chamyl komentáře u knih

Líbilo se mi to moc, až mě mrzí, že jde o fikci. Přesněji tedy ne zcela autentické zacházení s historickými či známými fakty. Ale pro získání základní orientace z této doby Římské říše je Gravesova kniha výborný a čtivý základ. Nicméně ten, kdo chce znát dějepis, ať raději sáhne po nějaké učebnici.

3 22.02.2013

Tenhle Améry si mě nezískal. V kontextu jeho sebevraždy působí celé toto dílko jako zoufalá obhajoba sebevraha. Ze stránek trčí fóbie z toho, že by si po jeho činu mohl někdo říct: "Ten blázen se zabil." Ba co více, v určitém směru (a to mi vadilo nejvíce) jsem měl pocit, že Améryho sebevrah je vlastně jakýmsi elitním člověkem - lepším a svobodnějším než všichni ti, kteří se dobrovolně hrbí pod svými životy. Bylo by to na dlouhou úvahu, která nepatří sem do komentáře. Autor zdůrazňuje, že se jedná o jeho úhel pohledu a nikoliv objektivní studii. Má plné právo na tento přístup. Ale pro mne tato kniha - i přes několik pozoruhodných myšlenek - zůstane dílem fanouška, který obhajuje svůj oblíbený klub: vybrané argumenty potvrzují jediný "správný" názor a ty ostatní se buď zdeformují nebo zamlčí, aby nepřekážely.

1 15.02.2013

Můžu se pouze přidat k oslavným ódám. Moje první setkání s Irvingem je natolik silné, že mám skoro strach si od něj přečíst něco jiného. Neuvěřitelně poctivé vykreslení prakticky všech postav a jejich historie, což v dalším ději lépe osvětluje jejich pohnutky. Už dlouho se mi nestalo, že bych na nějakou knihu musel po její dočtení tak dlouho myslet a přitom jsem při jejím čtení neustále zažíval schizofrenní pocity: užuž jsem chtěl vědět, jak to všechno dopadne (i když leccos člověk tuší) a přitom jsem nechtěl, aby skončila. Filmové zpracování se - i přes svou nespornou kvalitu - knize ani zdaleka nepřibližuje.

5 15.02.2013

Doporučuji naprosto každému k přečtení. Psané velmi čtivou a atraktivní formou bez zbytečných obezliček a pseudovědeckých traktátů. Každý, kdo se chce něco dovědět o psychologii, životě i sobě samém zde najde mnoho zajímavých informací a témat. Podle mého názoru by tato kniha měla patřit k povinné četbě všech rodičů, aby alespoň v nejzákladnější rovině pochopili limity i možnosti svých potomků v jejich pouti dětstvím.

1 07.01.2013

Velmi povedené čtení. Můžeme na něj nahlížet jako pouze na kritiku tehdejší doby, ovšem mnohem lépe chutná jako nadčasové zamyšlení o hledání vlastního já.

5 05.12.2012

Zklamání. Možná naprosto geniální příběh a myšlenky, které se pro mne ovšem ubírají nepochopitelnými cestami a směry. Ano vím, že jde o jeden z vrcholů magického realismu, ale mne při čtení žádné ovace nepřepadaly. Komplikací byla i orientace ve spletitém panoptiku postav, kteří (obvykle z jedné rodiny) mají velmi podobná jména a často i podobně nelogické chování, které nezřídka v budoucnosti zcela popírá kontinuitu s minulostí. Je to škoda, protože samotný styl psaní je zajímavý a čtivý, zmíněná komplikovanost "děje" a nelogičnost postav (pro mne) ovšem ubíjející. Souhlas s Kvothem - Mistr a Markétka se v mém žebříčku nachází o mnoho pater výše.

5 22.11.2012

Upřímně: tenhle Dostojevskij mě minul. Na pohled zajímavá forma vycházející ze vzájemné korespondence dvou lidí postupně působí čím dál tím otravněji a zdlouhavěji. O samotném charakteru postav příliš nevypráví a tak jsem si k nikomu nedokázal najít cestu. Škoda, zvolený formát nabízel zajímavější vývoj a snad i dobrou příležitost proniknout pisatelům opravdu pod kůži. Takhle je to příliš plytké a povrchní. Možná bych měl dát jen jednu *, ale z úcty k autorovi jeho vysvědčení zdvojnásobím. Souhlas s Christem.

18.10.2012

Hladový těžko vysvětlí sytému, co je to hlad. Nebo vykládej otrokovi o svobodě. Tak nějak působí tato Améryho kniha na člověka, který nebyl internován v koncentračním táboře, nevisel za ruce spoutané za zády na háku, nebyl jen pro svůj původ kdykoliv na obrazný i faktický odstřel... Toto jsou zkušenosti (podobně jako řada dalších), které lze pouze zažít a nikoliv pochopit. Améryho eseje jsou silné a přitom (nebo možná právě proto) ryze osobní bez moralistického zobecňování. "Tak to vidím a cítím já, Jean Améry" je mottem jeho úvah. O této knize by se dalo dlouho rozprávět, uvažovat i polemizovat - zmíním však pro mne neuvěřitelně nadčasovou a vizionářskou úvahu o domově, kde autor velmi trefně předpovídá snahu o urbanistické sjednocení světa, ve kterém jsme za posledních 50 let udělali neuvěřitelný "pokrok" k celosvětové uniformitě.

