DádazPrahy komentáře u knih

V knížce najdeme 54 rozverných básniček Jiřího Žáčka, doprovázených veselými, černobílými ilustracemi Adolfa Borna - roztomila knížka, která přinese dobrou náladu. Doporučuji.
Dovolte mi zde ocitovat dvě básničky:
" Když prší
Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavří víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá."

"Eskymácká abeceda
Eskymácké děti
mají školu z ledu,
učí se tam
eskymáckou abecedu.
Eskymácká abeceda,
to je krásná věda:
sáňkování,
koulování
a lov na medvěda."

3 19.03.2020

Knížka, která se mi zdá trochu zbytečná - řekla bych, že škoda papíru.
Jedná se totiž o překlad anglické verze knížky "Merry Christmas" - obrázky a citáty nejsou tedy původně míněny pro českého čtenáře a nemá to vůbec nic společného s poetikou českých vánoc - spousta Santa Clausů, vánoční motivy z Disney filmů, bezduché citáty a popisky k fotografiím, jako např: "Nikdo nemůže zakázat vánoce", "Mám pro tebe vánoční dárek", "Vánoce si musíme plně vychutnat","Santa Claus přichází v noci, přichází v tichu půlnočním", "Padá sníh, padá sníh, padá sníh a všude je zmatek", "Vzbuď se, Santa Claus je tady!", "Vánoce už jsou ve vzduchu", "Santa Claus přichází, když sněží.... roznáší dárky sem a tam."
Knížka je rozdělena do pěti tématických částí:
první část "Vzpomínky na Vánoce" je asi tou nejzdařilejší kapitolou - zde jsou příklady starých vánočních reklam a pohlednic.
Druhá část "Ozdoby a dekorace" - foto nevkusných vánočních ozdob v podobě Santů Clausů a supermoderních "stromečků" - např. z hrachu a fazolí nebo z červených vánočních balíčků se zelenou mašlí.
Třetí část "Vánoční cukroví" - foto vánočních perníčků - ani zde nesmí na perníku chybět Santa Claus, a k tomu nicneříkající texty, jako např: "ta sladší strana Vánoc" či "Vánoce si musíme plně vychutnat."
Čtvrtá část "Vánoce ve filmu" - zde nečekejte nic více než foto vánočních scén z amerických filmů.
Pátá část" Vánoce se čtyřmi tlapkami" je už naprosto nejhorší - připravte se na foto pejsků a kočiček, vyparáděných s čepičkou Santa Clause.
Co říci závěrem - opravdu nevím, co vedlo nakladatelství k vydání této knihy. Myslím, že jenom přebrat a přeložit do češtiny to, co vyšlo v zahraničí, nemusí být vždy dobrý nápad. Před touto knížkou varuji!

16.03.2020

Vyprávění v knize se odehrává ve dvou rovinách - přítomnost, kde se setkáváme s hlavní hrdinkou Doris, s ženou na sklonku života, která tráví své osamělé dny v bytě ve Stockholmu s občasnými návštěvami pečovatelek, po úraze potom v nemocnici, kam za ní přijíždí její nejmilovanější příbuzná, praneteř Jenny.
Druhá dějová rovina ožívá zápisky Doris v jejím červeném adresáři. Tento adresář Doris dostala dávno v dětství od svého otce k desátým narozeninám - byl to pro ni ten nejkrásnější dárek. Celý život si do něj zapisovala vzpomínky na lidi, kteří během let významným způsobem ovlivnili její život. Setkáváme se s jejími rodiči a sestrou, dvěma osudovými muži jejího života - Gostou a Allanem, přítelkyní Eleonorou, dále s lidmi, kteří se nečekaně objevili v různých nelehkých chvílích v životě Doris a podali jí pomocnou ruku - s Elaine, s Carlem a s Paulem, či naopak s Mikem, který jí velmi ublížil, a některými dalšími, kteří v různých okamžicích vstoupili Doris do života. Zápisky v adresáři
s námi cestují zpět v čase, prožíváme šťastné i méně šťastné dny s Doris v rodném Švédsku, v Paříži, New Yorku i na anglickém venkově.
Červený adresář, který je "jako mapa jejího života", věnuje Doris své milované praneteři Jenny: "Daruji Ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám."
Knížka se mi velmi líbila, právě svou netradiční formou vyprávění - děj v přítomnosti, prokládaný četnými "flashbacky" do minulosti.
Překlad do češtiny je velmi zdařilý. Knížku doporučuji.
Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
"Nikdy nevíme, co máme, dokud o to nepřijdeme. Potom nám to chybí."
"Na každého čekají v životě rány, které člověka mění. Někdy si toho všimneme, jindy se to děje bez našeho vědomí. Ale bolest, ta vždycky zůstává nahromaděná hluboko v srdci, jako zaťaté pěsti připravené probít se ven. V slzách a zlosti. Nebo, v horším případě, v citovém chladu a odcizení."
"Podobně jako ztracené lásky získá všechno, co existuje jenom v našich vzpomínkách a snech, nakonec tu nejfantastičtější podobu."

