Dáma s hrnstjm komentáře u knih
Méně je někdy více... celostránkové obrázky jednotlivých prostředí (poušť, pobřeží, hlubiny oceánu aj.) připomínají nepovedené koláže - na rozmazaných pozadích jsou umístěny desítky zvířat, vždycky několik kusů od každého druhu ("Najdi 10 mrožů, 9 tuleňů, 8 kosatek, 5 lvounů, 21 tučňáků, 16 albatrosů"), je to velice nepřehledné, místy úplně zbytečně ("Na obrázku najdi zvíře, které zde nemůže žít" nebo "Dva vetřelci na obrázku pocházejí z dávných dob" - a hle, brontosaurus a nějaká miniaturní potvora za stromem v lese). Nelíbí se mi ani provedení a vlastně ani myšlenka. K textu nemá smysl se vyjadřovat, je to vždy jedna věta ke každému tématu.
Romantiku v četbě nevyhledávám, lákalo mě prostředí internátu, víc jsem o příběhu nevěděla. Kniha mě překvapila už na prvních stránkách: takhle silný úvod jsem snad ještě nečetla! Tím odstartovala jistá detektivní zápletka, kterou jsem vůbec nečekala. Další a velmi významná přidaná hodnota: reflexe nacismu očima mládeže 15 let po skončení 2. světové války - to bylo hodně zajímavé! Třetím překvapením byl věkový rozdíl milenců... dostalo mě, jak se vztahem se starší ženou změní mladému klukovi priority, kolik starostí a zodpovědnosti za druhé si tím (dobrovolně) nakládá na bedra...
Děj má neobvyklou kompozici, která způsobuje neodložitelnost knihy! V komentářích se tu často objevuje náklonnost k postavám Hanziho a Geraldiny - tito dva mě ale naprosto děsili a s napětím jsem čekala, jakou roli budou hrát při závěrečném rozuzlení - nedivila bych se totiž ničemu!
Edit: Knihu jsem si přečetla znovu po sedmi letech jako čtenářka v jiné životní situaci, doufejme, že i trochu vyzrálejší. Dialogy hodnotím jako patetické a obě hlavní postavy mluví dost často jako kolovrátek... ale jinak pro mě příběh neztrácí nic ze svého mrazivého kouzla. Mnohem víc mě fascinuje Oliver, muž činu, samozvaný zbabělec, idealista, realista.
Knižní jednohubka pro krátké čtenářské potěšení. Některé průpovídky jsou hodně vtipné, jiné zase méně. Hned člověk zavzpomíná na své dětství, své omyly, nepochopení, přeslechnutí a nejasnosti!
Neobvyklé téma pro dětské leporelo - houbařství :) Krásně zpracováno, krásně ilustrováno. Spousta druhů hub, plno lesních zvířátek. Zdařilé básničky s určitou informační hodnotou i pro dospělé. Velmi milé překvapení!
Leporelo s přidanou hodnotou. Zobrazuje témata, na které v dětských knihách (natož v leporelech) téměř nenarazíte. Zemětřesení, lavina, slepec, kluk na vozíčku, zloděj na útěku, dítě v nemocnici... společným jmenovatelem je vždy pes-pomocník. Je to skvělý nápad, který může vést povídání nad knihou úplně jiným směrem a obohatit slovní zásobu. Počítačové ilustrace zdařilé. Takhle si představuju dětskou knihu, která má co říct!
Dobrý nápad, dobré téma, relativně dobré zpracování. Počítačové ilustrace jsou sice dost stylizované, ale celkový dojem je milý. Poznámka k překladu: v textu jsem narazila na slovo "káchání" - prý zvuk, který dělá kachna. Po krátkém pátrání jsem se dozvěděla, že je to myslivecká hantýrka. Kniha mi tedy rozšířila znalosti a slovní zásobu, dosud jsem si myslela, že kachna kváká... ale pokud kachna kváká, co potom vlastně dělá žába!?
Je to jedna z knih, u které bohatě stačí, když si ji občas půjčíte v knihovně... ušetříte si tím nervy :) Věřte mi.
