braunerova komentáře u knih

Výborně napsaný životopis Františka Trencka. Příběh vykresluje barona se všemi jeho klady i zápory, k některým událostem autor uvádí i více verzí.
"Čtvrtého muže uchopil levicí za kamizolu pod krkem a násilím ho vyvlekl z řady. Postrčil ho prudce dopředu, a než si kdo stačil uvědomit, co se bude dít, hvízdla vzduchem Trenkova zahnutá šavle a pandurova vyholená hlava v proudu krve odletěla do šedivé loňské trávy. Bezhlavý trup se bezvládně sesouval k zemi."

1 25.07.2015

700 stran římských dějin mezi roky 91 až 86 př.n.l., vyprávěných tak podrobně, jako kdyby byla autorka jejich přímou účastnicí. V románu vystupuje množství známých i méně známých historických postav, vylíčených velmi realisticky s jejich klady i zápory - Marius se svojí legií otroků; Sulla přezdívaný Šťastlivec, kráčející svému štěstíčku naproti se skříňkou plnou jedů; Marcus Livius Drusus, dějinami zapomenutý následovník bratří Gracchů, bojovník za rovnoprávnost Italiků; Mladí géniové Julius Caesar a Cicero; A nekonečně mnoho bezejmenných mrtvých:
"Všude mrtví - plačící děti - půlka Esquilinu v plamenech - ty hlavy kolem roster - všude samá krev - ti jeho Bardyaeové, jak jim říká, nevědí co dřív, jestli chytat ženy za ňadra anebo se nalévat vínem! Opravdu slavný sedmý konzulát! Homér teď určitě chodí příkopem podél Elysejských polí a touží po pořádném doušku krve, aby mohl opěvovat skutky Gaia Maria."

5 22.07.2015

Richieho komentář bych ještě doplnil, že opět nechybí velká porce drsného politického humoru, třeba když si Decius za peníze, které ukradl pirátům, postaví v Římě svůj vlastní památník:
"Můj památník, to nebyla jen socha, představoval námořní trofej: sloup pokrytý bronzovými klouny lodí, jež jsem zajal.
Pirátské lodě vlastně neměly nijak impozantní klouny ... Tak jsem si nechal odlít velké, hrůzu nahánějící klouny, za každou pirátskou loď jeden. Na vrcholu sloupu stála socha Neptuna vítězně třímajícího trojzubec. Snad až moc velkolepé za tažení proti špinavým a odrbaným pirátským neřádům, ale toho roku veškerou slávu získával Caesar, tak jsem bral, co šlo."

1 18.07.2015

Čekal jsem průměrnou detektivku, ale už po pár větách jsem zjistil, že se jedná pěkně drsnou satiru, navíc napsanou s velkou znalostí historických reálií:
"Alexander nikdy nemusel čelit Hannibalovi. Kdyby k tomu došlo, rovnýma nohama by se vrátil do Makedonie počítat ovce, což je v podstatě jediné, v čem jsou Makedonci dobří."
nebo
"Existují dvě cesty, jak získat velké svaly; jedna vede přes roky usilovného sportovního tréninku, ta druhá přes koupi u zbrojíře. Já si zvolil druhý způsob. Na mém pancíři se rýsovaly vytepané svaly, které by mi záviděl sám Herkules, a doplňovaly je stříbrné bradavky a pečlivě zpracovaný pupík."

11.07.2015

V knize se neustále střídají krátké kapitoly ze starověku a z moderní doby. Nevím jak ostatní čtenáři, ale mě tedy silně vadilo, že jedna strana končí pohřbem Tutanchamona a druhá začíná vyzváněním telefonu. Chvíli čtu o Maxovi a Kate, za chvíli je vystřídá Pagoš a Eset. Moderní romány nečtu, takže větší část knihy jsem už jen prolistoval.

