ComposeAdela komentáře u knih
Knížka je čtivě napsaná, napínavá, občas malinko předvídatelná, přesto bych ji určitě doporučila. Jen jsem po všech těch nadšených recenzích očekávala, že se budu cítit příběhem hluboce zasažená. A to se jaksi nedostavilo.
Jednoduše geniální kniha. Čtivá, napínavá, poučná - co víc si přát?
Četla jsem celou sérii už vícekrát a Fénixův řád se rozhodně řadí mezi mé oblíbené díly (mluvím o knize - film jsem už delší čas neviděla a nevzpomínám si nic víc, než že mi připadal tak nějak zapomenutelný). Od začátku až do konce je nabitý dějem a po dočtení mě pokaždé zanechá s pocitem "chci víc, dejte mi klidně ještě dalších 800 stran". Dozvídáme se více o fungování kouzelnického světa, což mě velice bavilo, a také postavy se postupně vybarvují a získávají na zajímavosti. Líbil se mi, už když jsem ho četla prvně, ale čím jsem starší, tím ho oceňuju víc. Jsou v něm některé nesrovnalosti, ale na celkovém dojmu mně osobně neubírají.
Přečíst si Velkého Gatsbyho jsem měla v plánu už několik let, ale dostala jsem se k němu z nějakého důvodu až teď. Nezklamal. Nedokážu úplně definovat proč, protože co se týká zápletky, můj dojem byl (jak říkám, dlouhý pořadník, nafouknutá očekávání) tak trochu "aha, a to je všechno? tak jo." Nadchnul mě ale velice elegantní styl psaní a zachycení prostředí, takže k autorovi se v budoucnu ráda vrátím.
Dobře napsané, ale nedokáže úplně vtáhnout do děje. Když se to trochu začne dařit, kniha skončí. Námět je velmi dobrý, ale zpracování bohužel působí spíš jako poznámky, které mají teprve být zpracovány do delšího díla.
Nevím, jak je to možné, ale stačil mi vždycky asi tak odstavec a měla jsem pocit, že postavu dobře znám již dlouhou dobu, přestože ze série odehrávající se na zámku Blandings jsem předtím ještě nic nečetla. Což je pozoruhodně příjemný, milý pocit, jako bych byla v tomto prostředí doma.
V neposlední řadě musím vyzdvihnout skvělé ilustrace.
Ten začátek nebyl nic moc. Jakmile se ale ocitnou Kuba s Vánočním prasátkem v Zemi Ztracených, příběh se stává velmi napínavým a nápaditým. Jeho myšlenka je vlastně děsivá i krásná zároveň.
Nechci říci, že toto pokračování nemělo vzniknout. Není rozhodně špatně napsané, stylově se přibližuje originálu, postavy celkem vzato zůstávají věrny samy sobě. Nové postavy mi byly sympatické, nijak nenarušovaly prostředí.
Chybí mi tu však děj, nějaká větší zápletka, delší napětí, vyvrcholení celé knihy, zkrátka něco, cokoliv. V jistých chvílích jsem už čekala, že teď se to rozjede, začne se něco dít, a ono nic. Neříkám, že původní Saturnin má hlavní děj nějaký moc složitý, ale tady mi zkrátka vyloženě chyběl.
Dále mi vadilo stálé opakování. Opakování toho, co jsme již znali, opakované opěvování krásy slečny Barbory (a hlavně těch jejích dokonalých rtů, kdybyste to napopáté ještě nechytili), opakování některých frází... Podle mého názoru by se takovéto opakování sneslo v knize tak pětkrát delší, nikoliv na tomto rozsahu.
Neříkám, že jsem se nezasmála, ale zkrátka to "nebylo ono" - což už zkrátka není možné, zvláště když pokračování píše jiný autor (který se často, nebo mně to tak aspoň přišlo, bojí něco rozvinout, jak by sám chtěl, aby nedejbože nějak neublížil originálu - nevím úplně, jak tenhle pocit vyjádřit, snad ho někdo pochopí).
