Bustedka
komentáře u knih
Macbeth
Jo Nesbø
Podle mě má kniha tak malé hodnocení proto, že to není Harry Hole, není to detektivka, není to ta klasická Nesbovka, na kterou jsme zvyklí a na kterou jsme natěšení hned, jakmile se dozvíme, že vychází další titul. A taky nejspíš proto, že někteří čtenáři vlastně netuší, že se jedná o projekt Shakespeare 400 a že úkolem bylo přepracovat shakespearovského Macbetha do moderního hávu.....Nemusíte mít klasického Macbetha ve čtenářském deníku. Stačí vědět o čem ta hra je a co nám ukazuje.
Klasický Macbeth je šlechtic, hrdina, opěvovaný za své činy. Jenže okusí moc a postupně ustupuje ze svých zásad, až se dopustí i vraždy. Dostane se na královský trůn, ale aby si svou pozici ochránil, vraždí dál. Ve hře se objeví Malcolm, Duff i Lady.
Nesbo udělal z Macbetha policejního komisaře, zasadil ho do moderní doby, kdy se střílí samopaly a drogové kartely rozkládají město. Když to vezmeme kolem a kolem, tak toho Nesbo vlastně moc vymyslet nemohl, osnovu měl danou.
Ale já mu za to převyprávění v moderní době tleskám.
Macbeth není detektivka. Spíš takový psychologický nástin duše. Musíte trochu číst mezi řádky, protože někdy motivace postav nejsou úplně 100% dobře odhaleny. Nesbo samozřejmě útlého krátkého Macbetha pořádně natáhl, takže by se kniha mohla zdát trochu nekonečná, ale na druhou stranu proč ne. Jediné co mi zprvu vadilo byly dost barvité popisy prostředí, které ale já obecně moc nemusím, Kniha ale gradovala, vyvíjela se... takže palec nahoru
Srpny
Jakub Stanjura
Jedno velké uf. Postupná, plíživá manipulace ze strany partnera. Týrání rodičem. Postupné ztrácení jistoty. Stírání hranice mezi realitou a fikcí. Ta kniha otvírá spoustu bolavých témat a pokud jste někdy někdo z vás něco podobného zažil, bude vás to bolet. Hodně.
Když jsem si četla recenze, mezi negativy bylo zminováno, že kniha klouže po povrchu a nezodpoví jasně spoustu otázek, které si v průběhu čtení položíte. Ke konci ani nemůžete dát ruku do ohně za to, jak to všechno bylo.
A to je přesně ono. TO je gaslighting. Autor ve vás jen vyvolává podobné pocity, jako má obět. A právě proto je ta kniha skvělá.
Gaslighting není o hlouposti a tvrdit tak, že vám se to nikdy stát nemůže, je blbost. Pokud totiž někdo tvrdí, že vás má rád, nebude vám ubližovat. Logicky. A přesně proto v tom manipulativním vztahu končí tolik lidí. I já to zažila.
Forma zpracování - srpny po jednotlivých letech, grafické zpracování - je třešnička na dortu.
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
čteno v rámci výzvy
Historické romány mě nikdy nelákaly, ale tady to bylo celkem milé překvapení. Detektivka s románem dohromady, čtivá, cekem předvídatelná, ale díky tomu milá a nenáročná.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Saturnina bud milujete, nebo ne. Ve výzvě mi chyběla kniha, kterou budete znovu číst. To já většinou nedělám, tak jsem nakonec zvolila audioknihu v podání Oldřicha Víznera. Bylo to milé scény z filmu mi naskakovaly před očima. Jen si myslím, že tady bude film vždycky o drobátek lepší - teta Kateřina v podání Jany Synkové totiž nemá konkurenci.
Šifra
Isabella Maldonado
Isabella Maldonado se pro mě pomyslně dostává na žebříček nejoblíbenějších autorů thrillerů. Šifru jsem četla sice jako druhou, ale opět mě od začátku dokázala vtáhnout do děje, který měl spád.
Byli jsme tu vždycky
Filip Titlbach
Mě vlastně fascinuje jedna věc. To, že i dnes, v 21. století, 30 let po revoluci, se tu vůbec musí někdo obhajovat ohledně své orientace. Nebo nedejbože někomu vysvětlovat, že se necítí dobře ve svém těle. Je to smutný.
