DádazPrahy komentáře u knih

Kniha nemusí mít strhujicí děj, na to, aby zaujala. Naopak, zde se "skoro nic neděje" jde především o vyjádření pocitů, náladu okamžiku a přesto jsem se od této knížky nemohla odtrhnout.
Skvěle hodnotím také překlad a především krásnou obálku, kvůli které jsem si vlastně knížku koupila.

6 23.06.2019

Malebná knížka kapesního formátu s hezkými ilustracemi. Do běžného života na japonském venkově zasahují démoni, prokletí a různě nevysvětlitelné jevy.
Místy snad i trochu nesrozumitelné čtení, ale jako seznámení s japonskou literaturou určitě zajímavé.
Nejvíce se mi líbila "Disputace o bídě a bohatství", která knížku uzavírá. Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek:
"Nuže - bohatnout a nezpychnout, to je cesta velkého mudrce."
" Bez stálého živobytí není ani srdce stálé.
Sedlák ze všech sil pěstuje obilí, řemeslník mu pilně pomáhá, obchodník mezi nimi co nejlépe prostředkuje. Tak každý koná svou práci, obohacuje svůj dům, ctí předky a myslí na potomstvo. Co jiného by měl dělat?"

4 08.06.2019

Stojí za přečtení, ale zase tolik mně knížka bohužel neoslovila. Hodnotím průměrně.

1 08.06.2019

Zajímavé rozhovory, nahlédnutí do duše 33 osobností české kultury. Všechny rozhovory jsem se zájmem přečetla. Nejvíce mně zaujal netradiční rozhovor s Jiřinou Jiráskovou, kde místo otázek jsou použita známá přísloví, ke kterým se herečka vyjadřuje. Úžasná je její odpověď na otázku: "Říkáte si, že čas jsou peníze?", kterou mi zde dovolte ocitovat: "Neříkám. A myslím, že to není pravda. Čas je vzácný dar k prožití okamžiků, o kterých řekl básník: Posečkej, jsi tak krásný."
Knížka určitě stojí za přečtení, ale je velmi smutné, že když dnes, v roce 2019 touto knížku listuji, tak si uvědomuji, že polovina z těchto osobností už není mezi námi.

1 30.05.2019

Přehledné, čtivé, výstižné.
O každém z dvanácti zvířecích znamení se dozvídáme, jaké jsou silné a slabé stránky, sny a vize, vhodná kariéra, vztahy a bohatství. Zajímavá knížka pro všechny, kdo se chtějí dozvědět o vlastnostech zvířecích znamení čínského horoskopu. Doporučuji.

1 26.05.2019

Roztomilá knížka o lumpárnách a dobrodružstvích malého vodníčka.
Jaký je vlastně Venca, syn Vodomila Vodičky, vodníka z potoku Požíračka?
Odpověď najdeme hned v úvodu vyprávění:
"Kluk nebyl větší nežli brouk potápník, měl růžové tvářičky, usměvavou papulu, bystrá očka. Na zelenavém tělíčku se mu třpytilo pár stříbrných šupinek, na kulaté hlavičce trčely tři zelené vlásky. Venca byl divous. Nic před ním neobstálo, všude vlezl, všemu se podíval na kobylku, s každým se znal a kdekoho poškádlil. Ve vodě plaval jako štika, po rákosí a po stromech lezl líp než ptáček brhlík, po louce hopsal jako kobylka, v běhu zahanbil každou myš. Takový chlapík byl vodník Venca."
Venca se ve starém dřeváku vydává na"pirátskou výpravu", při které zažije mnoho napínavých i nebezpečných situací, ze všech však úspěšně vyvázne a domů se vrací právě ve chvíli, kdy se k jeho svátku pořádá velká oslava, které se k jeho překvapení účastní i jeho dávný "rival" - starý rak Cvakal, který štˇastnému Vencovi k jeho údivu podal klepeto na usmířenou.
Myslím, že tato knížka, vydaná před více než sedmdesáti lety a doprovázená autorovými černobílými ilustracemi, neztratila nic ze svého půvabu a snad by se líbila i dnešním dětem.

