Brinkley komentáře u knih
Má druhá kniha od Waltera Tevise a opět trefa do černého. V obou případech dnes již lze konstatovat, že kolonka "dystopie" pomalu začíná být oběma románům příliš těsná a překlápí se do realisticky truchlivé vize budoucnosti lidstva. Ještěže to jde alespoň volnějším krokem, než nám autor servíruje. (P.S. Ani se nedivím, že se Walter nakonec raději uchlastal.)
Můj osobní předskokan před Odysseem, kolem něhož po špičkách obcházím svoji knihovnu odhadem tak 10 let..... a konečně sbírám odvahu. Portrét umělce.... rozhodně není jednohubkou, avšak pro mne byl nečekaně čtivý a dokonce i srozumitelný. Jednotlivé fáze duševního vývoje hlavního hrdiny mne vyloženě uchvátily (ovšem u obšírného popisu pekla jsem trpěla podobně jako při pohledu na výjevy z obrazů Hieronyma Bosche; čtveráci jezuitští evidentně věděli, jak na to).
Ke Kupci benátskému (ve skvělém překladu J. V. Sládka) jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy a možná i v kontextu aktuální politické situace. Postavu Šajlocha (Shylocka) nám Shakespeare naservíroval jakožto archetypální figurku lichváře (bohužel stereotypně - a v kontextu doby nepřekvapivě - zobrazenou jako Žida). I navzdory tomu jde o bytost životnou a nejednoznačnou.... z vysmívané figurky (jež by mohla vypadnout z komedie dell'arte) se stává člověk bránící svoji důstojnost. Škoda jen, že lidská hloupost a zloba dokáže využít (a pro zvrácené účely zneužít) i vrcholného představitele evropského humanismu, což může vést i k zařazení Kupce benátského na divadelní černou listinu.
Velmi čtivá oddechovka na léto; zvlášť závěr druhé povídky letí střelhbitě jako sokol za vystrašeným plchem ;-) . Čímž to se dostávám k autorčiným vtipným příměrům, které zdatně evokují klasický žánr noirovek. A pokud má někdo nostalgickou slabost (stejně jako já) pro temná zákoutí, uličky, hospůdky a kavárničky Malé Strany a rovněž pro promyšleně vystavěný napínavý děj ..... věřím, že nebude zklamán.
Absolutně souhlasím s Nightlybird, nenapsala bych svoje pocity lépe. Musela jsem alespoň přidat hodnocení s plným počtem hvězd, neb mne neskutečně mrzí, že kniha takové kvality oproti románům například naší v současnosti nejprodávanější české autorky truchlivě modrá.
Holt rok vydání 1980 se nezapře. Nicméně též Apollinaire, André Frénaud, Oscar Levertin....a především nádherné ilustrace Boudovy. Bohužel těch dělníků na mostě a oslav míru je tam až příliš mnoho.
Tak už mám mnohem přesnější představu, co to tenkrát pod lavicí študoval šejk Peterka v Cestě do hlubin študákovy duše (nehledě na opětovné docenění geniality Adély, jež ještě nevečeřela). Z tohoto pohledu veselé (kuriózní) čtení. A jakožto bonus (s ohledem na dobu vzniku) libozvučná čeština.
Nevidím jediný důvod pro existenci této knihy... Že po světě chodí povrchní lidé, není žádná novinka. Pokud si autor navíc nedokáže vymyslet vlastní postavy a musí si vypomáhat Leošem Marešem či Darou R. namixovanou s Lucií V., pak nemá ani tolik invence, co by "se za zlámaný nehet vešlo".
Četla jsem s dcerou.... a jsem pověřena úkolem nezbytně sehnat další díly. Takže u cílového čtenáře určitě úspěch.
Rozhodně si této knihy cením mnohem více než kteréhokoli počinu naší v současnosti nejlépe prodávané spisovatelky Aleny Mornštajnové. Čistý styl, půvabně vykreslené umělecké prostřední Vídně a posléze výmarského Bauhausu. Navíc mi činilo potěšení dosazovat skutečná jména významných osobností té doby k autorkou přejmenovaným postavám (K, Nesmrtelná, Mendel, Czerny,...) a hloubat nad tím, proč např. Paul Klee zůstal této proměny ušetřen... :-)
Čtu s dětmi po Rebelkách. Podobný systém (čili syna tato verze rovněž velmi baví). Ovšem sám se zmínil, že mu zde chybí propracovanější systém Rebelek (přehledné označení národnosti dotyčné osobnosti a citát u obrázku). Poté s překvapením marně hledal Einsteina a ptal se na procento homosexuálů v populaci, neb jej překvapilo tak bohaté zastoupení v knize (viz komentář Nay). Shodli jsme se, že to není nic proti ničemu, ale ten Albert nám ve výčtu "kluků, co se nebojí být výjimeční", RELATIVNĚ dost chybí :D . Já navíc po Rebelkách postrádám i různorodé ilustrace většího počtu umělců s odlišným stylem tvorby). Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž - v porovnání s Rebelkami je "klučičí" odnož odfláklejší kopií původního (originálního) nápadu.
