chamyl chamyl komentáře u knih

☰ menu

Stroj času Stroj času Herbert George Wells

„Zarmoutilo mě, když jsem si uvědomil, jak krátký byl sen o lidském intelektu. Ten spáchal sebevraždu. Hnal se vytrvale za pohodlím a blahobytem, za vyváženou společností, řídící se heslem o trvalém uspokojování potřeb. Dosáhl naplnění svých tužeb – a takhle to nakonec dopadlo.“
„Nedoceňujeme jeden významný přírodní zákon, totiž mnohostrannost lidského intelektu se projevuje hlavně při změnách, v nebezpečí a v nesnázích. Zvíře žijící v dokonalé harmonii se svým prostředím je dokonalý mechanismus. Příroda nepotřebuje inteligenci, dokud může využívat zvyk a instinkt. Když neexistuje změna a potřeba změny, neexistuje inteligence.“
Vážně je tato kniha sci-fi? A co když nejlépe už opravdu bylo?

13.01.2018 5 z 5


Uspořádání světa Uspořádání světa Henry Kissinger

"Když dva lidé zadají do (internetového) hledače identickou otázku, nemusí nutně dostat shodnou odpověď. Pojem pravdy se relativizuje, individualizuje a ztrácí univerzalitu. Informace jsou domněle zdarma, ale ve skutečnosti za ně jejich příjemce platí dodáváním dat, jichž využijí lidé, o nichž nic neví, a to k dalším úpravám informací, které mu jsou poskytovány."
Čtivě podaný americký pohled zkušeného diplomata na dějiny a politicko-diplomatický chod světa. Určitě doporučuji k přečtení všem, kteří se touto problematikou zabývají a to bez ohledu na jejich světový názor. Znalost historie je základním předpokladem pro úspěšné vytváření budoucnosti, přičemž toto omleté klišé je dnes opět na periferii zájmu. Politiku a diplomacii dělají lidé bez jakéhokoliv backgroundu a přitom s neuvěřitelnou sebedůvěrou, že zrovna oni snědli všechnu moudrost.
Správný vůdce ví odkud jde, aby mohl uvažovat kam míří.

10.01.2018 5 z 5


Rybí krev Rybí krev Jiří Hájíček

Jiří Hájíček rozehrává na pozadí "velkého" temelínského tématu civilní příběh obyčejných lidí a jejich dospívání. Přídavná jména "civilní" a "obyčejní" přitom rozhodně nejsou synonyma pro "nezajímavý" či "nudný". První lásky, radosti, zklamání i podrazy se - jako sice nehmatatelná, ale o to intenzívněji přítomná nit - uvěřitelně a bez patosu linou z 80. let dvacátého století až do současnosti.
Marná sláva: tento autor si na nic nehraje a o to více umí.

28.12.2017 5 z 5


Jeden den Ivana Děnisoviče Jeden den Ivana Děnisoviče Alexandr Isajevič Solženicyn

"Je maximálně (minus) osmnáct stupňů. To se to bude pěkně zdít!"
Čtivě popsaný jeden den běžného vězně komunistického koncentráku "Gulag" v Sovětském svazu. Z řádek je cítit, že Solženicyn ví o čem píše a že možná pouze stylisticky upravil své případné deníkové zápisky. Nulová osobní svoboda (i v rámci vězení), kruté podmínky ruské zimy v nevalných válenkách a lidská důstojnost degradovaná na radost ze šlichty nabrané odspodu... A to vše za víru, zajetí ve válce či prostě "jen tak". Skuteční zločinci se zde totiž vyskytují jen minimálně.
A teď my řekněte: Můžeme my si na něco stěžovat?

18.12.2017 5 z 5


Divný kořeny Divný kořeny Hana Frejková

Jen houšť a více takovýchto knih.
Odlehčeně, často s ironií i odstupem podané osobní svědectví o době a zločinech, které dnes mnozí považují za banální a zbytečné k připomínání. Zprzněné životy generací lidí, kteří se provinili jenom svým narozením nesprávným rodičům, jsou pouze nejviditelnějším projevem doby, která zprznila životy i těm, kteří o tom dodnes nevědí či tomu nevěří.
Smutné, velmi smutné čtení a to i přes velmi čtivý jazyk, kterým jej paní Frejková napsala.

09.12.2017 5 z 5


Otec Goriot Otec Goriot Honoré de Balzac

Čtivě podaný, 200 let starý a stále aktuální příběh. Dobové reálie a okolní kulisy se mění, pokřivené rodinné vztahy i společenská morálka zůstávají. Otec Goriot, jeho blízcí a ani další postavy tohoto románu bohužel nejsou vyhynulým či ohroženým druhem.

