hanka_reading komentáře u knih
Hlavní postavou je Thomas, student tanečního oboru. Ten se vsadí s kamarádem, že dostane nedostupnou Claru. To se mu povede, ale jde ještě dál.
Thomas pochází z bohaté rodiny, ale o co víc mají peněz, o to hůř se k němu otec chová - je na něj zlý, zesměšňuje ho a vůbec nefunguje jako rodič. Takže není divu, že si z dětství nese trauma a navíc si ukrývá svého démona.
Jablko nepadá daleko od stromu a Thomas se chová ošklivě i ke Claře - chce ji ponížit, zranit a mít ji ve své moci. Chce, aby se podrobila jeho vůli a plnila jeho úkoly vedoucí k tomu, že bude ten nejlepší v tanci, i když takový není. Na druhou stranu jí kupuje drahé dárky, aby své chování vyrovnal. Jenže Clara začíná občas couvat a někdy se ho bojí. A démon začíná mít v jeho hlavě větší a větší slovo. Kam až to může dojít?
Kniha krásně ukazuje, jak nás ovlivňuje dětství a jak se necháme ve vztahu manipulovat partnerem, protože o něj nechceme přijít.
Tenhle příběh od české autorky mě mile překvapil. Především to, kolik toho dokázala vtěsnat do jedné knihy menšího rozsahu. Taky povaha Thomase, jeho démon a přetvařovaní byli skvěle vykresleny, včetně touhy být za každou cenu nejlepší. A nesmím zapomenout na dovětek, který vysvětluje, že jména, čísla ani barvy nebyly náhodné a mají svůj význam - autorka si tedy opravdu vyhrála s každým detailem. Takže ano, kniha stojí za přečtení.
Dvě časové osy - jedna 2008 a druhá 2018. V jedné partneři Václav a Anna, ve druhé matka Jitka s dcerou Janou. Na první pohled máme před sebou rozdílné životní příběhy, ale postupně dochází k odhalování tajemství a vzájemnému propojení obou dějových linek. Dozvídáme se o jejich životě a o jejich vztazích. A pak taky o jednom domě v Lužeticích, kteří všichni dobře znají.
Za začátku se mi pletla jména (Jana x Anna) a pak taky roky, kdy se odehrával děj. Přišlo mi zvláštní, že Jitka s Janou měly několik let takový nijaký vztah, moc se nemusely a náhle si hrozně moc rozuměly a za chvíli zase naopak.
Postavy mi nějak k srdci nepřirostly a moc jsem nerozuměla jejich chování, protože já to mám jinak, hlavně co se týká vyjadřování. Ale bavilo mě postupné odkrývaní tajemství a zjišťování, jak se věci mají. I přesto všechno byla kniha čtivá a dokázala ve mě vyvolat spoustu emocí. Jsem tedy ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Kniha je to zajímavá, hezky mapuje život paní Olgy. Mě bohužel nesedlo zpracování.
“Dělej cokoli. Buď čímkoli.
Krásný příběh čtyř sester, Julie, Sylvie, Cecelie a Emeline, a jejich rodiny, jejichž sesterské pouto je obrovsky silné. Každá je jiná a každá chce od života něco jiného, přesto se dokáží podržet a podpořit. Do jejich světa vstoupí William, který se stane manželem Julie a pro kterého se stane tato rodina i tou jeho.
Jako vždycky život přináší radosti i starosti a je na každém, jak se s tím popere. Stejně tak je tomu v této rodině. Ty méně příjemné události vedli k tomu, že jejich matka Rose prodala dům a odstěhovala se na Floridu a Julie odjíždí za prací do New Yorku. Některá pouta se tedy zpřetrhají a tak se některé cítí neúplné. Ale život jde dál.
Kniha je připodobňována k Malým sestrám a s tím souhlasím. Bavilo mě číst o jejich myšlenkových pochodech, o uvědomění si, co chtějí nebo o přiznání svých pravd. Bylo hezké sledovat, jak se jejich životy prolnuly.