Poetický tygří úlet... asi jsem ho plně nepochopila, protože na takovou poetiku nemám hlavu. Text se mi líbil, byl krásně hravý a děj správně nepředvídatelný. Klíčová kniha mého života to určitě nebude, nejsme s panem spisovatelem naladěni na stejnou frekvenci :)
Zajímavé téma, důstojné zpracování. Líbil se mi kontrast mladé a starší generace v jejich reakcích na tak zásadní změny v životě... mladí akční, staří (až na výjimky) rezignovaní, ač právě ti staří měli mnohem hlubší "kořeny." Děj je svižný, pořád jsou naznačovány nějaké křivdy z minulosti, ale ve výsledku se nejedná o nic zásadního a nečekaného. Předpokládala jsem, že starší generace časem odtajní nějaké dávné venkovské skandály, které vysvětlí něco z přítomnosti, ale to se nestalo. Děsila mě chladná atmosféra Haniny nefunkční rodiny. A na začátku knihy mi přišlo trochu zvláštní, že autor měl potřebu vyprávět z pohledu mladé dívky, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Selský baroko mě nenadchlo, Rybí krev téměř ano.
Drahý Adriane!
Se zájmem jsem si přečetla tvůj deník. Je politováníhodné, že takový mladistvý intelektuál, nadaný básník a dobrodinec, jako jsi ty, se musel potýkat se všemi těmi úskalími, která ti kladli do cesty tvá zhýralá matka, slabošský otec, prostoduchý pes i život sám. Je s podivem, že i v takové nepřízni osudu sis udržel zdravý rozum a s elegancí tobě vlastní jsi dokonce udržoval vážnou známost a věnoval se péči o své bližní. Tvůj deník je třeba zachovat budoucím generacím jako cenný pramen k dějinám mládežnické každodennosti. Dokonce mám pocit, že mezi řádky deníku jsi schoval poselství mnohem vážnějšího charakteru, které rozluští pouze jiní intelektuálové, budou-li však dostatečně schopni. Děkuji za tento nevšední zážitek.
V dokonalé úctě
Dáma s hranostajem
Půvabná kniha, která vzbuzuje v matce-čtenářce pocit, že to s ní není tak špatné a že může být i hůř... a to je opravdu cenné poselství! Fejetony asi plně docení jen ženy, které si mateřstvím a rodičovstvím prošly či procházejí. Mužům a nastávajícím rodičům tento pohled do zákulisí nedoporučuji, mohli by utrpět lehký šok. Na závěr bych ráda vyzdvihla krásnou práci s českým jazykem!
Milé a působivé povídání o smrti... Kéž by to tak opravdu bylo!
Palec nahoru za téma domácích zvířat z českého prostředí a některé povedené verše. Palec dolů za pár nelogických výjevů (slepice ve svatebním, slepice nesoucí deštník...) a ilustrace Viery Kardelisové, které nejsou "šálkém mé kávy." Děti ale budou jistě shovívavější :)
Méně je někdy více... "Ukazovacích" knih pro děti je dnes na knižním trhu mraky. Ještě nikdy jsem ale nenarazila na podobný styl, který přináší tato kniha - tak moc nepřehledný! Největší háček je v tom, že veškeré dění a konání postav je příliš dynamické... každý obličej má velmi výraznou grimasu (údiv, křik, škleb, zděšení), která vyjadřuje tak z 90 % negativní emoci! Vždyť to už není ani vtipné! Na každé straně panuje patřičný chaos, který tyto panické stavy způsobuje, stránky jsou vyloženě přeplněné. To vše doprovázeno nelogičnostmi, které v dětských knihách opravdu nemusím - např. myš řídící autíčko na klíček, pes s brýlemi v sajdkáře, pták v čepici, žába a želva hovící si v nafukovacím kruhu... Cožpak to tak v životě je? Takovým jevům se raději vyhýbám.
Vzkaz pro všechny, kteří jsou z knihy nadšeni: jde to i jinak, zkuste třeba knihy německé autorky Rotraut Susanne Berner (série Jaro-Léto-Podzim-Zima-Noc)... 100% přehlednost, 90% smysluplnost. Méně je fakt někdy více :)
Ambiciózní myšlenka, odvážné zpracování. Oceňuji, že děj začal rovnou bez jakéhokoliv vysvětlování, popravdě jsem ani nečekala, že se dozvím odpověď na hlavní otázku. Výběr prolínajících se "světů" hodnotím jako zajímavý, i když jsem měla ze začátku odstup ke všemu, co se týkalo budoucnosti. Postavy... Toňa mi přišla nedůvěryhodná, vztahovalo se k ní příliš šťastných náhod najednou. Římské prostředí a jeho lidé je moc pěkně zpracováno, nacistická hrozba je více než uvěřitelná. Ostatní linie i postavy zůstávají v jejich stínu, což je třeba u epizody z Českých Budějovic škoda, tam byly karty pěkně rozehrány! Ze střetů kultur pramenily občas vtipné situace, třeba konfrontace dvou lékařů. A romantická zápletka... asi nebyla úplně nezbytná.
