chamyl komentáře u knih

Ano, je to mainstream.
Ano, je to psané ženou, takže z pohledu žen a spíše pro ženy.
A ano, je to jak čtivé, tak s postupem času i trochu čitelné, což ovšem nijak neubírá napínavosti knihy.
Hlavně ovšem jde o, i pro mne jako muže, zajímavou knihu s neotřelým přístupem a neobvykle vystavěnou zápletkou, resp. způsobem jejího odhalování. Jako prvotina bych dokonce řekl, že se jedná o nadstandardní dílo se zručně pojatým stylem. Takže těm, kteří se chtějí čtením především bavit a nepotřebují neustále nahlížet za roh, mohu Dívku ve vlaku jedině doporučit.
PS: Opravdu je třicetiletá žena ještě dívkou…?

7 09.12.2015

Co dodat? Dvě tisíciletí stará a přitom stále platná moudrost navíc čtivě zapsaná opravdovým mistrem. Ukázka toho, že to podstatné věděli lidé o životě již dávno před námi. Souhlasím s tím, že, podobně jako u řeckých filozofů, by měla být díla těchto myslitelů - namísto neustálého vymýšlení nových a nových (pseudo)metod - neodmyslitelnou součástí povinné školní výuky. Moc by nám to pomohlo.

8 07.12.2015

Originálně pojatá myšlenka na téma, "co bude, až tady nebudem". Pro lidi, kteří jako já rádi přemýšlí nad "nesmrtelností chrousta", opravdová lahůdka s mnoha náměty o směřování světa po lidech. Zajímavě působí zejména eroze našich věčných staveb, dále pak všudypřítomné vymírání živočišných i rostlinných druhů a jejich ustupování druhům agresivnějším či odolnějším. Velmi dobrý myšlenkový kvas a jeho rozvinutí na konkrétních případech!

2 27.11.2015

„Měl byste napsat knihu, byl by z ní bestseller!“ Tato věta pro mne ledacos vysvětluje…
Uznávám, že číst současně Sharmu a Senecu byla moje chyba. Respektuji, že mnoha čtenáři je tato kniha hodnocena vysoko a nacházejí v ní inspiraci pro svůj život. Nehodnotím ji tedy jako odpad, jednak protože je mi tato kategorie u literatury proti srsti a jednak protože připouštím variantu, že jsem to všechno prostě a jednoduše nepochopil.
V podstatě během celého čtení mě provázely pocity ze sezení na úžasné skupinové terapii s báječným koučem. A zatímco někteří by to zřejmě považovali za kladné konstatování, u mne je tomu právě naopak. Doslova tuny papouškovaných a vyzobaných mouder, vtlačených do děje leckdy pod brutálně nepřirozeným tlakem, ve mně opakovaně vyvolávaly smutek z toho, jak si v dnešní klipovité době představujeme širší přesah a hloubku myšlenek. Skutečně by mě zajímalo, kdo podle tohoto návodu může vést svůj život - tedy kromě křesťanského kněze, ex-milionáře a současné milionářky. Ne, ne, ne... Nebudu již tento komentář natahovat, protože tato kniha má své fanoušky, které zasáhla do srdce, což je velmi dobře.
Ale já ji doporučit nechci a nemohu.

4 13.11.2015

Přiznávám: se Saint-Exupérym jsem si nesedl. Přečetl jsem Malého prince i Kameny chrámu a už nemám tak úplně chuť do čtení něčeho dalšího. Zmíněné knihy nejsou určitě špatné či prosté zajímavých myšlenek, ale podobnou měrou jsou zároveň všední a při jejich čtení kolem mne neustále víří pocit přecenění... A nebo je jejich hloubka tak hluboko, že jsem k ní nedokázal dohlédnout. Každopádně je řadím do kategorie "pocitových" knih, na jejichž hodnocení má velký vliv aktuální rozpoložení čtenáře. A v tom jsem se s nimi asi nikdy nepotkal, takže kolem mne prošly jako okolo každého z nás projde během života mnoho příjemných lidí - pohovoříme a zasmějeme se, ale za nějakou dobu nám v mysli vyblednou do neurčité vzpomínky, že jsme se někdy viděli.

