broskev28 komentáře u knih

Princezna v utajení je prvním dílem rosewoodské série, kterou si nedávno vyprosila jedna naše čtenářka. Takže jsem nahlédla i já a přelouskala jsem aspoň tu první knihu. Nijak zvlášť mě nezaujala (na rozdíl od Nevlastní sestry například), ale cokoli nadchne mladší čtenáře, je vítáno, takže vřele doporučuju všem, kdož oblibují princezny, zvlášť ty netradiční.
Já jsem sice toho názoru, že Meg Cabotová tohle téma uchopila lépe - čtivěji a tak nějak vkusněji, šmrncovněji, ale já nejsem cílovka, tudíž ani nehodnotím.

Ferno, ohnivý drak je první díl zdánlivě nekonečné série Beast Quest. Děj jednoduchý až primitivní, podobně jako jazyk, velká písmena a velké řádkování - dokonalá kniha pro nepříliš zdatného čtenáře-kluka, který vyhledává dobrodružné příběhy s malými hrdiny. Nenajdete tu dvě vrstvy, z nichž jedna by pobavila a přitáhla i případného předčítajícího dospěláka, ale to není na závadu. Malým čtenářům budu určitě nabízet!
P.S. My jsme navíc tento díl pořídili do knihovny i v originále, takže případní zájemci si v něm mohou vyzkoušet své znalosti angličtiny.

Jak už bylo napsáno, zajímavé cestování časem, které zaměstnaná a nestíhající matka rodiny využije k nápravě minulých chyb. Oddechová četba v tom nejlepším slova smyslu, nehraje si na veledílo, ale ani neútočí na city, humor je skvělý bonus. Čtivě napsané, překlad mě - na rozdíl od komentáře agatha2 - nijak zvlášť nevytáčel a na chyby jsem narazila spíše výjimečně, takže určitě doporučím.
Ostrov Forth bych ovšem tuze ráda navštívila a rozhodně ne pouze kvůli oné lavičce. Žít na místě, kde lidé nevlastní auta, a tudíž ani nepotřebují garáže či benzínové pumpy, to je přece idylka!

13 06.05.2023

Milý příběh o paní učitelce sově, která potřebuje oddych. Ale jak se bude dařit jejím žáčkům, když začne učitelovat straka? Příběh samotný i obrázky jsou velmi pěkné, doporučuju!

Druhá kniha Scarlett Wilkové mě zastihla ve smířlivějším rozpoložení.
Podobně jako Sotiria, i Neonila mi připadá velmi odtažitá, chladná, téměř nelidská, ale tady pro to nacházím nějaké opodstatnění. Navíc válečná a vlastně i brzká poválečná léta v naší (či jiné evropské) zemi určitě nebyla idylkou.
Úžasný je začátek knihy, respektive první kapitola, ta mě dostala do kolen. A pokračování není o nic méně překvapivé a čtivé, takže určitě našim čtenářům a hlavně čtenářkám doporučím. Historie, která pro mě osobně není až tak neznámá; když máte příbuzné a předky z Prajzské (Ostravsko a Opavsko), nepřekvapí vás, že v rodině tři synové z pěti zahynuli v hitlerovské armádě. Na válečných pomnících obětem 2.světové války se ovšem tato skutečnost cudně neuvádí a tzv. volkslista, zmiňovaná v knize několikrát, taky nebývá předmětem školní výuky . . .
Každopádně úspěch prvotiny S.W. určitě nebyl dílem náhody; ve druhé knize autorka ukázala, že dokáže nejen napsat velmi čtivou a věrohodnou knihu, ale že si také umí vybírat zajímavá témata z naší historie. A totéž platí o postavách, resp. hrdinkách - Neonila určitě není typická matka ani manželka; jakou byla dcerou, o tom se v knize nedozvíme.
Děkuju především za komentář Gibis, ten bych podepsala.

Podle zdejších komentářů jsem usoudila, že by to mohla být dobrá kniha pro naše malé rádobykouzelníky. Proto jsem se rozhodla ji vyzkoušet. V prvním okamžiku mě trochu polekala tloušťka prvního, modrého dílu, ale naštěstí má kniha menší formát, velká písmena a poměrně velké řádkování, tak snad se jí malí čtenáři nepolekají.
Děkuju za souhlasné komentáře, přidávám se k nim a knihu určitě doporučuju; Kon, Nikdys, Jeřabina, Čemelik, časem i Benet a koneckonců i Kleman jsou výborné postavy, navíc překlad Jany Jašové je skvělý. Locus magicalicus mě doslova uhranul vždyť já ho hledám celý svůj život! (Pravda, když najdu nějaký příhodný, pro jistotu si ho odnesu domů; jeden nikdy neví.) A runová abeceda v závěru knihy se nám knihožroutům určitě někdy bude hodit . . .

