charlizee komentáře u knih

Scénář formou komiksu a "must have" každého fandy tohoto kultovního seriálu. Odpočítávám dny do vydání dalšího sešitu :)

04.05.2019

"Zdá se mi absurdní, že svět jde dopředu, a přitom vytváří hranice tam, kde dřív nebyly."

Na knihu jsem narazila až v souvislosti s loňskou čtenářskou výzvou, ale teprve návštěva vily Tugendhat mě přiměla k jejímu přečtení. Je neskutečné, jak se Mawerovi podařilo vykreslit pocity, které má ten, kdo vstupuje do obytné části vily Tugendhat, do skleněného pokoje. To, co jsem četla, byly moje pocity.... Ten prostor a světlo mi (mimo jiné) vehnaly slzy do očí, a když jsem četla popisy v knize, ocitala jsem se na tom místě znovu a znovu.
Co se samotného příběhu týče, je hodně těžké si udržet uvědomění, že rodina a postavy jsou fiktivní (až na některé, což zmíněnému uvědomění nepřispívá), protože se objevují na pozadí skutečných dějin. (Člověk se pak potomkům úplně nediví, že knihu tak nenávidí).
Mawer to vypravěčsky zvládl skvěle, jako by všechna ta období prožil, a právě jednotlivá období a změny v politickém klimatu ženou celý příběh vpřed. Uprostřed stojí hlavní postava, dechberoucí a ojedinělý dům, který všemu zdánlivě nečinně přihlíží, a také lidé milující a chybující v dramatických podmínkách 20. století.

"Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."

P.S.: Film změnil přesně ty "detaily", které z knižního příběhu dělají výjimečný zážitek.

8 03.05.2019

"V jejich domě neplatí žádná večerka, žádná pravidla, žádný dozor, nic. Proto je to takový hodný kluk. Nechápeš? Nemá, proti čemu by se bouřil."
Manžel se na mě díval, jak se má ramena otřásají vzlyky. "Co se stalo?" - "Nic, to jen ta knížka. Je to tak smutné, a přitom vůbec ne." A když nad tím teď přemýšlím, lépe to vystihnout nedokážu. Odhoďte veškerou předpojatost, že je příběh vystavěn na vztahu dvou mužů. Ty myšlenky by mezi mužem a ženou tak nerezonovaly.
Pro mě je tato kniha obrovským překvapením a obohacením. Po jejím přečtení mám pocit, že ji cítím ve svém nitru.

22 02.03.2019

Když máš při čtení husí kůži a na konci Ti tečou slzy... Asi tak bych shrnula tuto neskutečnou knihu.
Při poslechu Pink Floyd si s kamarády často říkáme, že dokonalost již byla stvořena, což je pro jakoukoliv další tvorbu vlastně demotivující... A literární dokonalost jsem právě objevila v Pokání.

Ten text je tak dokonalý a vše do sebe tak neskutečně zapadá, až to vyráží dech a připomíná skvostnou šachovou partii.
Ian McEwan je literární bůh!!!

4 26.01.2019

Nechápu, jak jsem kdy mohla být "dotčená", když mi někdo darem vybral z vlastní inicitivy jinou knihu, než jsem měla na seznamu :)) Díky té iniciativě jsem se dostala k úžasným knihám, které by mě jinak minuly. Pošťák není výjimkou. Vybral mi ho manžel na základě novinové recenze a já žasnu, jak mu to zase vyšlo. Aniž by knihu četl, dal na doporučení někoho dalšího a nespletl se (zase). Mimo to, že je kniha nádherná na pohled, je vyvedená i obsahově. Je to takové fatální pohlazení. Kombinace prózy a poezie funguje, příběh má opravdu originální nápad. Jediné, co mě trošičku mrzí, je to, že v českém překladu není úplně dodržen princip haiku. Prostě ty slabiky nesedí... Možná proto, aby byl přesně dodržen význam básní, co já vím... S originálem bohužel neporovnám, ale třeba se tady někdy podělí někdo francouzsky mluvící.