1 26.05.2019

Ladovy obrázky známe všichni, ale jeho humor není příliš známý - což je docela škoda. Tato knížečka, věnovaná "rodákům a občanům města Hrusic", dokazuje, že Ladovi smysl pro humor, žerty a nadsázku nechyběl. Pan Lada byl určitě veselým společníkem. Humorné, nenáročné čtení, doprovázené černobílými ilustracemi autora, dokáže rozptýlit a potěšit.

1 25.05.2019

Čtivé vyprávění staršího bratra budoucího prezidenta Edvarda Beneše.
Dozvídáme se o historku o seznámení rodičů (jakou roli zde hrála náhoda, že Matěj Beneš byl ve správný čas na správném místě!), a poté plynulé vyprávění o životě rodiny i jejích jednotlivých členů. Z autorových slov je cítit velkou lásku a obdiv k mamince "Naně", která jako matka deseti dětí v nelehké době žila pro rodinu.
Dnes už si těžko dokážeme představit skromné podmínky a tvrdý život na venkově na přelomu 19. a 20. století. Život nebyl lehký, ale lidé si uměli vystačit i s málem, cítili příslušnost ke svému rodu i místu, kde žili, a vděčnost za všechno, co jim život dopřál.

3 19.05.2019

Vedle známých cestopisů z ciziny je knížka Čapkových postřehů Obrázky z domova méně známá, avšak určitě stojí za přečtení. Má čtyři části - Obrázky z Čech, Putování po Praze, Obrázky ze Slovenska a Pozdravy. Kromě líčení dojmů z návštěvy jednotlivých míst zde najdeme i vážnější téma - zamyšlení na příčinami a možným řešením bídy.
Osobně se mi nejvíce líbila kapitola "Velikonoce na horách", kde autor projevuje svůj typický smysl pro humor, jak je známe z ostatních cestopisů. Mnohé z Čapkových postřehů se zdají platné i dnes, po více než osmdesáti letech.
Dovolte mi zde ocitovat menší úryvky.
"Hory o velikonocích slouží hlavně lyžařství, turistice nebo pouhému dívání. Co mne se týče, myslím, že nejlíp pochodí ten, kdo se dívá, ale nechci nikomu brát jeho radost.
Lyžařský sport o velikonocích pozůstává ponejvíce v hledání sněhu. Kde se mezi klečí nebo v lese objeví čtverečný metr sněhu, vyskytuje se tam jistě i lyžař, který se aspoň střední částí svých lyží /celé se tam nevejdou/ projíždí po tomto zasněženém terénu. ........ Turistika na horách záleží hlavně na zjišťování, ve které boudě jsme ještě nebyli. Protože jich je hodně, dá turistika dost práce..........Konečně pouhé a prosté dívání je nevyčerpatelné a krásné jako celkem všude."

3 19.05.2019

Životní úklid - něco na tom asi bude, pár užitečných rad v knížce najdeme. Rozsah knížky - 144 stran - však považuji za zcela neodpovídající pojednávanému tématu. Jsou zde zcela zbytečné, rozvleklé pasáže (např. o autorčiných sousedech, příbuzných, psovi, dovolené atd.) které jen odvádějí pozornost od tématu. Některé rady nepovažuji za přínosné nebo k věci, např: "také si budete muset vyčlenit čas na návštěvy optika, zubaře a pravidelné kontroly u praktického lékaře. Ani tomu se nevyhnete."
Snad autorku omlouvá, že je jí, jak sama uvádí "něco mezi osmdesáti a stovkou" a má snad nárok na to psát poněkud rozvláčným stylem.
Lepší než autorčin styl psaní se mi líbí její vtipné ilustrace, které knížku vhodně doprovázejí.

