Česneksmedem komentáře u knih

Všickni drazí! Mám teď novou Platónovu lásku. Nebo tak nějak se tomu prý říká, když nestrkáte stožár do lodičky, ale jenom si to představujete.
Na mě se to pozná nějak tak, že mám ve tváři ten božsky blažený výkaz, jako když jím topinku s hříbkama, sýtem a česnekem. Pokud bych v takovémto stavu potkal svoji novou Platónovu lásku, která se zájmenuje Magráta Česneková, tak ji majznu pálkou česneku a odtáhnu si ji do jeskyně. Ona si tam bude hrát s hůlkou, dělat z hlušiny dýně Hókačka (nebo tak nějak), z nichž si uvaříme bezedný kotec polévky. A samozřejmě taky budeme jíst česnekové klobásky s česnekovým chlebem. Pošušňám jí ty něžné komplementy a bude nám draze.
Mé manželce to ale prosím neříkejte. Měla by k tomu zase ty pozvánky, jako třeba: „Cos to zase chlastal? To muselo mít grády!“ nebo „No ta by byla z takovýho starýho opelýchanýho dědka, kterej je skoro unidentní a oblíká si spodní prádlo na kalhoty celá podvázaná!“. No, však to znáte. Ale i když to vykecáte a bude nandávat, nevadí. Vždyť snít je tak nádherné! Nebo tak nějak.

PS – Na závěr jedna ze Stařenčiných moudrostí: „Na mou duši“, prohlásila užasle, „to je největší pták, kterého jsem kdy viděla, a já jich už v životě viděla požehnaně.“

Tak to mě vopláchni!

32 31.10.2018

Po knihách Kožené srdce (č. 15) a Kořeny zla (č. 24) jsem si přečetl knihu Bestia (č. 3) a tím pádem jsem měl zpočátku v četbě trochu maglajs. Jakmile se ale objevila tlačenka, byl jsem v obraze.
SPOILER!
Tak jako ne všichni zcela rozumí brněnskému hantecu, tak jsem já měl naopak problém s některými slovenskými výrazy. Jako obvykle pomohl „gůgl“, takže jsem se přiučil a už vím, co znamená například mumák, papek, trt makový nebo odroň. Z těch tří zmíněných knih byla tahle zřejmě nejdrsnější. Důkazem jsou následující dvě ukázky: „Váňa nejedol“ a druhá „Váňa sa vyvracal. Nažralo sa sedem túlavých psov“.
Dost jsem se i zasmál. Velice se mi například líbil dárek mašiny, která zvládne z nuly na sto za tři vteřiny nebo hláška: „Psí štěkot do nebe nedoletí“. Taky se dozvíte, co znamená CHDRD.
Co mě trochu překvapilo bylo, že hned od začátku všichni vědí, že vrahem je slovenský „Řek“. Došlo i na zvířátka, konkrétně to byl bičíkovec poševní. Zajímavá havěť, zvláště, pokud ji má někdo jiný než vy. Další zdařilá kniha od DD, kterou jsem měl to potěšení přečíst!

32 21.10.2018

V obchodě s ptákama se najde smažená mrtvola. V regálech ale skřivana či dokonce ara škraboškového nehledejte. Líbilo se mi to o malinko méně, než Kožené srdce. Možná chyběla libozvučná slovenština, možná bylo o trochu míň hlášek. Zato ty do strany 100 byly občas dost drsný. Ale tlačenka byla! I tak kvalita nadprůměrná.

32 04.10.2018

Pana Velinského mám už docela načteného, ale z tohoto dílka jsem měl občas v podvědomí hampejz. Místy to bylo docela vtipné, ale množství přímé řeči, často až nadbytečné, sráží moje hodnocení. To ovšem nemění nic na tom, že je to jeden z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů.

31 11.04.2020

Zas až tak veselá ta kniha není. Ona vlastně veselá není vůbec. Celkem čtivé, ale neustále vás provází úzkost, strach a fobie. Nic na tom nezmění ani mravní důvody pachatele.

31 17.02.2020

Jak vás ještě více navnadit, abyste si tuto knihu přečetli? Těch 22 hodnocení a pouhé dva komentáře, to je na tak dobrou knihu opravdu málo, což je škoda. Možná třeba tím, že jsem jako úplný amatér vraha odhalil, i když to nebylo snadné. Byly to prostě a jednoduše literární bakchanálie.

31 14.02.2020

Velice čtivě vyprávěný příběh, který se odehrává v 9. století, takže vypadá skoro jako z jiné planety. Kniha má spád a hlavní hrdinové si vás rychle získají. Určitě přečtu další díly. Knihu doporučuji.

