Clara_C komentáře u knih

Ani jsem netušila, že mně knížka zaujme tak moc. Ty směsice pocitů, od puberťačky po rodiče a prarodiče, jejich životy a vzpomínky. Možná všední, stále stejné vzorce, ale pro každého jedinečné. Některé pocity jakoby mi hovořily z duše. Člověk by neměl zapomínat na dobu, když byl mladý. Změnil se svět kolem, jsou jiné možnosti a způsoby komunikace, ale lidská podstata a jeho city nikoliv. A že se někdy city i láska špatně udržují na uzdě a je jedno, kolik vám je. Něco o tom také vím :)
Myslím, že zkusím i další knížky od paní spisovatelky.

17 11.09.2022

To byla kniha. Není to žádná bichle, přesto mi její četba zabrala poměrně dost času. Ale u takové knihy to ani nejde jinak. Neustálé třídění myšlenek a děje. Navíc autorovy vysvětlivky na konci..no mohla bych díky nim začít číst znovu od začátku. Škoda, že není přeloženo víc děl od autora případně děl, na které odkazuje.
Každopádně nezapomenutelná kniha. Bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Pouze kapitola Nový člověk ve mně nechává rozporuplné pocity, ale i to je inspirativní. Kde končí starý člověk a začíná nový? Co jednomu přijde hloupé, považuje jiný za geniální.
Děkuji překladatelce, i díky ní neměla knížka žádnou vadu na kráse.

17 15.07.2022

Nevím, dá-li se psát o knížce nabité tolika depresemi, že byla pěkná. Témata silná, vskutku ze života. Je těžké vstát ráno z postele, když není pro co žít, nebo kdy se člověk nemůže vyrovnat s minulostí, s tragédiemi, které jej postihly. Jak říkáme tady, zlomená ruka se zahojí, ale zlomená duše či to, co se jiným líhne v hlavách, s tím se těžko něco dělá. Za mně nejvíc Brácho. Ale všechny povídky byly velmi osobité.

" Jsem slušný člověk. Musí to o mně říct každý, kdo objektivně posoudí můj život. Však to taky často od přátel slýchám, ty jsi tak dobrá, všechno děláš strašně správně a pořádně. Mají pravdu. Chodím do práce a starám se o děti, dělám s nimi po večerech úkoly a pak jim před spaním čtu pohádky, třídím odpad a kompostuju, kupuju vejce od šťastných slepic, v supermarketu si nevybírám z regálů to nejlepší ovoce, protože na něj nemám větší nárok než ostatní spotřebitelé, trpělivě naslouchám přátelům, když mluví o svých problémech, a neuděluju jim nevyžádané rady, rozdávám věci po dětech a nic za to nechci, a když jsem jednou při parkování odřela lak na vedlejším autě, nechala jsem jeho majitele vyvolat v obchodě a zaplatila opravu. Z vnějšího pohledu se mi tedy nedá nic zásadního vytknout. Někdy si však říkám, že můj takřka dokonalý život je jen fasáda a ve skutečnosti kdesi uvnitř mě dřímá něco, co mě definuje mnohem víc. Ve chvílích, kdy se dostanu do situací, které psychologové nazývají mezní, přestávám kontrolovat své vědomí a z mého podvědomí začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce. Vůbec se totiž nehodí k obrazu, který o sobě buduju pro své okolí. Vynořují se pouze vyjímečně, ale jsou to myšlenky tak černé a těžké, že je s sebou budu namáhavě vláčet životem až do smrti. Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým. Doufám, že tahle choroba, která mě rozežírá zevnitř, není infekční a že se před mou smrtí nerozšíří do okolí. Že s mou smrtí zanikne a že na děti tuhle nemoc nepřenesu. Nechci, aby měly život, který musím žít já. "

17 28.11.2021

Další knížka, ke které se musíte prožít. Příběhy jakoby k sobě nepasovaly, jistě, i v životě potkáváme plno lidí, kteří se kolem nás mihnou a zmizí. Někdy se znovu objeví, někdy ne.
Olive je přesně ten typ člověka, kterého snadno zavrhnete, odsoudíte, uděláte si na něj názor, aniž byste tušili, co je ve skutečnosti zač.