Z knížky jsem si pořídila výpisky, které vyšly na dvě stránky A4, pokud by snad měl někdo zájem, ráda pošlu jako přílohu e-mailu.

4 01.05.2019

Stojí za přečtení, díky této otevřené zpovědi se dozvídáme, jak se cítí člověk v takovéto životní situaci.

01.05.2019

Graficky zdařilá knížka příhodně doprovázená černobílými ilustracemi Josefa Čapka obsahuje celkem 39 básní v próze. Dílo bylo napsané téměř před sto lety a z mého pohledu je to pro dnešního čtenáře dost těžká četba, zejména po jazykové stránce (např. výrazy jako "okeán", "mřežována" - dnes bychom asi řekli "mřížovaná" nebo obrat "zetherněl bolestí"), přesto však stojí za přečtení, některé jsou laděny spíše pesimisticky "vlny smrti neopadnou.... utoneme všichni" ("Věčná duha"), jiné opěvují prosté krásy a jsou plné naděje ("Pohádka")
Pro lepší představu mi dovolte ocitovat ze dvou kapitol, které se mne oslovily asi nejvíce:
"Majáky"
"Buďte pozdraveny, královny moří s živými korunami, v nichž drahé kamení se vlní a krouží!
Bílí andělé ochránci, rozstavení po věky na březích a po skalách a na pahorcích, bez křídel, protože se odtud již nehnete, přikováni oddaností!
Zkamenělí pastýři stád rozuteklých do všech končin, trpělivě čekající na jich shromáždění, svítíce jim na cestu domů!"
"Slunce"
"Velebně plyne ohnivý pták nad krajinou, ..... modrá jest krajina pod ním, temně modrá.... Viz to člověče a vyjdi z osamělého domu, i když jest ti tam snad milo tuto chvíli. Vyjdi a přijmi požehnání slunce, které plyne nad krajem jako plamenný pták. Ale neklamej se, není to pták, je to veliký anděl..... vyjdi a rozepni ruce do vedra..."

2 14.04.2019

Celkem čtivá knížka s typickým humorem, i když se mi některé jiné knížky od tohoto autora líbily víc. Ale série "ujetých" dobrodružství hlavního hrdiny a jeho zajíce mi nedovolily se od knížky odtrhnout. Jen se mi nelíbila kapitola "Krkavec" - myslím, že takový krutý osud si ten havran nezasloužil, i když si nestydatě dopřával potravu z cizího batohu.

1 10.04.2019

Ačkoliv mám velmi ráda všechno irské a na čtení této knížky jsem se těšila, bohužel mně knížka zklamala. Ani název (podle poslední povídky) a grafické zpracování obálky čtenáře (tedy alespoň mne) moc neláká. Nejvíce mne zaujala povídka o Knize sv. Molinga (díky této povídce jsem se dozvěděla, odkud se vzaly mezery mezi slovy v psaném textu:-)

02.04.2019

Zajímavé rozhovory, inspirativní citáty, krásné ilustrace Adolfa Borna.
"Stáří je ztráta zvědavosti na život."

11.03.2019

Moc hezká knížka po výtvarné stránce, nádherné ilustrace.
Co se týká výběru pohádek a povídek, kniha mě připadá spíše "zimní" (např. tři různé povídky se stejným názvem "Vánice od tří ruských autorů). než "vánoční". Nejvíce se mi líbily povídky "Dary Tří králů" od O. Henry, a "Svatá noc" od Adalberta Stiftera, právě proto, že jsou s vánoční tématikou.
Na téma vánoční se mi moc líbila knížka "Vánoční cesty domů"(viz můj komentář k této knize), která je ale na rozdíl od krásné "Vánoční knihy" bohužel bez ilustrací a grafickým provedením moc čtenáře neláká.