11.07.2015

To si fakt někdo myslí, že v roce 1290 př.n.l. kněží ovládali magické síly, uměli oživit mrtvé a po Egyptě běhaly kouzelné kočky? Vydavatel téhle knihy asi ano, protože jinak by nepsal, že příběh "nadchne milovníky historických románů". A přirovnání báje o Bríseovi k veskrze realistickému románu Farao od B.Pruse to už je teda úplně nad moje chápání.

1 06.07.2015

Roberta Harrise považuji za jednoho z nejlepších autorů historických románů. Důsledně historicky přesný a přitom napínavý děj od začátku až do konce. Každá kapitola neúprosně odbíjí blížící se konec světa, ale hluší pompejané řeší dál své bezvýznamné problémy:
25.srpna
Poslední den erupce
(00.12 hodin)
" V jednu chvíli je vyvrhováno tolik magmatu a tak rychle, že hustota erupčního sloupce začne být příliš vysoká na to, aby se konvekce udržela stabilní. Když toto nastane, sloupec se zhroutí za vzniku pyroklastických proudů a přívalů, které jsou mnohem nebezpečnější než spad prachu a písku."
Vulkány: Planetární perspektiva

4 05.07.2015

Autorka se drží historických faktů, ale ty jsou pohyblivé jak písek na Sahaře. Achnaton byl po své smrti prohlášen za kacíře a většina památek na něj byla jeho následovníky zničena. U většiny hrdinů románu nevíme, odkud se vzali a kdy umřeli. Tak například Smenchkaré byl podle různých teorií syn Amenhotepa nebo vlivného dvořana nebo Anchnatona nebo to bylo fiktivní jméno, pod kterým vládla Meritaton nebo dokonce Nefertiti. Autorka tak skoro celý příběh fabuluje na základě pouhých indicií. Že by se ale Achnaton oženil se svojí matkou Teje a měl s ní děti mi už přišlo dost přitažené za vlasy. O Nefertiti dnes víme, že skutečně byla Velkou královskou manželkou. Kia nebyla pouhá vedlejší manželka, ale favoritka a možná matka Tutanchamona. Čtení je to ale pěkné.

1 01.07.2015

Dobrodružný příběh, ve kterém autor dává bezejmenným mrtvým z archeologických vykopávek novou identitu a nechává je znovu prožít jejich poslední dny v Pompejích. Autor podrobně popisuje i architekturu, vybavení domů, oblečení a životní styl pompejanů. Vše ostatní už napsal Rup, tak ještě ukázka z knihy:
"Zákon, který zakazuje předhazovat divé zvěři otroky, je opravdu hanebný. Nenechat nás podle libosti nakládat s vlastním majetkem je podle mého názoru samo o sobě porušením majetkového práva!"

4 01.07.2015

Z popisu knihy jsem očekával, že kniha bude o politice a válečných výpravách velkého faraona, něco ve stylu Toma Hollanda. Autorka se ale věnuje hlavně stavební činnosti Ramseseho a archeologii.

27.06.2015

Zajímavá a čtivě napsaná biografie. Autorka kromě konstatování faktů nabízí i svoje vysvětlení Alexandrova chování a jeho činů. Vychází přitom z Alexandrova dětství a jeho výchovy. Snaží se také oddělit od sebe skutečnost a lži jeho nepřátel. Ale především představuje čtenáři nejenom válečníka a dobyvatele, ale, a to především, Chlapce s jeho touhou podobat se rekům z homérských bájí Achilleovi a Odysseovi:
"A ty Achille, měj jako bozi svůj úděl"

Nedá mi to nenapsat něco o mém oblíbenci Memnónu Rhodském, který je v knize zmíněn jen velmi stručně. Byl to jediný vojevůdce, který byl možná schopen Alexandra porazit. Byl to zvláštní žoldnéřský velitel - svého zaměstnavatele Artabaza následoval do vyhnanství a perskému velekráli sloužil až do své smrti. Nejzkušenějšího Filipova generála Parméniona porazil v Malé Asii. Město Halikarnássos bránil proti Alexandrovi několik měsíců, způsobil mu vysoké ztráty a pak město zapálil a odplul. Vymyslel mistrný strategický plán - odříznout Alexandra od jeho zdrojů. Začal dobývat řecké ostrovy a se Spartou a Athénami připravoval povstání proti Makedoncům. Zemřel nebo byl zavražděn při obléhání Mytilene.

