Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Jedu si takhle tu svojí vězeňskou sérii (Přítelkyně z domu smutku, Jeden den Ivana Děnisoviče, bude následovat minimálně Král Krysa), snad proto, že si kroutím druhý rok na mateřský (vtip) a sáhnu po Tulákovi v domnění, že jde o běžný vězeňský román. Omyl! To, co přišlo, mě naprosto dostalo... mé první pořádné setkání s prvky magického realismu (ostuda, já vím), naprosto vzrušující myšlenka podněcující fantazii a krásné "životy." Až se člověk diví, kde se to všechno v tom Londonovi vzalo... třeba všechny ty historické pikantnosti, tak uvěřitelné a smysluplné. Některé knihy mají ve zvyku, že zaujmou čtenáře jen tehdy, pokud je čte ve správný čas, ve správném životním období. Takovou knihou je i Tulák, což dosvědčují některé komentáře. Chápu všechny, kterým přijdou "toulky po hvězdách" jako halucinační nesmysl, pro mě ale byly obrovským zážitkem. Troufám si říct, že je to moje nejlepší přečtená kniha za poslední rok. A to naprosto nečekaně.

16 04.07.2016

Toužila jsem si přečíst Jeden den Ivana Děnisoviče už dlouho. Přesně od té doby, kdy jsem měla brigádu v knihkupectví a jeden starší pán (někdejší člen Občanského fóra) si posteskl, když uviděl vydání sbírky povídek z Levných knih: "Dřív to bylo přísně zakázané, a teď je to tu ve výprodeji..." - nebyl to sice výprodej, šlo o aktuální vydání z roku 2002, ale cena 59 Kč mu evokovala výprodej.
Vystačila bych si bohatě s Ivanem Děnisovičem, ale naše městská knihovna měla jen tuto sbírku devíti povídek. Opět se ukázalo, že nejsem povídkový typ... sotva si člověk zvykne na postavy, je konec a musí si zvykat na nové... Nejvíc mě samozřejmě bavil Jeden den Ivana Děnisoviče, dál mě zaujala Matrjonina chalupa (viz můj komentář u povídky). Ostatní příběhy už byly slabší, hůře uchopitelné pro čtenáře z jiného století i světa... Co ale mají povídky většinou společné, je absurdita, často ve spojení s byrokracií všeho druhu (Ve vyšším zájmu, Případ na stanici Kočetovka, Pravá ruka). Člověk žasne, co je schopen státní aparát provádět bez mrknutí oka svým vlastním lidem.

8 18.06.2016

Před pár lety jsem četla úchvatný příběh vězněné Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky." Od této knihy jsem měla podobná očekávání, to byla evidentně chyba. Eva Kantůrková na to šla úplně jinak - soustředila se úzkostlivě na popisy svých kolegyň a jejich osudů a její vlastní příběh je naprosto upozaděn. Příběhy žen nebyly nezajímavé, ale rušily mě časové skoky, kdy v prvních vyprávěních byly zmiňovány vězenkyně z pozdějšího období a naopak - čtenář se v těch všech ženských jménech pak snadno ztratí. Chybělo mi nějaké cílenější povídání o věznici a jejím režimu, ale částečná mozaika se dá poskládat i z menších střípků. A hlavní postava mi nijak k srdci nepřirostla, v určitých momentech byla až nesympatická. Ale uznávám, že to musela být příšerná zkušenost. Kniha Šimkové je mnohem koncentrovanější nářez (ač není úplně fér srovnávat věznice 50. a 80. let, z mnoha důvodů) a pro mě osobně má i hlubší rozměr.

2 26.05.2016

O knize jsem si předem nic nezjišťovala, nečetla anotaci ani komentáře, zaujala mě obálka a název. Jen jsem věděla, že si ji musím půjčit v dětském oddělení naší knihovny. Vzhledem k tomu, že nejsem cílová skupina, nevím, jestli jsem o příběhu přemýšlela příliš mnoho, příliš málo nebo prostě jinak... Zápletka s netvorem byla originální, ale její "příběhové" části mě moc nezaujaly. Děj je opravdu smutný a některé momenty mi nebyly úplně jasné, ale druhou polovinu jsem přečetla na jeden zátah, protože jsem prostě musela vědět, jak přesně to dopadne. A hlavně: nádherné ilustrace - nádherný netvor!