" V tom okamžiku Olive pocítila něco, v co už nedoufala: náhlou a naléhavou touhu po životě. Předklonila se a pohlédla oknem ven. Viděla něžné bledé mráčky, sytě modré nebe, mladou zeleň polí a obrovskou, rozlehlou plochu vody - všechno odtud shora se zdálo tak podivuhodné, tak úžasné. Vzpomněla si, co je to naděje, a tohle bylo ono. Ten vnitřní vír, který člověkem pohybuje kupředu, který s ním brázdí životem, tak jako ty čluny dole brázdí třpytící se vodou, tak jako tohle letadlo brázdí vzduchem na nové místo, kde jí potřebují. Požádali jí, aby se stala součástí synova života. "

17 03.10.2021

Dobře ujetá knížka. Nic není nemožné a všichni jsou ujetí, případně sjetí a v nejhorším případě mrtví. Bavilo.

" Život je svinská záležitost. Kéž by každý kousek skládačky zapadl na své místo, každé slovo bylo vlídné, každá nehoda končila šťastně - ale tak tomu neni. Život je svinská záležitost. A lidi všeobecně jsou svině. "

Amen :-)

17 16.07.2021

Krásná knížka, kterou musíte prostě číst a vstřebávat všemi smysly venkov, jabloňové sady, chov zvířat, ať už jakýchkoliv - zakrslý králíček sám v kleci: " Chov o samotě. Druhově nepřirozené". Vnímáte přírodu, její stálý koloběh, stejný jako naše životy. Každý chce a očekává od života něco jiného a přitom je to stále dokola stejný příběh. Příběh protkaný několika generacemi, jizvy z války byly nevědomky předané potomkům, kteří si s nimi poradili každý po svém. Bravurně napsané i citlivě přeložené, Starý kraj vás přesvědčí, že pro štěstí a klid stačí málo.

" S domem zrenovovali i Heinricha, tak to Veře připadalo. Hrával s nimi skat až dlouho do noci a na ráno si už nenařizoval budík, porušoval své vlastní zákony. Možná i Heinrich Luhrs vycítil, že byl ve svém životě jen pacholkem, a ne pánem, a že přísná pravidla k ničemu nejsou.
Vera nikdy nedělala to správné, a stejně se u ní vše v dobré obrátilo. Měla malého chlapce, který u ní ráno vysedával v kuchyni a maloval si, neteř, která se jí podobala a odvážila se posadit na jejího koně. Dokonce si nechávala dát dům do pucu, nikdy předtím pro to nehnula ani prstem.
Byl ve svém domě sám, udržoval statek k ničemu a pro nikoho a jeho vnoučata mu podupala zahradu a házela po něm čokoládová kuřátka. "

17 08.06.2021

Co napsat? Jsem ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, na můj vkus byla trochu přeslazená, ale i to člověk někdy potřebuje k životu. Pasáže o přírodě i o přežívání dívenky v bažinách byly úžasné, pro mě coby člověka obdivujícího přírodu, na kterou se dívám s velikou pokorou a respektem, obzvlášť. Je znát, že je autorka z oboru, její popisy bažin a životě v nich jsou obdivuhodné. Konec mě nepřekvapil. Ale stejně mě celou dobu irituje ten název, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by v tichu přírody mohl zpívat rak a ne racek :-)

17 22.01.2021

Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..

"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."