12.10.2012

Václav Havel, podobně jako v Audienci, ještě ve své vrcholné formě. Trefný, vtipný, zdravě absurdní.

2 12.10.2012

Je to taková variace na Nebe nezná vyvolených, především v samotném závěru. Román se čte ovšem dobře a to i přes neutěšenou dobu a situace, které jsou v něm zachyceny. Tři kamarádi jsou kamarády nerozlučně spojenými válkou a smrtí, což je pouto jenž jde jen těžko rozetnout. Z Remarqua je cítit, že ví o čem píše a že o tom píše srdcem.

5 26.09.2012

Předvídatelný, ale přesto velmi silný příběh. Dobře se čte a rychle ubíhá. Některé situace působí trochu neuvěřitelně či vykonstruovaně, ale zdravý člověk žijící pouze v době dostatku a míru těžko může soudit způsob života umírajícího pár let po nejhorší válce v dějinách lidstva. Základní charaktery hrdinů i jejich úvahy o životě a smrti napsal Remarque zajímavě a přesvědčivě. Příliš optimismu při čtení této knihy asi čtenář nezíská, i když možná právě naopak...?

8 13.09.2012

Zajímavé svědectví o jedné kapitole našich novodobých dějin z pohledu mladé ženy, které ovšem nedosahuje síly jiných výpovědí z této doby. Toto konstatování ovšem není kritikou. Deník obsahuje řadu drobných poznatků ze života v Sudetech za druhé světové války a není prost nejběžnějších lidských emocí a pocitů: zlost, smutek, strach, radost i láska. Kam směřovala kola dějin všichni víme a tak se tyto "malé" deníky z tehdejší doby často stávají nejhmatatelnější záznamem života lidí ve válečných časech. Bohužel i zde je více než znatelné, že řada "pekel" druhé světové války na našem území pocházela od "německých" Čechů...

2 10.09.2012

Ano, jsem tím, kdo nad těmito nesmysly přemýšlí a proto mi to bohužel jako sci-fi nepřijde. Nebudu zde polemizovat s některými názory, zda jsou konkrétní situace popisované v knize reálné či někdy možné, protože o to podle mne nejde. Bradbury zde velmi trefně zachycuje odosobnění celé společnosti a její uzavření se do přetechnizovaného světa virtuálního štěstí. Přitom je navíc se všemi těmi peckami v uších, telestěnami, milými seriálovými rodinkami a všudypřítomnou mediálně-reklamní masáží neuvěřitelně nadčasově přesný. Některé náhledy na svět jsou pochopitelně ovlivněny vznikem románu v 50. letech minulého století, ale jinak se podle mého názoru jedná o mistrovské dílo, navíc čtivě napsané. Kdo rád přemýšlí nad knihami, které čte, nebude tímto Bradburyovým románem rozhodně zklamán.

8 28.08.2012

Bohužel je velmi znát, že Orwell své deníky psal pouze pro sebe bez záměru jejich publikace. Nejedná se navíc o deníky ve smyslu "zpovědí", ale o chronologické záznamy Orwellových dní. Čtenář se tedy jen velmi málo dozví o autorovi a jeho myšlenkách či názorech, na druhou stranu ovšem získá velmi podrobné informace o denní dojivosti Orwellovy kozy či počtu snesených vajec jeho slepicemi a jejich aktuální ceně na trhu. Za nejzajímavější pasáže tak považuji cestopisné zápisky z cesty k Wigan Pier a chmelovou brigádu. V anotaci slibované odbočky s filozofickými úvahami a analýzami se vyskytují tak sporadicky, že lze prakticky konstatovat jejich naprostou absenci. I tak je to ovšem zajímavý pohled na 40. léta minulého století, bohužel téměř prost Orwellova ducha. Kdo chce poznat, jak tento velikán literatury žil, ten ať sáhne po této knize. Koho ovšem zajímá jak myslel, ten ať hledá jinde.

27.08.2012

Těžko, velmi těžko hodnotit tuto knihu a přitom zároveň nepolemizovat s v ní uvedenými "fakty". Moje první setkání s Viktorem Farkasem a co o něm říct? Na úvod snad, že prezentované názory a myšlenky mi jsou blízké, mnohé pro mne nebyly ani nijak nové či překvapivé a určitě je třeba ocenit jejich komplexnost a provázanost. Přesto nemohu tleskat ve stoje. Autor se především v duchu "odříkaného chleba největší krajíc" pouští do boje s médii stejnými či minimálně alespoň velmi podobnými zbraněmi: zjednodušováním, vyzdvihováním marginálního na úkor podstatného, vydáváním názorů za fakta. Jeho zdroji jsou tak velmi často "mnozí odborníci", "nespokojení experti", "řada cyniků", případně on sám ve svých dřívějších knihách. Pokud se čtenář v závěru prokouše bibliografií, pak mnohdy zjistí, že v knize prezentovaná ta či ona skutečnost je leckdy pouhým názorem někoho, jehož erudice k vyslovování podobných názorů může být (abych použil autorův jazyk) "nedůvěřivými čtenáři" zpochybňována. A to je škoda, obrovská škoda, protože tato kniha mluví otevřeně o tématech, o kterých se obvykle otevřeně nemluví a nepíše. Pro mnoho lidí navíc může být prvním setkáním s jinou než oficiální mediální linií, navíc velmi čtivě napsanou. Bohužel zůstává na půli cesty a v některých pasážích se spíše než uváděním věcí na pravou míru zaobírá tím, co jedna paní povídala... Takže na závěr: K přečtení tuto knihu doporučuji, ale i přes souhlas s jejími myšlenkami nezapomeňte použít kritické oči.