4 12.05.2016

V žánru antiutopie je těžké narazit na originální nápady, které vám hned nepřipomenou 1984. V Dárci se jich určitě pár najít dá, třeba koncept rodinných jednotek, vyřazování ze společenství a hlavně existence příjemce paměti. Je s podivem, že dotyčné společenství má potřebu jakkoliv uchovávat vzpomínky, protože se z minulosti stejně odmítá poučovat. Škoda, že spousta prvků vymyšleného světa zůstala nevysvětlena a nerozvedena, mám pocit, že potenciál nebyl vůbec využit, ač našlápnuto je velmi dobře... ale dětské čtenáře to asi trápit nebude. Vyvrcholení děje na posledních pár stránkách mi přišlo trochu překotné, dlouho dlouho nic a najednou úplný obrat, opět trochu nedotažený. No a konec... pro někoho otevřený, pro někoho uzavřený... a to, že jeho součástí musel být i malinký Gabriel, mi posunulo celý konec do značně nepříjemné polohy. Jinak to bylo příjemné čtení, které vyvolávalo zajímavé otázky.

4 22.03.2016

Do knihy jsem se pouštěla s obavou, jestli je rozumné číst o vraždách dětí zrovna teď, když už i já mám dítě... Nakonec to byla obava zbytečná, ono tam o ty vraždy zas tolik vlastně nejde, nejsou hlavním tématem, spíš nutným pozadím. Prostředí Sovětského svazu 50. let je zajímavé a znechucující zároveň, hlavně udavačská atmosféra. Hlavní postava je pro mě rozporuplná, příliš správňácká, s postupem děje čím dál víc (dobře, až na jedno opilecké zaškobrtnutí). Nejvíc mi vadilo, kolik dějových zvratů způsobila "náhoda" - hrdina je náhodou přeložen někam do zapadákova, kde náhodou zjistí zásadní věci a tak dále. A protože se podezřelé náhody objevily celkem brzy, přistupovala jsem ke knize potom už vždycky s jakousi nedůvěrou v rozumný děj. Nemyslím si, že děj knihy má být uvěřitelný, stačí mi, když je smysluplný... Jinak je kniha celkem napínavá, pár "aha" momentů se v ní taky nachází, závěr je ale dost přitažený za vlasy. Opět moc náhod rychle, rychle na posledních pár stránkách. Nejvíc mě zaujala/vyděsila první kapitola. Ke třetí hvězdičce připojuju pomyslnou další půlku a následující knihy ze série si nechám ujít. Myslím, že bych měla stejné výtky...

5 15.01.2016

Kdo se chce dozvědět, jak své děti přimět jíst lépe nebo jinak, musí velmi filtrovat přečtené informace. Šokoval mě popis francouzského prostředí, hlavně přístupu k dětem. To, co se praktikuje ve Francii, je naprostým opakem kontaktního rodičovství - na to pozor, protože odkazy na tuto knihu se objevují nejčastěji právě v tomto "alternativnějším" rodičovském prostředí. Je to sice zajímavé čtení, ale kulturně tak odlišné, že po odfiltrování všeho specifického zbyde jen několik málo obecnějších rad a myšlenek. Souhlasím s dalšími komentáři, že kniha je napsána příliš rozvláčně, autorka se velmi často opakuje. V závěru knihy je souhrn deseti pravidel a tipů - je možné přečíst si jen tuto část a o nic nepřijdete... tedy jen o enormní množství "omáčky."
Ještě jsem měla problém s překladem knihy, hlavně s nadužíváním slova "severoamerický" - třeba desetkrát na stránce, to už fakt bije do očí. Překlad slova "snack" jako "svačinka" taky asi není úplně nejšťastnější, čeština hází význam slova asi trochu jinam (a opět slovo "svačinka" několikrát na stránce, bez jediného použití synonyma). Překladatelka se také ohání výhradně slovem "organický" (organické kuře, organické brambory...) ač v českém prostředí je víc zdomácněno prosté "bio." V receptech jsou suroviny sepsány v "šálcích" (cups), ale někde zároveň i v gramech/mililitrech - proč ne všude? Plus nějaké hrubky a vynechaná spojka ve větě... Pečlivá práce podle mne vypadá jinak.
Podtrženo, sečteno: Kniha mi přijde přeceňována, zas tak zásadní poselství nepřináší, ale kdo chce, inspiraci si v ní najde.