17 16.09.2020

Naprosto dokonalá, melancholická knížka. Není to pouze o krizi první čtvrtiny života, jak se píše v doslovu, je to zkrátka o životních krizích, kdy člověk najednou neví co sám se sebou..Skvěle poskládaný příběh kousku života, proložený uměleckými díly ( ty si časem projdu všechny, někdy je až neuvěřitelné, co všechno se dá považovat či schovat za slovo umění ). Ještě mi chvíli potrvá, než se z toku Franiných myšlenek vzpamatuji. Je to možná i tím, že se s ní v mnohém velmi ztotožňuji, byť neprožívám krizi překročení čtvrtstoletí, to už dávno ne :-)

" Se mnou vlastně nic moc není, říkám, jenom prostě nejsem jako ostatní, nechci to, co chtějí oni. A to je špatné, chci říct, že podle nich je to špatné a já mám pocit, že oni se cítí povinni nějak mě znormalizovat, že jim nepřipadá v pořádku, když někdo nechce to co oni, rozumíte? "

" Takže je to nějak tak, že já se cítím ve své kůži docela dobře, ale zároveň vím, že ta moje kůže neodpovídá představě ostatních lidí o tom, jak by se měl život žít, a z toho jsem tak trochu zničená, upřímně řečeno si moc nevím rady, jak ty dvě věci sladit : abych byla přijatelnou členkou společnosti a přitom se zároveň cítila ve své kůži"

17 09.08.2020

Jako vždy výborné příběhy ze života. Kniha sic již staršího data, ale problémy stále aktuálního charakteru. Ano, jsou to víceméně podobně modelové rodiny, matky nezvládající výchovu svého dítěte či dětí, mužský vzor buď žádný nebo vykreslený coby alkoholik a nezodpovědný element, nicméně parádně vystižené rodinné i mezigenerační vztahy. Kéž by si mohl člověk někdy o některých svých životních peripetiích přečíst a vidět je takto s odstupem..

17 28.12.2019

Zkraje jsem byla lehce udivená, cože to vlastně čtu a proč. Plkání chlápků v sauně o ženských? A ještě takové kecy, co si to o nás vlastně myslí? ..............................................
A teď po dočtení jsem naopak velmi překvapena. A sedím a přehrávám si ty jejich rozumy v hlavě. Jo, za mě dobrý. Ale - není to čtení pro každého.

17 05.03.2019

Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.

" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.

Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "

16 24.02.2024

Nemůžu hodnotit hvězdičkami něčí život.
Navíc je Tove hodně otevřená a na dobu, ve které žila a ve které psala, i dost neortodoxní. Ale právě proto byl její život divoký, nespoutaný a kromě psaní chaotický.
Klobouk dolů za upřímnost i za to, že se nesnažila dělat ze sebe lepšího člověka, ale byla prostě jen ženou z masa a kostí. Která měla velkou slabinu. Závislost. Na druhých, na fetu, na psaní. A do všeho šla po hlavě. Na druhou stranu byla dost sobec. Jela po své koleji, děti, zraňování svých nejbližších, k tomu byla zcela hluchá, alespoň soudě podle knihy.
Nelehké čtení. Tím spíš, když víte, že si Tove vzala život.

Určitě by knihu neměl minout nikdo, komu není humor Woody Allena cizí. Na jedné stránce se řežete smíchy a o pár stran dál nechápete, že se mu dělo to, co se mu dělo. Naštěstí má Woody úžasnou povahu a podobné věci po něm stečou jako voda. Jsem moc ráda, že jsem tuhle knížku díky databázi objevila, je pravda že poslední dobou jsem Allenovu tvorbu úplně nesledovala. Musím napravit.

" Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracoval v nočních klubech, musím říct, že dnešním bavičům a bavičkám nesahám ani po pás. Jediné, co mi na nich vadí, že mnozí z nich jsou zbytečně sprostí. Všimněte si, že říkám zbytečně. Nevadí mi vulgarity, když přispívají ke komickému účinku, ale od šedesátých let, kdy se jazyk osvobodil, je člověku často trapně, když slyší komiky, jak špikují svoje čísla někdejšími takzvanými sprostými slovy.
.....

