braunerova komentáře u knih

(SPOILER) Knihy Pauline Gedge pro mě mají zvláštní kouzlo. Asi je to tím, že autorka na jedné straně pravdivě popisuje historické události, na straně druhé k nim přidá krásný příběh, který se MOHL stát. V jejích knihách nenajdete žádné supermany, kouzelné kočky ani magické síly. V jejích románech vystupují obyčejní lidé, kteří kdysi žili své neobyčejné životy a zanechali nám v dějinách jejich stopu.
A jak dopadli naši hrdinové? Slavná řeč Caradoca k římskému senátu vešla do dějin a on sám strávil zbytek života v Římě. Jeho dcera Gladys si vzala senátora Rufa Prudense a z obou se stali křesťané. Královna Cartimandua nakonec svou válku s Venutiem prohrála a utekla k Římanům, o jejím dalším osudu prameny mlčí. Venutius vyvolal ještě druhé povstání a byl opět poražen

"Rozloha a moc Římské říše byla větší, než si kdy ve své domýšlivé naivitě představoval, a za tmavých, požehnaně tichých nocí sedával se zkříženýma nohama ve své cele a žasl nad vlastní troufalostí a šílenou odvahou se tomu všemu postavit. Koneckonců nebyl nic víc než obtížný hmyz, který nesmyslně bodá apatického obra s hroší kůží. Obr se párkrát bezvýsledně podrbal, ale pak ho chytil a smetl."

1 19.10.2015

Vlastní válce krále Jagiella s křížáky je věnovano cca 50 stran. Dalších 200 stránek je faktografie o vzniku polsko-litevské unie, dějinách řádu německých rytířů, ale také hodnocení literárních a filmových děl. Odborně je kniha na výši, ale nebavila mě zdaleka tolik jako díla Jiřího Kovaříka nebo Karla Richtra.

4 17.10.2015

Začátek knihy, který cituje Alef, byl výborný, pak už mě ale vyprávění moc nebavilo. Myslel jsem, že je to román o Václavu II, ale více je to fiktivních hrdinech Anežce a Dalimilovi. Oceňuji snahu autorky o historickou přesnost, ale bližší mi je střízlivé vyprávění Vondruškovi Přemyslovské epopeje. Nechci prozrazovat děj, ale seznamování krále Václava s Anežkou mi přišlo poněkud ujeté.

2 17.10.2015

Mnohem víc než Hadriánův životopis to je filosofický náhled na "život, vesmír a vůbec". Na mě té filosofie bylo přespříliš, dávám 2,5 hvězdy.

3 10.10.2015

Knihy Jiřího Kovaříka se čtou jako beletrie a tato není vyjímkou. O Caesarovi se toho napsalo mnoho tak jen pár informací. Vyhrál kolem 30 významných bitev, v jeho válkách padlo kolem
1 250 000 nepřátel a počet římských občanů poklesl z 320 000 na na necelou polovinu.

"V té poloze ho však někdo jiný bodl dýkou do boku, napjatého k otočení, Cassius ho bodl do obličeje, Brutus do stehna, Bucolianus do hrudi. Caesar se ve hněvu a křiku ohnal jako šelma na každého z nich a teprve po Brutově ráně boj vzdal, zahalil se pláštěm a padl upravený u Pompeiovy sochy. Ani když klesl, nepřestali spiklenci běsnit a zasadili mu třiadvacet ran."

2 10.10.2015

Tahle kniha nemá s historickým románem nic společného. Hlavní hrdina je Ahasvér, Věčný Žid putující časem, který pomůže sultánu Mohamedovi dobýt Cařihrad. Samotný příběh je naprostá slátanina. Tiráž knihy hovoří za vše:

"Autor svázal z pestrobarevných provazců, z nichž každý je poutavým příběhem, něco jako létající orinetální koberec. Čtenář se na něm uchvácen vznáší nad Bosporem, mezi evropským a asijským břehem v čase, kdy mladý a vzdělaný turecký sultán Mohamed II., navzdory své muslimské víře, hoří neuhasitelnou láskou ke křesťanské princezně Irené."

