dagmar7365 komentáře u knih

Výborné strhující čtení. Kniha Delphine de Vigan mě okamžitě pohltila a nemohla jsem ji odložit. I když se zde řeší zmizení děvčátka, tak v žádném případě se nejedná o detektivku. Tento případ slouží pouze jako kulisa k vykreslení celé šíře problematiky sharentingu a natáčení a umísťování videí a fotografií vlastních dětí na internetu. Autorka udeřila hřebíček přímo na hlavičku a i konec knihy, který je vlastně z budoucnosti, je naprosto věrohodný.
Velmi aktuální a bolavé téma.

9 15.01.2023

Zajímavé čtení, které je poměrně široce rozkročeno a míchají se v něm osobní zážitky, cestování, víra...tak trošku dort pejska a kočičky. Což je vlastně fajn, každý si může najít to, co ho zajímá, a co ne, to prostě přeskočí. Martina je určitě osobnost, která má co říci a je neskutečně lidská.

9 14.12.2021

Ohníčky všude kolem mě okamžitě pohltily. Ač se odehrávají v "dokonalém" americkém městečku, tak komplikovanost mateřství a mezilidských vztahů je univerzálně platná na celém světě. Příběh je zajímavě vystaven, nabaluje na sebe další a další informace a tím se celý zaplétá a staví před čtenáře dilemata, co je vlastně správně a co špatně?
Závěr mě lehce zklamal, proto jen 4 hvězdy, spravedlivé by bylo 4,5.

9 24.08.2021

Nemám ráda objemné knihy. Osmý život je čestná výjimka, která si ji zaslouží každou stránkou. Úžasný román, který vás pohltí. Vyprávění se začíná odvíjet na počátku 20. století v nádherné bohem milované Gruzii a končí v troskách rozpadlého Sovětského svazu a svobodou opojené společnosti, která neví, co se sebou. Kromě spousty zajímavých historických vhledů je román velmi silný i v rovině psychologické a osobní. Jak žít s vědomím, že kvůli vám někdo zemřel? Jak se vyrovnat s tím, že vy jste měli to štěstí a přežili? Čím vším jste ochotní osud uplatit? Čeho všeho se vzdáte?
Chvílemi jsem musela knihu odložit, jak intenzivní čtení to bylo. Nicméně loučila jsem se s ní jen velmi nerada a Nica by mohla vyprávět další hodiny...

9 16.06.2021

Téma zajímavé, i když salón Hany Podolské je spíš jen kulisou, která slouží k vylíčení těžké doby po druhé světové válce a v 50. letech. Z knihy jsem bohužel měla dojem, že jen klouže po povrchu, nesnaží se lépe rozpracovat jednotlivé postavy, ukazuje je hodně černo-bíle (dobří a špatní)...styla psaní Lucie Hlavinkové mi prostě nesedl, což je škoda, protože potenciál mělo téma velký.

9 21.12.2019

Petra Dvořáková opět potvrdila, že umí psát poutavě a lehce. Tentokrát si vybrala, pro ni dobře známé, lékařské prostředí a ač žena, tak je příběh vyprávěn ústy chirurga Hynka Grábla. Ten se z úspěšného chirurga dostal na šikmou plochu a téměř celou knihu sledujeme, jak se po ní řítí dál a padá do dalších problémů.
Na příběhu není poměrně nic originálního, je plný předvídatelných situací, je jasné, že když si hrdina slíbí, že toto je poslední sklenička, tak že v zápětí do sebe hodí další, stejně tak rodinné komplikace mají jasnou linku...ale co je obohacující je vhled do hrdinovy hlavy, možnost sledovat myšlenkové pochody, jeho vlastní boj sebe se sebou, uvědomění si toho, že se chová jak de.il, ale není schopen to ovládnout. To dává knize hlubší rozměr.