4 26.06.2015

Kniha mě moc nezaujala. Příběh se zaměřuje spíše na filosofii a psychologii než na historii, koneckonců autor je psycholog.

20.06.2015

Tento díl se mi zdál o něco slabší. břítký humor autorky ovšem nechybí. Falco je jmenován prokurátorem posvátné drůbeže a na rekonstrukci domu si najme menší stavební firmu:
"Aby se tyhle závady odstranily, znamenalo by to najmout si větší firmu, jež by uvedla do pořádku všechno, co tahle menší zvrtala. Taková situace nebyla nijak nová ani překvapující. Kolegium stavařů ji má pečlivě propracovanou. Tím se vlastně jejich řemeslo udržuje při životě. Pokaždé, když k vám zavítá některý z jejich pracantů a vnese do vašeho domova zkázu a zmar, už čeká ve frontě další a nedokončená práce mu spadne do klína."
Nedávno jsem rekonstruoval, tak vím o čem je řeč.

2 15.06.2015

20 let života budoucího císaře Jana Tzimiska se muselo natěsnat do 250 stránek formátu A5, spíše než o román tak jde o řadu historických epizod. Jedna mě obzvláště zaujala:
"Smlouvu ruský kníže Svjatoslav bez připomínek podepsal. Jeho jediným přáním bylo vrátit se rychle zpět domů, do Kyjeva. ... Trosky Svjatoslavovi armády ani on sám se do Kyjeva nevrátili! Nečekaně se jim postavili do cesty jejich bývalí spojenci, nomádští Pečeněhové, kteří sídlí na východním břehu Dněpru."
Takže Ukrajinci jsou vlastně praví Rusové a Putinovo Rusko je země lstivých Pečeněhů. Neměli bychom si vzít z dějin ponaučení?

Moc se mi nezdálo, jak idealisticky vidí byzantskou aristokracii autor - všichni jsou čestní a slušní a věrně slouží svému císaři. Přitom všechny prameny uvádějí, že právě Tzimiskis se svou milenkou Theofanou naplánoval vraždu svého strýce a zmocnil se trůnu.

3 09.06.2015

Ze začátku se mi kniha líbila, ale pak se historický román zvrhnul do křesťanské literatury. Římská říše je prohnilá, legionáři mají zlomyslný a potměšilý úsměv a zvířecký hlas, Herodes je římský donašeč a Salome je nebezpečná fena. Neustále se probírají různé Kristovy zázraky, mrzáci začínají chodit a lidé se mění k lepšímu. Konec jsem už jen prolistoval. S Gravesem to opravdu, ale opravdu nemá nic společného. Mělo mě varovat, že knihu napsal luteránský pastor.

1 07.06.2015

Nepřestává mě překvapovat, jak objektivně a s jakou důkladností popisuje autorka římské impérium, nezapře se v ní vystudovaný archeolog. Hadriánův Chlapec, jeho město a chrám, ba dokonce Hadriánovy mince se znovuzrozením jsou historická fakta.
O detektivovi a historikovi Aeliovi Spartianovi jsem vše napsal ve Vyvolávači ohně (který se mi líbil více), tak přidávám jen jeden jeho citát:
"Na rozdíl od toho, co by rádi tvrdili životopisci, historie umírá zároveň se životem protagonisty. Zbytek je - tak nebo onak - vždy jen výmysl a legenda."