11 02.05.2023

Erotický potenciál mé ženy mě rozhodně zaujal mnohem více než Něžnost, první Foenkinosova kniha, kterou jsem přečetla. Velmi strohý a přitom precizní styl, kterým se čtenář svižně seznamuje s postavou Hektora, s jeho rodiči, s bratrem Ernestem a s Hektorovým dosavadním životem, svědčí o autorově rozhledu, vzdělání i o zcela originálním smyslu pro humor. Sdružení anonymních sběratelů, Cestovní kancelář pro mytomany, boží, navíc v jednu chvíli se k mystifikacím skvěle přidala i překladatelka Danuše Navrátilová (s.51), bavila jsem se opravdu přenáramně!
Přesně jak uvádí komentář leona333: v dnešní době, kdy knižní sex rozhodně není tabu, naopak, otevřené a místy i brutální sexuální scény knihu velmi dobře prodávají, působí Foenkinosův provokativně nazvaný románek - či spíše novelka - velmi milým a úsměvným dojmem. Když mi můj dospělý syn knihu půjčoval v knihovně, téměř se styděl, což mě přivádí k zajímavému přirovnání z této knihy: Cítil se tak samozřejmý jako limuzína před východem z letištní haly.
Skvělé, velmi vtipné a přitom trefné postřehy, ať jde o manažera pro lidské zdroje (s.38) či dílo T. Manna (s.84), dokonce se zde se objeví i česká stopa, byť v nechutných souvislostech (s.108). Doporučuju, a to tak, že velmi!
P.S. A co teprve Hektorova matka a její polévky! Anebo pingpongová přebornice Laurencie!

"Smrt má své nedostatky, ztěžuje život živým a zdravým, když jim zůstaví pozůstalé. Například matku. Lidé by měli umírat vždy po skupinách, jako by odjížděli na zájezd."

14 01.05.2023

Překvapilo mě, že Pozdní sběr je snad ještě lepší, možná ne tak vtipný, ale zato velmi upřímný, realistický, odhodlaný, sebekritický, hloubavý . . .
Nevím, kolik dalších přívlastků bych našla, ale zcela jistě vím, že autora převelice obdivuju: lidí, kteří se s takovým nasazením věnují této nelehké a špatně placené práci, je poměrně dost (jen já sama jich znám hned několik), ale nikdo o ní nedokáže tak poutavě a přesvědčivě, humorně a lidsky psát.
Moc děkuju a smekám!

"Dojde mi, jak moc mám své děti v sobě. A pokud některé z nich přišlo s nějakým autistickým chováním, které mě zprvu rozčilovalo, časem jsem se začal chovat stejně. Nemyslím si, že by byl autismus nějak nakažlivý, spíš jde o přirozený důsledek toho, že vám na někom záleží. Najednou si ho nesete v sobě."

20 01.05.2023

Dlouho odkládaná kniha - nějak na ni nebyl čas, do popředí se mi stále vnucovala čerstvá vydání Hypotézy lásky nebo Osm manželů. Naštěstí se nenechala odsunout napořád, protože určitě stojí za přečtení.
Jednolitý monolog Dolores Claiborneové, dříve St. Georgeové a původně rovněž Claiborneové (1996 v českém vydání) je mistrovským dílkem pana Kinga, v hudebním slovníku bych asi použila výraz sonáta; možná fuga? Nic tak rozsáhlého jako Dallas 63, ovšem větší rozsah nežli Běh o život. Mám za sebou pouze tři jeho knihy a několik filmů a jsem toho názoru, že ten pán, respektive jeho knihy dokážou být neuvěřitelně rozmanité a překvapivé, lidské.
Poklonu si zaslouží také překladatel Jiří Janda, některá slovní spojení byla doslova úchvatná!
Dolores a její zaměstnavatelka Vera, manžel Joe a jejich tři děti. Život na ostrově, místní s letňáky, a zatmění Slunce, červenec 1963. Existuje i film jednoho herce, tak jak to umožňuje divadlo? A kdo by ztvárnil Dolores?
P.S. Ovšem Tetka Klepna neměla chybu!