9 29.10.2019

Úžasné čtení. Ne nadarmo za ni Julian Barnes získal Man Bookerovu cenu. Miluji knihy, která kromě linie vypravěčské mají ještě druhou linii - "filozofickou" a nutí čtenáře přemýšlet o různých věcech. V tomto případě o historii a paměti. Jak silnou výpovědní hodnotu mají naše vzpomínky? A co to vlastně je historie?
Julian Barnes si čtenáře vychutnal do posleních stránek, protože ač už jsem byla přesvědčená, že vím, tak se nakonec ukázalo, že "mi to nedošlo" stejně jako Tony Websterovi ;-)

9 27.07.2019

První kniha od Jaroslava Rudiše a nadchla mě. Celá kniha je psaná formou rozhovoru chlapů, kteří se pravidelně schází v sauně. Je to velmi různorodá skupina a místo jmen je autor označuje obvykle jejich povoláním (taxikář, ten, co dáví data v kanclu) nebo sociálním postavením (ten, co je nejmladší, ten, co mu umřela žena), což skvěle funguje. Jejich rozhovory, občas by se daly označit až za paralelně probíhající monology, kdy každý si mluví o tom svém, jsou na první pohled o ničem, zcela banální chlapské řeči, témata se opakují a mnohdy i celé rozhovory. Ale to je jen první zdání. Ve skutečnosti krásně zrcadlí touhu nás všech po tom žít spokojený život, někam patřit, někoho mít, žít naplněný život. Jak říká ten, který je doktor přes ženské orgány:
"Víte, já nevím, kde se to v lidech vzalo, že si všichni myslí, že to má být lehké. Nebo že všichni mají být šťastní. Všichni to chtějí, všichni se rvou a nakonec jsou jen nešťastní z toho, že chtějí být šťastní."

9 01.05.2019

Úžasné, bylo to jako nasednout na expres přímo do dětství :-) Prožila jsem kus dětství na vesnici a to, co popisuje Radúza (navíc ač dospělá, tak má tu schopnost, popsat prožitky očima dítěte) je mi důvěrně známé. Okamžitě se mi vybavily králičí kůže pověšené ve stodole, jak s babičkou sekáme pro káčátka kopřivy, štěrbák a mícháme to se šrotem. Moc milé čtení, i když místy hořkosladké.

9 25.07.2018

Má třetí kniha od Frederika Backmana a ani potřetí nezklamal. První dojem je jako u všech jeho hrdinů, že mít za souseda takového "nerudného dědka", tak nadšením skákat nebudu. Jak ale příběh běží, nelze si jej nezamilovat a nakonec utírám slzu a říkám: "ach, proč nebydlí v naší ulici muž jménem Ove."
Příběh byl místy předvídatelný, skončil vlastně tak, jak jsem očekávala, že skončí, ale ani to mu neubírá na kráse, vlastně jsem ráda, že k tomu konci dospěl. Požitkem z této knihy bylo to postupné odkrývání vrstev a tvrdých slupek muže jménem Ove, i pod tvrdou slupkou totiž může být velmi jemné a citlivé jádro.

9 28.01.2018

Nejsem čtenář detektivek, sáhnu po nějaké jen opravdu výjimečně, když se něčím vymyká. A to Kalmann splnil do posledního puntíku. Dost dlouho jsem váhala, jestli se opravdu jedná o detektivku nebo spíš sociální román s prvky detektivky. V zásadě je to úplně fuk, protože důležitý je zážitek. A ten jsem si odnesla velký. Bylo to čtivé, lidské, místy humorné, místy velmi poučné, s adekvátním množstvím napětí pro můj slabý nervový systém, užila jsem si to moc.

