cori komentáře u knih

Tento sborník obsahuje průměrné povídky, které nenadchnou ani neurazí. Nejvíce mě zaujala vítězná povídka Deset, špatný nebyl ani Osberth. Nejslabší je konverzačka Zrádné svědectví.

02.11.2016

Autorce se skvěle podařilo mladým čtenářkám, kterým je tato young adult určena, na osudech osmnáctileté Američanky Rose, která se díky protekci svého strýce dostane jako pilotka do Anglie, přiblížit dobu druhé světové války, nelidské podmínky a zvěrstva v německých koncentračních táborech. Kniha je psaná formou deníkových zápisků a poznámek hlavní hrdinky a jejich básní, v nichž se snažila zachytit své pocity i naděje. Velice symbolická a dojemná je báseň o šípkovém keři. Jak Rose dospívá a překonává sebe samu, tak i graduje i kniha. Závěrečná část, kdy se Rose vyrovnává s životem po koncentráku a setkává se svými spoluvězeňkyněmi, je opravdu velmi silná a dojemná a představuje vrchol celého příběhu. Ke knize jsem přistupovala trochu s despektem - Američanka píše o koncentráku a ještě je pro náctileté- to bude červená knihovna plná faktografických chyb, ale byla jsem velmi příjemně překvapená a Elizabeth Weinové vyjadřuji svou poklonu.

1 30.10.2016

Tento příběh se odehrává 7 let od Ženy v kleci a 3 roky od Marca. Už je standardem, že všichni pachatelé uniknou světské spravedlnosti a Carl a Asadem opět o vlásek uniknou smrti. Nejvíc mě pobavila seance s hypnotizérem. Překvapilo mě, že na ni všichni kývli.

28.10.2016

Velice dojemný příběh o hendikepovaných dětech a jejich obětavé učitelce, která se nebojí žádných obětí ve prospěch "svých" dětí. Měla jsem tak trochu dojem, jako by se autorka stavěla do pozice světice (neměla žádné špatné vlastnosti ani neřesti, ani nemluvila sprostě, do všech se dokázala vcítit, hned poznala, kdy pochybila a hned se omlouvala).
Jdu shánět pokračování Tygřici.

2 26.10.2016

Hlavní hrdina si splní svůj sen a s partou náhodných známých pluje po Amazonce do pralesa. Naplněn štěstím si fotí západ slunce, vzápětí přichází nečekaný šok a zápas o holý život. V polovině knihy se z poklidného cestopisu stává thriller. Po přečtení románu mě přešla chuť cestovat mimo Evropu.

1 26.10.2016

Zčásti autobiografický příběh studenta Bořka, který byl proti své vůli poslán do fabriky v Grazu, aby svou prací přispěl ke konečnému vítězství Třetí říše. Jádro knihy tvoří dopisy, které mu posílali jeho kamarádi z party, s nimiž plánoval stavbu chaty, a dopisy od Marušky, se kterou krátce před odjezdem začal randit. Autor popisuje těžký život nasazených studentů, snahu o sabotáže, každodenní letecké poplachy i stesk po domově. V kontrastu jsou pak dopisy, v nichž téměř není ani zmínky o válce (taneční, písemky ve škole, výlety, stavba chaty, atd.) Proč třináctý dopis? Maruška jich Bořkovi do Grazu poslala právě třináct.
Všechny citované dopisy jsou autentické. Součástí knihy je i obrazová příloha.

1 26.10.2016

Líbilo se mi povídání o Americe (překvapilo mě, že i suvenýry v indiánské rezervaci jsou made in China) i pátrání po židovských kořenech autorčiny rodiny. Pobavila mě loupežnická akce "sousedovic piáno" a story z WC pro invalidy na letišti.

09.10.2016

Román o ceně, kterou je žena odhodlaná obětovat pro svou lásku, ocení především romantické duše. Více mě zaujal příběh Francouzky Sophie odehrávající se v roce 1916. Linie Angličanky Liv z roku 2006 spadá do kategorie červená knihovna. Korunu všemu nasadilo zjevení téměř stoleté stařenky jako deux ex machina. Autorka ale psát umí.To se musí nechat.

