DádazPrahy komentáře u knih

Na knížku jsem se těšila - nabízelo se nevšední téma, ale bohužel mě zklamala, dočetla jsem jen proto, že jsem snad doufala, že mne to časem zaujme, ale nestalo se tak -nápad autorky je zajímavý, ale autorka je "nevypsaná", knížka měla ještě nějakou dobu "uzrát" a nepospíchat s vydáním.

3 13.12.2017

Zajímavé a poučné setkání s realitou dnešního multikulturního Londýna. Krátké příběhy na základě bohatých osobních zkušenosti autorky jsou psány čtivou formou. Autorka nabízí svůj pohled z praxe londýnské taxikářky a nevyhýbá se žádným tématům, ale nikomu svůj názor nevnucuje. Na obyvatele Londýna, z nichž většina přišla z různých koutů světa, se máme možnost podívat "bez růžových brýlí" a dozvídáme se i to, o čem se v turistických průvodcích raději nepíše. Knížka určitě stojí za přečtení.

4 15.11.2017

Zdá se mi, že knížky Maeve Binchy mají velmi podobné téma: je tu vždy skupina lidí, kteří se vzájemně potkávají a jejich životy se proplétají, např. studenti kursu italštiny
v "Evening Class" (český překlad "Každý žák má duši"), pravidelní cestující v autobuse v "The Lilac Bus (český překlad "Fialový autobus"), "štamgasti" v jedné restauraci ("Quentins", česky zřejmě nevyšlo), sousedi v jedné ulici ("The Chestnut
Street", česky zřejmě nevyšlo) nebo obyvatelé jednoho městečka (Whitethorn Woods). Zápletka se v knihách této autorky vždy "točí" kolem toho, že i když se tito lidé navzájem potkávají a znají, nemusí být každý takový, jak se jeví svému okolí - nezřídka něco před ostatními skrývá, má své starosti, o kterých ostatní nemají ani tušení..... každý si nese nějaký svůj kříž a nemáme právo soudit druhé, neboť o nich víme tak málo....
Podobně tomu je v této knižce - obyvatele městečka zastihneme v situaci, kdy se tu
rozhoduje o stavbě obchvatu - obyvatelé na jedné straně vítají, že se zlepší dopravní situace v městečku, zásadní problém je ovšem v tom, že obchvat má vést místy, kde
se nachází les a zázračná studánka, kam místní lidé odedávna chodí prosit svatou patronku o pomoc v jejich trápení (např. prosba o uzdravení, nalezení vhodného manžela atd.) Je nebo není správné postavit obchvat a obětovat tak studánku - tuto otázku aktuálně řeší obyvatelé názorově rozděleného městečka, a každý má své důvody pro nebo proti. Místní farář chce zůstat neutrální, avšak je oběma tábory "tlačen"k tomu, aby jasně vyjádřil svou podporu jedné či druhé straně....
Příběh je psán poněkud neobvyklým způsobem - vypravěči jsou jednotliví lidé, od nichž se postupně kromě jiného dozvídáme, proč chodili ke studánce prosit o pomoc. Někdy je jedna událost popsána z pohledu různých postav (např. unesení
mininka z kočárku - vypráví žena, která dětáťko unesla, její manžel, žena, které bylo
dítě uneseno, i unesená holčička jako dospělá žena), mezitím však souběžně sledujeme životní zvraty dalších lidí ( nevěra, nabídka k sňatku, získání zajímavého zaměstnání, pobyt ve vězení atd), takže občas nebylo hned snadné se orientovat, kdo je kdo, někdy se také až zbytečně věnovala pozornost některým detailům -
troufám si říct, že celkově se příběh poněkud "rozmělňoval" a odkláněl od hlavního tématu.... 449 stránek hustě psaného textu se mě zdá být na tento námět až zbytečně moc, abychom se nakonec dozvěděli, že celá záležitost dopadne podle rčení "vlk se nažral a koza zůstala celá" - obchvat sice bude postaven, ale jeho plánovanou trasu bude možno změnit, takže část lesa a studánka zůstane zachována, a všichni tedy mohou být spokojeni.
Závěr: knižka stojí za přečtení, ale asi to není nejlepší kniha od této autorky

Poznámka:
Knihu jsem četla v originále, nemohu se tedy vyjadřovat ke kvalitě českého překladu.