7 06.01.2016

V první kapitole se píše o čtenářce, která po přečtení knihy upadla do hluboké deprese, pomýšlela na sebevraždu a knihu zhodnotila jako jednu z nejhnusnějších věcí, kterou kdy četla. Přesně takhle text knihy působí na člověka, který není úplně lhostejný k životu a který aspoň trochu přemýšlí. I já jsem byla svým svědomím obviněná z určitých přešlapů, byť byly učiněné z neznalosti. V knize je taková hodně drsná kapitola o tom, co prožívá novorozenec, pokud je řádně separován tak, jak se to v moderní době dělá. Obsahuje závažná tvrzení, ovšem můj mozek vycvičený ke kritickému myšlení má s informacemi problém, protože nechápe, kde je autorka vzala - nejsou totiž podloženy žádným výzkumem a jsou hypotetické. Třeba věta o tom, že miminko v izolaci pláče tak moc, až ho z toho bolí v krku - hrozná představa, ale těžko říct, jestli to je pravda... Stejný problém mám s obsáhlou částí o tom, za co všechno mohou nenaplněné miminkovské touhy - opravdu toto může vyústit třeba v drogovou závislost? Působí to na mě tak, že autorka dokáže "příznaky" nacpat úplně kamkoliv... a to pro mě není moc důvěryhodné. Abych jen nekritizovala - velmi mě zaujala myšlenka o dětském pudu sebezáchovy, že je silnější, než by dospělý člověk čekal a pokud mu dá úzkostlivý rodič prostor, projeví se. To budu doma zkoušet, to mě zajímá :) Nošení dítěte na těle je popsáno skvěle, ani jsem netušila, že má tolik přínosů.

5 20.10.2015

V komentáři k prvnímu dílu jsem psala, že jsem si (narozdíl od jiných čtenářů) nevšmla, že by kniha byla plná klasických post-apo klišé. Tentokrát si tím už nejsem tak jistá. Hrozně mi vadila ta jednoduchost popisů i děje, místy to na mě působilo až naivně. Já vím, že nejsem cílová skupina, evidentně je kniha určena mládeži a ne náročnějším čtenářům, kteří potřebují v knize nalézt nějaký hlubší smysl (nebo aspoň chtějí, aby tento žánr dával smysl). Většina dějových zvratů byla příliš prvoplánová a překvapivá maximálně v tom smyslu, že to autorku (a všechny její pomocníky - viz její poděkování) vážně netrklo :) Přijde mi zbytečné používat dva různé typy písma k odlišení dvou různých dějových linií, pozorný čtenář to nepotřebuje a v postavách se vyzná (zas tolik jich tu přece není!), mě to i trochu rušilo. Musím ale pochválit závěrečnou část, ta byla pořádně napínavá! Samotný závěr byl naopak opět lehce naivní, prostě až příliš velká náhoda...Třetí díl si ujít nenechám, jsem zvědavá, ale velké očekávání nemám.

1 08.09.2015

Mrazivý a neskutečně poutavý příběh. Od druhé poloviny knihy jsem byla v trvalém napětí, co ještě přijde, co ještě Annie napadne... a hnalo mě to ke čtení kdykoliv, kdekoliv - hlavně, abych už věděla, jak to dopadne. Přiznám se, že jsem na konci čekala nějakou parádní nechutnost, ve které by hrálo hlavní roli prase pojmenované Misery, ale dopadlo to celkem překvapivě i bez prasete. No, bylo to opravdu skvělé.