Je to opravdu skvělé a silné čtení. S touto rodinou prožijete téměř padesát let a věřte - stojí to za to! Pokud máte rádi rodinné ságy, nesmíte si tuhle knihu nechat si ujít.
Dvě Kateřiny, ale každá žije v jiném období - jedna v současnosti, druhá na konci 16. století. A právě tahle si přeje tak trochu se zbavit manžela, který se k ní chová hrubě a vlastně ji vůbec nemá rád. Pro tehdejší dobu není nic jednoduššího, než navštívit tamější čarodějnici a čekat, co se stane. Změna je veliká a to pro obě Katky - doslova se vymění a objeví se v časovém období druhé Kateřiny. A obě jsou ztracené v čase. Nemají to vůbec jednoduché, protože neznají život lidí v té dané době a ani období jako takové.
Autorka zvolila zajímavé téma. Hezky poukázala na rozdíl jednotlivých období - ať už se jednalo o oblečení, život, ale především vztahy mezi lidmi. A taky na to, že jsme často nespokojeni s tím, co máme. Kniha se mi četla dobře, bylo to pro mě takové oddechové čtení. Řekla bych, že je to kniha pro méně náročného čtenáře, která ale stojí za přečtení. Bavily mě obě Kateřiny a hlavně to, jak se snažily zapadnout do společnosti.
Jen přišlo mi zvláštní, že nikdo nepoznal, že se nejedná o správnou nebo na to alespoň nepoukázal. Parádní byla chvilka rozuzlení a taky konec. A oceňuji obálku - ta je opravdu povedená.
Vaja a Madden - dva mladí studenti vysoké školy, kteří se náhodně potkají. Oba mají své tajemství, které si bedlivě střeží. Je jim spolu dobře, ale zároveň se odstrkují kvůli osobním problémům. Předstírají, že vedou normální život, ale uvnitř se mnohdy trpí. Uvědomují si, že jim na sobě záleží, ale neumí zbořit tu pomyslnou zeď - tedy především Vaja.
Tato kniha od mladé české autorky mě mile překvapila. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, ve kterých se střídali vyprávění Vajy a Maddena. Stejně tak neodhalené tajemství mě udrželo v napětí. Knížka je to útlá, takže by mi nevadilo, kdyby měla o pár stran navíc - obzvlášť v některých situacích by se mi to hodilo. Přesto je kniha čtivá, taková knižní jednohubka.
"Deset příběhů, deset zemí, deset osudů.
Všechny jsou plné emocí, někde se objeví drogy, jinde hraje roli víra a náboženství a vždycky narazíte na pomstu a lásku. A pokaždé jsou to reálné osudy, které se mohou stát komukoliv a kdekoliv.
Všechny příběhy jsou proloženy vyprávěním Kristýny, mladé Češky žijící v 80. letech v Československu, která nemá ráda tehdejší systém a která touží po jediném - po svobodě.
A právě propojení a navazování jednotlivých příběhů rádoby malým detailem se mi moc líbily. Kniha je celkem rozsáhlá, ale za mě se četla jedním dechem. Takové celkem obyčejné příběhy obyčejných lidi mě baví, takže jsem si čtení moc užila. Jen ty konce pro mě byly vždycky překvapivé, i když později už byly předvídatelné. Víc prozrazovat nebudu, zkrátka zkuste tu knihu taky.
Po přečtení anotace jsem se na knihu těšila. Ale při čtení už jsem tak nadšena nebyla. Trochu mi vadilo, že dvě hlavní hrdinky mají jmého začínající na “N - Norah a Nesta, takže jsem si je často pletla. Jejich zážitky určitě nejsou záviděníhodné, ale při čtení první půlky jsem měla pocit, že až na pár výjimek to tak hrozné v táboře není. Až pak začala autorka zmiňovat pocity hladu, strach, co s nimi bude a různé nemoci a další nepříjemnosti.
Celý příběh je o to děsivější, že vznikl na základě skutečných postav a událostí. Téma je to tedy zajímavé, ale u zpracování mi chyběly opravdovost a věrohodnost.