Filip Titlbach, novinář Deníku N, dal dohromady knížku plnou rozhovorů o queer lidech. Vždy z jiného pohledu. Psycholog, právnička, aktivista i drag queen, nebinární, trans i historička. Pro mě spousta nových informací.
Jen mi z toho čtení bylo nějak smutno. Když čtete, jak chtějí žít prostě jen normální život. Mít stejný práva jako ostatní. Mít stejné možnosti. Nevysvětlovat pořád svá rozhodnutí, které nikdo z nich neudělal jen tak pro nic za nic..
Neříkám, že nemám ve vnímání queer lidi neduhy, to vůbec. Nejsem ještě asi úplně schopná uchopit nebinární lidi, spíš mi přijde, že do té nebinarity je dotlačuje společnost, jak pořád určuje nějaký klasický genderový role, které máme plnit.
Ale pokud by za mnou jedno z mých dětí někdy přišlo s tím, že jsou gay, přišlo by mi to naprosto normální. Nějak mě nenapadá, proč bych s tím měla mít problém. A nechápu, že je to pro spoustu rodičů noční můra. Důležité přece je, aby lidi byli šťastní a spokojení. Ne aby splňovali nějaké parametry, které tu nastavila konzervativní společnost.
Knihu moc doporučuju. A budu doufat, že si ji možná přečtou i ti, kteří by si ji jinak nepřečetli.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Backmanův rukopis je docela předvídatelný. Má v knihách sice všechno - morouse, beznadějný optimisty, kravaťáky i lesní muže a potrhlý ženský. Homosexuály, přistěhovalce, fyzický hendikepy, dobré skutky i trestné činy. Ale hlavně tam má děti...protože o nich to všechno žití především je. Suma sumárům dohromady to ale i přes ten mišmaš všeho prostě funguje.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Úžasné! Příběh 15ti letého autistického chlapce začíná tím, že na ulici najde zavražděného psa své sousedky.
Ten nástin autistické duše je naprosto bravurní. Všechny ty systémy, pravidla, neschopnost vcítit se do emocí druhého..v audioknize podchycené monotónním hlasem Matouše Rumla.
Marťan
Andy Weir
(čteno v rámci výzvy) Pokud jste viděli film, nic na příběhu vás nepřekvapí. Já měla jen tu výhodu, že jsem už zapomněla, jak to všechno dopadlo. Na druhou stranu mě text samotný už ničím neoslovil. A protože neholduju zrovna scifi ani vesmírné tématice, znovu bych po něčem podobném nesáhla. Film je podle mě lépe uchopitelná, Matt Damon v hlavní roli naprosto skvělý.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Anna na mě v posledním roce vykukovala neustále na instagramu. Nová titulka, ilustrace udělaly svoje a já se v rámci čtenářské výzvy a bodu - autor, který zažil 1. světovou válku - do knihy pustila. Bylo to nádherné, popisy tak přesné, že jsem měla někdy pocit, že jsem se do Zeleného domu sama přemístila. Tohle není jen kniha pro děti, ale i pro dospělé.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Já si anotace moc nečtu a ráda se nechávám překvapit. A tady jsem byla překvapená velmi. Titulka ve mě evokovala nějakou přeromantizovanou červenou knihovnu plnou módy. A přijde mi, že knize ubírá trochu na kráse.
Šaty od Diora jsou jen spojující linkou mezi minulostí (druhou světovou válkou)¨a přítomností (konzervátorka módy odkrývá tajemství své babičky). Pro fanoušky módy je kniha spolu s Googlem určitě zajíamavým náhledem do minulosti, do historie haute coutore.