Do druhého dílu nepůjdu a přiznávám, že je to kvůli superhrdince Toně.
Typický příklad dětské knihy, kdy zvolené téma přebíjí všechny ostatní nedostatky... Zde oblíbené téma dopravních prostředků (Autobus! Motorka!! Popeláři!!! K naprosté spokojenosti chybí už jen traktor a bagr.) naštěstí zastiňuje místy nezdařilé veršovánky a rozpačité ilustrace. Obojí je otázkou vkusu, na obrázcích se mi líbí auta, ale vyobrazení lidí a zvířat na mě nepůsobí příjemně... a těmi se to právě v knížce jen hemží.
Zajímavý nápad, jednoduché a bytelné provedení posuvných obrázků. Kniha obsahuje vlastně jen tři posuvné stránky - tele, kuřata a jehňata. Výtvarné provedení je trochu zvláštní, ale to dětem vůbec nevadí.
V mnoha ohledech neobvyklá kniha, jejíž děj jsem si představovala v černobílé, s občasným praskáním a šumem, které jsou typické ve filmech pro pamětníky. Jen samotný "dům" nebylo lehké si nějak jasněji představit... dům velký jako město a vysoký jako hora, plný spokojených i nespokojených lidí, kteří jsou sledováni na každém kroku ve svém mikrosvětě, kde se to hemží podivnými názvy. V knize bych se úplně obešla bez romanticky laděné epizody s princeznou. Naopak epizoda s výlety do vesmíru a emigrace na jiné planety by ve svém děsivém kontextu mohla být klidně víc rozvedena. Moc mě bavila i grafická stránka knihy a krátké kapitoly přišly při nočním čtení také vhod :)
Vtipný námět a neotřelé ilustrace. Mně by se sice víc líbilo, kdyby husa Líza nechtěla být tak světová a chtěla by být spíš nějakým středoevropským zvířetem... bučet jako kráva, válet se v blátě jako prase, skákat jako zajíc... Ale je jinak je kniha opravdu zábavná. S tím "uáááágag!" je to přece jasné, tak dělá husa, která chce být lvem :)
Z náhodného výběru v knihovně se vyklubalo velmi milé překvapení! Dětská kniha s verši, které nejsou pitomé, dávají smysl a zároveň nenápadně poučí. Ilustrace moc pěkně vyvedené, spíš obyčejnějšího rázu, to se mi líbí, jasné a nepřeplácané (aneb maják nemusí mít obličej a vyjadřovat emoci, aby byl majákem). A skvěle zvolené téma - voda a všechno, co se kolem ní točí.
Byla doba, kdy bych tuto knihu zhltla na posezení a byla nadšená z každé věty. Jenže tato blažená doba studia je už dávno pryč a Jméno růže mě zastihlo v úplně jiné situaci. Jak už tu v některých komentářích zaznělo, knihu je třeba číst v bystrém rozpoložení. To se naprosto vylučuje s mými půlnočními deseti- a dvacetiminutovkami, které jsem si po dobu jednoho měsíce dopřávala a během kterých jsem si pravidelně uvědomovala, že vlastně usínám. Přitom kniha má toho tolik, co mě odborně i badatelsky velmi zajímá: středověk, církevní řády a jejich vztahy, činnost inkvizice (z jiného úhlu, než se člověk obvykle dočte), hereze, život v klášteře, práce ve skriptoriu (krásné a hodnotné pasáže, muselo za nimi být rozsáhlé studium problematiky), středověká knihovna, rukopisy, Clunyjské hnutí... a v neposlední řadě moje milovaná latina! Škoda, že jsme se s knihou nepotkaly v příhodnějším čase, obávám se, že mi toho mnoho uniklo... za pár let to určitě zkusím znovu. Ještě dodávám, že detektivní zápletka byla velmi originální, stejně jako rozuzlení a (pro mne) šokující dohra celého příběhu.