31 18.09.2019

Nic moc. Kecám! Anglickýýý! No to víš že jo. Trhni si.
Znova jsem se parádně bavil. Mít takovou představivost je pro nás velice dobré, ale nevím, jestli to není poněkud těžší v životě samotného pana spisovatele. Každopádně, pokud je zde ještě někdo, kdo tuto knihu nečetl a zároveň je schopen se povznést nad kromobyčejným světem, čtěte a kochejte se!

31 06.09.2019

Je to psycho. Nejprve jsem si myslel, že to snad odložím, ale nakonec z toho byla geniální pakárna. Je to tak šílené, že je to uvěřitelné.
Pokud máte rádi knihy Cormaca McCarthyho, tak se vám tato bude zřejmě také líbit.
Úchylné, úchylné, šílené.

31 03.08.2019

Po přečtení další jeho knížky jsem se rozhodnul, že se vás bez okolků zeptám. Nemáte při čtení knih SK pocit, že musí být mimozemšťan z jiného vesmíru? Já tedy ano. A asi tomu i věřím. Stejně tak věřím, že věci mají a uchovávají si svoji paměť. Vezměte si například takový obyčejný panelák. Ten, kdyby spustil ze své paměti video, tak se z toho většina z nás asi pos..e.
V této knize jde ale o auto, které je malinko starší. A jak malinko starší auto, tak i my malinko starší čtenáři máme drobné problémy. Ale nic zásadního, fakt! Ten drobný rozdíl mezi mladými a staršími vyjadřuje zcela jednoznačně následující věta z této knihy: „Pokud být dítě znamená učit se žít, potom být dospělý znamená učit se umírat“.
Ještě si dovolím jednu drobnou ukázku, která je opět špičková: „Láska není slepá. Láska je kanibal s neobyčejně bystrým zrakem. Láska je jako hmyz; pořád má hlad.“
King je prostě od přírody optimista (fór).

31 11.10.2018

Moc pěkné srandičky. Asi dost z nás má občas takové období, kdy vyplodíme podobné říkačky (dvě z mé tvorby):

Nezdařené svádění

Položil jsem vlahé dlaně,
na obliny ladné laně.
Nadána bojovým duchem,
letím teď zraněný vzduchem.

Ranní záhada

Na posečené louce ležela zmuchlaná košile,
potřísněna zvratky působila vyžile.
Co se tu stalo? Kdo to ví?
Snad hrdlo prázdné lahve a vítr nám napoví.

31 31.08.2018

Moje první ze série. Rozhodně jsem neměl od slz mokré trencle, ale je to lehce humorné a pohodové čtení. Určitě dám ještě několik dílů. Doporučuji!

31 26.08.2018

Na základě tohoto dílu jsem došel k přesvědčení, že u Finků mají fórový postele. Za svědkyni si beru jistou Juditu. Jinak zde byly taky různý narážky na věci či osoby, který se daly použít a využít v následujících dílech (např. Máňa Benetková). Jak jistě víte, následoval už ale bohužel pouze jeden.
Další povedený díl, takže samozřejmě doporučuji!

30 06.04.2020

Salvatore (Spasitel) Lombino, nám všem známý jako Ed McBain psal velice dobré detektivky a jeho 87. revír je prostě klasika. Tato kniha je hodně jiná, ale občasný úlet je osvěžující.
SPOILER!
Navíc je tato kniha obohacující například v tom, že se dozvíte něco o zlu. To se totiž dovede velice šikovně schovávat, a to i na místech, kde byste ho rozhodně nečekali – například kou-zlo nebo že-zlo. Důležitou součástí knihy jsou obrázky, zvláště pak ten u ne zrovna pravých bankovek (pardon za tu francouzštinu).

30 03.03.2020

Pokud jste od Karla Míši Pólanyka ještě nikdy nic nečetli, tak vězte, že je to něco podobného, jako by vám poprvé v životě naservírovali k obědu červy. Buď se otřepete hnusem, a nebo získáte novou závislost. A těch závislostí a úchylek mají lidé bezpočet. Protože jsme (mimo krátkého období v dětství) pokrytci, vidíme ty úchylky většinou pouze u druhých. Možná je to také tím, že šutr nemá nikdy den blbec, takže může být v neustálé pohodě.
Zpět k Pólově knize. Je to geniální až genitální, je to bombastické až bombarďácké, je to boží až demonofilní. Takže neváhejte, čtěte a bavte se, neboť hodiny tikají.

30 26.01.2020

Měl jsem občas takový pocit, že pan Horníček, coby herec, působil trochu jako přihrávač či nadhazovač, potlačujíc svůj part, aby vyniknul jeho herecký partner nebo partnerka. Ve své literární činnosti mohl jako sólista již naplno rozvinout a ukázat svůj talent i lásku k jazyku a slovu. Mám jeho knihy moc rád a Chvalozpěvy nejsou výjimkou. Při čtení zjistíte, že jde vlastně o knihovnu v knize, a to je pro knihomilce vždy dobré. Dostane se vám bohatých odkazů na jiné autory a jejich díla, z čehož se rozhodně dá těžit. No a pokud jste je již četli, tak máte alespoň možnost porovnat svoje postřehy z četby s mistrem.