2 25.06.2012

Musím uznat, že děj mě neustále něčím přitahoval a to i přesto, že leckdy působil vcelku prázdně. Styl psaní je docela čtivý, ale... Řada nedořečených snad až nelogických událostí je kafkology vykládána jako geniálnost, můžeme ji ovšem chápat i zcela obráceně jako grafomanské večerní běsnění bez hlubšího smyslu. Nevím, nechci vynášet jednoznačné soudy, protože to není špatná kniha, ale jako vlajková loď "největšího" českého autora asi trochu (pro mne hodně) málo.

3 01.06.2012

Další ukázka vizionářství a moudrosti tohoto velkého českého autora. Souvislosti a vyznění jeho díla v současných i nedávno minulých historických souvislostech pro mne opět vyvolávají otázku, co Čapek opravdu předvídal a co se pouze samo připodobnilo jeho (tehdy) zcela sci-fi dílu. Zde musím vyzdvihnout především Alquistovi myšlenky, ty jsou pro mne ztělesněním lidskosti i její podstaty a měly by se tesat do kamene.

10 01.06.2012

Zajímavé a rozsáhlé dílo s přesahy do nejrůznějších oborů ruské společnosti 19. století, jehož největší slabinou je... Anna Karenina a její příběh. Romantické drama o jedné rozmazlené a sobecké hysterce, která jdouc za voláním své vášně plive na vše okolo a rozšlapává veškeré štěstí kolem sebe. Stejně nevstřícný vztah mám i k Vronskému. Asi to bylo na svou dobu velmi otevřené dílo plné dobové kritiky společenských poměrů, ale já jsem si ke Karenině a Vronskému prostě nenašel cestu a jak děj ubíhal, tak mě jejich lovestory čím dál tím víc otravovala a unavovala. Jak osvěžujícím dojmem naopak působí ostatní části příběhu, zejména pak dějová linka románového Tolstého alter-ega Levina a jeho ženy Kitty. Zejména Levin - jak již napsal fauxthum - působí nejpřirozeněji a tím i nejsympatičtěji. Jen výjimečně nasazuje masku přetvářky a díky své zemitosti působí řada jeho úvah velmi osvěžujícím a moudrým dojmem. Pasáže, kde se jeho ústy a myšlenkami Tolstoj pouští do nejrůznějších úvah, jsou pro mne opravdovou ozdobou knihy.

3 17.05.2012

Doporučuji dávkovat v malých porcích, neboť se jedná o průřez komentářů z období tří let a tak občas logicky dochází k opakování témat či sebe samého. Rebel Karel Kryl zde otevřeně píše o věcech, které většina lidí té doby nechtěla vidět ani slyšet a proto vycházely v provinčních periodikách s omezeným dosahem. Vzepření se establishmentu a trvání na (své) pravdě, byť jakkoliv nepříjemné, dokazuje odvahu tohoto malého velkého písničkáře. Ne, v mnoha věcech s ním nesouhlasím, ale přesto si stále citelněji uvědomuji, jak nám dnes nějaký ten Kryl chybí. Servilita, stádní nadšení, oslavné ódy na pomazané hlavy se v období sametové iluze, kdy tyto Krylovy komentáře vznikaly, obrátily z komunistických model na modly pravdoláskovské a kdo nehýkal s nimi, byl levicový anarchista, zpátečník a blbec. A jak to vidíme dnes?

12 17.05.2012

Podnět ke hře dala sice autorova manželka Olga, nicméně v matce je podle mého názoru ze všech postav této hry Čapka nejvíce. Obrovské dilema ženy, která již ztratila tolik, kolik jen může manželka a matka ztratit. Mám pocit, že jejím prostřednictvím se pacifista Karel Čapek vypořádává s otázkou vojenské obrany se zbraní v ruce proti okupaci, aroganci a bezpráví agresora i za cenu osobních utrpení a ztrát. Matka zde promlouvá řečí obyčejných žen - matek - lidí a její "přízemní" pohled na svět je přitom v kontextu "velkých věcí" jí nejbližších plný moudrosti, pochopení, lásky, ale i hrdosti a odvahy. Je to smutné až zoufalé, dramatické a přitom napsané s obvyklou Čapkovou lehkostí. Vynikající dílo!

7 11.05.2012