30.09.2015

Až do svého dobrovolného odchodu na ostrov Capri byl Tiberius takřka vzor římských ctností. Za jeho vlády pokračovalo dlouhé období prosperity a míru, nastolené Augustem. Byl to zdatný vojevůdce, hospodář, který ve státní pokladně zanechal neuvěřitelnou sumu 3 miliard sesterciů, císař, který se snažil část pravomocí vrátit senátu. Prosazoval morálku ve společnosti a krotil výstřelky aristokracie. Přitom celý život se musel vyrovnávat s vraždami svých příbuzných a spiknutí proti své osobě. Ztratil tři bytosti, které nejvíce miloval - bratra, manželku a syna.
Dnešní historici mají na Tiberia mnohem pozitivnější názor než jejich antičtí kolegové. Autor napsal tuto fiktivní autobiografii na základě teorie, že Tiberius se ani ke konci svého života nezměnil. Politické procesy byly dílem Seianových intrik (což je pravda). Obscénnosti a shazování lidí ze skály na Capri jsou jen "jedna paní povídala" (to je také pravda, neboť císař byl na ostrově zcela izolován a co se tam děje nikdo přesně nevěděl). Hromadné vraždění po Seianově smrti pak bylo výsledkem běsnění jeho odpůrců (zčásti určitě také pravda).

"Celý život jsem se snažil podporovat čest a poctivost, ale ty se vždy rozplynuly ve tvrdé skutečnosti. Platón tvrdí, že náš život je pouze matným odrazem toho, co je ideální. Naše prožitky jsou jen míhajícími se výmysly, stíny, tancujícími na zdi jeskyně, ve které jsme uvězněni. Snad, ale tyto stíny lžou, kradou, bodají a zrazují. Máme představu o ideální republice, objasňujeme principy občanského práva a vychvalujeme spravedlnost. Ale skutečnost je jiná. Augustus si dokázal se svou povahou podržet až téměř do konce svoji iluzi víry. Já jsem se jí musel držet zuby nehty jako muž, který se drží kraje útesu, aby se nezřítil do hlubin."

2 29.09.2015

Obvykle se ruským spisovatelům z dob komunismu vyhýbám obloukem, ale tentokrát jsem udělal vyjímku. Temný román z konce 4.století n.l., plný vášnivé lásky, tajemného spiknutí a sektářského násilí, poměrně reálně vykresluje stav společnosti v okamžiku rozpadu západořímského impéria. O to víc, že autor se drží historických faktů a většina postav jsou reálné osoby. Já jsem četl vydání z roku 1931, to má 550 stran + 100 stran historických poznámek, a naštěstí neobsahuje žádnou bolševickou propagandu.

"Barbarus heu cineres insistet victor et Urbem. Eques sonante verberabit ungula."

1 27.09.2015

O tragickém osudu Hannibala se mi vždy špatně čte. Jeden z největších vojenských géniů v lidských dějinách byl zcela vyjímečný člověk. Svědčí o tom i fakt, že jeho žoldnéři ho nikdy nezradili a u Zamy bojovali až do konce. Hluboce si ho vážil i Scipio, jeho jediný rovnocenný protivník. Paradoxem je, že jeho osud byl stejně smutný jako Hannibalův:

Publius Cornelius Scipio Africanus nechal vytesat na svůj náhrobek:
"Nevděčná vlasti, nebudeš mít ani mé kosti."

Hannibal Barkas, který zemřel později, nechal napsat na svůj náhrobní kámen:
"Nevděčná vlasti, nebudeš mít ani můj popel."

Autor se drží historických faktů. Vyprávění je podobně suchopárné jako první díl.