Takže neříkám, nečtěte to, ale spíš přečtěte si to, třeba vás to nadchne a bude vám připadat, že mám sklon k přehánění (stejně jako Saturnin, jak bylo několikrát zmíněno).
Knížku jsem četla už nějaký ten rok zpátky v originále. Byla první, po které jsem od autorky sáhla, a doteď ji považuji za její nejlepší román, určitě mám v plánu si ji někdy přečíst znovu.
Najdou se tu skvělé pasáže, ale občas mi připadaly některé části jaksi zvláštně nuceně vtipné. První díl byl rozhodně lepší, na druhou stranu mi nepřipadá, že by to byla až taková katastrofa, jak říkají někteří přispěvatelé.
Kdybych neviděla film, tak moc by mě čtení nebavilo, ale takhle se mi osvětlily záležitosti, kterých jsem si ve filmu ani nevšimla. Mimo jiné krásné grafické zpracování.
Čekala jsem, že se budu nudit, nebude se mi chtít číst a bude to utrpení, ale nakonec jsem ji přečetla velice rychle, oblíbila jsem si postavy a až na pár drobností mě velice bavila.
Milá, určitým způsobem moudrá kniha, v níž mě naprosto dostaly některé hlášky nebo myšlenkové pochody postav.
Skvělý nápad, od kterého jsem měla velká očekávání. Ta se bohužel nenaplnila, jeho potenciál se mi zdál nevyužitý. Jediná část knihy, která mi připadala opravdu zajímavá a strhující, byl závěr, ale celek asi úplně nezachránil.
Na knihu jsem se těšila a podle anotace i prvních kapitol jsem věřila, že se zařadí mezi mé letošní oblíbence, ale... ne, bohužel. Četlo se to sice docela dobře, ale Micah mi s postupujícími stránkami šel pořád víc a víc na nervy, k tomu mi připadalo zvláštní, jak se v podstatě všechno důležité odehrávalo buď na instagramu, nebo někde na veřejnosti před spoustou lidí. Mít knížka tak o sto stránek méně, budu mnohem nadšenější, protože nápad v zásadě špatný není, je to taková očekávatelná oddechovka, jen mi nesedl hlavní hrdina.
Obálka a ilustrace se mi ovšem líbily moc.
Stručná, informačně hutná kniha, která je zcela zřejmě českým pohledem na problematiku. Trochu mě rušila grafická stránka, nicméně rozhodně doporučuji k přečtení.
Na začátku jsem byla z téhle knihy nadšená, je napsaná příjemným, vtipným stylem, který se mi dobře četl, děj je zajímavý, odsýpá, ale asi ne natolik, abych vydržela být tak moc nadšená celých 400 stran. V určitém okamžiku mi to začalo zkrátka být dlouhé.
Taková solidní průměrná mayovka s překladem hodným nějaké ceny, protože jsem se mu na mnoha místech musela neskutečně smát. Tedy, ony by ty pasáže byly většinou (obvykle svou naivitou) směšné asi i tak, ale ten překlad je posunul ještě o stupeň výš.
Nenáleží mi právo hodnotit čísly nebo počtem hvězdiček něčí život, takže se u tady téhle knihy takového hodnocení zdržím.
Musím říct, že jsem byla tak trochu zklamaná, protože to je jedno z těch děl, o kterých se mluví a všichni jsou - nadšení není asi správné slovo, ale nejspíš chápete, co tím myslím. Vyvíjelo se to tak pomalu a pořád se dělo dokola to samé (samozřejmě, jsem si vědoma toho, že to těžko mohlo být jinak, v situaci, ve které byla), že jsem to asi v půlce odložila a dokopala se k dočtení až o nějakého půl roku později. Druhá půlka nebyla o moc záživnější než první, ale musím připustit, že ačkoliv jsem věděla, jak to s nimi dopadne, epilog mě zastihl nepřipravenou a zasáhl mě silněji, než jsem čekala. Nebylo možné se hned "oklepat" a jít číst něco dalšího a zlepšit si náladu, jak jsem zamýšlela ještě pár stran před závěrem. Prostě to nešlo.