13 02.09.2015

Přehledné, stručné, výstižné představení základních principů kontaktního rodičovství - přístupu k dětem, který byl přirozeně praktikován do konce 19. století, přerušen vědou a poznatky 20. století a znovu objeven ve 21. století (s nadsázkou řečeno). Je velmi cenné, že knihu napsal pediatr s dlouholetou praxí a matka osmi dětí, kteří kontaktní rodičovství "testovali" na své rodině po mnoho let. Nejde tedy o nějaké poučování ze strany nezaujatého odborníka. Kniha vznikla v USA, takže spousta informací a postřehů se vztahuje k americké mentalitě a americké verzi mateřské dovolené. Určité rady a tipy se tedy pro české prostředí aplikovat nedají, na druhou stranu můžou české matky v této konfrontaci lépe ocenit český sociální systém, který jim nebrání být s dětmi doma několik let. Samozřejmě nejlepší by byla kniha o kontaktním rodičovství, která by vznikla přímo v českém prostředí, třeba se někdy dočkáme. Knihu doporučuji zájemcům o přirozenost a osvědčené hodnoty, je lepší číst knihu už v těhotenství. Na závěr ještě sepíšu témata kapitol, aby bylo více jasné, o co jde: bonding při porodu i po něm, kojení, nošení dětí v šátku/nosítku, důvěra v signální hodnotu dětského pláče (to mě oslovilo asi nejvíc), spaní blízko dítěte, vyvážený rodinný život, kontaktní otcovství, cvičitelé dětí (= osoby, které radí a snaží se děti vycvičit pro rychlé zapadnutí do světa dospělých - neplakat, usínat sám, spát celou noc, pít z lahve...). Potom je v knize několik příběhů konkrétních rodičů a seznam užitečných internetových odkazů (amerických, ale i tematicky podobných v ČR).

6 20.08.2015

Kdyby byla hlavní hrdinka psychicky v pořádku, samotný děj by vydal na pár stránek. Hlavní dějová linie s pouty a postelí je dost napínavá, události ve flashbacích do jisté míry také, resp. já jsem měla celou dobu obavu, jestli nevyplave nějaké ještě nechutnější tajemství. A pak je tu ještě ta děsivá věc v koutě - pro Kinga celkem typická, až jsem z toho byla trochu otrávená, že se objevilo zase toto klišé... a pak jsem byla pořádně překvapena a potěšena závěrem, i když byl zbytečně příliš morbidní (pokud se autor v závěru inspiroval nějakým skutečným případem, je to nechutné... ale pokud si to všechno takhle do úchylných detailů vymyslel úplně sám, tak nevím, jestli ho obdivovat nebo se spíš děsit).

3 05.08.2015

Skvost české literatury! O knize jsem měla mlhavé ponětí už od střední školy, ale nečekala jsem, že půjde o tak skvělé dílo. Hlavně mě překvapilo, že postava samotného Neviditelného není to nejhorší, co se v domě Hajnů děje, hrůzy se stupňují a konec je naprosto šílený. Hlavní postava Petra Švajcara se hodně povedla, pěkně zapadá do chorobného panoptika. Škoda jen, že jsem na knihu neměla moc času, kdybych ji přečetla rychleji, zážitek by byl určitě intenzivnější.

8 15.07.2015

Nikdy bych nečekala, že od tohoto autora si přečtu zrovna román, spíš bych předpokládala něco odbornějšího, nějspíš k církevním dějinám. Dokonce jsem si nejdřív ověřovala, jestli nejde jen o shodu jména... Bohužel musím román hodnotit jako průměrný. Po jeho dočtení jsem měla pocit, že "méně" by bylo v tomto případě možná "více" - časový záběr je zbytečně rozsáhlý. Z anotace to sice nevyplývá, ale hlavní postavou není Hana Pinkasová, ale farář Šťastný. Paradoxně jeho život byl velmi nešťastný a tragický, možná té tragiky na jeden život bylo až příliš. Jedna věc mi na knize přišla hodně divná: pasáže, ve kterých se autor snaží čtenáře nepochybně vzdělat nebo informovat o určitých historických skutečnostech (např. praktiky z koncentračního tábora). Je to sice zajímavé, ale do děje je to trochu podivně napasováno a působilo to na mě jako pěst na oko, jako kdyby to autor chtěl za každou cenu do knihy napsat a podle toho až vymyslel dějové zvraty.

