braunerova komentáře u knih

Po odborné stránce výborné dílo, ale přečíst ho mi dalo zabrat. Kniha je doslova nabitá fakty a problém jsou i ty dlouhé kapitoly, jak píše PavelT.

Na mě asi nejsilněji zapůsobila kapitola o pádu Québecu a smrt generála Montcalma, i po smrti očerňovaném guvernérem Vaudreuilem, který z Québecu utekl i se svými vojáky.

"Umíral podle svého přání stále ještě ve francouzském Québecu, za jehož záchranu neúspěšně bojoval. ... Jako hrob poslouží generálovi upravená díra, kterou vyhloubil v podlaze kaple výbuch anglického šrapnelu."

4 08.03.2017

Život Julia Caesara důkladně a objektivně zdokumentovaný a to včetně historických souvislostí. Vadily mi jen spousty chyb v překladu - Marianovo dobití Říma (str.61), básník Cicero (str.77), Labiemus z Picenumu (str.124), rodina Metelliů (str.126). Dál už mě to přestalo bavit zapisovat.

Alexander Veliký velel v 5 pravidelných bitvách a vedl 3 dlouhá obléhání. Caesar vybojoval více než 30 velkých bitev a obléhání, dobyl Galii a během občanské války celé Středomoří. V mládí postupně vykonával funkce žalobce, kvestora, aedila, praetora a konzula. Zastával úřad velekněze. Osobně se podílel na vydání celé řady zákonů a reforem a programu kolonizace. Napsal 10 knih Zápisků, 2 knihy o latinské gramatice, Anticatona a několik básní. Měl nekonečnou řadu milenek a milenců. Plinius uvádí, že během jeho tažení bylo zabito 1 192 000 nepřátel a ještě více lidí bylo prodáno do otroctví.

"Republika není nic. Pouhý název bez tvarů."
Julius Caesar

2 05.03.2017

Namlsán úžasnou Brodeckovou zprávou jsem měl velká očekávání. Vyšetřování mi občas připomínalo Orwella, ale na rozdíl od 1984 je to úplná fantasmagorie. Skoro se mi chtělo zvolat: „Ale vždyť to je úplně absurdní, soudruhu majore.” Dočetl jsem jen silou vůle.

3 01.03.2017

V bitvě o Dardanely jsou pro mě největší hrdinové Turci. Jak mohli tihle mizerně vyzbrojení, málo vycvičení, věčně hladoví trhani porazit největší mocnosti té doby? Autorka pro mě překvapivě lidovým jazykem popisuje nejen samotnou operaci, ale i historické souvislosti, které bitvě předcházely.

"Turecká kasárna však překonala jeho nejhorší představy. Byl to neuvěřitelně špinavý a zasmrádlý hampejz, ze kterého se německému generálovi udělalo špatně od žaludku."

2 28.02.2017

Mustafovi důstojníci tvrdili, že pevnost San Elmo vydrží nejvýše 5 dní. Španělský velitel pevnosti odhadoval nejvýše 8 dní. Nakonec San Elmo vydrželo 29 dní. Takřka všichni obránci zahynuli, Turci přišli o čtvrtinu armády.

Příběh o neuvěřitelném hrdinství rytířů, žoldnéřů i prostých Malťanů, kteří mají velkou zásluhu na tom, že dnes nemáme místo kostelů minarety. V současnosti je tato historie obzvláště aktuální. LB je výborný spisovatel, přečetl jsem za 2 dny.

7 26.02.2017

Příběh pro puberťáky plný nekomplikovaných poselství o konání dobra. Jak píše parxel - naivní a povrchní. Takže když to shrnu. Knihu jsem si donesl domů odpoledne, v jednu ráno jsem jí dočetl a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel.