"Je mi pětašedesát a nejmíň padesát z těch let vím, že být člověk, to ponejvíc znamená pro něco se rozhodovat a potom za to platit, když přijde účet. Někdy je takový rozhodnutí opravdu ohavně škaredý, ale to ještě neznamená, že člověk dostane laskavě možnost před ním přejít na druhou stranu ulice zvlášť když jsou na vás závislí další, abyste pro ně udělali to, co oni sami nemůžou."

40 29.04.2023

Úžasná knížečka pro malošky. Vše, co časem používáme ve čtenářských dílnách s dětmi, které už samy čtou, lze tady s velkým úspěchem (a ohlasem) použít i pro nečtoucí předškoláčky. Krásné ilustrace, otázky připomínající Červenou Karkulku a výsledek naprosto úchvatný. Nechápu jediné: proč doposud nemáme v češtině i další Haughtonova skvělá dílka - Och ne, Georgi, Možná, Neboj se, krabíku . . .

9 27.04.2023

Těšila jsem se na další díl Robothamovy série s psychologem Joem, ale tentokrát mi přinesl hned několikeré zklamání. Občasné úvahy na téma manželství, stáří, technického pokroku jsou stále výborné, děj je svižný, překlad příjemný. Ovšem hned prvním zklamáním byla nezvládnutá korektura, alespoň v e-knize bych se chyb nedopočítala. Překlepy, chybějící interpunkce, slepená slova, ale také přátelské obětí.
Druhé zklamání jsem pocítila, když jsem zjistila pachatele - z příběhu mi nevyplynulo řešení, obzvláště jedna situace byla velmi nevěrohodná, alespoň pro mne. A konečně závěr, ten to vše ještě umocnil. Takže na další díl, který MOBA už vydala, se moc netěším.

"Proč dobří lidé dělají špatné věci? Mohou k tomu mít spoustu důvodů sebezapření, tlak okolí, tunelové vidění, nízké sebevědomí, nevědomost, aroganci, nějakou poruchu, soupeření, časový tlak, kognitivní disonanci, závislost, vyřizování starých účtů nebo snahu o vynahrazení ztrát. Mohl bych v tom výčtu pokračovat, ale jde o to, že nic není černobílé, jen matematika a pandy."

27 25.04.2023

Nádherné a poučné, a to nejen pro děti!
Příběh malé Varvary je skvělý, tím spíš, že vychází z reálné události. Přírodovědné doplňky na konci každé kapitoly jsou zajímavé, ale mě mnohem větším nadšením naplňují ilustrace Mira Pograna - ne všechny jsou stejně povedené, ale to určitě nevadí. Popletený delfínek do příběhu také lehce zapluje, výborné je vyprávění o Jonášovi a také velrybí básničky a zpívánky. Ovšem mě jako dospěláka doslova šokoval údaj o délce velrybího spánku; i nadále tedy plánuju narodit se v příštím životě jako lev/lvice . . .

10 24.04.2023

"Žít se dá tisíci způsoby. Kolik z nich asi známe my dva?"
Část první. Část nultá. Náročné čtení, žádná oddechovka. Čínská realita ve zpětném pohledu - nakolik je pravdivá a uvěřitelná, když je autorkou kanadská občanka? (Nakolik uvěřitelná je z tohoto pohledu kniha Radky Denemarkové Hodiny z olova?) "Svět je jako banán, stačí málo a nadělají se mu otlačeniny. Teď je čas dívat se a pozorovat, ne hodnotit. Aj-ming, věřit všemu, co je psáno v knihách, je horší než knihy vůbec nemít."
Komentář Taťky Hraboše: v několika vlnách, asi nejvýznamněji s Mao Ce Tungem, Čína zlikvidovala/vyhnala/umlčela své intelektuální elity. Přesto nyní patří z hlediska hospodářského a technického pokroku mezi celosvětovou špičku, v mnohamilionové zemi je určitě dostatečně široká "základna". Jak dnešní obyvatelé vzpomínají na rok 1989, nakolik jsou ztotožněni s dnešní čínskou vládou a její politikou? A teď se navíc na obzoru (hrozivě) rýsuje Tchaj wan . . .
Tohle všechno pojímáno a popisováno prizmatem běžného, apolitického (rozuměj v politice, resp. ve Straně neangažovaného) člověka, respektive jednoho malého příbuzenského společenství. Vrabčák, Kchaj, Buřina, Ču-li, Stará kočka, matka Kudla, táta Loutna, Ling, Aj-ming; je docela složité a náročné rozeznávat je, natož se v nich vyznat. A to nemluvím o mnoha hudebních vsuvkách a poznámkách, které jsou pro mě, hudebního analfabeta, často nesrozumitelné.
Asi nejvíce mě oslovil komentář ivca7818, děkuju. Úžasné - alespoň pro mě - jsou "rozbory" čínského písma, občasné matematické úvahy a vtipy, mimo jiné třeba poslední čtyři řádky na s.14, skvělé!
A určitě doporučuju, ale pouze těm, kteří nehltají knihy s vědomím koncového rozuzlení a kteří se o tenhle dějinný úsek v zemi tak vzdálené, ale pro dnešní světové dění tak významné, zajímají.