1 23.09.2017

Zajímavě napsaný příběh - pořád netušíme, za jaký zločin byl hlavní hrdina poslán do vězení - postupně se nám odkrývá jeho nasazení ve válce i jeho vztah k jisté ženě, až na konci knihy se vše vysvětlí - čtenář se také dozví, co vlastně je "červený obojek", který dal knize název. Knížka o asi 130 stránkách, jejíž přečtení nezabere moc času, ale příběh dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Knížku jsem náhodně objevila v Levných knihách, a jsem ráda, že jsem si ji koupila (ačkoliv přebal dokáže spíše odradit) a přečetla. Doporučuji.

10.06.2017

Na začátku si mne knížka příliš nezískala, až jsem ji málem odložila. Ale to by byla velká škoda! Pak jsem se začetla a celý příběh mne zaujal i pobídl k zamyšlení. Na příběhu tří sester v požehnaném věku si uvědomujeme, jak moc si stále, ať chceme či nechceme, neseme s sebou na cestě životem svou minulost, jak moc nás ovlivní běh dějin, jakou velkou roli hraje to, kde, v které době a do jaké rodiny jsme se narodili. Knížku doporučuji.

1 07.06.2017

Poslouchala jsem audioknihu namluvenou přímo autorkou - hezky se to poslouchalo - příjemný hlas a hezký přednes autorky jsou tu určitě přidanou hodnotou. Audioknihu doporučuji. Je to soubor více než třiceti fejetonů, zamyšlení nad životem žen z pohledu generace dnešních třicátnic. I když se s některými názory neztotožňuji (pokud by čtenářky byly přibližně stejného věku jako autorka a měly podobné životní zkušenosti, asi by s postřehy autorky souzněly více) celkově jsem si"Pralinky"se zájmem poslechla. Nejvíce se mi líbily fejetony "Čarovná čtyřicítka", "Soužití s mužem", "Práce šlechtí" a"Dlouhodobý vztah".

1 11.05.2017

Příjemná "oddechová" četba. Hlavními postavami jsou čtyři ženy a jeden muž,
kteří se účastní finále soutěže v pečení. Do místa konání přijeli z různých částí Anglie, jsou různého věku a pocházejí z rozdílného prostředí. Všechny však spojuje vášeň pro pečení a touha vyhrát. Jak sledujeme jejich zápolení v jednotlivých kolech tematicky zaměřených na určitý druh pečiva, postupně se nám odkrývá i jejich osobní život s radostmi i starostmi, tušíme, že pro mnohé z
nich představuje záliba v pečení něco jako únik od rodinných problémů.Během soutěže se z účastníků stávají nejen soupeři, ale někdy i kamarádi, kteří se dokážou vzájemně podpořit. To by samo o sobě na román stačilo, ale tato kniha nabízí více - souběžně totiž sledujeme příběh legendární pekařky Kathleen Eadenové, na jejíž odkaz soutěž navazuje. Také ona nemá tak "sladký život", jak by se snad na první pohled mohlo zdát.
Knihu velmi vhodně doplňují na začátku jednotlivých kapitol citace z knihy o pečení, kterou Kathleen na konci šedesátých let sepsala. Čtenář se tak dozví i něco málo o tradičních britských specialitách (např. co je to velikonoční dort simnel nebo fakt, že tradici anglických čajů o páté zavedla ve čtyřicátých letech
19. století vévodkyně z Bedfordu).
Český překlad považuji za celkem zdařilý, zejména co se týká popisu receptů.
Avšak český název Láska s vůni makronky se vzhledem k obsahu knihu nehodí (soutěžící pečou tradiční britské sladké i slané pochoutky a francouzská makronka tu nemá co dělat), i když uznávám, že původní anglický název knihy "The Art of Baking Blind" je trochu překladatelským oříškem. Knížce určitě nepřidala nepříliš povedená obálka s motivy makronek.
To, co má na první pohled čtenáře upoutat - tedy název knihy a obálka, se v tomto případě nepovedlo. Bylo by ale škoda knížku kvůli tomu zavrhnout - určitě stojí za přečtení. První dílo autorky je zdařilé. Doporučuji.

1 30.04.2017

Zajímavé postřehy z cestování po daleké Malajsii. Autorka zajímavě prolíná faktické údaje o zemi s osobními zážitky. Rozhodně se nedívá na tuto zemi skrz růžové brýle a tak se dozvíme o životě v Malajsii i to, o čem se v turistických průvodcích obvykle nepíše.
Kniha je čtivá, vadilo mi však občasné používání vulgárních výrazů.
Co se týká vzhledu knihy, vyhovuje mně malý formát a brožované vydání - knížka je "šikovná" do kabelky.