"Je to naškrábaný velkejma písmenama na nepotištěný straně lepenkovýho pivního tácku. Jeho odpověď je tam napsaná černým inkoustem. Stojí tam: Samozřejmě že jsi skutečný - jako každá myšlenka nebo kterýkoliv příběh. Je skutečný, když jsi v něm."

12 24.02.2017

V.M.M. je výborný spisovatel, navíc odborně erudovaný. Mohl napsat skvělou trilogii, proto mě štve, že je z toho takový trapný chvalozpěv. Pokud si autor za hlavního hrdinu historického románu vybere skutečnou osobu, měl by se držet faktů a svou fantazií zaplnit bílá místa. Například jiný román o Alexandrovi, Ctnosti války od Pressfielda, považuji za jednu z nejlepších knih vůbec.
K tomu co píše DavidGreňa. Že královský palác v Persepoli nechal zapálit opilý Alexander během divoké pitky uvádí Diodóros Sicilský, Plútarchos a Curtius Rufus. Jestli je to velká blbost se těchto pánů už nezeptáme, neboť jsou 2000 let po smrti. Caesar během 7 let galských válek nadiktoval 7 knih Zápisků a množství korespondence. Alexandrovo asijské tažení trvalo 10 let. Kromě několika dopisů nenapsal nic, zato všichni zmiňují jeho nezřízené pití neředěného vína. Ostatně tím byli Makedonci proslulí.
Je nesmysl posuzovat skutky Alexandra a jiných starověkých vůdců dnešníma očima. Ano, Alexander byl velkorysý, ale také neváhal zničit starobylá města Théby, Tyros a Gazu; všechny muže nechal popravit a ženy a děti prodal do otroctví. Stejně postupoval i v Sogdiáně. To mu ale nemůžeme vyčítat, stejně jako Caesarovi nebo římským císařům. Zabíjení, otroctví nebo bisexualita byly běžnou součástí jejich života a ani jejich současníci v tom neviděli nic amorálního. Kvůli tomu není třeba vytvářet paralelní světy, ve kterých jsou tito vyjímeční lidé čistí jako andělé.

19.02.2017

Varování budoucím čtenářům:
Japonskou duši nikdy nepochopíte. Samurajové často brečí a provádí seppuku. Naštěstí je jich hodně. Jejich jména si nikdy nezapamatujete.

Vynikající románový životopis Hidejošiho Tojotomiho, podivuhodného japonského politika a generála. A také dějiny Japonska druhé poloviny 16.století.

"Byl malý a vyhublý. Když se opil, choval se a tvářil jako opice. Také Nobunaga ho bez zvláštního taktu nazýval Saru (Opičák) nebo dokonce vypelichanou krysou. Měl prý ve velké oblibě pití a ženy a snadno si získával nové přátele. Měl velice vyvinutý cit pro lidské chování, díky kterému snadno odhadoval povahu jiných a který mu umožňoval bez větších obtíží lidmi manipulovat."
(wikipedie)

2 17.02.2017

Pro mě zklamání. Čekal jsem podrobné biografie a psychologické portréty vojevůdců. V knize jsou ale jen základní všeobecně známé údaje o jejich životě. Autoři se ani nepokouší o seriozní rozbor osobností, jen opakují ustálená klišé - Alexander je největší vojevůdce všech dob, Cortéz byl průměrný, Lee brilantní apod. Některá velká jména chybí, např. ze starověku Pyrrhos nebo Aetius. Naopak uvedení Augusta místo Agrippy považuji za úplný nesmysl, to pak místo Žukova a Mansteina měli být Stalin a Hitler.
Když to tedy shrnu - o vojevůdcích samotných najdete mnohem více na wikipedii, pro popis bitev doporučuji nějakou specializovanou publikaci, např. Bitvy, které změnily svět (vydavatelství Svojtka & Co.).
Ale abych jen nehaněl. V publikaci je plno krásných ilustrací, přehledných map a potěšilo mě zařazení Jana Žižky.

