braunerova komentáře u knih

Hodně recenzentů píše, že je to román pro mladé. Pro mě je to příběh o vzpomínkách. O těch krásných i těch smutných, o kterých už ani nevíme, ale které se s tím, jak nám roky přibývají, stále častěji derou ven z našeho podvědomí.

"My všichni, zdraví i nemocní, jsme jen nedokonalé lidské bytosti žijící v nedokonalém světě. V životě nemůžeš všechno přeměřovat podle pravítka a úhloměru ani čekat, že bude jasný jako bankovní účet."

23 30.05.2017

Výborný díl, standardně vysoká úroveň textů a ilustrací.

"Občane, sbohem! Dobrý den, pane!
Švihák si dává leštit boty; mezi lidmi přestává panovat rovnost. Rodí se nová společenská vrstva, která se bude umět na světě radovat. Chudí mají život o to težší. Sociální revoluce ještě neskončila"

28.05.2017

Konec světa mě chvílemi zoufale nudil (třeba ta slavná výtahová scéna), Wonderland byl prostě úžasný. Dávám průměr, tj. 5*.

"Své duše se nikdy nedokážu vzdát, uvědomuju si. Ať je sebetíživější, ať je občas sebetemnější, vždycky se zase vrátí chvíle, kdy jak ti ptáci zakrouží ve větru a nahlédne přitom v okamžiku celou věčnost."

4 26.05.2017

Kromě absence map, kterou zmiňuje Paulika, mě občas zarazily údaje o stavech armád. Tak třeba na straně 372 se píše, že ve městě bylo 38 tisíc vojáků na pokraji svých sil, ale už na straně 374 vyráží do bitvy 43 000 vojáků. Ale jinak se četla kniha dobře.

1 22.05.2017

V žádném případě se nejedná o encyklopedii, jak píše cathyblack. Každá kapitola pojednává o jednom období, chronologicky seřazené podkapitoly se věnují jednotlivým faraonům. Knihu jsem vlastně nepřečetl, vybírám si jen vládce nebo události, které mě zajímají. Odborně je publikace opravdu na výši a ilustrace jsou nádherné.

2 21.05.2017

Klasická antická detektivka. Tento díl není založen na žádných historických hypotézách jako Seianus nebo Germanicus. Navíc jsem už alergický na to oslovení "kámo", musím si dát od Wisharta na chvíli oddych.

2 20.05.2017

Hodně romantický obraz Františka Villona, druhá půlka knihy se blížila červené knihovně. Konec jsem už jen prolistoval.

11.05.2017

Jeden z nejlepších dílů, věnovaný slavným cestovatelům, filosofům, umělcům, vynálezcům a revolucionářům 18.století.

"Když jsme došli na pobřeží, předal Ihappo kapitánu Clerkovi kosti, zavinuté do nádherné nové látky a přikryté kabátcem pošitým bílými a černými pery. Podle jizvy jsme poznali ruce kapitána Cooka, které byly nedotčeny, dál skalpovanou hlavu bez uší a lícních kostí, kosti obou paží s předloktími, stehno a obě nohy, ale bez chodidel. Všechno kromě rukou neslo viditelné stopy ohně."

07.05.2017

Hodně zajímavých informací, například o vývoji bojového vozu, jezdectva nebo dělostřelectva. Nebavily mě pasáže věnované teorii, třeba o Clausewitzovi.

"Co to byl střelný prach? Nicotnost. Co byla elektřina? Bezvýznamnost. Tahle atomová bomba je druhým zjevením v hněvu!"
Winston Churchill

06.05.2017

Tenhle díl mě tolik nebavil jako předchozí. Snad že jsem nenašel žádnou hlubší myšlenku, která by stála za citaci.

01.05.2017

D.W. je skutečný znalec poměrů impéria na konci Tiberiovi vlády a jeho příběhy jsou hodně reálné. Pokud už máte o této době něco načteno, oceníte celou řadu vtipů na tehdejší společnost. Vadily mi jen hojně používaná slova "kámo" a "gauč".

"Byl příliš krásný den na přemýšlení a za sto let budeme stejně všichni mrtví, včetně Seiana, Vříďy a Agrippiny. K čertu se vším."

3 01.05.2017

Knížka mě zklamala. Je jasné, že na 60 stranách se toho moc napsat nedá. Ale nenašel jsem ani slovo o jejich roli bankéřů Evropy. Také o vykonstruovaných procesech ve Francii i jinde bych čekal celou kapitolu a ne několik vět.

1 25.04.2017

V posledním díle se autor věnuje méně teologii a více dvorské politice. Velmi realistická je postava Domiciána a jeho zápas se senátem. Líbil se mi vnitřní boj Josefa Flavia, který nikdy nepřestal být Židem, i když ho samotní židé označovali jako kolaboranta. Autor neopoměl ukázat kladný vztah křesťanů k jeho knihám. Koneckonců jeho Dějiny Židů je jedno z mála dochovaných děl, které dokazují existenci Ježíše. Je škoda že autor se už nedržel historických faktů a hodně událostí ze života J.F. si vymyslel.