1 04.03.2019

Knížka se dobře četla, celkem se mi to líbilo. Dojem z celé knížky ovšem zkazil poslední odstavec - to mi nepřišlo vůbec vtipné a myslím, že takový konec si nezasloužili ani němečtí turisté, ani tato knížka.
Pokud snad mohu porovnat s jinými knížkami autora, je to tak "uprostřed" - zaujalo mne to víc než "Krátká pamět pana rady", ale "Stará dáma vaří jed" se mi líbí nejvíc.

1 18.02.2019

Zajímavá a čtivá knížka, vyprávění rodilé Tibeťanky, která se usadila v Anglii.
I když byla knížka napsaná skoro před sto lety, popis života a zvyklostí Tibetu a porovnání západního a tibetského způsobu života dodnes nabízí velmi zajímavé čtení. V přehledných tématicky řazených kapitolách (např. pokrmy, domy, odívání, slavnosti apod). nám autorka představuje Tibet, jak jej neznáme. "Takový je ten náš Tibet", praví autorka, a z jejího vyprávění cítíme hrdost a lásku k její rodné zemi.
Knížka rozhodně nenudí, má přiměřený rozsah a určitě čtenáře obohatí.
Dovolte mi ocitovat krátký úryvek:
"Na vaši hmotnou kulturu hledím takto: věci samotné jsou velmi žádoucí a ducha, který je vytvořil, nelze dost vynachválit, ale lidé by je neměli zneužívat ani se za nimi honit. Čím více jsou předměty žádoucí, tím ctnostnější je, zřekneme-li se jich."
Jedno tibetské přísloví:
" Pes nemá rád, když se mu ukazuje hůl, a člověk zas, když se mu ukazuje pravda."
Na závěr nabízí autorka šest tibetských pohádek - pro zajímavost, všechny končí slovy "a na vrcholek hory zazářilo slunce štěstí a řeka odnesla žebráckou hůl", což zhruba odpovídá našemu "a žili šťastně až navěky".
Oceňuji také praktický malý formát a hezké černobílé ilustrace, které vyprávění vhodně doprovázejí. Knížku jsem objevila náhodou v knihovně, ale jsem moc ráda, že neunikla mé pozornosti. Pokud se zajímáte o Tibet, je to snad "povinná četba". Velmi doporučuji.

1 03.02.2019

Velmi hezká knížka, seznámení s poezií haiku čtyř autorů:

- Santóka (1882-1940)

" V horách se dívám na hory
za deště poslouchám déštˇ
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky"

"Atˇje radost
nebo smutek
tráva roste"

"Mé srdce je znavené
a hory i moře tak krásné"

"Nakonec je smutné
být sám -
zvadlá tráva"

- Kobajaši Issa (1763-1827)

"Pár much a já
totˇcelá domácnost
v téhle skromné chýši"

"Zelená kobylko
chceš být strážcem na hřbitově
až umřu!"

-Bašó (1644-94)

"Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč"

- Josa Buison (1716-84)

"Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka"

3 11.01.2019

Příběh tří iránských sester, které se po pár letech emigrace do Anglie nakonec rozhodnou usadit se v městečku na severozápadě Irska, kde začnou provozovat restauraci s exotickou kuchyní. Na nové sousedky se starousedlíci dívají zprvu nedůvěřivě a přirozeně to nějakou chvíli trvá, než je obyvatelé městečka přijmou za své. Příliš se mi nelíbilo "černobílé" vykreslení postav - autorka jednoznačně "fandí" iránským dívkám a zmiňuje jejich nelehké dětství a mládí prožité v Iránu zatímco obyvatelé irského městečka jsou nejednou vylíčeni jako kdyby moc rozumu nepobrali.
Nejvíce na knize oceňuji recepty na přípravu iránských pokrmů uvedené na konci každé kapitoly, kde se jídla zmiňují.
Kniha stojí za přečtení, ale není to knížka, o které bych řekla,že si ji "musíte" přečíst.
Překlad do češtiny považuji za průměrný, obálka mne nezaujala.

1 28.12.2018