dagmar7365 komentáře u knih

Knížka jak dělaná pro toto období. Pohladí po duši. Další z řady knih, ve kterých je zachyceno, že jazyk lásky může být velmi pestrý a to, co se nám nějak jeví, může být ve skutečnosti úplně jinak. Nedoporučuji číst, když máte hlad.

4 01.11.2020

Radost číst! Považuji to za jednu z nejzajímavějších knih roku 2020. Ačkoli byla kniha dopsána před více než 40 lety a na své vydání čekala dlouhou dobu, tak neztratila nic ze své atraktivnosti. Hlavní hrdinka Modesta opravdu je vše, jen ne mírná, pokorná, jak už napovídá anotace na obálce. V knize Umění radosti je zachycena, kromě dějinných událostí 20. století, problematika feminismu, vnímání ženy a jejího postavení ve společnosti. Modesta ví, co chce a jde si za svým cílem. Je rovnocenným partnerem mužům, což je na tehdejší dobu něco nevídaného, je "matkou" pro řadu dětí vzniklých z různých svazků.... Nelze jí nefandit. Již dlouho mě žádná knižní hrdinka tak nenadchla!
Některé čtenáře může odradit první část knihy, kdy Modesta objevuje svou schopnost sebepotěšení a může se zdát, že se román až příliš zaměřuje na tuto část osobnosti, ale s tím, jak Modesta stárne, tak dostávají prostor jiné její stránky a celý román se proměňuje. I když umění radosti provází Modestu až do konce.

1 26.10.2020

Moc se nám líbila. Četli jsme se synem (8 let) a užili jsme si jak příběh tak skvělé a vtipné ilustrace. Kocourke Fiškus a děda Pettson se stali naši oblíbenci.

1 09.10.2020

Stručně a jasně podaná první pomoc, aneb jak se zachovat v konkrétních situacích. Příjemné bylo, že je vše doplněno příklady z praxe, autor vše píše "jak mu jazyk narost", což přidalo na čtivosti, ale přiznám se, že to pro mě občas bylo "až moc" a význam jsem odhadovala jen dle kontextu. Možná, kdybych byla odkojena Prahou, bylo by mi vše jasné ;-)

4 06.10.2020

Při čtení této knihy jsem si prošla zajímavým vývojem, podobně jako Charlie. Prvních pár stran byl očistec. Číst text napsaný Chrliem "terí cebít chitrí" bylo velmi náročné. Z první třetiny jsem byla totálně nadšená, protože tolik zajímavých myšlenek, úvah co se podařilo Danielu Keyesovi vtěsnat do textu bylo ohromující. Jen to, že je někdo hloupý nemusí znamenat, že je nešťastný. A naopak, vědění nemusí automaticky přinést štěstí a osvobozující pocit. Pak mi ale přišlo, že se autor lehce odchýlil od formy, nešlo již o deníkové záznamy, spíš vyprávění z pohledu Charlieho a konec jako takový ve mně zanechal otázku, co bylo cílem této knihy? Kritika uspěchaného lékařského pokusu? Nebo úvaha nad tím, kdo a za jakých podmínek je šťastný? Jakoby konec nepasoval k rozehrané partii na začátku. Myslela jsem si, že kniha směřuje jinam. Ale i tak, výborný čtenářský zážitek!

6 28.09.2020

Čteno kvůli výzvě a plně se ztotožňuji s hodnocením Qadin. Jednoduché odpočinkové romantické čtení v duchu Bridget Jones, ve kterém nechybělo vůbec žádné klišé, včetně proměny nezralého příšerného partnera v totálně milujícího a empatického otce a manžela.

3 22.09.2020

Líbila. Se synem jsme se u čtení hodně nasmáli. Moc se mu líbilo, že v každé kapitole byla nějaká písnička nebo veršovaná říkanka.

2 18.09.2020

S hodnocením komiksu mám trochu problém. Pokud hodnotím pouze zpracování, zachycení jednotlivých postav, atmosféru jednoho léta apod., tak výborné. Ten propastný rozídl mezi již dospívající Rose a stále ještě dětsky hravou Windy byl perfektně zachycen, stejně tak si komiks vyhrál s drobnými detaily, které situace (nelze moc hovořit o příběhu) skvěle doplňují a povyšují tak komiks právě na něco víc. ALE nejsem si úplně jistá s tím určením. Já jako dospělá se všemi svými životními zkušenostmi cítím tu melancholii, ty rozpory, chápu, kam autorky směřují, co chtějí sdělit a daří se jim to. Už si tak ale nejsem úplně jistá, že by to pochopili a ocenili puberťáci 13+. Docela by mě jejich názor na tuto knihu zajímal.