7 26.01.2019

Jedna z nejhorších věcí, která se mi může po přečtení knihy stát je ta, že nevím, co o ní říct. Nemůžu o ní nadšeně vyprávět, protože mě dostatečně nezaujala, nemůžu ji ale ani kritizovat, protože mě natolik "neurazila". Taková kniha ve mně zanechá jakousi prázdnotu. Dá se něco takového zařadit do přihrádky "průměr"?
Něco takového se mi stalo s Kříďákem.

Jak zde zmínili mnozí jiní, kniha se čte svižně, v podstatě sama. Střídání časových rovin obecně miluju, i tady se vydařilo. Myslím, že se i relativně podařilo vystihnout mysl dvanáctiletého dítěte (i když Petra Soukupová to není, od té by se ještě C. J. Tudor mohla mnohému přiučit). Ale zkrátka to nebylo až tak překvapivé a dechberoucí, jak jsem čekala. Očekávání...to věčně nevděčné očekávání...
Pokládám si otázku, zda je ta masivní reklamní kampaň pro Kříďáka plus nebo mínus. Na jednu stranu se o knížce dozví více lidí, více lidí si ji bezpochyby i přečte, ale na druhou stranu bude také velké množství zklamaných, případně zklamanými odrazených, či reklamou odrazených...

6 09.01.2019

Nebýt Čtenářské výzvy, ke knize bych se, myslím, nedostala. Z knih poprvé vydaných v roce 1986 přicházely v úvahu jen To, nebo právě Memento, které jsem zvolila kvůli rozsahu :) , a také proto, že se kniha nacházela v naší domácí knihovně. Ke knížce jsem přistupovala s nálepkou "Nejsou to My děti ze stanice ZOO", což si pamatuji jako nejčastější resumé z dob gymnaziálních (nebo možná ještě z vyššího stupně základky). I proto mě překvapilo, s jakou lehkostí a zájmem se mi kniha četla - neobvyklý stav, vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v 9. měsíci těhotenství :D
Ačkoliv nejde o knihu od autentického autora, téma je zpracováno velmi precizně a pocity hlavního hrdiny jsou přiblíženy naprosto důvěryhodně. Jediné, co mi časem vadilo, byl v podstatě opakující se děj...ale to je vlastně takto zpracováno správně, protože právě tak většina závislých žije... Motají se stále v bludném kruhu, ze kterého nemohou uniknout a epizody jejich života se neustále točí dokola...

Na síti mě to úplně minulo, tak jsem byla zvědavá na knižní podobu. Mně až tak nevadí, že se projekt přenesl na papír, ba naopak mi to dává smysl s ohledem na to, že jsou autorky vizuální umělkyně - a možná proto jsem ale od té grafické podoby čekala mnohem víc...minimálně něco na způsob P.S. Ani Geislerové nebo Kecy, kecy, kecičky od Karin Krajčo Babinské. Při té transformaci z online do offline podoby zůstalo hodně nevyužitého potenciálu...

4 19.11.2018

Kdysi při procházce na Třech Studních padl můj zrak do zahrádky, v níž byl zatlučen kovový křížek. Na plotě byla připevněná cedulka s vysvětlením: Symbolický hrob Vítězslavy Kaprálové s kovovým křížem a schránkou s prstí z původního hrobu v Montpellier. Podivila jsem se, že vůbec netuším, o koho jde, ačkoliv tedy šlo evidentně o ženu významnou (v nedalekém lese je po ní pojmenována také studánka). Dohledala jsem si pár kusých informací a spokojila se s tím, že mi tehdejší procházka přinesla novou, byť povrchní, znalost. Když se letos kniha objevila v knihkupectvích na pultech novinek, okamžitě jsem po ní sáhla, protože bylo na první pohled zřejmé, čí osud zachycuje. A taky se díky Brnu hodila do letošní čtenářské výzvy :)
Kniha se četla velmi lehce, od prvních kapitol, v nichž Kateřina Tučková dokázala, že nedělá nic jen napůl a zkoumanou látku podložila důkladnými rešeršemi korespondence a dříve vydaných prací o VK, přes samotnou hru, ve které mi vadily snad jen občasné moderní výrazy (které ale zcela chápu jako přiblížení se současnému divákovi).
Poslední dobou mívám tendenci knihy posouvat dál, tuto jsem ale zasunula do knihovny. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco odpočinkového, ale zároveň sofistikovaného.