1 26.09.2015

Výborně napsaná kniha faktů, těch 200 stran jsem přečetl za jeden den. Bitvou u Lepanta skončil turecký sen o ovládnutí "zlatého jablka", města Říma. O vítězství křesťanů rozhodla technická převaha Západu, mimo jiné galeasy, tajná zbraň Benátčanů. V knize je i seznam všech lodí a jejich kapitánů obou stran:

"Na Marchese sloužil jako příslušník setniny námořní pěchoty kapitána Diega de Urbina jeden mladý Španěl. Třebaže mu bylo pouhých čtyřiadvacet let, měl za sebou už život, který by stačil na námět k románu. ... Ráno se podobně jako hodně mužů probudil se slabou horečkou, ale bojoval jako všichni ostatní. Jeho pancíř zachytil dvě střely z arkebuz, ale nechráněnou levou ruku mu osmanské olovo pochroumalo. "Pro slávu té pravé," napíše později. Jeho jméno znělo Miguel Cervantes de Saavedra."

5 22.09.2015

Celý první díl odehrává PŘED vyloděním Španělů v Mexiku. Prvních 100 stran byla taková nuda, že jsem celé pasáže přeskakoval. To by tolik nevadilo, neboť kniha má 420 stran, ale i pak tam bylo dost hluchých míst, třeba dopisy císaři Karlovi. Chybí mapy i historická poznámka. Hodně prostoru věnuje autor sexu a rituálnímu vraždění:

"Zajatci donekonečna vystupovali po pravé straně schodiště pyramidy, zatímco rozřezaná těla jejich předchůdců shazovali po straně levé, kde stáli v pravidelných intervalech rozmístěni nižší kněží, kteří je skopávali dolů. Korytem uprostřed mezi schodišti stékal nepřetržitý proud krve a rozléval se pod nohy davu na náměstí. ... U základny pyramidy pracovali stejně rychle a nepořádně řezníci. Ozbrojenému škorpionovi a dalším z texcalteckých rytířů odřízli hlavy, z nichž později vypreparovali lebky. Ze stejných těl odťali stehna, aby byla opečena na rožni k noční slavnosti vítězných válečníků."

19.09.2015

Očekával jsem 2 tlusté učebnice plné map a doprovodných textů. Ve skutečnosti se jedná o 2 útlé knížečky (resp.jedna v novém vydání), kde jsou pouze a jen mapky. O praktickém využití poněkud pochybuji - představte si, že na mapě Evropy velikosti A5 studujete vysvětlivky v bleším písmu k množství tenkých čar. Jinak jsou ale ty mapy moc hezké, zasloužily by si vydání A3 na křídovém papíře .

2 18.09.2015

Tenhle díl mi přišel ještě nudnější než díl první, větší část knihy jsem prolistoval. Podle mě se to s knihami jako je Dům snů (Pauline Gedge) nebo Bouře na Nilu (Gerald Messadié) nedá vůbec srovnávat.

1 14.09.2015

Jako vojevůdce si nezadal s Hannibalem a Caesarem. Porazil nejmocnějsí armády té doby - Vandaly, Góty, Peršany i Huny, dobyl rozsáhlá území a získal obrovské poklady. Jeho nepřátelé Gótové mu nabízeli korunu Západořímské říše, zatímco jeho vlastní císař, zbabělý bigotní Justinián, z něj udělal žebráka. Učebnice dějepisu na něj zapoměly. Jmenoval se Belisarius a byl to poslední římský generál.

"Jediný spravedlivý v tom chaosu úplatkářství, křivých přísah a chamtivosti na všech stranách. A skoro byste si přáli, aby nebyl tak hrdě zásadní, aby urval vládu tomu lumpu Justiniánovi. Jenže pak už by to nebyl Belisarius, který z mála, téměř z ničeho, dovede udělat armádu, který dovede vyzrát na mnohem početnější odpůrce a uhájit Cařihrad s hrstkou veteránů před vpádem Hunů. Nečeká za to vděk - a také se mu ho nedostane."

Je to smutné čtení o křesťanských elitách té doby - obraz náboženské nesnášenlivosti, podezíravosti, chamtivosti a závisti. Ne že by na tom naši dnešní politici byli o moc lépe, ale masové vraždění spoluobčanů ve jménu nějakých nuancí ve výkladu Kristova učení už snad máme za sebou.
Autor popisuje historické skutečnosti tak věrně, že je to skoro čtení pro historika. Škoda, že se kniha nedočkala novějšího vydání, čeština z roku 1948 je dnes přece jen poněkud archaická.