1 11.09.2020

Moc příjemné čtení. Víc o prožívání než cestování, občas jsem se ztrácela ke komu nebo o kom Tereza hovoří, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Formát a zpracování knihy je moc povedené, tím jak je v knize spousta volného místa, tak o to víc má čtenář prostoru vychutnat si ji.

4 07.09.2020

Velká očekávání přináší velká zklamání. A toto je i příběh knihy Vzdělaná. Čekala jsem strhující příběh, vhled do života mormonské rodiny, ale dostalo se mi vyprávění o životě v rodině s psychicky nemocným otcem a narušeným bratrem. Ano, bylo to zajímavé čtení, fascinující jak svobodná je v tomto směru Amerika, že někdo bez vzdělání může jít rovnou na univerzitu, že se stane dopravní nehoda s vážným zraněním, ale neproběhne žádné vyšetřování (nebo nebylo zmíněno?), ale podání té knihy mě zklamalo. Nedokázala jsem se dost dobře vcítit do Tary, její popis niterných pocitů mi přišel nedostatečný, z mého pohledu důležité události přecházela, jiným věnovala až moc velký prostor..takže po dočtení zůstal velmi rozporuplný pocit.

4 02.09.2020

Jak píší komentáře níže, konec románu dost ublížil, ale i přesto je to pozoruhodná kniha. V současné záplavě knih z období druhé sv. války a z prostředí koncentračních táborů je to konečně něco jiného. Moc se mi líbilo, jak dokázal autor zachytit schopnost Otty vypořádat se s různými situacemi skrze hudbu. Stejně tak ukazuje, jak těžké je vypořádat se s minulostí, ať už jsou vaši předci viníci nebo oběti, jak nelehké je být přeživším a ještě navíc "sloužit" potřebám společnosti jako svědek...

"Ach, Roso, to je pravda, ale to jsem nechtěl říct. Nejste hloupá. Je to proto, že jste mladá? Hledíte na život a netrápíte se s ním, dokud to dává smysl. Ale nemůžete vidět, že to, co dává smysl vám, může být pro někoho jiného zcela špatné. Myslíme si, že jsme díky slovům schopni přenést své zkušenosti na druhé lidi. Ale to je nesmysl. Každý člověk může zjistit, že zkušenosti jiných jsou jen nepatrným zlomkem toho, co odráží jejich vlastní zkušenost." (str. 253)

07.08.2020

Knihu Prašinu jsem začala poslouchat jako audioknihu a tak mě strhla, že jsem po ní sáhla i v papírové podobě, abych se rychleji dobrala konce. Vojtěch Matocha umí skvěle vytvořit napínavou atmosféru, děj plyne rychle, není v něm nouze o dobrodružství a dějové zvraty. Věřím, že dětský čtenář musí být nadšen. V recenzích bývá Prašina přirovnávána k Foglarovým knihám, mně příběh evokoval spíše Harryho Pottra - ať už složením party, z čehož vyplynula další linka příběhu ;-), uvědomováním si sebe sama, dospěláckými výzvami, kterým museli hrdinové čelit, místy až krutostí a syrovostí. Ale upřímně řečeno závěr mě zklamal. Nebyl až tak překvapivý, což je v pořádku, jako dospělák mám načteno víc a vnímám děj skrze své zkušenosti jinak než dětský čtenář, ale hlavně mi přišlo, že děj má jisté trhliny, zůstala spousta nevysvětlených věcí. Uvidím, jestli se rozhodnu pro pokračování.

10 24.07.2020

Krásný příběh. Moc se mi líbil, ALE neumím si nějak představit, pro kterou skupinu dětí je to určeno. Nemohu se zbavit dojmu, že krása toho příběhu je pro ně neuchopitelná, že ji v něm vidím já, díky svým životním zkušenostem a prožitkům, ale ony ji zatím neuvidí. Podobně jako v knize Malý princ. Také zcela nedětská kniha mylně podsouvána dětem.

