hanka_reading komentáře u knih
Autorka v osmi rozhovorech vyzpovídá devět žen. Každá je úplně jiná a život jim přinesl rozdílné osudy. Jsou různého věku, zájmů i povolání. Jedno mají ale společné - jsou bezdětné.
Podtitul knihy je Příběhy žen, které se nestaly matkami. Představovala jsem si tedy, že hlavním tématem rozhovorů bude, zda bylo jejich rozhodnutí nemít dítě, zda za ně rozhodl osud nebo někdo jiný. Při čtení jsem tedy byla trochu rozčarovaná, protože téma “děti nebylo probíráno tak, jak jsem očekávala, spíš jen tak okrajově. Jednalo se tedy víceméně o jejich životní osudy, které byly i tak zajímavé. Každá ze zpovídaných žen to měla v životě těžké, ale dokázaly se s danou situací poprat - co jiného jim také zbývalo.
Nejvíc mě bavil rozhovor s devadesátipětiletou Marií, která opravdu neměla lehký život. Přesto se dokázala se vším vyrovnávat a smířit a i v tomto úctyhodném věku dokázala být nad věcí.
Za zmínku stojí také krásné ilustrace, které nevznikly jen tak. Ilustrátorka se účastnila jednoho setkání s každou respondentkou. Tím je trochu víc poznala a dokázala tak vytvořit ilustraci odrážející a charakterizující danou ženu.
Kniha mi sice přinesla trochu něco jiného, než jsem čekala, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Babičku jsem četla po mnoha letech díky tomu, že si o ní budeme povídat v čtenářském klubu. Trochu mi dělal problém použitý jazyk, ale to k tomu patří. Naopak je tam krásně popsaná pokora a úcta dětí k dospělým, obyčejný život, ale i to, jak si lidé dokáží vážit maličkostí.
Hezký příběh o vzájemné podpoře a porozumění, kde nechybí ani ty nepříjmené situace plné smutku a pomsty. Rozhodně stojí za přečtení.
Musím říct, že všechny tři podezrelé mě svým chováním iritovaly. Až ke konci mi bylo líto Laury, která nedokáže ovládat své emoce a často se tak dostane do nepříjemné situace. Kniha je čtivá, zajímavé propletená, nešetří vulgarismy , ale úplně top mezi thrillery za mě není.
“Usmívej se a mysli na veselé věci.”
Hodinář z Dachau je pěkný a dojemný příběh o tom, že i v těžkých časech mohou vznikat hezké vztahy. Objevují se tu i popisky života z tábora, ale né v takové míře jako v jiných knihách. Hodně se mi líbila myšlenka, že je důležité být veselý a mít dobrou náladu v každé situaci, protože tohle nám nikdo nevezme.
Tenhle skvělý psychologický thriller od české autorky si rozhodně nenechte ujít. Moc se mi líbilo přiřazení rolí rusalky, medúzy, nymfy a sudičky. Jejich vyprávění se střídá v krátkých úsecích, což je v tomto podání skvělé řešení, protože postupně do sebe příběh pěkně zapadá. Postavy jsou tak pěkně charakterizované, že není pochyb o jejich povahových vlastnostech. Zkrátka je to velmi čtivá kniha, kterou jen tak neodložíte, protože budete zvědaví, jak to celé dopadne.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ POVÍDEK: Kdysi v zimě
Povídková kniha vychází již třetím rok, ale pro mě to bylo poprvé. Povídky jsou pouze od českých autorů, což hodnotím velmi kladně - je to skvělá příležitost pro prezentaci své tvorby začínajících nebo méně známých autorů.
Povídky jsem četla po Vánocích, ale to vůbec nevadí, protože zima se prolíná každou z nich. Některé vás pobaví a rozesmějí, jiné dojmou a rozněžní a najde si nějaká na můj vkus až hodně morbidní. Ale právě ta rozmanitost dělá knihu zajímavou a ojedinělou. Nejvíc jsem se pobavila u povídky Ten Pravý. Za mě rozhodně doporučuji, protože je to kniha, ve které si každý najde to svoje.
Další rodinná sága, která popisuje těžké časy Fabiánových v poválečném období. Dobré časy se střídají s těmi horšími. Všichni se musí přizpůsobit době, ale každý to řeší po svém. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě knížka bavila. Odhodlání všech postav vypořádat se s režimem a víra v lepší časy byly pro všechny hnacím motorem.
Ač je kniha obsáhlejší, tak jsem ji přečetla celkem rychle. Kniha ve mě vyvolala dojem, že se v životě dějí spíš ty nepěkný chvilky - všem se stalo něco, za co se styděli a nechtěli přiznat - výjimkou byl snad jen pěkný vztah rodičů. Celkově to nebylo špatné, ale ani extra úchvatné.