04.12.2017 4 z 5


Žena z kajuty č. 10 Žena z kajuty č. 10 Ruth Ware (p)

No, při porovnání s Agathou Christie bych byl opatrný...
Ale jinak docela zajímavý příběh, který je (v rámci literární licence) vcelku uvěřitelný a s ohledem na omezené kulisy i poměrně přesvědčivě vystavěný. Až do vyložení karet na stůl jsem nebyl na správné stopě a o to, podle mého názoru, jde v detektivce především.
Styl psaní je trochu těžkopádný, autorka ještě evidentně není vypsaná, ale nejedná se o nic, co by se byť pouze blížilo hranicím čtenářovy trpělivosti. Jedinou výtku tak mám k dnes již zřejmě tradiční schematičnosti hlavní hrdinky, která jako by pro tuto roli musela vždy splňovat základní kritéria: psychická labilita, svobodná, případně v ne úplně uspořádaném vztahu, problémy s prášky a/či alkoholem nebo alespoň po opici.
Ale jinak celkově příjemné oddychové čtení, které si rádi dáte až do konce.

02.12.2017 4 z 5


Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Arnošt Lustig

Již když berete tuto knihu do ruky, tak víte, jak dopadne. A malá náplast v podobě činu mladé Kateřiny čtenářův zvednutý žaludek příliš nezklidní.
Přesto se samozřejmě jedná o velmi silný zážitek, ze kterého dýchá bezmocnost a zoufalství. Strach skupinky Židů, kteří do poslední chvíle věří, že se mohou vykoupit, je prokládám vrcholným cynismem Brenskeho, který se obrazně i doslova pase na svých obětech.

29.11.2017 4 z 5


Spalovač mrtvol Spalovač mrtvol Ladislav Fuks

"Což abych tě, drahá, oběsil?"
Málo platné, Ladislav Fuks tuto atmosféru umí bravurně.
Úslužný, přátelský a rodině-submisivní Karel Kopfrkingl s mesiášskými sklony postupuje drobnými krůčky z šedé myšky přebírající okolní názory do světel reflektorů a stále aktivněji řídí (nejen) svůj život. Zvrácená doba mu poskytuje dostatek prostoru pro jeho "poslání" a tak ho s chutí a vervou uskutečňuje. Extrémní alegorie chování jednoho člověka, který ovšem i dnes není pouhou raritou....

29.11.2017 4 z 5


Boss Babiš Boss Babiš Jaroslav Kmenta

Andrej Babiš je produktem sametovosti sametové revoluce. Znaménko pro hodnocení tohoto faktu, ať si čtenář doplní sám. A zároveň by si měl odpovědět na otázku, kterou si s oblibou při těchto příležitostech kladu: "Cui bono?" (doba od roku 1989, dotace i privatizace, vliv na média i státní orgány atd.). A odpověď: "Havel? Klaus? Zeman? Kalousek? Gross? Topolánek? Rittig? Babiš?..."
Jsem každopádně rád, že takovéto knihy vznikají a to nikoliv z nějaké škodolibosti vůči jejím hlavním hrdinům, ale prostě protože si myslím, že bychom o politicích měli vědět co nejvíce a každý z nich by se neměl svlékat pouze do slipů, ale naopak by měl být připraven "ukázat nám i pindíka". Věřím, že to takto bude i v budoucnosti a pan Kmenta bude i nadále publikovat v duchu "padni komu padni".

16.11.2017 5 z 5


Skleněný zvěřinec Skleněný zvěřinec Tennessee Williams (p)

Emoce ždímající příběh tří životních ztroskotanců, kteří každý žijí ve svých snech a představách a tím zároveň zabíjí sny a představy ostatních. Osudy lidí, jenž se cele a přitom úplně zbytečně obětovávají pro své blízké, aby na konci zůstala pouhá marnost a zmar. Čtenář (i divák) jim vlastně všem fandí a přeje vše nejlepší, aby se nakonec v beznaději smutně otočil a přál si, aby je nikdy nepotkal...