8 23.10.2023

Asi byla chyba číst tuto knihu na jeden zátah, protože prvotní nadšení z toho, kolik zajímavých věcí jsem se dozvěděla, jak moc odlišné zkušenosti ženy mají, přešlo v pocit zahlcení, že je to vlastně pořád dokola a ke konci mě to už ani tolik nebavilo číst jednotlivé výpovědi.
Lenka Kapsová ale odvedla dobrou práci, sesbírat tolik materiálu a dát mu nějakou formu muselo být náročné. A rozhodně je to kniha, která může ženám v období přechodu pomoci. Pokud nemají ve svém okolí nikoho s kým by toto téma sdílely, tak kniha nabízí spoustu "kamarádek" a závěr je takový, že v podstatě cokoli je možné a "normální".

8 07.09.2023

Buď jsem na knihu nenarazila ve správný čas a nebo jen nesdílím všeobecné nadšení.
Eleanor je podivínka, od začátku je dost jasné, co se za tím vším skrývá, proč se tak chová, její životní osud je vykonstruován dost prvoplánově, aby ve čtenářkách vzbudil emoce, ale současně tak nějak jen klouže po povrchu.
(SPOILER) Jak už to tak bývá, je neatraktivní, uzavřená ve svém světě, terčem posměchu kolegů, bez přátel, jako důsledek prožitého traumatu...a pak najednou jako mávnutí kouzelného proutku se vše změní.
Takových příběhů už bylo sepsáno...bohužel tento mi nějak nedal nic navíc, proč bych si Eleanor měla oblíbit a zamilovat. Miluji knihy F. Backmana, líbila se mi Fazona, Zázrak na nástupišti č. 5 a mnoho dalších, které jsou o obyčejných lidech, plné laskavosti, humoru, milých lidí, které taky idealizují svět kolem sebe, ale Eleanor mezi ně nezařadím, bohužel mi nějak nesedla.

8 20.08.2023

Kniha Kláry Vlasákové není knižní peckou, která by zaujala masu čtenářů, ale rozhodně stojí za přečtení, ač je to poměrně bolavé čtení. Věnuje se tématům, která stojí poměrně na okraji zájmu a přitom se týkají každého z nás. Stáří a odsunutí na druhou kolej, neviditelnosti, vztahům s dospělými dětmi, společenským "normám".
Hlavní hrdinka Marie je k sobě velmi otevřeně kritická a tím nám odhaluje své nitro v celé své nahotě. Její úvahy nad motivy svého jednání na mě působily velmi věrohodně a autenticky, až si říkám, jak to dokázala autorka ve svých 33 letech vymyslet a napsat.

8 10.06.2023

Výborně udělaná kniha. Kromě toho, že čtenáře seznámí se životem Milady Horákové (včetně různých zajímavostí), tak jednotlivé události zasazuje do historického kontextu, stručně vysvětluje co a jak se dělo, kdo měl vliv atd. Závěrečné stručné medailonky osobností vše pěkně doplňují.
Jelikož se jedná o komiks, nemohu nezmínit perfektní grafické zpracování! Kresba, volba barev, fontu, množství textu...vše se skvěle doplňuje a vytváří dokonalý celek!

8 12.12.2021

Svět podle Garpa jsem četla před 20 lety a jak už to tak u mě bývá, zůstal mi jen pocit, že to byla výborná kniha. Tak jsem si ji přečetla znovu, abych si tento dojem zcela oprávněně potvrdila. Svět podle Garpa vyšel před 40 lety, nicméně ani za tu dobu neztratil nic ze své aktuálnosti. Téma feminismu, jinakosti a tupého stádního připojování se k různým aktivitám, bez toho aniž by lidé přemýšleli, proč dělají, to co dělají, je stejně živé jako bylo tehdy. Stejně jako touha T.S. Garpa po obyčejném průměrném životě a bezpečí pro svou rodinu.