10.02.2017

Svět podle Prota - výborný neotřelý příběh, originální myšlenky a vtipné pasáže. Když si vzpomenu na HOMO SMRDIENS tak se směju ještě teď. Dávám 5 hvězd.
Na světelném paprsku - něco tak nudného jsem už hodně dlouho nečetl, konec jsem už jen prolistoval. Neustálé omílání toho, co bylo řečeno v prvním díle. Žvásty o společnosti, kde neexistují peníze a soukromé vlastnictví, normy se plní na 150% a panuje mír a láska na věčné časy, to jsme už zažili za reálného socialismu. Ti co si prošli uranovými doly by o tom mohli vyprávět.

Ten nebetyčný rozdíl v kvalitě si dovedu vysvětlit jedině tak, že první část napsal Prot a druhou Gene Brewer. Nebo to bylo opačně?

"Vy lidé se považujete za nejchytřejší bytosti ZEMĚ. Je to tak?
Ano.
Pak tedy nevyhnutelně ostatní bytosti musí hovořit jednoduššími jazyky než vy, že ano?
Inu ...
Když tedy jste tak chytří a jejich jazyky jsou tak prosté, jak to, že s nimi nedokážete hovořit?
Čekal na odpověď. Bohužel jsem žádnou neměl."

1 30.01.2017

Úžasná trilogie. Přes víkend jsem přečetl první 2 díly a v pondělí ráno jsem si běžel koupit třetí.

"Nevíme, jestli jsou Little People dobří, nebo zlí. Oni totiž v jistém smyslu stojí nad veškerým naším chápáním a definicemi. My s nimi žijeme už odedávna. Od dob, kdy ještě pořádně neexistovalo nějaké dobro a zlo. Od dob, kdy ještě bylo lidské vědomí před svým úsvitem."

6 24.01.2017

Plno čtenářů píše, že děj nedává žádný smysl, postavy jsou nudné, stejné příběhy jsou vyprávěny desetkrát. Nejraději by knihu přepsali, tak jako Tengo přepsal "Kukly ze vzduchu". Pak už by to ale nebyl 1Q84, který jen na tomhle prťavém českém webu je 100x v Doporučených knihách. Přečetl jsem za 2 dny.

"... Aomame znělo v hlavě jako zvuková kulisa zvonivé festivalové unisono pro dechy z Janáčkovi Sinfonietty. Dlaněmi kradmo hladí štíhlý pas Tamaki Ócuky. Ta se nejprve chichotala, ale její hihňání zakrátko utichlo. A její dech nabral docela jiný rytmus. Tahle hudba byla totiž původně zkomponovaná jako fanfára pro atletickou soutěž. Vítr něžně brázdí zelené pláně Země české. Ucítila, jak té druhé znenadání ztvrdly bradavky. A jejím vlastním se stalo totéž. Tympány kreslí spletitou hudební figuru."

Páni. V jednom odstavci popsat milostné hrátky dvou dívek a skladbu Leoše Janáčka, to umí jen Murakami.

7 23.01.2017

Styl vyprávění mi připoměl Vondruškovu Přemyslovskou epopej. Bohužel chybí doslov autora co je literární fikce a co pravda. Co mohu posoudit, autor je historicky přesný, narazil jsem jen na drobné chyby:
- snoubenec Bereniké nebyl Tiberius Alexander, ale jeho bratr Marcus Alexander, kterého si také vzala. Po dvou letech manželství zemřel.
- císař Galba nebyl krutý stařec. Sám žil střídmě a snažil se stabilizovat veřejné finance. Měl však zkorumpované poradce, kterými se nechal ovládat a kteří napáchali mnoho zla.