Dnešní tuctoví komici vylezou na jeviště, vytáhnou mikrofon ze stojanu, aby se mohli potulovat po jevišti, vykřikovat své vtipy a nedejbože chodit k židli nebo ke stolu uprostřed jeviště, na kterém stojí láhev s vodou, aby se ten komik mohl tu a tam napít. Odkud se vzali všichni ti žízniví komici? Ještě jsem nezažil, aby někdo uprostřed monologu padl k zemi žízní. Herci dokáží celé hodiny hrát Shakespeara, aniž se Hamlet nebo král Lear odkradou do kulis loknout si minerálky. Ale v televizi můžete vidět i komika, co přechází sem a tam po jevišti a vykládá - Víte, co mě sere? Byli jste někdy na jedné z těch zasraných výletních plaveb po Karibiku? Ty jsou úplně na hovno- A hned si musí cucnout vody, jinak najdou na jevišti jeho vysušené ostatky jako kostru na poušti. Než si svlaží vyschlé mandle, přepnu vždycky na něco poutavějšího, jako je třeba reklama na hodinky."

16 27.05.2023

Zajímavá kniha. Četla se dobře, ale na to, že je to krimi, jsem nijak nechvátala se čtením, abych zjistila, kdo je pachatel. Spíš jsem se podřídila zdánlivě poklidnému tempu příběhu. Postava detektiva Crosse byla rozhodně podivuhodná. Nicméně někteří lidé se chovají podobně neomaleně a přitom žádnou chorobou netrpí :-)

16 30.10.2022

Je to spíš román s detektivní zápletkou. Dvě třetiny knížky jsem přečetla rychle, tak moc se mi líbila. Ovšem potom se začalo vše vrstvit a komplikovat přímo neuvěřitelně. Jako by autor nevěděl sám co s tím koncem. Byť konec samotný už byl opět srovnatelný s těmi čtivymi pasážemi.

" Kdyby se pro budoucnost měla zachovat jen jediná z vašich pouček, která by to byla, Harry?
Co myslíte vy?
Pro mě by to bylo, jak je důležité umět padat.
A já s vámi souhlasím. Život je dlouhý pád, Marcusi. Umět padat je to nejdůležitější.

Dobrou knihu nepoměřujeme jen jejími posledními slovy, ale společným účinkem všech slov předcházejících. Asi tak půl vteřiny po dočtení knihy, po přečtení jejího posledního slova musí na čtenáře dolehnout silný pocit: za chviličku už musí myslet jen na to, co právě přečetl, a při pohledu na obálku se mu tváří musí rozlít trochu posmutnělý úsměv, protože mu všechny ty postavy budou chybět. Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila. "

16 25.02.2022

Zaujalo, moc.
I vzhledem k tomu, že mám pubertálního syna sledujícího různé kanály, youtubery, influencery a podobné platformy dnešní doby. Budu si s ním muset ještě promluvit, aby mně poučil, o té české slečně z doslovu nemám tušení, on bude určitě vědět.
To, že někdo předvádí svou rodinu jako opičky v cirkuse, to mi hlava nebere. Ale citově vyprahlých a znuděných lidí je na světě asi dost. A dnešní technika jim umožňuje cítit se výjimečně. Také jsem poměrně aktivní na určitých sociálních sítích, ale aby mi řídil život počet líbítek pod příspěvkem, no... :-)
Rozhodně skvěle zpracované téma, které bychom neměli opomíjet a každý, kdo je rodičem, by si měl rozmyslet, než zveřejní cokoliv o svých dětech.