6 13.09.2015

Proč je kniha označena jako historický román je mi záhadou, jedná se o literaturu faktu, s beletrií to nemá nic společného. Na rozdíl od charismatického a vzdělaného Hernána Cortéze byl Francisco Pizarro negramotný starý otrokář, který klidně podvedl své nejbližší přátele a rozdával úřady svým příbuzným. Možná proto mě vyprávění nějak nenadchlo, závěrečné kapitoly o inckých princeznách a dalších osudech Peru jsem už jen prolistoval.

"Při odchodu Hernando de Soto popíchl koně, aby se vzepjal na zadní. Hned vedle něj stál oddíl Inkových vojáků. Ti, co stáli nejblíže, se dali na útěk, až jeden o druhého zakopávali. Když jsme dojeli do Cajamarky, Atahualpa rozkázal tři sta z nich popravit za to, že dali najevo strach a prchli."

08.09.2015

Pohled na Achnatonovu náboženskou reformu zdola, očima střední třídy, rolníků a vojáků. Kult boha Atona mi hodně připomíná začátky křesťanství - bůh pro všechny, který nemá rád války a je nesnášenlivý k jiným vírám.
Autor se dlouhodobě zajímá o archeologii a starověké civilizace. Příběh se drží historických faktů, pouze v závěru se nechal autor poněkud unést fantazií. Bitva s Chetity a vzpoura a vypálení Achetatonu je literární fikce. Po Achnatonově smrti nastoupil na trůn jeho spoluvládce Smenchkaré.
Kniha má 650 stran a některé pasáže jsou dost zdlouhavé. Bohužel chybí historický doslov.

1 02.09.2015

Všichni asi znají jak pejsek s kočičkou vařili dort. Také v této knize najdete ode všeho něco dobrého - vedle vyprávění o starém Egyptě i Gilgameše, Noemovu archu, piráty, Hyksosy, kteří se naučí jezdit na koních, jakož i dogy a ochočené smečky vlků a lvů. Oceňuji, že autor přistupuje seriozně k těm nemnoha známým historickým faktům, ovšem příběh samotný patří do říše sci-fi. Naštěstí jsem knihu koupil v antikvariátu za pouhých 20,-Kč.

29.08.2015

Příběh poskládaný z historických faktů a syrských bájí a pověstí. Většina postav je reálných (Zabdas, Timagenes, Longinus), nechybí poznámka autora, mapky a genealogie předků Zenobie. Vlastní vyprávění mi ale přišlo dost naivní:

"Bojovala jsem svěřepě jako lvice, která přišla o svá mláďata. Mé obnažené paže střílely šíp za šípem, které přesně zasahovaly prchající a pak útočící nepřátele."

28.08.2015

Kniha mě příjemně překvapila. Velmi fundovaně popsaný rok života jedné rodiny ze staroegyptské střední třídy. Mimochodem nic vyjímečného jsem na hlavní hrdince neviděl, prostě matka velké rodiny, která řeší běžné problémy s dětmi, příbuznými a domácností.
Autorka je lektorka egyptologie a je to znát. Názvy kapitol odpovídají egyptskému kalendáři - První měsíc záplavy, První měsíc zimy apod. Nechybí historické dodatky, seznam reálných a fiktivních osob a podrobná mapa domu, kde celá rodina bydlela.

28.08.2015

Historicky přesná, s podrobným popisem společenského i politického života ve starém Římě. Nechybí mapy, historické dodatky a také seznam Caesarových milenek. Caesar v autorově podání mi ale přišel přišel až příliš neomylný, cyklus od Colleen McCullough je mnohem lepší.

"Nikomedes vzal Caesara za ruku. Pojď, řekl mu, v mých pokojích se budeme cítit lépe. A tak se syn moudré Aurélie stal na mnoho nocí souložníkem bithýnského krále, který zpestřoval jejich dovádění latinskými trivialitami typu: Te paedico (vyjebu tě) ... "

2 22.08.2015