4 09.10.2016

Na pozadí četby seznamu dárků vedeného od roku 1963 do roku 2003 se odehrávají osudy jedné norské rodiny v průběhu 20.století. Zaujal mě popis politické situace např. v roce 1972 debata o vstupu do Evropského společenství (EU), hladovka Sámů před parlamentem na protest proti výstavbě elektrárny na jejich řece, která by připravila soby o vodu, móda demižonů v roce 1973 nebo roztržka mezi rodiči kvůli svádění vodopádů do potrubí vodních elektráren. Nejvíc mě dojalo loučení dcery s matkou.

1 02.10.2016

Začátek je naprosto úchvatný, pak se ale na scéně objeví Titáni a z příběhu o trosečnících ve stylu Ztracených se stává pohádka (viz akce Středozemní moře -asi zlikvidovali všechny ekology, meritokracie a miliony silných odhodlaných přistěhovalců, kteří budují nový svět - ha,ha, ha). Konec ve stylu červené knihovny dobrý dojem ze začátku naprosto zazdil.

3 01.10.2016

Reklama v anotaci je sice přehnaná, ale kniha je poměrně čtivá. Čtenáře zaujme neobvyklá genealogická zápletka a tajemství 250 let staré skříňky. Velkou roli hraje i náhoda: Tayte letí pátrat do Anglie a zrovna v té době se na scéně objevuje skříňka. Autor dost tlačí na pilu v akčních scénách. Záchrana ze člunu i potápění je spíše pro trénovaného superdetektiva než obézního genealoga.
Líbila se mi historická linie s milostným příběhem i ukradenou identitou.

3 28.09.2016

Svižně plynoucí příběh, v němž si stará dáma hraje na kočku a myš s obří mimozemskou lodí, jen načrtává vztahy členů posádky (kapitán, výkonná, šéfinženýr a Davisová) a zaměřuje se hlavně na popis vzájemných střetů s nepřítelem. Těším se na další díl, kde snad bude naznačeno, odkud se mimozemská loď vzala, a co nepřítel s lidstvem zamýšlí.

17.09.2016

Snaha autora převést do románu příběh, který mu vyprávěla babička, a uctít památku obětí holocaustu je chvályhodná, ale zpracování silně pokulhává. Při čtení jsem měla pocit, jako by autor psal podle nějaké příručky, co by nemělo chybět v příběhu z války. Některé scény mi přišly jako úryvek ze slohové práce na téma holocaust, včetně dialogů.
I když autor popisuje nacistická zvěrstva, nemohla jsem se nějak do hlavního hrdiny vžít. Vadily mi jeho výkřiky k bohu a u téměř každé třetí kapitoly poslední věta: To jsem ještě netušil, že....
Mám načteno mnoho knih o holocaustu, zejména od přeživších, ty mě zasáhly mnohem více.

6 12.09.2016

Zajímavý příběh s napínavým pátráním po tajemství krále Ludvíka. Dvojice hlavních hrdinů byla asi nesmrtelná, jelikož bez zranění přežila všechny útoky a výbuchy a střelbu. Zápletka s bláznivým královým potomkem a vzájemná "rodinná pouta" byla na můj vkus už dost mimo mísu. Popis zámků mě inspiroval k návštěvě Bavorska. Vadily mi časté překlepy v textu.

2 08.09.2016

Škoda, že osudy vily po roce 1945 byly popsány jen tak ve zkratce. Autor nemusel z ženských postav hned dělat bisexuálky. K upoutání zájmu čtenářů stačí samotný příběh vily.

3 03.09.2016

Spartacus je v tomto příběhu pětadvacetiletý thracký princ, který se do pozice otroka dostal kvůli záchraně kněžky Dionýsova kultu, jeho pozdější milenky. Kniha je na můj vkus moc prošpikovaná hesly o rovnosti všech lidí a vykořisťování. Pro čtenáře, kteří viděli seriál Spartacus, bude kniha nebetyčná nuda.

28.08.2016

Po x- letech jsem znovu sáhla po Zeměploše, abych se vrátila do studentských let, kdy jsem knihy pana Pratchetta s oblibou čítávala, ale již mě tak neoslovila. Vojín Čuráček je fakt chlap s gulama. Nejvíc mě bavil začátek, kdy se regiment scházel a jeho členové postupně odhalovali svá tajemství. Zajímalo by mě, do jaké školy Rubaška vlastně chodil.