2 22.04.2017

Druhý díl mě zdaleka nebavil tolik jako první. Spousta prostoru je věnována teologickým úvahám a rozhovorům o židovském a křesťanském náboženství, včetně několika žalmů. To jsou věci, které mě zoufale nudí.
Zarazilo mě používání slova Německo v souvislosti s protižidovskými pověrami. Za Rýnem se rozkládala Germánie, která s dnešním Německem neměla nic společného. Možná je to špatný překlad, možná zdůraznění linky na nacistické Německo.

2 19.04.2017

Skvělá kniha, četl jsem jí už několikrát. Vedle židovského fanatismu Římané nevypadají jako brutální dobyvatelé, ale jako nositelé pokroku.

"Co ti mám dát můj Žide? zeptal se Titus. Dejte mi, požádal Josef, sedm svitků písma a sedm lidí.
Oba stáli v holé krajině velicí a osamělí. Titus se usmál: Dostaneš sedmdesát svitků, Josefe, a sedmdesát lidí."

5 17.04.2017

Literární ztvárnění staroegyptských textů označovaných jako "Povídky o Setne Chamuasetovi", které byly nalezeny v Mennoferu. Podle nich princ Chamvese z hrobky mága Naneferkaptaha odnesl svitek s božskými kouzly, čímž odstartoval celou řadu podivných událostí.
Princ Chamvese byl oblíbený syn Ramesse II. z 19. dynastie. Byl Ptahův velekněz, provozoval magii a vykonával řadu vládních povinností. Také se zabýval obnovou hrobek starých králů, někteří historikové ho proto označují jako prvního archeologa. Už tehdy musel řešit otázku, zda člověk může beztrestně otvírat hroby a rušit klid mrtvých.

2 17.04.2017

Zajímavý pohled na Alexandrovo tažení z perské strany. Autorka propojila své rozsáhlé historické znalosti a literární fantazii. Příběh vypráví zamilovaný eunuch Bagoás, který jakýkoli Alexandrův čin dokáže omluvit nebo vysvětlit. Koneckonců stejně jako autorka, která si z antických autorů vybírá co se jí hodí. Docela mě pobavilo, jak na jedné straně píše, že pro Curtia je typické "zkreslování a překrucování skutečnosti" a hned na další straně odkazuje na jeho historku o tom, že Alexandrovo tělo bylo po 6 dnech nalezeno bez známek rozkladu.

"Kuřátko ve vejci nezná svět. Bílou stěnou dovnitř proniká zář, ale kuře ještě nezná světlo. Nepřestává se klubat ven, i když neví proč. Pak mu do srdce udeří blesk; skořápka pukla.
Pomyslel jsem si, ano, tohle je můj pán; přišel jsem na svět, abych mu sloužil. Našel jsem svého krále."

11.04.2017

Knihy P.G. pro mě mají zvláštní kouzlo a tato není vyjímkou. První díl trilogie se odehrává za vlády faraonů 18. dynastie Thutmoseho IV a Amenhotepa III. Jasnovidec Amenhotep, syn Hapuův, známý také pod jménem Huy, je historická osobnost. Narodil se v městečku Hutherib jako syn rolníka a stal se písařem. Už svými současníky byl považován za prostředníka mezi bohy a lidmi, aniž by byl knězem, a po své smrti byl dokonce uctíván jako bůh. To bylo v tehdejší staroegyptské společnosti něco neslýchaného a jeho schopnosti proto musely být mimořádné.

"Kde je vědomí nyní, synu Hapuův? Protože tady není žádné teď, žádné potom, žádné ano ani ne, žádný klad ani zápor, žádné bytí ani nebytí. Není dokonce ani žádné nic, toto je nicota nicoty ničeho. Kde je Atum? Jak sem může vstoupit? Jaká je jeho vůle? Slyš mne a porozumíš."

2 08.04.2017

Publikace z nakladatelství Osprey přináší kromě krásných obrázků, fotek a map i vyvážený pohled na Alexandra a jeho tažení. Po odborné stránce už mě kniha tolik nenadchla. Autor uvádí dávno překonané názory antických autorů, například nadnesené počty perského vojska (Graník 110 000, Issos 600 000, Gaugamély 1 000 000). Něco jsem dal do zajímavostí.

"Když v roce 327 př.n.l. překročil Indus a vydal se za hranice Dáreiovy říše, jeho pohnutky k dalšímu tažení a dobývání už jednoduše nemohly být jiné než vášeň pro boj a dobývání samotné."

30.03.2017

Stejně čtivé jako Rytířské bitvy. Výborné byly příběhy o krvavém vévodovi z Alby, který nebyl zas tak krvavý, o hrabatech Egmontovi a Hoornovi nebo profil vévody Mediny Sidonii. Nechybí ani jemný humor:

"Pátého března onoho roku si sultán pozval Ibrahima Pašu, a když se již třináctým rokem úřadující velkovezír dostavil, čekal na něho kat Ali, což potvrdilo, že mezi tureckými slovy makbul, oblíbený, a maktul, popravený, je rozdíl jedné litery."

5 30.03.2017