Skvělá oddechovka o silném přátelství dvou seniorek, která pobaví, ale i dojme.
Četla jsem už hodně knih o koncentračních táborech, ale tahle byla první, která se týkala přímo sonderkommanda. Je to velmi silná kniha, je to neuvěřitelné, místy nechutné, ale je dobře, že tato kniha byla napsána. Těžko se chápe, že se něco takového dělo.
Povídkové knihy moc nevyhledávám, ale tuhle jsem si přečíst chtěla, protože tvorbu V. Hanišové mám ráda. V povídkách se objevují otázky života a smrti, které se nečtou zrovna hezky. Zároveň si ale říkáte, proč se tohle někomu děje. Většina povídek se mi líbila, cítila jsem v nich bezmoc a zároveň jsem si říkala, že to takhle přeci dopadnout nemůže. Je to přesně tak, jak se píše na přebalu: “Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze.”
Tohle byl pro mě zbytečně složitý případ, do kterého bylo zamotáno hrozně moc lidí. Ze začátku mi vadilo použití takového množství zkratek. Poe a Tilly mě ale oba bavili, jak dokázali spolupracovat a jak se doplňovali i přesto, jaký jsou protiklady. Celkově vidím tuto knihu spíš jako lepší průměr.
Netopýr je moje první setkání s tvorbou J. Nesbø. Vzhledem k tomu, jak téměř všichni autorovy knihy vychvalují, tak mě to naopak jako nějaká úplně super knížka nepřišlo. Harry mě nejvíc zklamal tím, že začal pít, i přesto, že teprve pak ho začaly napadat ty správné úvahy. Další případ Harryho si určitě dám až za nějakou dobu.
Marie je chytrá a vzdělaná žena, která je chvíli šťastná a chvíli si připadá hrozně opuštěná. Přesto ale všechno zvládá a někteří jí to dokonce závidí. Marie mě bavila, protože nepropadla pesimistickým myšlenkách a snažila se dál žít a užívat si život. Hlavně ale stále myslela na rodinu a přátele. Kniha je pěkně napsána, dobře se čte, přesto mi v ní ale chybělo trochu víc akce.
“Otec vždycky říkával, že člověka dělají ta malá rozhodnutí, která činí, když se nikdo jiný nedívá.”
Prokletý rok mě bavil. S touhle knihou zažijete napětí, závist, nevraživost, ale i přátelství, lásku a porozumění. Čte se velmi dobře a děj rychle utíká.
“Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama.”
Důchodkyně, starší pár, dvě lesbičky, úspěšná bankéřka, herec a makléřka se při prohlídce bytu stanou rukojmími, aniž by to lupič původně plánoval. Stráví tak spolu jeden den a sdělí si informace, které si sotva přiznají samo sobě.Případ vyšetřují policisté, otec a syn, a né úplně se jim to daří.
Příběh vypadal ze začátku velmi slibně - byl plný vtipů a zábavných okamžiků. Postupně se mi ale zdálo, že humor trochu upadal. Pokud ale hledáte nenáročné čtení, u kterého se pobavíte, jsou Úzkosti a jejich lidé dobrou volbou.
Na newyorském předměstí se stanou dvě události - ztratí se Amanda, jejíž tělo je po několika dnech objeveno a někdo se vkrádá do baráků, ale nikdy nic neukradne. Tyto dvě zdánlivě rozdílné události ovšem tak oddělené nejsou. Rozjíždí se vyšetřování, které je plné nečekaných zvratů a během kterých jsou podezřelí téměř všichni sousedi. Když už jste přesvědčeni, že určitě víte, kdo je vrah, tak otočíte stránku a všechno je jinak. A nestane se tak jen jednou!
Za mě určitě nejlepší autorčina kniha! Četla se skvěle a byla napínavá až samého konce!
“V životě jsou situace, kdy jsou slova naprosto nedostačujícím nástrojem, který věci jenom zhoršuje.”
Krásný příběh o uvědomění si sama sebe jsem přečetla jedním dechem! Prožívala jsem s Liv její radosti i starosti, někdy mi ji bylo líto, ale zároveň jsem jí fandila. Kdo ještě nečetl, ať neváhá!
Mám za sebou první příběh soukromého detektiva Cormorana Strika, ve kterém vyšetřuje smrt známe modelky Luly. Z mého pohledu se děj vlekl hrozně pomalu, jen samé vyšetřování a nikde ani náznak, že už je někomu na stopě, žádná akce během vyšetřování, žádný adrenalin a napětí. Až posledních cca 100 stran mě opravdu chytlo, když už se příběh pomalu uzavíral a Cormoran odkrýval karty.