4 14.03.2020

Dojemné vyprávění o tom, že štěstí někdy můžeme najít tam, kde bychom to asi nečekali, a že někdy nejlépe porozumíme sami sobě, když opustíme bezpečí domova.
Dovolte mi zde ocitovat dvě myšlenky, které mne v knížce zaujaly:
"Dokud člověk žije a jeho dny nejsou sečteny, není žádný den obyčejný."
"I když všechno skončí, vždycky něco zbývá."

6 20.02.2020

Kniha německé psycholožky určitě pomůže k pochopení způsobu jednání introvertů a extrovertů, a hlavně, že není "lepší" být extrovertem či introvertem, ale že oba typy osobnosti mají své přednosti. Nabízí užitečné rady, jak tyto dva protikladné typy mohou spolu nejlépe v různých situacích vycházet.
Rozsahem má kniha přes 200 stran, což může někoho odradit. Udělala jsem si z ní výpisky (asi 9 stran) - ráda zašlu, pokud by měl někdo zájem.

3 13.02.2020

Půvabná vánoční klasika, kterou známe v různých upravených verzích (muzikál, zjednodušená četba v angličtině atd.), je hezké si ji přečíst celou v nezkrácené podobě, jak ji nabízí tato kniha.
I když je to příběh z poloviny 19. století, myslím si, že dodnes neztratil nic ze svého kouzla ani poselství.
Velmi oceňuji podařený český překlad (myslím, že i přejmenování hlavního hrdiny ze \"Scrooge\" na \"Vydřigroš\" tu má své opodstatnění) a moc se mi líbí také krásné ilustrace, kterými příběh opatřil italský ilustrátor Roberto Innocenti.

9 03.02.2020

Velmi hezké čtení pro vánoční čas, krásný návrat do idylických starých časů, i díky výtvarné stránce - koláže z historických pohlednic.
Najdeme tu celkem 17 pohádkových příběhů z různých zdrojů. Nejvíce mne zaujaly pohádky H. Ch. Andersena "Děvčátko se sirkami" a "Smrček", i přepis povídky J. Arbesa "Štědrý den bratrů Mánesových".
Bohužel tuto krásnou knížku nezdobí ojedinělé tiskařské nedokonalosti (např. zkomolený název pohádky "Jak vznikly kukačky" i stylistické chyby (např. chybějící čárka ve vedlejší větě), což dělá dojem, jako kdyby byla psána i vytištěna narychlo (proto nehodnotím plným počtem hvězdiček).
Knížku doporučuji, příběhy s vánoční tématikou jsou moc pěkné.

15.01.2020

Velmi zajímavá knížka, přehledně zpracovaná. Začíná podrobným životopisem malíře, hlavní část knihy tvoří dvojstrany - text o životě malíře vlevo, vpravo obraz. K jednotlivým obrazům jsou uvedeny podrobné údaje (název, místo a rok vytvoření, malířská technika, rozměry, galerie, kde je obraz vystaven). Ke každému obrazu jsou i tři výseče s pozoruhodnými detaily obrazu. V této knížce věnované Van Goghovi je představeno celkem 120 malířových obrazů, tedy velmi reprezentativní vzorek jeho díla. Knížka mne velmi zaujala a doporučuji ji každému, kdo by se chtěl s dílem malíře poutavou a přehlednou formou seznámit. Je chválihodné, že nakladatelství vydalo v této edici i knihy věnované dalším malířům (Cézanne, Manet, Renoir, Kahlo, Schiele, Chagall, Munch, Arcimboldo, Bosch, Brueghel, Durer). Velice doporučuji.