6 12.11.2018

Další z knih, kterou mě můj manžel obdaroval, aniž bych si ji přála :) Po zběžném přečtení několika komentářů tady jsem se čtením otálela..., navíc se mi kniha nehodila do čtenářské výzvy..., no ale protože se další narozeniny blíží, a protože bych s takovým vděkem nepochodila a nemusela už taky žádnou knihu dostat, nadešel její čas. Ze začátku jsem byla nadšená a svoje pocity jsem s vděkem posouvala směrem k manželovi, neboť se zase skvěle trefil! Bylo mi líto, že na čtení teď nemám dost času, cítila jsem takové pěkné tetelení, kdykoliv jsem se začetla, prostě mě to bavilo. Ale pak najednou...mě to bavit přestalo. Nevím, jestli se tak stalo, když bylo odhaleno, kdo za všemi pohromami stojí, anebo už někdy dřív. Ale od určité fáze už mi to přišlo úplně bez děje, bez nápadu, nebavila mě ani jazyková složka. To, co mě bavilo, byl barvitý popis Londýna, jeho ulic a staveb - v něčem mi to připomínalo Michala Sýkoru a jeho Olomouc. Stejně jako u něj, funguje i tady město samotné jako by bylo další postavou. A to se mi líbilo víc, než zlidštěné, jednající řeky. Obecný nápad příběhu je originální a zábavný, ale vše okolo něj nějak vyprchá. Pro mě to zůstalo někde na polovině cesty.

3 11.11.2018

Knížku četla moje lektorka angličtiny. Nechala ji ležet na stole a já si přečetla přebal... Od té doby jsem na ni nemohla přestat myslet a bylo to takové to, kdy máte spoustu jiných povinností, naplánováno spoustu jiného čtení, ale stejně si nemůžete pomoct a letíte HNED do knihkupectví, ve kterém s hrůzou zjistíte, že je knížka jen na objednání...a vy musíte čekat...a celou tu dobu pořád nemyslíte na nic jiného, než na TU knihu :))) Ano, když knížka dorazila, bylo to málem na den dovolené. S takovým nadšením jsem se na ni vrhla. O to větší bylo možná pozdější zklamání. Můj zájem o příběh průběžně vyprchal, neskutečně mě štvaly Ameliiny puberťácké pasáže (velký obdiv autorce, že je dokázala napsat pro dospělého opravdu tak, že ho ty myšlenky vytáčely) a ve finále jsem si uvědomila, že jsem ztratila zájem i to, abych se dozvěděla pravdu. Nevím, co mě v průběhu tak odradilo... Možná by stačilo příběh nepatrně zkrátit? Kdo ví...

4 07.07.2018

Jedna z "těch" knih, která je kratičká, ale čtete ji celou věčnost... Když jsem ji vytáhla kvůli letošní "výzvě" z knihovny, pobavila mě záložka, která mi v knize zůstala nejspíš od gymplu, kdy jsem se ji snažila (evidentně neúspěšně) přečíst. Můj manžel mi řekl, že ho čtení (taktéž na gymplu) strašně nebavilo, ale když knížku dočetl (asi vyšší míra odhodlání a koncentrace), najednou si uvědomil, jak strašně skvělá je. Souhlasím... Když dočtete, jako by se vybarvila prázdná stránka omalovánky a vše do sebe zapadlo. Dokonce i film, který jsem doteď neměla ráda, se mi začal po přečtení snad i líbit a začal mi dávat smysl. Ale je to velký oříšek, to ne že ne :)

9 07.07.2018

Zvláštní smutek jako by sálal z celé knihy. Když jsem četla delší dobu v kuse, dostala jsem regulérní depku a nebylo snadné se jí zbavit. Netradiční schopnost má nejspíš právě i ta knížka..., dokáže osamělost postav přenést na čtenáře. Styl vyprávění mi připomínal Jako zabít ptáčka (možná kvůli tomu "dětskému" pohledu na svět), a ačkoliv chybí významnější linka napětí...motiv, který by čtenáře nutil číst dál..., tak prostě čtete, protože přese všechnu tu zvláštnost a smutek se to čte fajn :)