26.04.2017

Moje první setkání s knihou od Cecilie Ahern (předtím jsem viděla film"PS.
I Love You" podle jejího stejnojmenného bestselleru). Knížku jsem si koupila v originále v zahraničí, byla jsem zvědavá, jak píše autorka, která je doma v Irsku velmi populární. Po jazykové stránce se mi styl autorky líbí - bohatá slovní zásoba, občas barvité popisy, že si čtenář vše dokáže živě představit. Musím ovšem přiznat, že samotný příběh mne moc nezaujal. Ale závěrečné sdělení- a svým způsobem snad i varování - je to, proč stojí za to knížku číst - nejcennější dar v životě je čas, který bychom měli příjemně strávit se svými blízkými - ne se hodit v práci za povýšením a penězi. Bohužel hlavní hrdina na to přichází až moc pozdě a už mu není dopřáno vše napravit. V závěru knížky je poselství autorky jasné, ale myslím si, že celý příběh, který tomu předchází, je příliš zdlouhavý a místy jsou nepodstatné detaily, které až nudí. Tento námět by možná šel lépe zpracovat jako povídka než román o třista stranách textu. Nicméně závěrečná slova autorky jsou velmi pravdivá - dovolte mi je zde ocitovat v originále:
"Time is more precious than gold, more precious than diamonds, more precious than oil or any valuable treasures. It is time that we do not have enough of, it is time that causes the war within our hearts, and so we must spend it wisely. Time cannot be packaged and ribboned and left under trees for Christmas morning. Time can´t be given. But it can be shared."

2 05.04.2017

Knížka se mi líbila. Netradiční formou - prostřednictvím dopisů - se nám postupně otevírá příběh z druhé světové války. Dovolím si poznámku, že první část knihy byla pro mě trošku nepřehledná a možná i zbytečně zdlouhavá, s detaily, které neměly pro děj skoro žádný význam. Druhá část, kdy hlavní hrdinka Juliet přijíždí na Guernsey, mne oslovila mnohem více. Kromě děje možná i proto, že mi mnohé postřehy (např. líčení cesty lodí z Weymouth, popis hlavního města ostrova St. Peter´s Port) připomněly moji návštěvu Guernsey před několika lety. Určitě souhlasím s Juliet, která v jednom ze svých dopisů píše, že "na Guernsey je opravdu nádherně, především rozmanitosti zdejší krajiny - jsou tu pole, lesy, živé ploty, úzká údolíčka, divoké útesy, panská sídla, starokeltské obětní kameny, magická zákoutí, tudorovské domy a normanské kamenné příbytky."
Knížku doporučuji - forma dopisů Vám možná připomene "Dopisy z ostrova Skye."

3 21.03.2017

Krásná knížka patnácti keltských pohádek, které u nás nejsou příliš známé.
Na knížce oceňuji také praktický formát - A5 paperback.
Beru si s sebou jako "povinnou četbu" na cesty do Irska a Walesu.
Všem milovníkům britských ostrovů a keltské kultury rozhodně doporučuji.

Knížka se mi líbila - zde promlouvá "typický" Hesse - důležité místo má celková nálada, okolní příroda, vnitřní pocity postav. Skrze příběh jednoho manželství,
kde se manželé vzájemně odcizili, jsme svědky osamělosti a smutku hlavního hrdiny, který nachází útěchu v malování a porozumění se mu dostává nikoliv od jeho rodiny, ale od jeho dávného přítele. Jeho žal ještě prohloubí smrt milovaného synka. Svou neradostnou situaci nakonec řeší útěkem od manželky i z jejich domu. Pokud neznáte autorův styl psaní, a nevíte, co očekávat, možná, že se Vám bude knížka zdát trochu "zasněná", ale takhle píše Hermann Hesse. Knížka stojí za přečtení.

1 28.02.2017

Velmi zajímavá knížka, neobvyklá forma vyprávění děje- střípky ze života čtyř lidí z jedné rodiny v různých časových obdobích. Setkáváme se s nejstarší v rodině-porodní bábou Marií, potom s její dcerou Lahjou, snachou Lahji a manželem Lahji Onnim.
Epizody z jednotlivých životů spolu zdánlivě nesouvisí, ale když si vše dáme do souvislostí, vidíme, že vztahy v rodině nebyly zdaleka tak bezproblémové, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Na knížku jsem četla výborná hodnocení, také mně zaujalo grafické provedení obálky, knížka se "sama nabízela", byla jsem zvědavá, a určitě jsem nebyla zklamaná. Doporučuji.