1 15.01.2020

Několik zamyšlení Josefa Čapka nad "nejskromnějším", tj. lidovým uměním, které je vytvořeno srdcem a neklade si velké cíle, přesto však dokáže potěšit. Čapkovy názory jsou bezesporu zajímavé, ale třeba říci, že pro dnešního čtenáře je kniha poněkud obtížně přístupná, např. kvůli složitým souvětím nebo zastaralým výrazům, a také kvůli dobovým reáliím, které dnes už neznáme.
Nejvíce mne zaujalo, jak autor popisuje úlohu fotografa: " Úlohou fotografovou pak jest, aby skutečnost nepodal menší, slabší a malichernější, aby ji nepředvedl nicotně, znehodnotivě, aby byl s to zachytiti její pravou mocnost a osudnost." Myslím si, že to platí i dnes.

1 30.12.2019

Velmi poučná kniha, která umožní mnohé v životě pochopit.
Doporučila bych ji jako povinnou četbu pro všechny otce, aby si uvědomili, jakou obrovskou moc mají ve svých rukou - svým přístupem a chováním ke své dceři budˇmohou dát dceři do života největší dar nebo naopak jí život i dost zkomplikovat.
Také doporučuji tuto knihu všem dcerám, zejména těm, kteří neměly/nemají to štěstí prožít se svým otcem hluboký a láskyplný vztah.
Z knížky jsem si udělala stručné výpisky - pokud by to někoho zajímalo, ráda pošlu e-mailem.
Jako jedinou zápornou stránku této knihy vidím nepříliš povedený překlad z angličtiny ( vydání u nakl. Návrat domů, rok 1998), např. věta " (Otec) může chtít, aby ho dcera viděla jako většího než život" - obrat "larger than life" obrazně znamená v angličtině "velký, nesmírný, obrovský", aj.

1 18.12.2019

Autorka nás zavádí do drsného světa argentinských slumů, dějiště nejrůznějších zločinů. Kniha na mne působila depresivně - číst o vraždách, drogově závislých, záhadných zmizeních, upalování žen atd. není moc povzbudivé. Knížku nedoporučuji - asi nejsem ta pravá čtenářka pro tuto knihu, ale uznávám, že se to někomu líbit může. Kladně hodnotím schopnost autorky poutavě rozvinout děj a napsat svižné povídky.

2 12.12.2019

Půvabné střípky vzpomínek z autorova dětství prožitého v šedesátých letech na malém městečku Petit-Goave na Haiti. Nejbližším člověkem je chlapci jeho laskavá a životem zkušená babička Da, která všechny trable řeší šálkem horké kávy. Chlapcův svět tvoří i jeho vrstevníci - spolužáci Frantz a Rico, krásná Vava ve žlutých šatech - autorova první láska, nejlepší kamarádka Sylphise, kamarád Auguste, spolužáci Frantz a Rico, i věrný společník pes Markýz. Ve vzpomínkách ožívají i další příbuzní - dědeček, pět tetiček, sousedé a další svérázní obyvatelé městečka - doktor Cayetmitte, bratr Jerome, Silák Simon, notář Loné, hokynář Mozart a jeho žena Thérése a další lidičky.
Kniha vlastně nemá žádný děj, jednotlivé krátké epizody skládají dohromady mozaiku každodenního života desetiletého chlapce. Při čtení této pěkné knížky si možná zavzpomínáme i na vlastní dětství, které už je dávno pryč a zbyly na něj jen útržky vzpomínek.