1 06.06.2015

Nádherný a dojímavý příběh o geniálním matematikovi, fyzikovi a vynálezci. Příběh o člověku, který miloval geometrii, a přitom musel vyrábět vražedné zbraně. Autorka se sice drží historických faktů, ale k dispozici měla jen málo faktů a množství historek. Láska Archimeda a Delie je bohužel jen fabulace; prameny pouze říkají, že se stal příbuzným krále Hierona. Nechybí fundovaná poznámka autorky. Knihu řadím mezi nejlepší historické romány, jaké jsem kdy četl.

Slavného Archiméda zabil bezejmenný římský voják. Po 150 letech nalezl jeho hrobku neméně slavný Říman Cicero a nechal ji zrestaurovat. Kruh života a smrti se uzavřel:
Nakreslil v písku kruh: ten byl nesmrtelný a neměnný. Jeho konec byl začátkem, kruh vymezoval součet všech úhlů. Poměr jeho obvodu k průměru představoval stále stejné číslo: tři a zlomek. Onen zlomek však nebylo možné vypočítat. Pokuste se definovat jej dál a unikne vám, nekonečně prodloužitelný, nekonečně proměnlivý. Jako duše.

Pro matematické analfabety - jedná se o tzv Archimédovu konstantu 3,1415926535 8979323846 2643383279 502884197.......

4 02.06.2015

Kniha mě nijak neoslovila, možná pod dojmem krásného románu Jarmily Loukotkové. Autor se drží historických faktů.

30.05.2015

O Mithridatovi Pontském se naštěstí dochovalo mnoho materiálů. Autor doplnil historická fakta o mnoho historek, které se o tomto králi vyprávějí, k tomu přidal svůj vypravěčský talent a další skvělý román byl na světě. Kniha není životopisem slavného krále. Vlastní příběh začíná v roce 173 olympiády, tedy roku 88. př.n.l., kdy bylo Mithridatovi 44 let. Jeho předchozí život je shrnutý do několika krátkých vyprávění. Jeho další osudy vypráví jeho syn a tak není divu, že Mithridatés je v nich vylíčený takřka jako Alexander Veliký. Ve skutečnosti to sice byl velký politik, skvělý organizátor a statečný voják, ale jako vojevůdce za moc nestál. Reálnější pohled na něj najdete v knize Koruna z trávy M.Culough.
Trochu mě iritovaly ty moderní zbraně - šavle, rhodské křižníky, podminování hradeb, ale to mohou být chyby překladatele. Také srovnávání Mithridata s Hannibalem je dost nadnesené. Geniální stratég Hannibal s malou armádou žoldnéřů 10 let opakovaně porážel silnější římské legie v Itálii, zatímco Mithridata s jeho neomezenými lidskými i finančními zdroji postupně porazili Sulla, Lucullus i Pompeius.

1 28.05.2015

Tahle kniha je zvláštní. Příběh samotný mi chvílemi připomínal červenou knihovnu. Přitom všichni hlavní aktéři (Nitetis, Fanés, Rhodopis, všichni Peršané, mág Gaumáta) jsou skutečné historické postavy a v hrubých obrysech se všechny události takto i staly (alespoň podle dějepisce Herodota). Autor je egyptolog s hlubokou znalostí tématiky a je to poznat na historické přesnosti. S tak erudovaným popisem starověkého egyptského, perského a helénského způsobu života, náboženství a filosofie jsem se u románu zatím nesetkal. Závěr je pak už čistokrevný dějepis. Vysvětlivky zabírají 40 stran. Vyprávění je doprovázeno množstvím historek a citátů, které nám uchovaly dějiny:
"A co je lid? Takový všední zástup, který tleská všemu, co se leskne, jako komár, jenž letí za plamenem svíčky, přestože si v něm spálí křídla."
Specielně doporučuji pro čtenáře Mužů z bronzu Scotta Odena, tohle je poněkud věrohodnější pohled na řeckou enklávu v Egyptě.