3 23.02.2017

Knížka šikovného formátu, ideální do kabelky na čtení při dojíždění do práce.
Z vyprávění deseti lékařek, které jsou všechny úspěšné ve své profesi, cítíme, že
rozhodně neměly "na růžích ustláno" a své postavení si získaly velkou pílí a úsilím.
Upřímné výpovědi o dětství, o tom, co je přivedlo k budoucímu povolání, o studijních létech, o profesních začátcích, o mnohdy nesnadném nalezení rovnováhy mezi profesním a rodinným životem. Určitě doporučuji.

1 02.02.2017

Zajímavý pohled do nám málo známé kultury, knížka rozhodně stojí za pozornost.

31.12.2016

Pokud sáhneme po knížce s nadějí, že nás přenese do krásné a pohodové vánoční nálady, budeme asi zklamáni. Povídky jsou spíše k zamyšlení, nabízejí pohled na Vánoce z té "horší stránky", jako např. příběh staré ženy, která raději stráví Štědrý večer sama s kočkou než by byla s rodinou svého syna, který o maminku vlastně ani nestojí (povídka "Julie a Sněhurka"). nebo příběh muže, kterého na Štědrý večer okrade v jeho bytě nečekaná návštěva (povídka"Host u tabule"). Ale nutno uznat, že povídky jsou "ze života", ne vždy jsou Vánoce pro každého štasťné a veselé. Nejvíce se mi líbila povídka
"Já, kapr", která vtipně popisuje vánoční svátky z pohledu kapra.

2 29.12.2016

Autobiografický příběh - sledujeme autora knihy jako chlapce, který vyrůstá v Egyptě na přelomu 19. a 20.století. Jeho nejdůležitější povinností a zároveň i hlavní náplní jeho času je učit se nazpamět recitovat verše z koránu. Chce tím obstát mezi spolužáky, zavděčit se otci, učitelskému pomocníkovi, učiteli, získat uznání ve společnosti....

16.12.2016

Humorná a laskavá zamyšlení nad životem, ve kterých nechybí nadhled a životní moudrost. Na knížce také oceňuji menší formát, ideální do kabelky na čtení při dojíždění do práce. Moc se mi líbí i obálka s půvabnou ilustrací Ivy Huttnerové. Knížka mě příjemně
překvapila a chystám si přečíst i některou z dalších knížek Ivanky Deváté.

3 11.12.2016

Krátké a přitom poučné příběhy ze života, osvětlující pilíře křesťanské víry. Knížka určitě stojí za přečtení a příběhy vybízí k zamyšlení. Doporučuji skoro jako "povinnou četbu".

1 29.11.2016

Tentokrát hodnotím velmi slabě - kvality této knížky pro mě nějak zůstaly neobjevené... Knížku jsem dočetla do konce jen proto, že jsem pořád doufala, že se snad
objeví nějaký děj, pointa, zajímavá myšlenka - bohužel nic takového nepřišlo. Nevím, proč byla knížka napsaná, snad se třicetiletá autorka pokoušela sdělit, že život důchodců nemusí být vždy veselý? Knížka je nahlédnutím do každodenního života Mathey Martinsenové, které "táhne na sto let a je pořád batole". Mathea bydlí se svým manželem Epsilonem ve třetím patře možná obyčejného domu v norském Groruddalenu, ale rozhodně není "typická" důchodkyně: posuďte sami:, Mathea bere úsloví "memento mori" až příliš vážně a pro jistotu myslí na smrt téměř nepřetržitě - rozhodne se zakopat "schránku se vzkazem do budoucnosti" (pak má obavu, aby schránku nevykopali sousedé při domovní brigádě), doufá, že"jako členka bytového družstva třeba dostane desetiprocentní slevu na rakev" a "přitom si nedokáže ani představit, že její jméno bude vyryté na náhrobním kameni", občas telefonuje sama sobě a diví se, že to nikdo nebere, ráda se vyjadřuje v rýmech, také si "drmolí německé básně a přemýšlí, proč je tak traurig", ráda plete čelenky (nejmíň sedmdesát jich ukryje do truhličky a zakope) a z čelenek jednou dokonce uplete kabátek ( o který potom přijde, když si jej na setkání důchodců odloží na židli a pořadatelé omylem dají kabátek jako cenu do tomboly) a největší problém pro ní představuje otevření sklenice s marmeládou (naštěstí "viděla v televizi reklamu na marmeládu v tubě"). Ani její dosavadní život nebyl až tak běžný - např. v dětství ji dvakrát za sebou uhodil blesk přímo do čela - díky tomu se sblížila se svým budoucím manželem.... Snad ani nemusím pokračovat - myslím, že už jste jistě poznali, že je to neobyčejná knížka o neobyčejné ženě:-)

2 27.10.2016