3 18.05.2015

Zajímavé prostředí chudého litevského venkova v 19. století, kde vládnou stále jakési středověké poměry a silná kolektivní mentalita příliš osvěty zatím nepochytila. Vědma je jednou z knih, v jejímž ději hraje velkou roli náhoda, čtenář jen přihlíží, nestíhá se divit a přemýšlí o férovosti života (to jsem velmi intenzivně prožívala u Kaplického Kladiva na čarodějnice). Zde se dvě největší náhody odehrají na začátku a na konci děje, jedna horší než druhá. Konec knihy mi přišel moc rychlý, useknutý, jako by zůstalo něco nevyřčeno nebo nevysvětleno... a to mě trochu mrzelo. Veselé čtení to není, ale kniha určitě stojí za povšimnutí.

3 07.05.2015

Od knihy jsem moc nečekala, ale byla jsem velmi mile překvapena. Téma je zajímavé, příběh napsán čtivě a svižně, děj dává smysl a není předvídatelný, v postavách se dá dobře orientovat (a že jich není zrovna málo). Hodně mě bavil koncept knihy, střídání přítomných a minulých událostí, "prošpikované" místy přepisem archivních dokumentů. Jen ten konec... ten mě hodně zarazil...

9 17.04.2015

Sonda do životů lidí, kteří jsou bez varování uvrženi z 20. století do světa s téměř středověkými podmínkami. Shodou okolností tvoří skupinu samí šikovní a užiteční lidé, kteří si dokáží poradit úplně se vším. Zajímavou postavou je Emanuel, jeho pud sebezáchovy a touha po zachování lidského rodu. Děj má poněkud zdlouhavější úvod, ale po jeho překonání se pořád něco děje, velkým oživením pro mě osobně bylo všechno kolem městečka La Roque. A konec příběhu je hodně povedený, vyvažuje některé dřívější příliš idylické skutečnosti.

7 07.04.2015

Krásné vzpomínky, krásné myšlenky. Zajímavé čtení o životě člověka, který se politikem už narodil.

5 02.04.2015

Poutavé vyprávění se zajímavě zapletenou zápletkou, zasazené do lákavého prostředí se silnou atmosférou. V dějové linii se šikovně prolíná minulost s přítomností a dějové zvraty nejsou moc předvídatelné. To vše mi stačí k úplné spokojenosti.

6 02.04.2015

Kniha budí na první pohled dojem jedinečné (a jediné) příručky těhotenství a mateřství pocházející z českého prostředí. Při bližším pohledu nejde ale o nic extra skvělého. Zarazilo mě množství reklam, které jsou všude tam, kde bylo trochu místa, výjimkou nejsou ani celostránkové reklamy (na prací prášek, na Sunar aj.). Všude možně, ale naštěstí tématicky, jsou rozmístěny také rámečky s "knižními tipy" jakožto doporučení další vhodné literatury, výhradně ovšem z nakladatelství Computer Press. Co se týče textu: pět let po vydání knihy lze mnohá doporučení autorky označit za zastaralá a překonaná, porodnictví v ČR přece jenom za tu dobu ušlo nějaký kus cesty a existují i jiné trendy. Bohatá obrazová příloha působí z velké části spíš jako obsah zahraničních fotobank. Výjimkou je detailní fotoreportáž z porodu, která je pojata dost nelichotivě vůči rodící ženě a záběry jsou téměř drastické (hádejte, na jaké stránce jsem "náhodou" knihu poprvé otevřela...), ale aspoň jde poznat, že je to focené autenticky na českém porodním sále. Další výhradu mám k formátu knihy - je to něco mezi A4 a A3, pevná vazba, křídový papír = kniha je hodně těžká a neforemná, čtenář (tj. žena v očekávání) se s ní při manipulaci prostě dost nadře. Pro mě osobně byla kniha zklamáním, čekala jsem na ni v knihovně půl roku (a když už na mě přišla řada, mohla jsem první polovinu jaksi rovnou přeskočit), abych pak zjistila, že některé části ani nemá smysl číst. V dnešní době jsou podobné příručky bohužel už přežitkem, internet člověka informuje aktuálně, rychle a efektivně, nabízí názory více odborníků a lze se dopátrat větší objektivity. Knihu asi radči nedoporučuji, je zbytečné ji číst...

2 25.02.2015