Autorka nám servíruje jeden rok s obyčejnými lidmi s celkem běžnými problémy. Novinářka Stáňa, maminka na mateřské Karolína, Radim obchodující s rybami a jeho maminka nebo Jiřina a její manžel.
Zažíváme s nimi běžné životní situace, u kterých jsem se místy fakt nasmála. Jsou to typičtí Češi s tou pravou českou náturou - někdy nespokojení, naivní a jindy v depresích nebo toužící po penězích a úspěchu s co nejmenším úsilím. A někteří jsou prostě někdy jelita anebo jitrnice.
Chcete-li něco na odlehčení, sáhněte po této knize. Věřím, že leckdo se v tom najde (nebo aspoň pozná svého souseda).
Vím, že si určitě musím přečíst i Třešně v rumu.
Nebylo to špatné, ale chybělo mi tam nějako "wau". Na měl byl akční až ten konec, jinak to pro mě bylo takové klidné vyšetřování. Možná jsem jen nečetla ve správném rozpoložení.
“A tak když jste jiní, nemusíte být automaticky horší.
“Svět nám opravdu leží u nohou, když chceme, a když máme odvahu změnit svoje životy. Nebojte se vystoupit ze stínu řady.
“Všichni žijeme, jak nejlépe umíme.
“Pokud se nebudeme mít rádi, nebudeme mít rádi lidi kolem sebe a oni nebudou mít rádi nás.
Znáte herečku Denisu Sobolovou? Vidět jste ji mohli třeba v klipu Anička Malinová, nebo v seriálech Sestřičky nebo Modrý kód a v několika studentských filmech.
Její kniha Deník idiotky vychází z blogu Idiotka, na který jsem se hned musela podívat. Kniha je vedena formou deníkových zápisků, každý je na konci doplněn komentářem z aktuální doby. Můžeme tedy porovnat její myšlenky tehdy a teď a také změny názorů. S autorkou sice prožijeme několik let, ale nečekejte zápisky z každého dne života.
Kniha je plná myšlenek o životě a o vztazích. A to se mi líbilo. S mnohými názory jsem souhlasila, protože to mám stejně. Myslím, že mnohé čtenáře navede k zamyšlení nad svým životem a také ji může někdo brát tak trochu jako motivační, ač to tak není myšleno, protože to jsou autorčiny myšlenky a názory. Také ukazuje, že každý si může splnit svůj sen - stačí chtít. A přesně takhle se chce Denisa věnovat herectví a jde si za tím.
Zápisky jsou proloženy hezkými básněmi a ilustracemi, které také stojí za povšimnutí.
“Každý hrajeme hlavní roli, jen si musíme najít tu správnou pohádku.
“S přáteli je to jako se šperky. Není potřeba mít spousty cetek, stačí mít několik krásných drahokamů, kterých si vážíme víc než celé náruče kočičího zlata.
Veronika nám vypráví a popisuje, jaké to pro ni bylo, když se její kluk vrátil z několikaměsíční cesty a následně na další zase odjel. Prožíváme s ní celý rok, taky uvědomění si sama sebe a procitnutí, že chce dělat věci podle sebe a ne podle jejího kluka.
Je to kniha plná myšlenek o životě, o práci, o vztazích, o partnerovi i o sobě. Je to trochu jiné čtení, vedené formou zápisků. Trochu mi vadilo, že kluk neměl jméno, ale zvykla jsem si. A trochu víc mi vadilo, jak se kluk choval k hlavní hrdince. Veronika se mu snažila za každou cenu chtěla vyhovět, samozřejmě úkor sama sebe. Byl to prostě bezohledný manipulátor.
Občas mi moc nesedly použité zdrobněliny, tedy pokud vezmu v potaz věk hlavní hrdinky, ale na celkovém dojmu to neubralo.
Nečekejte klasickou beletrii. Spíš takové čtení, které ve vás může vyvolat zamyšlení se nad vlastním životem. Díky tomu se mi kniha líbila a s klidem ji můžu doporučit. A hezké jsou i ilustrace.
Musím zmínit, že autorka si vydala knihu vlastním nákladem - klobouk dolů.