30 02.09.2018

Jak známo historie se opakuje, jen se někteří neúspěšně snaží změnit stav odvěkých a neodvratných věcí. Bohužel, jak politika, tak i politická diplomacie jsou hlavně fráze.
Karla Kyncla jsem vždycky považoval (a dosud považuji) za velice seriozního a inteligentního zpravodaje. Pokud s tím souhlasíte, tak ti z vás, kteří se kdy zajímali o atentát na JFK by si tuto knihu měli přečíst. Chápu ale, že pro mnohé je to již nezajímavé téma. Jde především o to, že je zde vše bráno ze širokého kontextu (válka ve Vietnamu, prezidentské volby , CIA...). Mnohé souvislosti a údaje jsem si nikde jinde nepřečetl.
SPOILER!
Musím ale zároveň přiznat, že pro sluníčkáře, a také pro katolickou veřejnost, budou jisté pasáže jako pověstný rudý hadr na býka. Nebudu chodit kolem horké kaše a hned uvedu důvody.
V roce 1963 tvořili černoši 10 procent obyvatelstva USA. Přitom byli pachateli 60 procent vražd. Nedávno zveřejněné informace hovoří o tom, že zhruba za 20 let budou tvořit v USA majoritu (včetně emigrantů z Mexika, Číny...). Snad v té nelichotivé bilanci nebudou pokračovat. K té druhé skupině obyvatel. Samuel Langhorne Clemens, známý spíše jako Mark Twain píše ve své knize Úvahy o náboženství mimo jiné toto: Jestli existuje něco legračnějšího než doktrína o neposkvrněném početí, pak jsou to výstřední důvody, jimiž zdánlivě inteligentní lidské bytosti přesvědčují samy sebe, že nemožné je prokázáno. Neposkvrněné početí je založeno zcela na výpovědi jednoho jediného svědka na tvrzení mladé venkovské ženy, jejíž manžel musel být pacifikován. I toto se z knihy dozvíte.
Zpět do USA. V roce 1963 měl Bílý dům 54 místností a 16 koupelen. Zdá se ale, že před nástupem JFK a hlavně jeho manželky Jacquelin tam byl poměrně chaos, tedy pokud se týká vybavení. Toto ale samozřejmě není hlavní linka knihy.
Samotnému atentátu je věnováno pouze posledních pár stránek (včetně použité literatury). Z knihy vyplývá, že autor nevěří na náhodu, kdy jeden šílenec zavraždí dalšího šílence, který měl údajně spáchat onen atentát. Jako nejpravděpodobnější viník je vnímána samotná CIA. Otázkou ovšem je, nakolik je to opravdu autorův názor a nakolik to byla nutnost uvedená proto, aby kniha vůbec mohla vyjít.

29 19.01.2020

Díky mému věku a hlavně životním zkušenostem už moc dobře vím, že existuje mnoho lidí, kteří podlehnou tomu, že jim někdo řídí život a říká jim, co je pro ně nejlepší. Je to pro ně jednodušší, neboť se nemusí rozhodovat sami, a pokud k tomu dostanou i bakšiš v podobě zvýšení platu či důchodu nebo dostanou od pohlavára koblihu, přestávají samostatně myslet a jsou jako ovčí stádo. K čemu to vede nám dokládá tato kniha, i když připouštím, že toto je opravdu extrém a KLDR je jedním z nejkrutějších režimů na světě. Bohužel pak to stádo zjistí, že už není cesty zpět a nezbývá mu než čekat na popravu nebo zemřít hladem.
Budu velice rád, pokud co nejvíce lidí budou číst takovéto knihy. To samotné ovšem zdaleka nestačí. Je třeba se nad nimi hluboce zamyslet a nečekat, až se náš stát stane znovu součástí totalitních režimů. Knihu doporučuji!!!

29 23.11.2019

Rozhodně to není mistra Kida nejlepší kousek. Přesto je to pořád parádní počteníčko. V knize je uvedena i tato slovní hříčka: bouda v Boudě. Docela se divím, že se tak nejmenuje i titul sám.
Jinak z knihy jasně vyplývá stará známá pravda, že naprosto všichni máme své kostlivce ve skříni.
Na závěr ještě jedno moudro: Kdyby si člověk měl vybírat kamarády podle foglarovek, žádný by neměl.

29 21.11.2019

To teda byla paráda! Hodně jsem se nasmál, teda až na ten konec, který byl poněkud vážnější. A ta scéna u paní Nádvorníkový, když promlouvala k Johance, že přijeli hasiči – prostě nářez.

29 11.09.2019