Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Poetický tygří úlet... asi jsem ho plně nepochopila, protože na takovou poetiku nemám hlavu. Text se mi líbil, byl krásně hravý a děj správně nepředvídatelný. Klíčová kniha mého života to určitě nebude, nejsme s panem spisovatelem naladěni na stejnou frekvenci :)

3 16.01.2017

Zajímavé téma, důstojné zpracování. Líbil se mi kontrast mladé a starší generace v jejich reakcích na tak zásadní změny v životě... mladí akční, staří (až na výjimky) rezignovaní, ač právě ti staří měli mnohem hlubší "kořeny." Děj je svižný, pořád jsou naznačovány nějaké křivdy z minulosti, ale ve výsledku se nejedná o nic zásadního a nečekaného. Předpokládala jsem, že starší generace časem odtajní nějaké dávné venkovské skandály, které vysvětlí něco z přítomnosti, ale to se nestalo. Děsila mě chladná atmosféra Haniny nefunkční rodiny. A na začátku knihy mi přišlo trochu zvláštní, že autor měl potřebu vyprávět z pohledu mladé dívky, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Selský baroko mě nenadchlo, Rybí krev téměř ano.

10 14.01.2017

Drahý Adriane!
Se zájmem jsem si přečetla tvůj deník. Je politováníhodné, že takový mladistvý intelektuál, nadaný básník a dobrodinec, jako jsi ty, se musel potýkat se všemi těmi úskalími, která ti kladli do cesty tvá zhýralá matka, slabošský otec, prostoduchý pes i život sám. Je s podivem, že i v takové nepřízni osudu sis udržel zdravý rozum a s elegancí tobě vlastní jsi dokonce udržoval vážnou známost a věnoval se péči o své bližní. Tvůj deník je třeba zachovat budoucím generacím jako cenný pramen k dějinám mládežnické každodennosti. Dokonce mám pocit, že mezi řádky deníku jsi schoval poselství mnohem vážnějšího charakteru, které rozluští pouze jiní intelektuálové, budou-li však dostatečně schopni. Děkuji za tento nevšední zážitek.
V dokonalé úctě
Dáma s hranostajem

11 08.01.2017

Půvabná kniha, která vzbuzuje v matce-čtenářce pocit, že to s ní není tak špatné a že může být i hůř... a to je opravdu cenné poselství! Fejetony asi plně docení jen ženy, které si mateřstvím a rodičovstvím prošly či procházejí. Mužům a nastávajícím rodičům tento pohled do zákulisí nedoporučuji, mohli by utrpět lehký šok. Na závěr bych ráda vyzdvihla krásnou práci s českým jazykem!

6 02.01.2017

Milé a působivé povídání o smrti... Kéž by to tak opravdu bylo!

2 02.01.2017

Palec nahoru za téma domácích zvířat z českého prostředí a některé povedené verše. Palec dolů za pár nelogických výjevů (slepice ve svatebním, slepice nesoucí deštník...) a ilustrace Viery Kardelisové, které nejsou "šálkém mé kávy." Děti ale budou jistě shovívavější :)

1 27.12.2016

Méně je někdy více... "Ukazovacích" knih pro děti je dnes na knižním trhu mraky. Ještě nikdy jsem ale nenarazila na podobný styl, který přináší tato kniha - tak moc nepřehledný! Největší háček je v tom, že veškeré dění a konání postav je příliš dynamické... každý obličej má velmi výraznou grimasu (údiv, křik, škleb, zděšení), která vyjadřuje tak z 90 % negativní emoci! Vždyť to už není ani vtipné! Na každé straně panuje patřičný chaos, který tyto panické stavy způsobuje, stránky jsou vyloženě přeplněné. To vše doprovázeno nelogičnostmi, které v dětských knihách opravdu nemusím - např. myš řídící autíčko na klíček, pes s brýlemi v sajdkáře, pták v čepici, žába a želva hovící si v nafukovacím kruhu... Cožpak to tak v životě je? Takovým jevům se raději vyhýbám.
Vzkaz pro všechny, kteří jsou z knihy nadšeni: jde to i jinak, zkuste třeba knihy německé autorky Rotraut Susanne Berner (série Jaro-Léto-Podzim-Zima-Noc)... 100% přehlednost, 90% smysluplnost. Méně je fakt někdy více :)