Příběh je ale hlavně o ženských pilotkách. O tom, jak těžké byly jejich začátky. Jak moc odlišný přístup zažívaly, co musely dokazovat sobě i ostatním. Příběh je vystavěn z části na skutečných reáliích. a díky tomu to bylo o to silnější.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tohle byla jízda. Sice je to bichle, ale bavilo mě to od začátku do konce. Román pojednává o utlačování jeptišek za totality. Takže pokud vás podobná témata zajímají, zklamaní asi nebudete. Obtíž vidím jen v tom, že je kniha prolnutá nejen vzpomínkami a současností, ale také úředními dokumenty, které se hůře čtou. Na druhou stranu to ale přidává na autentičnosti. Příběh sám o sobě jede od první stránky, ke konci je to možná trochu překombinované, ale nevadí.
S čím já ale osobně bojuju nejvíc u románů založených na faktech, je ta tenká hranice mezi skutečností a fikcí. Tučková to totiž vykresila tak dobře, že bez googlu nemáte tu hranici šanci poznat.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Tohle bylo tak podivně zvláštní, ale tak jako pěkně. Zprvu jsem se trochu lekla, protože je to na můj vkus moc poetický, takový volnomyšlenkářský. Cestopis, ke kterým se kniha v knihovnách a knihkupectvích řadí to ale není.
Čtete někdy až nesouvislý tok myšlenek, občas nevíte, co tím chce říct. Občas se ztrácíte v těch Hvězdách a Sluncích, jednou je Parťák on, pak zase ona a nakonec na scénu přijde Cizinec. Je to ale neskutečně osobní. A i když je kniha tlustá a velká, máte to přečtené během 2-3 hodin. Je tam spoustu prázdného místa a fotky. Graficky naprostá bomba.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Backmann mě baví už dlouho. Ty jeho knihy jsou takový podivný, úsměvný, zamotaný i smutný. Dělá z podivností normálnosti. Ukazuje, co znamená pro lidi empatie, ochota, respekt i láska. Jak důležitý může být pocit, že jste viditelní. Jako třeba pro Britt-Marie, light verte Sheldona z TBBT (trochu asperger, trochu OCD).
Jak píše Backmann : "v jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jedné věci: jak žít svůj život?" a je úplně jedno, jestli je vám 15, nebo 60.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Backmana mám moc ráda a znovu jsem byla mile překvapena. Číst o dobrých skutcích, i když není každý den posvícení, je prostě super.
Kdysi
Morris Gleitzman
Příběh malého židovského chlapce za války, který uteče za sirotčince s přesvědčením, že ho rodiče všude hledají.
Dětský svět a vnímání kontra hrůzy války. Když si myslí, že německý voják po něm vystřelil omylem, běží za ním a volá "nebojte se, jsem v pořádku". Když vidí, jak nacisté pálí knihy, usmyslí si, že to jsou knihkupci, kteří dělají pořádek v knihách.
Bylo to skvělé. Hluboké. Pro rodiče možná hůř (a nebo lépe) stravitelné. Audioknihu namluvil Matouš Ruml.
Vrány
Petra Dvořáková
No, tak to bylo silne. Na Dvorakove se mi libi ta bezprostrednost, jednoduchost a uveritelnost. O uveritelnosti by se dalo sice polemizovat, ale kdyz mate kolem sebe nekoho, kdo ma podobny vzorec chovani, tak vas neco podobneho o to vic dostane.
Klobouk dolu
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Styl autorky vás vtáhne. Tak moc, že se neodtrhnete a budete hltat každé slovo. Takový příběh nepotřebuje kudrlinky, sáhodlouhé popisy a nic neříkající dialogy. Jednoduché, jasné věty. A v nich popsán krutý osud jedné dívky a jejich nejbližších. Klobouk dolů
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Tuhle knihu jsem měla nějakou dobu na seznamu a to jen a jen kvůli té obálce - úplně to dýchá Herculem Poirotem nebo Vraždami v Midsomeru. První díl švédské krimisérie začíná vraždou nenáviděné realitní agentky, “shodou okolností tráví v blízkosti místa svou dovolenou i věhlasný detektiv s trochou OCD.
Je to takové poklidné rozplétání, žádné velké drama ani násilnosti. Navíc dobře čtivé. A já si na seznam píší díl druhý.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Aristokratka a loupež mě nebavila (i když asi kvůli tomu, že jsem poslouchala jako audio), a tak se mi do tohohle dílu nechtělo. Nakonec jsem ale byla mile překvapená.