenář Atlasu mraků napsal, že většina myšlenek působila povrchně až otřepaně. To prostě nechápu. Mě připadá, že jeho knihy jsou studnicí plnou originálních myšlenek, nad kterými ještě dlouho musím přemýšlet.
"V Tokiu žije a pracuje dvacet miliónů lidí. Je tak velké, že nikdo ani neví, kde končí. Pod vámi i nad vámi se pořád něco hýbe. Ve vlacích se na vás všichni mačkají, v metru visí na každém držadle hned několik rukou. Z okna svého bytu sedíváte zase jen do oken dalších bytů.
Ne, v Tokiu si musíte svoje místo najít ve vlastní hlavě.
Ti, kteří žádné místo nemají, skáčou pod vlak."
"Býval jsem pověrčivý, ale už nejsem. Býval jsem křesťan, ale k těm už taky nepatřím. Pak jsem byl marxista.
Dneska už nejsem asi nic, jen o pár let starší."