Židovská válka Liona Feuchtwangera ze stejného období se mi líbila víc, ale ani tady nechybí silné pasáže, třeba z obléhání Jeruzaléma:

"Vydal rozkaz, aby ti, kteří vyšli z města ven, byli okamžitě ukřižováni před hradbami. Hned první den jich bylo na pět set, den druhý neméně. A přesto v následujících dnech dál proudili nešťastníci z města, jako by neviděli, co se děje před jejich očima, jako by nechápali, jaký osud je čeká. Zanedlouho byly okolní vršky poseté lesem křížů. Jedině nedostatek dřeva zabránil v dalším ukřižování. To však krutost římského vojevůdce neukojilo. Nově příchozím nyní budou odseknuty obě ruce a pak budou zahnáni zpět do města."

2 19.01.2017

Vysoká úroveň textu, fotek, ilustrací i map je u nakladatelství Osprey standardem. Vůbec poprvé jsem se setkal s psychologickým rozborem chování římské legie v bitvě. A jako třešnička na dortu kniha končí fotkou Denzela Washingtona ze hry Julius Caesar uvedené na Broadwayi, kde hraje Marca Bruta. Holt když jde o rasovou diskriminaci musí jít historie stranou.

1 16.01.2017

Úžasná kniha. o té budu ještě dlouho přemýšlet.

"Lidi jsou zvláštní. Dopouštějí se strašných věcí a moc si s tím hlavu nelámou, ale potom nedokážou žít se vzpomínkou na to, co udělali. Potřebujou se toho zbavit. A tak přijdou za mnou, protože vědí, že já jediný jim můžu ulevit, a všechno mi řeknou. Jsem stoka, Brodecku. Nejsem kněz, jsem lidská stoka. Člověk, do jehož mozku lze vylít všechen hnis, všechen sajrajt, aby si ulevili. A potom odejdou jako kdyby nic. Zbrusu noví. Čisťouncí. Připraveni začit znovu."

Ponurou atmosféru doplňují přezdívky v místním dialektu - Die Keinauge, Fratergekeime, Zungfrost.

7 16.01.2017

Příjemné překvapení. Autor se drží historických faktů, i když těch se ze Švédska 12. století moc nedochovalo. Líbil se mi i výstižný popis 2.křížové výpravy. Jen ten mladý Arn byl až příliš dokonalý, zkušení vikingové vedle něj vypadali jak nedochůdčata.

1 15.01.2017

Střízlivý pohled na Spartaka a jeho povstání, doprovázený krásnými ilustracemi a fotografiemi.

"Nemáme žádný důkaz, že by Spartakus kdy chtěl měnit svět k lepšímu a snil o zrušení otroctví. SKutečnost byla mnohem prozaičtější, neboť ve starověkém světě bylo otroctví považováno za naprosto přirozený stav."

03.01.2017

Ilustrace i text na vysoké úrovni, navíc autorem čtivě podané. Nějaký drobný překlep tam snad byl, zpětně si už ale ani žádný nevybavím.

03.01.2017

Každá kapitola se věnuje jiné oblasti (ekonomika, město, politika, soukromý život ..) a každou napsal někdo jiný. V knize je plno zajímavých informací, ale některé pasáže mě zoufale nebavily. Navíc tvrzení, že Thermopyly na konci bránilo jen 300 Sparťanů (str.172), mi v literatuře faktů přijde jako neuvěřitelný lapsus. Na těch 700 hrdinů z Thespie a Fókaie, kteří odmítli odejít a zůstali se Sparťany až do konce, autorka této kapitoly asi zapoměla.

31.12.2016

Příběh se odehrává roku 363 n.l. v bohatém městě Nisibis na římsko-perských hranicích. Historicky velmi věrně je popsaná politická a společenská atmosféra této neklidné doby, která předcházela pádu říše. Hrdinové románu jsou většinou historické osobnosti - vojáci, filosofové, náboženské autority. Hádky fanatických křesťanů se zastánci starých bohů se střídají s rozhovory o politice, umění a filosofii. Vzhledem k množství jmen a latinských citátů nechybí bohatý slovníček pojmů.

1 28.12.2016