8 28.08.2018

Tetralogie dočtena a nadšení neopadlo. Naopak od prvotního nadšení z dokonalého až hmatatelného vylíčení dětství a dospívání v Neapoli v 50. letech se vyprávění posunulo do dospělosti a stáří, a tak jak věrně dokázala Elena Ferrante popisovat svět dětskýma očima, stejně tak věrně dokáže pomocí slov čtenářům zprostředkovat prožívání těch nejniternějších pocitů Lenú. Ať už se jedná o pochyby o sobě, o svých schopnostech nebo posedlost láskou, která jí až zatemňuje racionální úsudek a upozadí i mateřský pud. A toto vše je předloženo jen tak mimoděk, bez nějakého zbytečného patosu. Prostě to tak bylo, tak se to stalo. Hlavním motivem celé tetralogie je přátelství Lenú s Linou. Toto přátelství je od začátku velmi prapodivné, velmi živelné, mnohdy jsem si říkala, proč se Lenú již dávno neodstřihla. Čekala jsem, že čtvrtý díl, přinese vysvětlení, nicméně čtvrty díl přinesl místo odpovědí spoustu dalších otázek, které mě ale vlastně nijak neznepokojují. Jsou knihy s otevřeným koncem, kdy mě tato otevřenost drásá, tady mi to naopak vše do sebe tak nějak zapadlo, příběh se uzavřel.
Toto hodnocení je zhodnocení celé tetralogie, protože nejde se tomu vyhnout. Moc se mi líbilo, jak vyprávění postupně dozrávalo, stejně jako Lenú s Lilou. Již dlouho jsme nečetla tak úžasně komplexní román postihující tolik rovin vyprávění.

8 11.06.2018

První kniha od Jiřího Hájíčka a určitě to nebyl promarněný čas, protože Jiří Hájíček umí. Umí zachytit na papír ten neskutečně ubíjející pocit Zbyňka ze života, který dosud vede, pocit nicoty, prázdnoty, jak on říká "vykořeněnosti". Tu neskutečnou únavu z toho, že nemůže spát. A to vše na nemnoha stránkách. Tuto krizi středních let přetne náhodný kontakt na Bohunu, jeho dávnou kamarádku z dětství, první lásku, jejichž životy se ovšem na mnoho let rozešly. A opět v postavě Bohuny Jiří Hájíček až téměř hmatatelně vykreslil ženu středních let "uvězněnou" na rodinném statku, ze kterého už mnoho nezbývá, pečující o starého dědu a snažící se ze všech sil vypomoci alespoň své dceři k lepšímu životu. Zbyňka požádá o radu ohledně pozemků a tím se rozběhne téměř detektivní práce, která převrátí Zbyňkův život naruby a současně mu alespoň na chvíli dává smysl.
Z románu Dešťová hůl je poznat, že Jiří Hájíček důvěrně zná život na vesnici s veškerými jejími drobnými specifiky, vazbami a sítěmi, kdy si každý vidí až do talíře. A umí to předat dál.

8 27.02.2018

Velmi silný příběh, který bude ve mně ještě dlouze doznívat. S jeho hrdinkami se loučím jen velmi nerada a chtěla bych vědět, co bylo dál, chtěla bych položit Marii spoustu otázek, ale vím, že by mi stejně neodpověděla. Kolik žen prožilo takový těžký osud, a přitom zůstaly stát s hlavou vzpřímenou? Je velmi "in" kritizovat nynější společnost, jak míří do záhuby, ale já si myslím, že se nám vlastně žije tuze krásně.

8 14.07.2017

Příběhů o lásce už byla napsána spousta, ani tento není nijak originální - osudové setkání, jiskra, on chce ji, ona chce jeho, překážka, ona se ho raději vzdává, on trpí, ona poznává, že udělala chybu, ale on už ji ze vzdoru nechce, ona trpí...nic nového a přesto v podání Ewalda Arenze to byla čistá nádhera. Touto knihou se stal definitivně mým oblíbeným autorem, mluví jazykem, který je mi velmi blízký, dokáže do slov vložit tolik citu, emocí a prožitků, že rozechvívá buňky v mém těle a vtahuje mě do příběhu tak, že s hrdiny dýchám, pláču, raduji se a jen nerada se s nimi loučím. Velmi silná dávka emocí a lásky!

7 03.08.2024