1 24.11.2019

Ač na to knížka třeba na první pohled nevypadá, skrývá se v ní spousta krásy a životní moudrosti. Autor knihy - otec se dívá se svým dospívajícím synem v noci na hvězdy, tak, jak se i on kdysi díval se svým otcem. V této tajemné noci, kdy padají hvězdy, se mu v hlavě honí spousta myšlenek a pocitů, které vedou k hlubšímu zamyšlení nad životem, jeho smyslem i zejména pomíjivostí.
Dovolte mi zde ocitovat:
"Vždycky mě zaskočí čas. Spíše než čas, jeho pomíjivost. Jako jedna z těch hvězd, která každou chvilku prosviští nebesy a navždy zmizí, také můj život se vzdaluje závratnou rychlostí od vzpomínek, jež na něj uchovávám. Na vlastní život i na život ostatních."
"Dlouhá léta jsem se domníval, že strach zestárnout postihuje jen ty, kdo byli v pořadníku čase přede mnou. Například mé rodiče a před nimi babičku s dědou. Když ale i oni odešli, když se proměnili ve hvězdy, které za noci svítí na obloze, stále slaběji, začal jsem pociťovat onu nevolnost, kterou vyvolává vědomí, že se člověk už ocitl první na řadě."
"Život ale nelze vrátit. Stejně jako mládí nebo vítr, i život odvane a nikdy se nevrátí, i kdybychom to sebevíc odmítali přijmout, což se mnohým stává. Život je ledovec, který nám zazáří před očima a vzápětí zmizí jako kterákoli z těch hvězd, jež křižují nebesa a na své cestě je osvítí, aby následně zanikly. A tak minutu za minutou, den za dnem, až se nakonec cyklus uzavře. A stejně každá minuta a každý rok života všech lidí. Proč si tedy přát, aby se minuty a léta navrátily, když víme, že to nikdy neudělají? K čemu je člověku stýskání?"
"Půlku života strávíme marněním času a tu druhou tím, že ho chceme dohnat..."
"jak prázdné jsou iluze, za nimiž se ženeme od chvíle, kdy přijdeme na svět"
"co bych dal dnes za to, aby se čas zastavil..."
"Slunci je dáno zajít - a zas vstát,
nám ale krátký den když pohasne,
jen noc už zbývá, věčný sen...."
"lidské pokolení nezná jiné hranice než uplývající roky, roky, které jsou stejné pro všechny, s výjimkou těch, kdo už odešli, roky, po nichž se mi pomalu začíná stýskat, když sleduji, jak se vzdalují z mého života"
"všechna období mají svůj konec a nejlepší je nechat, aby se rozplynula, a uměle je v čase neprodlužovat, jak jsem viděl u mnoha .... lidí, neznalých toho, že přirozeností času je právě jeho pomíjivost"
"všechno... se jednou vytratí,... hvězdy nejsou věčné a totéž se děje i s lidmi, stejně jako s jejich výtvory.."
"A kdyby čas neuplynul?"
"Čas je to jediné, co se nerozplyne... čas je jediné, co přetrvává, a co nás přečká, až tu už nebudeme. Ani naše děti, ani naše sny, ani naše skutečné či pomyslné výtvory, nic nepřežije smrt, pouze čas, jenž se smrtí živí. Jako listí, také generace lidí budou dál míjet jedna za druhou.... dokud se jejich krátké světlo života nerozptýlí ve věčné noci, která nikdy neskončí. A pak zůstane jen ticho."
"Vím, že čas je to jediné, co se nikdy nezastaví."
"Není čas Bůh?"

3 24.10.2019

Milá knížečka, která určitě přinese dobrou náladu.
Zajímavé vzpomínání paní pernikářky na její dětství a prožitý život, vyprávění o tom, jak se její záliba v pečení perníčků postupně stala až jejím posláním.
Můžeme jen obdivovat její pracovivost, skromnost a pokoru - v dnešní době tak vzácné koření.
Moc se mi líbí závěrečná kapitola knížky, "Psaníčko z lásky - Můj milý perníčku" - vyznání a poděkování paní perníkářky perníku.
Oceňuji také, že se paní perníkářka podělila o recept na svoje vyzkoušené perníkové těsto i na to, jak vyrobit perníkovou chaloupku, navíc přidala i pár dobrých rad pro pečení.
V knížce najdeme i děkovné dopisy osobností, kterým udělaly perníčky od paní Jindry Dvořákové radost.
Bohužel paní Dvořáková (spolužačka autorky knížky paní Kubátové) tento svět v roce 2014 ve věku 91 let opustila - tato knížka je na ni milou vzpomínkou.
Velmi se mi líbí i grafická úprava knížky - příhodný malý formát, barevné fotografie perníčků, oranžové okraje stránek jako by připomínaly med, který by ve správném perníkovém těstě neměl chybět.