03.11.2017 4 z 5


Sběratel kostí Sběratel kostí Jeffery Deaver

Hodnotím vysoko, protože jsem se nenudil a autor vcelku umně dokázal udržovat napětí. Pachatelovy pohnutky jsou pochopitelné a většina postav se (obvykle) chová uvěřitelně.
Na druhou stranu mi zápletka přišla lehce překombinovaná s občasnými nelogičnostmi (např. role Rhymova zapojení do vyšetřování v kontextu celého případu). Také jsem už malinko unaven stereotypní nenormálností hlavních hrdinů (policistů) v kriminálních románech posledních let, která se zřejmě na kurzech psaní detektivek standardně vyučuje a je podmínkou pro jejich napsání.
Celkově ovšem zajímavě strávený čas pro zimní večery nebo naopak letní poležení na pláži.

27.09.2017 4 z 5


Marie a Magdalény Marie a Magdalény Lenka Horňáková-Civade

Velké a (pro mne) příjemné překvapení.
Civilně a s lehkostí zachycené dobové reálie moravského venkova na příbězích čtyř obyčejných žen, které za své krátké okamžiky lásky zaplatily nutností nést jejich důsledky samy. Věrohodné vykreslení Jana, delegace národního výboru, otčíma či později třeba soudružky učitelky přitom dodává příběhu na síle a připomíná nám, že vždy existují ochotní "lidé", kteří bez váhání přiběhnou a dorazí často již bezbrannou oběť. Závěrečná katarze je pak emočně velmi vysilující a neubírá jí ani na síle trochu neuvěřitelné objevení "baby vševědy".
Jsem velmi rád, že i dnes píší čeští autoři takovéto skvělé knihy.

26.09.2017 5 z 5


Mise Afghánistán Mise Afghánistán Tomáš Šebek

Za mne to již zhodnotili Rind, Zorka nebo dadako a možná i další.
3* nejsou pro pana doktora Šebka a jeho práci, oboje zaslouží plný počet, ale pro styl knihy. Deníková forma plná lékařských zákroků je s ohledem na situaci logická, ale pro laika tak trochu "jednobrdézní". Prostě jsem čekal více Afgánistánu a méně operací, což je ovšem - uznávám - moje chyba, protože ze zápisků jednoznačně vyplývá, že na cokoliv jiného než je operační sál, prostě na takovéto misi nezbývá čas.
Obdiv panu doktorovi Šebkovi i Lékařům bez hranic, zde ovšem hodnotím knihu a tam výše jít nemohu.

21.09.2017 3 z 5


Sběratel Sběratel John Fowles

Intenzívně smutný příběh zachycující různé podoby lásky i "lásky". Pro mne o to silnější, že do literárního Clegga se mi neustále vtěloval konkrétní člověk z mého okolí... Brr!
Fowlesova přesvědčivost je naprosto obdivuhodná a to jak v mužské, tak i v ženské roli. V dalších komentářích zmiňovaná práce se čtenářovými pocity je dokonalá, a to přestože karty zla a dobra jsou rozdány bez jediné pochybnosti. Tím je autorův výkon pozvedán do první spisovatelské ligy.
Opravdu velmi silná kniha, která ovšem vaše emoce příliš nepotěší.

13.09.2017 5 z 5


Pan Theodor Mundstock Pan Theodor Mundstock Ladislav Fuks

Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.

31.08.2017 4 z 5


Katyně Katyně Pavel Kohout

Zklamání, které částečně vysvětluje fakt, že se nejdříve jednalo o povídku, kterou autor až dodatečně pro velký úspěch rozpracoval do románové podoby. Původně totiž vše končilo neotřelým přijímacím řízením a následným přijetím Lízinky na střední popravčí školu, což jsem ovšem zjistil až po přečtení knihy.
Mnoho řádek tak na mne působilo jako prázdná vata, která ani neposouvala příběh a ani čtenáře neobohacovala o nějaké filozoficko-faktické informace z popravčí historie. Z originálního námětu o první katyni světa se následně stane komplikovaně erotická story, která má zřejmě za hlavní ambici ukojit sexuální sny starších mužů o mladých dívkách. Tělesně svůdná a duchem zcela tupá nymfička s příznačným jménem Lízinka se tak stává ústřední postavou příběhu nikoliv ovšem kvůli své neobvyklé studijní činnosti, ale banálně kvůli své nedospělé vagině. Alotria, která z tohoto následně vznikají, jsou víceméně na… (dámské přirození, omlouvám se) a od této úrovně lze odvodit hodnocení celé knihy.
Na autorovu notu jsem se tedy naladit nedokázal a tak závěrem již pouze zmíním, že „originální“ rozdělování kapitol považuji za hodně slabou manýru.