Bohužel musím konstatovat, že na této knize nejvíce oceňuji její přebal. Co se samotného textu týče, jde o snůšku nepřeberného množství klišé, prázdných frází, mlhy, slz, andělů, hřbitovů a zejména deštivých scén (jen pro zajímavost- průměrné množství srážek v Barceloně činí cca 5 dnů v měsíci). Vrcholem byla kapitola "Isabellin sešit", u níž jsem si příslovečně samým zoufalstvím rvala vlasy (můj pokus o autorův styl). Zafónovy romány jsme si vylosovali v rámci čtenářského kroužku a díky tomuto nedopatření jsme byli nuceni postupně přelouskat všechny jeho knihy - pročež můj názor nemůže být ovlivněn tím, že bych se ztrácela v ději (i když....).
Přiznávám se, že i přes úžasnou, originální (a pro samotný příběh styčnou) myšlenku hřbitova zapomenutých knih je vše ostatní z mého pohledu literární propadák. Kromě již shora řečeného mne ubíjela nulová psychologie postav (přesně totéž jsem tuším naposledy vytýkala T. Harrisovi v románu Cari Mora) , patos, šablonovité dialogy (samozřejmě až na těch pár Fermínových prohlášení)…… Jaká škoda, že panu spisovateli při zpracování bezpochyby velmi originálního námětu nepomáhal Julián Carax (nebo duch E. A. Poea).
Je mi líto, ale poslední knihu Thomase Harrise bych zařadila pod archaicky nazvanou kategorii "šestáková literatura". Literární otec úchvatného dr. Lectera se nám nejen opakuje, ale navíc odpadly i jakékoli pokusy o zachycení psychologie postav... úchylný zločinec (pochopitelně německého původu, jak jinak), silná žena (jihoamerická odnož Starlingové), kmotr don Ernesto a ukrytá hromada zlata. Ať se snažím sebevíc, nemohu na tomto románu najít žádné pozitivum..... jednu hvězdu dávám za určitě dobře míněnou agitku na stanice pro záchranu mořského ptactva, ovšem s odřenýma ušima. Knihu jsem od začátku do konce odtrpěla.
Pohled na "oblíbené" téma z "druhé strany". Kateřinu Tučkovou obdivuji. Vystavění příběhu, styl, jazyk... To vše mi v jejích románech učarovalo. Ve svém věku je již vyzrálou autorkou, nemohu se dočkat jejího dalšího počinu...
Můj první McEwan. Rozhodně nezůstanu jen u jedné jeho knihy. Pokud dokáže autor (jakožto muž) takto promyšleně vystavět a popsat ženskou psychiku, co teprve dokáže ve vlastním rybníku - s hlavním mužským hrdinou?? V tomto případě navíc chytlavé téma a hledání odpovědí na spoustu zajímavých, v některých případech snad i zásadních, otázek. Palec nahoru. (P.S.: Moc mi nesedí český název knihy, alespoň jsem jej však mohla použít do letošní čtenářské výzvy.)
Bohužel se nemohu připojit k všeobecnému nadšení. Dle mého subjektivního názoru jde pouze o průměrný text, oceňuji však jeho čtivost. Co se samotného obsahu knihy týče, pokud budu mít zase někdy potřebu připomenout si hrůzy holokaustu, vrátím se spíše k panu Lustigovi.
Nemohu si pomoci, v tomto případě jsem román paní Mornštajnové přelétla bez sebemenšího náznaku silnějších emocí. Styl vyprávění mi připomněl reklamy na seriál Vyprávěj.
Nemám slov. Poctivé, chytré, citlivé, duchaplné čtení. Tak silně mne za srdce v poslední době nechytil žádný jiný román... Nejen proto, že mám obecně slabost pro promyšlené apokryfy.
Jsem spíše městský, až přízemní, typ ženské, ovšem téma postavení "bohyň", léčitelek, bylinkářek, šamanek, venkovských psycholožek (říkejme jim, jak chceme) v průběhu času, mne zcela chytilo za pačesy... Oceňuji, jak formu vyprávění (části protokolů, hlášení, článků atd.), tak i skutečnost, že si autorka s tématem očividně vyhrála.
Thomas Harris se teprve rozehřívá před nástupem dr. Lectera. Jde o jednoduchou bondovku na léto. Psychologie jednotlivých postav není ještě tak propracovaná jako v pozdějších románech a .... pozor spoiler....např. Dahliino pobíhání po nemocnici s dokonalou znalostí umístění jednotlivých místností (přičemž není zmíněno, že by tam někdy dříve byla, plánek neměla) ... to mě vyloženě naštvalo.