2 04.10.2019

Docela zvláštní povídky, určitě stojí za přečtení. Povídky jsou "hořce humorné", vedou k zamyšlení, např. žijeme tak, jak bychom sami chtěli nebo se přetvařujeme a děláme něco jen kvůli druhým?
Nejvíce mne asi zaujala povídka "Večírek na rozloučenou".
(Manželé uspořádají rozlučkový večírek, protože se budou stěhovat. Hostitelka pozve spoustu významných hostů a dá si velmi záležet, aby bylo všechno perfektní. Během večírku se ve společnosti ostatních necítí dobře - místo pohody tu vládne přetvářka, faleš a chlubení. Teprve když většina hostů odejde a zůstane jen pár dobrých známých, se hostitelka cítí uvolněná a začne si večírek doopravdy užívat.)

1 04.10.2019

Pokud Vás snad čeká ne zrovna příjemné lékařské vyšetření nebo zákrok, či dokonce musíte do nemocnice - vezměte si s sebou kromě kartičky zdravotní pojišťovny i tuhle útlou knížku. Autorka dovede pohlédnout na zdravotní trable i na naše zdravotnictví s humorem, který, jak známo, pomáhá léčit.

3 17.09.2019

Knížka mne zaujala na první pohled svou grafickou podobou - zvláště "růžovo-červeno-bílé" ilustrace německé výtvarnice Kat Menschik, proto jsem po knížce "sáhla" - a nelitovala. Povídka s jednoduchým dějem si ponechává své tajemství - co si to vlastně ta dívka přála ke svým dvacátým narozeninám?
Zaujaly mne zajímavé myšlenky ke konci příběhu:
"Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje co chce a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl. A to je všechno."
"Ať jdeš kam chceš, stejně vždycky budeš jen sám sebou."

3 04.09.2019

Moje první setkání s komisařem Maigretem, nemohu tedy porovnávat s jinými jeho případy. Knížku jsem získala náhodou a brala jí jako pohodové čtení na cestě do práce. Docela mne zaujala, hlavně Maigretova důslednost a pečlivost.

1 04.09.2019

Zvláštní knížka, neobvyklá i tím, že se skládá ze dvou částí, napsaných dvěma autory ve dvou různých stoletích. Určitě je to knížka pro dospělé spíše než pro děti. V první povídce "Kocourek Sklíček" se dozvídáme původ a význam rčení "dal se chytit na kočičí sádlo".
Druhá část, příběh "lásky" sovy Pálenky a výra Uhlíka, snad vede i k zamyšlení nad tím, co je ve vztazích důležité. Dovolte mi ocitovat:
"Čím jsou všechny naše jistoty, jde-li o mužskou lásku? Čím všechny jejich sliby věrnosti? Nemají opory, jen ve vzduchu se drží - podobny mlze, která spadne, sotva vyjde slunce."
""Pomyslete na budoucnost! Léta utíkají - abyste jednou nelitovala! Není dobře člověku samotnému!"
"... v každé ženě vězí konec konců něco dobrého, a kdo ji nemá, o mnoho přijde!"
"Lepší nějaká žena nežli žádná žena!"

2 04.09.2019

Kniha nemusí mít strhujicí děj, na to, aby zaujala. Naopak, zde se "skoro nic neděje" jde především o vyjádření pocitů, náladu okamžiku a přesto jsem se od této knížky nemohla odtrhnout.
Skvěle hodnotím také překlad a především krásnou obálku, kvůli které jsem si vlastně knížku koupila.

6 23.06.2019