"Co je vůbec nula? Nula značí a zároveň neznačí nic, neříká vám nic o ničem. Ale nemá přece jen určitý význam, není to svým způsobem také číslo? V notaci ťien-pchu značí nula césuru, pauzu nebo pomlku neurčité délky. Dá se nepočítaný, nezaznamenaný čas i tak pokládat za čas? Jestli je nula zároveň všechno a nic, má prázdný život stejnou váhu jako život naplněný? Je nula jako poušť, konečná a zároveň nekonečná?"

12 22.04.2023

Nechala se nachytat, nechala se nachytat . . .
Hodnocení vysoké, ale romantika předvídatelná, včetně "sladké prdelky". Noc na hotelovém pokoji už pro mě byla "bonus" navíc; do toho sladkobolného nesmělého vztahu mi vůbec nesedla, ale to je můj problém. Každopádně oceňuju zápletku i její férové řešení, feministickou vědátorku Anh a obecně čtivý a odsejpající příběh z vědeckého prostředí.

"Nemůžete si změnit jméno, poleptat si konečky prstů, přihlásit se do programu na ochranu svědků a zmizet?"
"Ehm, to asi ne. Nejsem americká občanka."
"Tak to asi nemůžete. A co říct si 'seru na to' a nést odpovědnost za následky?"

15 20.04.2023

Mikroliška je moje krevní skupina. A zjevně nejen moje - děti i rodiče v naší knihovně mají moc rádi tu jedinou, kterou doposud máme, a sice Kolalu petřínskou Jany Šrámkové. Teď se mi podařilo koupit dalších asi sedm knížeček a už se těším, kolika malým čenářům udělám radost.
Veršovaná pohádka Robina Krále je opravdu superkrátká - na rozdíl od většiny ostatních knížeček této edice tady opravdu najdete stěží deset krátkých vět. Ale jsou to věty tuze jímavé a hlavně: tady boduje především ten skvělý nápad! Kresby Nikoly Logosové jsem taky napoprvé nestrávila, ale postupně docházím k názoru, že být tam Milerovy zvonečky, divizny a psí boudy, nehodily by se tam. Zato divizna na poslední straně, ta se mi líbí převelice!

11 18.04.2023

Pro mě velké překvapení, i když už jsem historických románů četla spoustu. Proto opět děkuju databázi, bez ní a jejích uživatelů bych se s knihou nikdy nepotkala.
Robert Merivel, jeho vzestup i pád; psáno nezvyklou, ale úžasnou formou. Zprvu jsem byla úplně v šoku, Robert mi připadal opravdu jako šašek a nevěřila jsem, že tento člověk někdy studoval medicínu; plánovala jsem knihu odložit.
Jenže styl psaní byl - na rozdíl od vypravěče - skvělý, takže jsem pokračovala, a rozhodně nelituju. Člověk se pod tlakem nepříznivých životních podmínek může změnit, a Robertova změna je obdivuhodná. Mně se moc líbil i jeho kvakerský přítel, bývalý spolužák John Pearce, jakož i prostředí kvakery provozovaného blázince.
Ačkoli postava panovníka by mě měla spíše odpuzovat, připadalo mi, že autorka jej vylíčila jako velmi zajímavého a inteligentního člověka. Pravda, jeho milostný život nebyl příkladný, ale známe to: když máš možnost, máš i chuť . . .
A moc ráda bych se podívala na film, o kterém se zdejší komentáře zmiňují.