1 27.12.2016

Ambiciózní myšlenka, odvážné zpracování. Oceňuji, že děj začal rovnou bez jakéhokoliv vysvětlování, popravdě jsem ani nečekala, že se dozvím odpověď na hlavní otázku. Výběr prolínajících se "světů" hodnotím jako zajímavý, i když jsem měla ze začátku odstup ke všemu, co se týkalo budoucnosti. Postavy... Toňa mi přišla nedůvěryhodná, vztahovalo se k ní příliš šťastných náhod najednou. Římské prostředí a jeho lidé je moc pěkně zpracováno, nacistická hrozba je více než uvěřitelná. Ostatní linie i postavy zůstávají v jejich stínu, což je třeba u epizody z Českých Budějovic škoda, tam byly karty pěkně rozehrány! Ze střetů kultur pramenily občas vtipné situace, třeba konfrontace dvou lékařů. A romantická zápletka... asi nebyla úplně nezbytná.
Do druhého dílu nepůjdu a přiznávám, že je to kvůli superhrdince Toně.

5 04.11.2016

Typický příklad dětské knihy, kdy zvolené téma přebíjí všechny ostatní nedostatky... Zde oblíbené téma dopravních prostředků (Autobus! Motorka!! Popeláři!!! K naprosté spokojenosti chybí už jen traktor a bagr.) naštěstí zastiňuje místy nezdařilé veršovánky a rozpačité ilustrace. Obojí je otázkou vkusu, na obrázcích se mi líbí auta, ale vyobrazení lidí a zvířat na mě nepůsobí příjemně... a těmi se to právě v knížce jen hemží.

1 30.10.2016

Zajímavý nápad, jednoduché a bytelné provedení posuvných obrázků. Kniha obsahuje vlastně jen tři posuvné stránky - tele, kuřata a jehňata. Výtvarné provedení je trochu zvláštní, ale to dětem vůbec nevadí.

1 30.10.2016

V mnoha ohledech neobvyklá kniha, jejíž děj jsem si představovala v černobílé, s občasným praskáním a šumem, které jsou typické ve filmech pro pamětníky. Jen samotný "dům" nebylo lehké si nějak jasněji představit... dům velký jako město a vysoký jako hora, plný spokojených i nespokojených lidí, kteří jsou sledováni na každém kroku ve svém mikrosvětě, kde se to hemží podivnými názvy. V knize bych se úplně obešla bez romanticky laděné epizody s princeznou. Naopak epizoda s výlety do vesmíru a emigrace na jiné planety by ve svém děsivém kontextu mohla být klidně víc rozvedena. Moc mě bavila i grafická stránka knihy a krátké kapitoly přišly při nočním čtení také vhod :)

6 30.09.2016

Vtipný námět a neotřelé ilustrace. Mně by se sice víc líbilo, kdyby husa Líza nechtěla být tak světová a chtěla by být spíš nějakým středoevropským zvířetem... bučet jako kráva, válet se v blátě jako prase, skákat jako zajíc... Ale je jinak je kniha opravdu zábavná. S tím "uáááágag!" je to přece jasné, tak dělá husa, která chce být lvem :)

3 29.09.2016

Z náhodného výběru v knihovně se vyklubalo velmi milé překvapení! Dětská kniha s verši, které nejsou pitomé, dávají smysl a zároveň nenápadně poučí. Ilustrace moc pěkně vyvedené, spíš obyčejnějšího rázu, to se mi líbí, jasné a nepřeplácané (aneb maják nemusí mít obličej a vyjadřovat emoci, aby byl majákem). A skvěle zvolené téma - voda a všechno, co se kolem ní točí.

2 29.09.2016

Byla doba, kdy bych tuto knihu zhltla na posezení a byla nadšená z každé věty. Jenže tato blažená doba studia je už dávno pryč a Jméno růže mě zastihlo v úplně jiné situaci. Jak už tu v některých komentářích zaznělo, knihu je třeba číst v bystrém rozpoložení. To se naprosto vylučuje s mými půlnočními deseti- a dvacetiminutovkami, které jsem si po dobu jednoho měsíce dopřávala a během kterých jsem si pravidelně uvědomovala, že vlastně usínám. Přitom kniha má toho tolik, co mě odborně i badatelsky velmi zajímá: středověk, církevní řády a jejich vztahy, činnost inkvizice (z jiného úhlu, než se člověk obvykle dočte), hereze, život v klášteře, práce ve skriptoriu (krásné a hodnotné pasáže, muselo za nimi být rozsáhlé studium problematiky), středověká knihovna, rukopisy, Clunyjské hnutí... a v neposlední řadě moje milovaná latina! Škoda, že jsme se s knihou nepotkaly v příhodnějším čase, obávám se, že mi toho mnoho uniklo... za pár let to určitě zkusím znovu. Ještě dodávám, že detektivní zápletka byla velmi originální, stejně jako rozuzlení a (pro mne) šokující dohra celého příběhu.