06.11.2015

"Rozdali jsme mýdlo... Ozvaly se spokojené hlasy, svlékání proběhlo v rekordním čase a Židé se s radostí tlačili do plynové komory."
Co dodat? Tato kniha je naprosto neuvěřitelná, zvláště pokud si uvědomíme, že je to skutečnost. Zcela stroze a bez jakýkoliv emocí se odvíjí text na jednotlivých stránkách, asi jako když čtete rutinní hlášení o chodu nějakého provozu. Přitom Langova/Hössova totální odosobněnost vše mnohonásobně umocňuje. Studené, strašlivé, neuvěřitelně silné!

11 18.09.2015

Čtivě napsaná průměrná detektivka v neobvyklých kulisách fašistického Německa, díky čemu zřejmě získává větší pozornost než by bylo správné. Mrzelo mě (dnes tak populární) obvyklé klišé společností vyvrženého hrdiny se všemi možnými neřestmi a nulovou radostí ze života. Zároveň ovšem chápu, že fikce vítězného Německa a v něm uplatňovaného policejního státu 20 let po druhé světové válce, musela na čtenáře vně socialistického bloku působit šokujícím dojmem, mně však řada věcí přišla jako dokumentární popis života a fungování naší společnosti před rokem 1989. Ale přesto jsem byl celkově spokojen, děj svižně ubíhal a jako prázdninové čtení mohu tuto knihu doporučit.

4 18.09.2015

Brilantně a uvěřitelně napsaná kniha o jednom setkání, které se nikdy neuskutečnilo. Dokonalé dílo pro všechny muže i ženy v krizi středního věku, kteří neví či zapomněli, že všechno už mají. Laicky přístupné setkání s myšlenkami jednoho z největších filozofů je potom již třešničkou na dortu tohoto čtivého příběhu. Každopádně pro plný zážitek je dle mého názoru třeba určitý background v osobě či zkušenostech čtenáře.

2 03.07.2015

Ach můj Bože, ty víš, že jsem se snažil! Neotřele zvolený přístup, který avizovala předmluva, mě zaujal a i po přečtení knihy si myslím, že zasluhuje ocenění. Zásadním problémem ovšem je, že Young, i přes svůj jistě zajímavý osud, prostě na opravdu silné úvahy náboženského a metafyzického směru nemá a tak nabízí příběh plný prázdných floskulí a milionkrát omletých klišé. Vytahuje instantního Boha pro všechny, kteří by rádi věřili, a přitom jim to bez nějakých hmatatelnějších důkazů nejde či se jim dokonce vlastně zase až tak moc ani věřit nechce. Přichází s kanónem největšího kalibru, když nejdříve servíruje asi nejhorší noční můru všech rodičů, a následně ji odhání vířením domněle vznešených frází, které ovšem vyvolávají pouze pachuť naučeného plácání svědků Jehovových stojících ve dveřích vašeho bytu. Víra, láska, bolest či odpuštění si zaslouží mnohem důstojnější zpracování, které čtenáři přivolá opravdové emoce bez potřeby neustálého popisování slzících literárních postav. Jestliže tato pohádka o Bohu někomu rezonuje či dokonce pomohla, tak je to jen dobře – mne ovšem její svět zcela minul.

8 08.04.2015

Srovnání s předchozími knihami Khaleda Hosseini se sice nabízí, ale není tak úplně fér. Tato kniha přináší jinou ústřední dvojici a jiný styl vyprávění. Pro mne bylo celé téma zpracováno velmi zajímavě, mnoho popisovaných situací mi do hlavy vložilo řadu otázek či úvah a nejednou ve mně vyvolaly i vcelku silné emoce. To koneckonců platí i o neotřelém závěru. Ne, nejedná se o milník v literatuře, ale o čtivě zpracované téma o pravdě, lásce, lži, hledání správného i špatného řešení a o (možných) důsledcích z toho vyplývajících.