12 17.04.2023

"Ti tři spolu: zeď, nepřekonatelná hráz."
Zatímco Vyměnit vodu květinám jsem víceméně zhltla na posezení, trojice kamarádů pro mě byla náročnějším čtením. Dědečka Piera jsem milovala, mámu Marion nenáviděla a obdivovala jsem Lili, Louisu a Romaina (ta scéna se Sylvií Lalo mi málem vyrazila dech, taková vypočítavost!).
A samotná trojice kamarádů? Zvláštní, podle mě tuze nesourodá, ale skvělá, dlouho pevná a nedělitelná. Virginii jsem sice nečekala, s tímhle mám obecně trochu problém, takže beru. I přesto platí, že na tuhle zvláštní trojku - Nina, Etienne, Adrian - budu ještě dlouho myslet.

"Pootevřeme okna. V dálce je modrá linie.
Moře, to je nebe, které se posadilo na zem.
. . .
Moře je voda, která se chvěje, pomyslí si Nina, je to voda, která vdechuje i vydechuje. Je ohromující a paradoxně zároveň uhrančivé i znepokojující, stejně jako myšlenka, co je podle Niny svoboda."

21 16.04.2023

Po Ibce jsem se dostala i k další, tentokrát dětské knize Petry Braunové, kterou jsem v době jejího vzniku jaksi minula. A musím přiznat, že se mi líbila, ač dávno nejsem dítko. Jedním dechem ale dodávám, že být dítko 1.stupněm povinné, raději bych, aby mi knihu někdo předčítal než abych si ji četla já sama.
David a jeho rodina jsou poněkud exkluzivním vzorkem české populace, ale ani Bětčina rodina nepatří mezi typické dnešní rodiny. Autorka na to občas nenápadně upozorní, ale rozhodně to není hlavní téma. A já osobně jsem si zamilovala dětské postavy - samozřejmě předevší šikovnou a chytrou Bětku, ale taky Cyrdu, Žoži a Martínka (ten mi připomněl Sunny z Řady nešťastných příhod). David mi moc k srdci nepřirostl, zato děda Břeťa a jeho hanáčtina, to bylo pošušňáníčko!
Na obrázky Filipa Pošivače jsem si zase, podobně jako v knize Nejhorší den třeťáka Filipa, musela zvykat, definitivní přijetí se dostavilo s celostránkovou ilustrací na s.107, ta mě fakt pobavila. A Nedokončená, to je skvělý nápad - koneckonců ani nám v knihovně by nevadilo nějaké ruční dokončení . . .

"Tade seš na Hané. Já so Hanák, rodák z Červenke o Letovle, potomek jedneho z velkéch moravskéch kmenů západních Slovanů", řekl děda hrdě. "Me Hanáci žejeme na Moravě ož tisíc pět set let! Mlovim proto hanáckym nářečim. To be se moje rodiče mosele obracet v hrobě, kdebech přestal mlovit hanácke!"

12 14.04.2023

Spousta čtenářů zná válečnou sérii Morrise Gleitzmana, která je úchvatná. Ale mě vůbec nenapadlo, že tento australský autor už vytvořil i jiná, podobně vydařená díla. Díky jednomu podzimnímu semináři a díky lektorce z knihovny Jiřího Mahena jsem se dozvěděla o knize Dva týdny s královnou.
Nelenila jsem, sehnala jsem ji v antikvariátu (rok vydání 1999) a teprve teď jsem se k ní dostala. Přečetla jsem ji na jeden zátah a tleskám: je podobně skvělá jako Kdysi, a i když nepojednává o časech válečných, přesto je tuze smutná. Jenže to je právě ta záhada - netuším, jak to M.G. dokáže, ale ta kniha je současně úsměvná, milá, tolerantní, lidská, naučná, prostě bych mohla uvést spoustu adjektiv, které z ní dělají úžasný zážitek, a to nejen pro dětského čtenáře.
Takže určitě doporučuju: jestli na ni někde narazíte, neváhejte! Postavy Colina či Alistaira budou patřit k nezapomenutelným, alespoň pro mne.

13 13.04.2023

Romance? Typ knihy zmíněné v textu, doporučené jako "studijní materiál". Mnozí z nás ovšem tuší, že život bývá někdy ještě kýčovitější - a naopak. Přesto, i při vědomí životní brutality, kterou někteří bohužel zažívají, mi nesedla historie s matkou. To byla dost velká hrůza, ale autorka tak rozhodla a napsala. Kniha je určitě čtivá, zajímavá, s ponaučením, takže proč ne? Jen bych ji asi nabízela jiné věkové kategorii.

"Zavřela jsem oči. Ten, kdo tvrdil, že pravda bolí, byl zatracený optimista. Pravda je mučivá. A je to mrcha".

15 12.04.2023