2 21.07.2020

Tak toto nebyl můj šálek kávy. Nečekala jsem žádnou vysokou literaturu, pouze odpočinkovou četbu, lovestory zasazenou do atraktivního prostředí, ale toto bylo až moc odtržené od reality. Osudová láska od prvního okamžiku, kdy se jejich pohledy střetly; spalující vášeň, pochopitelně spousta pochybností o sobě, nevhodnosti svazku a neschopnosti převzít štafetu; rodinné tajemství, šílený sadista, a to vše zabaleno do "obalu" utkaného ze směsi druhé světové války, Paříže a prostředí krejčovských salónů...bylo to zkrátka až moc "sladké".

2 16.07.2020

Mistrovské dílo. Do 124 stran dokázal Domenico Starnone extrahovat celou komplikovanost vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi, sourozenci, touhu po lásce, věrnosti, žití. A jak už to u dobrých novel bývá, celé je to ozdobené krásnou pointou. Vynikající!!!

12 05.07.2020

Tentokrát bych potřebovala udělovat i půl hvězdičky. Divadlo světla se odehrává v barokní Praze a prostřednictvím vzpomínek Slávka Sýkory se mnohdy velmi detailně seznamujeme s událostmi, které Prahu postihly v 18. století. Potkáváme také řadu známých postav českých dějin a díky Slávkovi máme možnost seznámit se s tehdejším životem. Příběh bohužel občas sklouzává k přehnané idyličnosti, případně uvažování Slávka připomíná až příliš - ať už slovníkem, nebo myšlenkami - člověka 21. století. Nikoli barokního. Anne Delaflotte místy sklouzává k povrchním klišé, příběhem se začíná podobat více učebnici české historie, jindy se naopak zajímavě noří do hloubky. Takže po přečtení zůstává rozpolcený pocit. Vyloženě špatné dílo to není, četlo se to snadno, přeneslo mě to do počátků českého divadla, ale mohlo se z tématu vytěžit víc.

1 30.06.2020

Příběh skřítka Kuby, který se připravoval na skřítčí zkoušky, ale všechno mu zpočátku komplikoval spolubydlící křeček Osvald se nám moc líbila. Krásně se četla, kapitoly byly tak akorát dlouhé, příběh vtipný, ale i poučný a doplněn o pěkné ilustrace. Ideální dětská kniha.

1 30.06.2020

Představte si, že otevřete šuplík s korespondencí a před vámi se začne odvíjet třičtvrtě roku v životě několika postav. Prostřednictvím jejich dopisů se s nimi seznamujete, poznáváte je a když už si myslíte, že víte, kdo je kdo, kdo je viník a kdo oběť, tak se vynoří další list a vše je jinak. Amos Oz rozehrál výbornou hru, pravda občas jsou dopisy (hlavně Ilaniny) trochu násilné a ve snaze převyprávět určitou část minulosti nám čtenářům, je to moc křečovité, ale jinak skvělý nápad. Líbí se mi, jak Amos Oz drží styl jednotlivých postav, od několikastránkových dopisů po kousavé telegramy, jak se vše proměňuje a ukazuje nakolik jsou lidské vztahy, láska a nenávist vzájemně propojené.
Na knize mě mrzelo jediné, tím že mi chybí hlubší znalost Izraelských reálií a vhled do židovské kultury, tak mi tato linka unikala. Z toho mála, co jsem si odnesla, cítím, že je plná trefných postřehů podobně jako vztahový mnohoúhelník Ilany, Michela, Aleca, Boaze a dalších.

3 19.06.2020

Knihu Grófka jsem si vybrala, protože Marie a Magdalény od Lenky Horňákové-Civade se mi moc líbilo. S Grófkou to bylo složitější. Musela jsem si k ní najít cestu a přistoupit na to, že jde víc o pocity a obrazy než jen příběh. Skoro do poloviny knihy jsem váhala, jestli pokračovat, nebo ji odložit. Ale pak se to zlomilo a dočetla jsem jedním dechem. A právě v těch "obrazech", které autorka kreslí je kouzlo a síla této knihy.

5 10.06.2020

Pěkně udělaná kniha o bratrech Baťových, která dává dostatek prostoru hlavně vizionáři J.A. Baťovi. Grafické zpracování a ilustrace jsou překrásné.

1 09.06.2020