Kniha je určena pro děti od 4 let a hezky zobrazuje důležitost zmiňovaného koloběhu života. Je krásně ilustrovaná a nenásilným způsobem a úměrně věku zmiňuje téma smrti.
Ač je to těžké téma, myslím si, že je v pořádku naznačit prostřednictvím pohádkového příběhu dětem, že smrt do života patří.
Obvykle mi nevadí prolínání více časových období, ale tentokrát mi to nějak nesedlo.
Myslím, že tento příběh není jen pro děti, ale i pro dospělé. Téma je pěkně zpracované a doplněné o krásné ilustrace.
Hezký dobrodružný příběh doplněnými krásnými ilustracemi.
“Na každou slzu je tady totiž dvakrát tolik smíchu.
“Mám za to, že i člověk se špatnou diagnózou se může prostě usmívat.
Janu Ryšánkovou Faltynkovou můžete znát díky jejímu blogu Kdo bojuje - vyhrává, ke kterému u vydala i knihu.
Ke mě se ale teď dostala její druhá kniha Život s diagnózou.
Podle názvu knihy si dokážeme představit, co nás čeká. Skutečnost je ale mnohem horší, nebo aspoň pro mě byla. Jana bez příkras popisuje, jak se jí opět zmocnila nemoc (a né jednou), jak trpěla při léčbě a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Naštěstí má skvělou rodinu a skvělé kamarádky, kteří ji vždy podporovali a podrželi.
Pro mě to bylo dost náročné čtení, při kterém mi běhal mráz po zádech. Jana dokázala tak skvěle popsat svoji pocity a stavy, že mi bylo dost často těžko. Knihu jsem si musela dávkovat postupně podle toho, jak jsem její obsah vstřebávala. Ale rozhodně stojí za přečtení.
Obdivuji Janu za její vesměs pozitivní přístup a za to, jak to všechno zvládala. Přeji jí, ať se jí daří tak, jak si přeje a ať má pořád úsměv na tváři.
Tohle je velmi zajímavá podívaná na život člověka, který projde závislostí na alkoholu, lécích i drogách. Má ale štěstí a tak se z toho dostane. Jen škoda, ze v knize není víc o tom, jak to funguje v léčebnách.
Kniha mi úplně nesedla - asi proto, že mi nepřinesla nic nového a neočekávaného. Že se hlavní postava dostala tam, kam se dostala, se dalo čekat. Ale zase bylo pěkně vidět, jak roste chuť po lehce vydělaných penězích.
Lukáš už ve 14 letech zorganizoval soutěž Prosaď svůj rap, včetně finále naživo. Ničeho se nebál a organizoval postupně další a další akce. Moc mu neříkala finanční gramotnost, takže jeho akce byly spíš prodělečné, to ho ale neodradilo a jel dál.
Autor bez příkras a na rovinu říká a píše to, co se dělo a jak žil. Je to upřímná autorova zpověď, na nic se nehrál a o to víc mě to bavilo. Pobavilo mě, že vzhledem ke svému stylu života šel na policejní školu.
Vulgarismy se nešetří, ale při čtení to nevadí - naopak to k tomu patří a dělá deník víc autentickým a opravdovějším. Oceňuji Lukášovu upřímnost a obdivuji Lukášův přístup k životu - nic řešil, z ničeho se nestresoval, prostě si užíval života. Je fakt, že s jiným přístupem by to nedával. Jak sám říká - baví ho věci přehlížet než řešit.
Mě osobně tenhle styl hudby moc neříká, ale bavilo mě o tom číst. Lukáš taky používá dost anglických slov pro vyjádření různých emocí, činností a stavů - no musela jsem si na to zvyknout a občas jsem chvíli váhala, jestli správně rozumím významu - ale prostě to k tomu taky patří. Poslední část deníku je věnována cestování - to jsem Lukášovi záviděla.
Když to shrnu - číst tuto knihu byl fain zážitek. Děkuji Lukášovi za zaslání recenzního výtisku.
Pokud si chcete přečíst něco jiného, pusťte se do této knihy - stojí za to.