26.08.2016

Jedná se o kroniku života obyvatel vesnice Kamenná v jihlavském jazykovém ostrově v letech 1939 až 1945. Hlavními hrdiny jsou členové rodiny starosty Hondla (dvě dospívající dcery a syn), kteří mají radost, že se konečně stali součástí Říše a osvobodili se z útlaku Čechů. Autorka popisuje různé slavnosti a průvody v uniformách, veselice, přehlídky, které se konaly v Jihlavě a kam všichni Němci jezdili. Rodině se žije skvěle, obec v roce 1942 získá titul Vesnice SS, protože měla nejvíc přihlášek do řad všeobecných SS a do Zbraní SS (v roce 1939 zde žilo (92 Čechů) 239 Němců, z nichž se 47 mužů přihlásilo do SS). Později začnou přicházet úmrtní oznámení, padlo 22 místních a další byli nezvěstní.Autorka po osvobození popisuje řádění partyzánů, Rusů a rabování českými sousedy i odsun.
Autorka informace získala hlavně od své tchýně, která byla dcerou starosty Hondla, cituje i projevy různých nacistických pohlavárů, dobový tisk i vyhlášky. Chyběla mi zpětná reakce či reflexe na celou válečnou dobu i odsun vyhnaných Němců. Zajímalo by mě, jaký mají vztah k Čechům a zda se považují za oběti nebo uznávají svůj podíl na rozbití Československa a napomáhání Hitlerovi v jeho vraždění (třeba i tím, že drželi eintopfovou neděli a ušetřené peníze za maso posílali na konto Díla válečné zimní pomoci).

20.08.2016

Autor vzdává hold Agathě Christie variací na zločin v uzavřené společnosti, kdy je oběť nalezena v zamčeném pokoji. Heydrich se projeví jako milovník Hercula Poirota. Bernie mi moc sympatický nepřišel vzhledem k jeho minulosti (genocida Židů na Ukrajině a v Bělorusku), ale postupně si mě získal. Nejvíc mě dostala scéna mučení na gestapu v "pečkárně". Líbilo se mi i zapojení linie se Třemi králi.

20.08.2016

Autorka se zabývá osudem odbojových a partyzánských skupin v okolí Tišnova na podzim 1944 se zřetelem na případ Boženky Škrabálkové (1923-1945), která jako referentka úřadu práce falšovala pracovní knížky a průkazy. Odbojáři, s kterými spolupracovala, byli většinou její vrstevníci, kteří utekli z totálního nasazení a chtěli bojovat proti okupantům, skrývali se v lesích, cvičili pořadová cvičení a snažili se někde ukořistit zbraně. Představovali si odboj jako Hurvínek válku. Kvůli různým nepromyšleným "hurá" akcím způsobovali svým spolupracovníkům velké problémy. Nakonec je stejně za pomoci mnoha konfidentů a udavačů gestapo pochytalo.
Autorka se snaží zmapovat činnost odbojářů a činnost gestapa, které mělo celou síť nastrčených agentů. Gestapáci se převlékali za partyzány a partyzáni zase za četníky. Nejvíc postižení byli nakonec prostí vesničané, kteří byli přepadávání partyzány kvůli potravinám. Když jejich "návštěvu" nenahlásili četníkům, byli potrestáni jako jejich pomahači. Gestapo často posílalo své agenty, aby v přestrojení za partyzány vyzkoušeli, zda jejich návštěvu ohlásí. Sedlák tudíž nemohl poznat, zda je to opravdový partyzán nebo nastrčený agent. Často se také stávalo, že po ohlášení návštěvy u četníků se partyzáni vrátili a toho sedláka zabili jako udavače.
Překvapilo mě, že Boženka má od roku 1968 pamětní desku na budově mateřské školy v Modřicích, kterou jako dítě navštěvovala, a že jí tam někdo vyměnil fotografii - na pamětní desce je nějaká cizí dívka. Alespoň, že její památník s bustou v Tišnově je autentický.

3 14.08.2016