16 18.02.2022

Výborné. Nečekala jsem od knížky žádné zázraky a o to víc jsem si čtení užívala a na konci docela čuměla. Mám ráda knížky, kde se prolínají různé časové roviny, navíc vypravěné ze dvou úhlů pohledu. To, že je to tady tchýně vs. snacha je pochopitelné, je to asi nejvíc diskutovaný vztah. Nicméně tohle funguje obecně v rodině, ať je to manžel x manželka, matka x dcera, ale hlavně se to týká nás, žen, které musíme všechno pitvat a tisíckrát všechno převrátit, aniž bychom dosáhly nějakého řešení. Prostě přesně tak to v životě chodí. Říkáme si, že v knížce spolu lidé v rámci rodiny nemluví, každý něco tají. A ono je to v reálu jinak? Každý máme od těch druhých jiná očekávání a každý se vidí jinak v očích těch druhých.
Myslím, že tohle bylo v knížce velmi výstižně popsané, ale málokdo se v tom bude chtít najít.

" Zmlknu. V jejím výrazu se odráží čirá, nefalšovaná nenávist. Vzpomenu si na Ollieho návštěvu před pár minutami a náhle si uvědomím rozdíl mezi syny a dcerami. Synové vidí vaše nejlepší stránky, zato dcery vás vidí skutečné. Vidí vaše chyby a slabé stránky. Vidí všechny vlastnosti, které samy nechtějí mít. Vidí vás přesně takové, jaké jste....a nenávidí vás za to.

Vše, na čem mi záleží, jsem si musela vybojovat. A nic, na čem mi záleží, nestálo ani cent. "

16 10.12.2021

Za mně vynikající dílko. Jistě, autorka obdivuje Kinga a je to znát. Nicméně já též obdivuji krále hororu a bohužel nenapíšu víc než pár řádek sem :-)
Měla jsem přečteno téměř na jeden zátah, mám ráda příběhy městeček a osudy lidí v nich. Tady jeden úplně vnímal zaniklé doly i zašlou slávu starých časů. A když vám to všechno vypráví jeden z dalších zoufalců, máte co dělat, abyste se z těch vztahů vymotali ve zdraví.
A rozhodně bych nečekala v detektivkách až strašidelných příbězích životní moudra, i když u C.J. bych už mohla.

" Rád bych řekl, že jsem měl při pohledu na Annie zlou předtuchu, že zlý vítr přehnal přes oblohu temný mrak, z větví stromů se zvedli se zavřeštěním ptáci nebo že tichým večerem zaburácel hrom. Ale nic z toho se nestalo.
Takhle to v životě chodí. Nikdy vás nevaruje. Nenaznačí vám, že právě prožíváte moc důležitou chvíli, abyste se snad náhodou nezamysleli a neuvědomili si to. Nikdy nedá vědět, že něco stojí za to, abyste na tom lpěli, a zjistíte to, až když o to přijdete. "

16 15.11.2021

To mi zase King nasadil do hlavy brouka. O cestování v čase nic nevím, nikdy jsem to nezkoušela a ani toto téma nijak nevyhledávám. Nejsem člověk, který by se nějak výrazně zabýval myšlenkami Co by, kdyby. Ale v podání Stephena Kinga se mi rozvířily myšlenky všemi směry. Možná byl prostředek knihy moc popisný a zdlouhavý, ale díky němu jsem se ocitla přesně v tom čase a místě, kde se děj odehrává. Už už jsem si přála, aby to zamilovanému párečku dobře dopadlo, když jsem si uvědomila,kdo tu knihu napsal! :-) Každopádně skvěle napsáno, konec vynikající, ještě mi bude všechno dlouho rezonovat v hlavě. A to přece jde, ne?

" Hloupost je jedna ze dvou věcí, které vidíme nejjasněji až při zpětném pohledu. Tou druhou je propásnutá šance.

Život je příliš krásný na to, než aby se ho člověk vzdával bez boje, nemyslíte?

Sarkastičtí lidé bývají pod tvrdou slupkou hrozné měkkoty. Já nejsem jiná.

Čas je strom s mnoha větvemi. "

16 02.08.2021