22.08.2017 2 z 5


Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku? Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku? Viktor Suvorov (p)

Zajímavá a přes hory „suchých“ historických údajů či citací i čtivá kniha. S ohledem na Suvorovova tvrzení je pochopitelné, že se jedná o dílo kontroverzní a to jak pro historiky, tak i pro laiky. Koneckonců i já, jakožto potomek vojáka Rudé armády, bych si spíše přál, aby její lesk získaný během druhé světové války nebyl zakalen a dále se při vzpomínkách na její tažení mluvilo jen o osvobození a ne o invazi.
Ale kde je vlastně pravda? Odpověď na tuto otázku kniha pochopitelně nedává, protože se jedná o jeden z pohledů (byť velmi dobře vyargumentový a s nespornou vnitřní logikou), který především neotřele otevírá dveře 13. komnaty aktivit SSSR, zejména ještě před „oficiálním“ zahájením druhé světové války. A ať už autorovi věříme či ne, je bezpochyby pravdou, že v této komnatě je řada zaprášených věcí, které by neškodilo očistit a vynést na světlo. Prostě tak nějak tu komnatu kompletně vyvětrat a ze sfér víry se dostat do sféry fakt. Jedním nesporným faktem je, že Suvorov rozhodně nestřílí slepými náboji.
Nakonec, ať už to bylo jakkoliv, tak odpověď na otázku „Qui bono?“ je optikou poválečných let naprosto jednoznačná a dělá ze Stalina největšího ruského vojevůdce v dějinách.

18.08.2017 4 z 5


Lolita Lolita Vladimir Nabokov

Jedna z nejkontroverznějších knih 20. století… Ale proč vlastně?
Cynický hebefil Humbert Humbert v ní deníkovou formou odkrývá svoji dnes tak populární 13. komnatu posedlosti mladičkou Dolores Hazeovou a jejich společný život. Osudy této nesourodé dvojice jsou prakticky od počátku zpečetěny a čtenář tak především sleduje neobvyklou „roadmovie“, popsanou Nabokovovým bravurním jazykem.
Humbertův vnitřní hlas je při vyprávění toho, co a proč se stalo (lépe: o čem si myslí, že se stalo a proč) velmi originální, ironický a leckdy i vtipný. Vývoj jeho i čtenářových emocí se pohybuje v sinusoidě a nevynechá prakticky žádnou jejich podobu. Nic to však nemění na faktu, že on sám jako člověk je poměrně asociální, prakticky bez jakéhokoliv kladného vztahu k ostatním či výčitek za své činy a slova. Většina lidí je tak pro něj hloupá, ošklivá, nudná či primitivní a tím celkově podřadná bez nároku na jeho zájem. Své základní rozdělení světa omezuje na nymfičky (rozuměj hodné zřetele) a ostatní (odpad), kam ovšem logicky spadá většina populace. Tímto prizmatem se vlastně chová i ke „své“ Lolitě, když ji přes svoji posedlost vnímá jako pouhý nástroj uspokojení a z tohoto úhlu k ní vždy přistupuje, čímž je ovšem zároveň nekonečně zranitelný. Samotná Dolores je naopak v knize (pro mne) překvapivě vcelku normální – s výjimkou své předčasné vyspělosti, díky které umně s Humbertem manipuluje – se navenek chová jako většina dívek svého věku.
V úvodu komentáře zmíněná kontroverze je tedy dána spíše postoji čtenáře k „nestandardnímu milostnému vztahu“, jelikož žádné detailní popisy nějakých hrátek či praktik se v knize (bohudík) nekonají a vlastně by v ní byly zbytečné. Případně možná tato kontroverze vychází z názorů lidí, kteří Lolitu nikdy nečetli… Je to především dobrá a neotřelá kniha, ve které je Nabokov velmi přesvědčivý a předvádí brilantní ekvilibristiku se čtenářovými pocity, díky které mnozí nakonec zůstávají na vážkách, kdo je vlastně v tomto příběhu obětí.

07.04.2017 5 z 5


Balada o pilotovi Balada o pilotovi Jiří Stránský

Civilní příběh o lidech a událostech o kterých jsme neměli nic vědět a o kterých mnozí (stále) ani vědět nechtějí. Pod vlivem svých osobních zkušeností věnuje Jiří Stránský těmto tématům prakticky celou tvorbu a je dobře, že na naši "zdivočelou zemi" nedává zapomenout. Tato krátká balada je pouze jedním ze střípků naší historie a autorův epilog jí navíc zasazuje do zajímavých reálií.

30.03.2017 5 z 5