3 06.02.2015

Hodnotím kladně a vysoko, ovšem ne úplně nejvýše. Agatha byla na toto dílo právem hrdá a i já před ní smekám. Celá kniha je navíc velmi čtivá a stránky tak rychle ubíhají. Proč tedy ne 5*? I přes veškerý můj obdiv k této spisovatelce i k tomuto autorsky velmi náročnému dílu jsem se postupem času - jak hosté ubývali - nemohl zbavit dojmu určité účelovosti jednání zbývajících postav. Prostě jsem některým jejich krokům tak úplně nevěřil a cítil jsem v nich potřebu zachovat se tak, aby "to všechno vyšlo". Proto dávám o jednu hvězdu dolů. Celkově však tuto knihu včetně jejího finále považuji za velmi zdařilou a (nejen) pro milovníky detektivek za povinnou četbu.

7 06.02.2015

Mám tento druh literatury rád a tak jsem již v tomto směru ledacos přečetl. A to bude asi ten problém. Sorokin zde pouze vulgárně recykluje již mnohokrát (mnohem lépe) napsané a laciným šokováním se snaží navodit dojem originality. Naprosto přesně to shrnul Stammel a já tak již nemám co dodat. Snad jen, že pokud chcete dobrou knihu s touto tématikou z ruského prostředí, tak sáhněte po My od Zamjatina.

1 07.01.2015

Čtivě popsaný příběh jednoho hříchu. Výraz "čtivě" navíc v Mannově podání (a zdařilém českém překladu) dostává zcela nový rozměr díky brilantně používaném jazyku i práci s ním. Kniha se musí velmi dobře číst a to i čtenářům, kteří nejsou zrovna nábožensky založení. Zbytečně uměle na mne působila část o Řehořově pokání, proto ubírám jednu *. Jinak ovšem musím toto dílo doporučit.

3 14.11.2014

Přiznávám, že jsem knihu asi nepochopil. A nebo lépe jsem nepochopil oslavy její výjimečnosti. Odtažitá, chladně popisná, bez emocí v ději či u čtenáře. Hvězdičky přidávám za určitý náznak schematičnosti davu, který rozhoduje a soudí na základě toho, jak věci vypadají a ne jaké opravdu jsou. Ale i tak mi to přijde vcelku málo. Dobře to shrnula Skjaninka.

14.11.2014

Zajímavý japonský exkurz do hlubin študákovy duše. Přestože v něm v podstatě neopustíme Tórovy myšlenky, odehrává se před námi nevšední příběh tří dospívání, hledání svého místa na světě i vyrovnávání se životem jako takovým. Každá z hlavních postav je přitom jiným způsobem zvláštní a tak i leckdy lehce nečitelná. Kromě japonských reálií se ovšem jedná o směs pocitů, úvah i zážitků, jaké bezpochyby propukají u lidí v tomto věku kdekoliv na světě. Byla to moje první knížka od Murakamiho a určitě si mě svým stylem psaní navnadil na svá další díla.

4 17.07.2014

Smíšené pocity. Na jednu stranu vcelku čtivý styl se zajímavými postřehy, které zejména neekonomy mohou upozornit na méně zřejmé souvislosti. Na druhou stranu ovšem otravný autorův exhibicionismus (s kým vším se setkal a u koho byl i doma) a přílišné zevšeobecňování statistik a nejrůznějších průzkumů. A jelikož je mi blízký klasikův – snad Churchillův – bonmot, že „důvěřuji pouze statistice, kterou jsem sám zfalšoval“, tak mě jejich nadužívání coby důkazního břemene docela unavovalo. Takže jak jsem napsal v úvodu: smíšené pocity a pro mne spíše zklamání.