3 07.07.2018

Relax. Tak bych knížku popsala jedním slovem. Blog jsem vůbec neznala, dozvěděla jsem se o něm, až když došlo k vydání knihy. Za nějakou dobu mi knížka padla v knihkupectví do oka, když jsem hledala jinou, a zaujala mě svým provedením. Pak jsem si ji začala brát na přestávkové čtení do práce a bavila jsem se... Moc se mi líbily hlavně závěry, kdy Karin kapitolu vždy jako by shrnula a "stanovila" nějaké moudro, které naplnila optimismem. Pozitivních myšlenek není nikdy dost :)

2 30.04.2018

Obvykle, když v knihkupectví narazím na nové vydání nějaké klasiky, tak jej koupím. Doma se nám tak neustále rozšiřuje knihovna, aniž bychom knížky stíhali číst... A pak přijde Čtenářská výzva s novými tématy a do nich přesně zapadnou kousky, které čekají na přečtení. To byl i případ Vánoční koledy. Byla to taková příjemná "jednohubka" na nedělní den. Paradoxem pro mě bylo propojení reálného a knižního světa - na zahrádce na mě pražilo slunce, v knize byly neskutečné mrazy a mlha. Ale proč si neudělat Vánoce v dubnu? :) Text je místy hodně popisný a rozhodně nezklamal, příběh dopadne přesně tak, jak čtenář očekává...

4 30.04.2018

Manžel se rozhodl na Vánoce improvizovat a nakoupit mi pod stromeček knihy, které nejsou na mém "Wish listu"... V první chvíli mi blesklo hlavou: "No to si dovolil hodně!" :D Ale pak jsem zjistila, že si s vybíráním knih dal opravdu práci, pečlivě hledal a rešeršoval a mě strašně baví poslouchat příběh každé jednotlivé knihy - jak na ni přišel, proč vybral právě tu... KUS TEMNOTY vybral pro mé nadšení Příběhem služebnice a také proto, že Bouře je jeho oblíbený Shakespeare (já jsem si musela doplnit vzdělání :) ). Kniha je jedním slovem úžasná. Autorce se podařilo shrnout děj Shakespearovy Bouře a k tomu vystavět příběh vlastní, který je vlastně Bouří moderního charakteru. Nic podobného jsem nikdy nečetla a neskutečně mě to bavilo.

5 16.04.2018

Tak jako mnozí zde, jsem na knihu narazila díky Knižní šifře a popis knihy mě zaujal pro její tajemnou atmosféru. Čekala jsem něco víc strašidelnějšího a vlastně asi i víc "dospěláckého", překvapilo mě, že jsem narazila na čisté fantasy (to bude tím, že recenze tady čtu obvykle až poté, co knihu dočtu :) ). Bylo to moc příjemné čtení...svižné a snové. Autora si přidávám do hledáčku a těším se, až si od něj přečtu něco dalšího.

4 16.04.2018

S ohledem na zdejší komentáře jsem čekala šílený brak, k jehož čtení se budu přemáhat, ale byla jsem mile překvapena. Oceňuji nápad, sice už 100x recyklovaný, stále ale dostatečně zajímavý. Vyhovovalo mi nechronologické vyprávění, kdy téměř až na konci knihy dojde ke spojení obou linek - ano, v polovině knihy už se dá očekávat, kde je správné vnímání světa a co je realita, ale přesto to na mě působilo pořád svižně. Co knížce ubližuje nejvíc je fakt, že hlavní marketingový slogan prozrazuje hlavní pointu - myslím, že kdyby tohle čtenář netušil, zapůsobil by příběh zcela jinak.

1 18.01.2018

Rychlé a pohodové čtení, oceňuji, že si autorka dala práci s tím, že hledala i původ určitých jevů (svátků) - takovou učitelku bych přála svým dětem :) Zajímala by mě i anglická verze, pokud někdy vyjde.

1 18.01.2018

Pro mě jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Příběh a především autorčiny myšlenky mě naprosto pohltily, několikrát jsem si říkala, že se nedivím, že knihu psala tak dlouho, protože pro mě v ní bylo vše dotaženo a promyšleno do nejmenšího detailu. Záměrně jsem její čtení protahovala, abych mohla být součástí vyprávění co nejdéle... Ráda se ke knize v budoucnu opět vrátím.

9 27.12.2017