18 09.09.2016

Naprosto ideální kombinace: vlak a zvířátka :) Sice já osobně nechápu, proč musí mít lokomotiva obličej, šlo by to určitě i bez něj... ale pak by to už vlastně nebyla emotivní "veselá" mašinka. Ony děti stejně nebudou ten obličej hledat na vlacích u nádraží, protože takové lokomotivy už dávno nejezdí, ani topiče neuvidí, často ani průvodčí. To jen tak na okraj.

3 07.09.2016

Velmi krásné "snové" ilustrace... až tak krásné, že textové zpracování příběhu za nimi trochu pokulhává. Ale to dětem vůbec nevadí!
Zjistila jsem, že ilustrátorka Nicoletta Ceccoli má na kontě ilustrace ke spoustě dalších nádehrných knih, které ale zatím nejsou přeloženy do češtiny. Zájemci nechť se pokochají na jejích webových stránkách :)

3 07.09.2016

V dnešní záplavě dětských knih působí ilustrace i tento kořenový "fantasy svět" s dětskými trpaslíčky trochu neobvykle. Dospělý člověk může na obrázcích vypozorovat, jak jsou děti v pracovním táboře nemilosrdně probuzeny a nuceny k zašívání oblečení, tvrdě hodnoceném jejich nadřízenou (tzv. Maminka Země, ovšem s vizáží babičky) a dále k namáhavé údržbě bezobratlých, přičemž mnozí brouci jsou větší než ony děti, což je minimálně děsivé. Uzavřeno ilustrací na obálce, kde dvě děti najdou v nestřeženém okamžiku nějakou díru a chystají útěk! Dětští čtenáři a prohlížeči, nezkažení zatím tragédií všedního dne a světa, však v ilustracích vidí jen to krásné a tak je to správně :)

3 24.08.2016

Krásný fiktivní cestopis! Autorovi se podařilo "pokračovat" po třech reálných kapitolách důstojně, v podobném duchu a zároveň dostatečně čtivě, že je snadné cestou zapomínat, že jde o fikci. Příběh má vše, co má mít: neohroženého reka a jeho statečnou družinu, náročný úkol, putování, utkání s nepřítelem. Nadstavbou je vyprávění očima cizince, které na pozadí konfrontace dvou kultur zaznamenává i to, co by místní kronikáři raději zamlčeli. A děsy jsou dotatečně děsivé na to, aby byl čtenář udržován v napětí a lehce šokován představou, že by se něco takového teoreticky mohlo v divokém 10. století stát...

8 30.07.2016

Čekala jsem klasický válečný příběh z prostředí zajateckého tábora. Místo něj jsem dostala poněkud zarážející ironický příběh jednoho mostu s jistými absurdními prvky. Nebylo mi sympatické přílišné "správňáctví" hlavních postav, ale chápu, že to mělo svůj význam. Závěr knihy je mrazivý, nečekaný. Celek hodnotím průměrně, nějak jsme s autorem nebyli naladěni na stejné vlny řeky Kwai...

4 25.07.2016

Přiznám se, že začátek knihy mi přišel natolik zvláštní, že jsem nechápala, proč je tak vysoce hodnocena. Měla jsem zmatek v postavách a pletlo se mi, ke které patří národnosti. A hlavně jsem měla dojem, že se v knize vůbec nic neděje. V jednu chvíli ale přišel obrat k lepšímu, děj se rozjel, a to hned několika směry. Následovalo poutavé čtení o tom, jak zoufalá doba vede k zoufalým činům a jak se člověk přizpůsobí čemukoliv, jen aby přežil. To vše v dusivé atmosféře zatuchlého zajateckého tábora, kde se nad úplavicí už nikdo nevzrušuje a jedno slepičí vajíčko je velkým jměním. Závěrečná část příběhu byla úžasná - konfrontace s mimotáborovým světem, v jejímž světle se teprve ukázaly všechny důsledky živoření fyzického i psychického. Jsem ráda, že Královu sebranku na konci nenapadlo pomstít se Královi nějakým fatálním způsobem, zahrnující třeba krysí farmu a její otevřené klece... O to silněji působí "krysí" závěr knihy, který shrnuje vše.
Ještě bych poznamenala, že přeložení jména Peter jako Petr nebylo úplně nějšťastnější, hlavně ve tvarech Petříček a Péťa mi to přímo trhalo oči. Všechna ostatní jména zůstala anglická (kromě King-Král) a jen Marlowe si vytáhl... prostě černého Péťu. Podivná slova mě občas zarazila i na jiných místech, evidentně bylo hodně čerpáno z překladu z roku 1972. Je to trochu nesourodé.

16 21.07.2016