17.07.2014

Popularita i vysoká hodnocení této knihy jsou pro mne vzhledem k jejímu tématu překvapením. Kateřina Tučková sepsala uvěřitelný příběh života brněnské Němky, který mohla prožít řada žen a který se v řadě svých konkrétních situací určitě i stal. Čtivě popsaný vývoj osobnosti a názorů Gerty na pozadí jejích soukromých i těch velkých událostí 20. století udivuje svou přesvědčivostí a s ohledem na téma i příjemnou čtivostí. Občas jsem měl sice nutkání bojovat s pocitem určité nevyváženosti, ale pak jsem si uvědomil, že o ni v této knize nejde. Nakonec totiž v mysli zůstane především nesmyslnost a nespravedlnost válek, která vždy potrestá zejména ty nejméně vinné – ale o to bezbrannější – lidi na obou stranách fronty.

5 16.07.2014

Zamjatin byl v tomto žánru první a velmi originálně vizionářský. Jeho kniha má možná na první pohled ne zcela zřejmý náboženský přesah, alegoricky ovšem zobrazuje nejen autorovu nastupující bolševickou současnost, ale i základy křesťanské víry. Celým příběhem prostupuje lehký metaforický nádech Starého zákona a vyhnání z ráje: absolutní štěstí vs. svoboda a poznání, sladká nevědomost, pokušení, hřích, žena, trest, Bůh-Osvoboditel… Tato kniha tak rovněž otevírá ony nezodpověditelné otázky, které jsou staré jako lidstvo samo a bylo k nim v různých dobách různě přistupováno. Je důležitější zájem celku nebo jednotlivce? Může celek omezovat práva jednotlivce, pokud to přináší celku prospěch? A naopak – má jednotlivec právo na svůj prospěch, když to není v zájmu celku? Je svobodný člověk šťastnější než ten, jehož cesta je jasně bez možnosti volby dána? Mravenci či včely to již vyřešili. My můžeme hloubat dále třeba právě nad touto Zamjatinovou výbornou a v čase nijak nestárnoucí knihou.

4 25.06.2014

Poslouchal jsem Martinem Stránským skvěle namluvenou audioknihu a nudil jsem se. Určitě oceňuji autorovu schopnost fabulace na pozadí reálných událostí a osob 20. století, která svědčí o jeho širokém rozhledu. Přesto jsem za celou dobu nebyl do děje hlouběji vtažen a popisovaný příběh ve mně nevyvolával žádné emoce. Ani smích. Tak trochu jsem se neustále rozhodoval, jestli mě víc nudí historické exkurzy nebo vyčerpávající a opakující se popis aktuálních událostí. Nakonec ovšem, jak děj postupoval, jsem začínal litovat, že Allan Karlsson nevylezl z okna a nezmizel už v padesáti... A tak pro mne jedinou opravdu vtipnou záležitostí byla věta, kterou zakončím i svůj komentář: "A zazvonil zvonec a pohádky je konec".

3 16.06.2014

Já tedy nevím... Drsné téma, často popsané do opravdu nechutných detailů. Autor v tomto směru odvedl velmi dobrý kus práce, když tuto odvrácenou stránku naší doby navíc dokázal vcelku čtivě zpracovat. Ale nemůžu se zbavit dojmu, jako by to pro řadu těch kluků vlastně tak hrozné nebylo. "Zavřu oči, chvíli to vydržím a pak bude na nákupy, sranda s ostatními a tak..." Až na výjimky nikdo v podstatě nepřemýšlel o tom, že by chtěl z tohoto prostředí pryč. Myslím, že to tak v reálu určitě není, ale v této knize jsem často tento pocit měl. Přesto doporučuji k přečtení, rozhodně by se o těchto věcech nemělo mlčet.

3 12.06.2014