danazeskolky komentáře u knih

Podivuhodně zajímavé. Neobvyklé, něžné, místy vtipné, jindy nostalgické... Je krásné, jak rozmanitá dokáže literatura být a že i v dnešní době si tato poetická kniha nachází mnoho čtenářů

12 12.03.2024

Knihu jsem přečetla a... vyhledala si na internetu, že se "to" opravdu stalo... Nebyla jsem schopná asi 14 dní napsat cokoli do komentáře, byla jsem jako ochromená tou vší zrůdností. A jsem vlastně pořád, mohu jen napsat, že to byla síla a velká bolavá rána, která se vyčistí jen tím, že lidé nezapomenou.

12 18.12.2023

Vzpomínky pro mě vždy měly jedinečnou vůni. Při čtení této nezapomenutelné knihy se mi spojily v jeden parfém, který bude vonět vždy podle toho, jakou budu mít náladu. Moc děkuji autorce (a možná i překladatelce) za krásnou práci se slovy. Někdy to bylo tak poetické, až jsem skoro nedýchala. Pravda však je, že zpočátku se mi do čtení knihy moc nechtělo, obávala jsem se přílišné sladkosti a povrchního popisu. Komentáře od mých oblíbených uživatelů mě naštěstí přesvědčily. (Díky, Šánko;-))

12 27.07.2023

Komentáře níže jsou hodně výstižné. Každému se líbit nemusí, je svým způsobem zvláštní a provokativní. Zpočátku se to trochu vleklo, ale asi to byl záměr. Vy, co máte rádi pomalé odhalování minulosti, si to prostě přečtěte, stojí to za to.

12 22.08.2022

Ke knize mám výhrady, jako mnoho pisatelů přede mnou, nicméně dávám téměř plný počet hvězd - mám to tak ve zvyku, protože, když se mi něco nelíbí, tak to ani nedočtu ;-)
Téma se mě dotýkalo i osobně, protože moje babička byla sudetská Němka (z Chebska) a z ne zcela jasných důvodů nebyla odsunuta do Německa, nýbrž do vnitrozemí na statek. Že to jednoduché nebylo, není třeba moc dodávat... Proto mě možná kniha oslovila více než jiné čtenáře, i když velký počet komentářů i vysoké hodnocení také mluví samo za sebe.
Každopádně doporučuji nevzdat čtení po první čtvrtině, kdy se vše rozjíždí na můj vkus pomaleji, než bych očekávala. Některé úseky bych zkrátila, jiné zase naopak prodloužila. Když jsem dočetla, musela jsem se vrátit znovu na začátek, abych si připomněla některé věci. Co ve mně nakonec zůstalo nejvíc hořké, je postoj Hedviky. Chápu, proč "to" udělala, ale nemůžu jí odpustit, že neřekla pravdu aspoň třeba v dopise, který by se přečetl až po její smrti... Prostě mi je líto Kláry, strašně moc. A Konráda vlastně taky.

12 18.12.2020

Jsem něco mezi věřícím a nevěřícím člověkem. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a poté rozpoutala diskusi mezi přáteli ohledně víry. Už dříve se někdo v komentáři zmínil, že mu kniha připomíná Hovory s Bohem (od Walsche) - souhlasím, ale nijak mi to nevadí. Naopak jsem dostala chuť znovu si Hovory přečíst. Je to hodně těžké téma... V některých pasážích (Taťka a spol.) jsem se trochu ztrácela, ale to ostatně Mack také. Každopádně si myslím, že pro někoho, kdo ztratí v životě dítě takovýmto zavrženíhodným způsobem, musí být téměř nepředstavitelné, že by mohl vrahovi odpustit... Přesto cítím, že jedině tak se s událostí může vyrovnat. "Odpustit neznamená zapomenout a neznamená to ani, že přestaneme mít vztek". Před deseti lety se mi také stala tragédie (i když nešlo o dítě) a myslím si, že by tenkrát přečtení knihy trochu pomohlo v pochopení. Hodně silný zážitek a každopádně na knihu určitě nikdy nezapomenu.

12 12.11.2014

Nejdříve jsem byla na autorském čtení Jiřího Hájíčka (Rybí krev), hned poté jsem si přečetla Selský baroko s pocitem, že doháním něco, co už jsem přece měla mít dávno přečtené... Všechno je tak, jak má být a správně načasované. Mám ráda, když ve mně čtení knihy vyvolává zdánlivě úplně nesouvisející úvahy a když si uvědomuji, jak je to úžasné být gramotná... Prostě Selský baroko mě dostalo. Přemýšlím, jaké osudy asi skrývá obec, ve které teď žiji, jaké osudy obec, ve které jsem žila po narození... Kolik takových Rozálií a Šrámků a Jirchů běhalo po světě a běhá dodnes. Jen doufám, že mě také nikdo nikdy nedonutí nenávidět a hlavně, že už k tomu nebude mít nikdo tolik příležitosti, jako tomu skýtala 50. - 80. léta.

12 04.01.2014

Úžasný! Vrátilo mě to do dětství na vesnici. Nádherná poetika. Škoda, že knížka není obsáhlejší. Vtipné, někdy drsné, pravdivé... Bez žádného moralizování. Děda s babičkou nečetli asi žádné moudré knihy o tom, jak správně vychovávat malé dítě... oni nemuseli, selský rozum jim dobře radil.

12 15.01.2012

Krásná obálka, anotace a skromný počet stran - to vše způsobilo, že jsem po knize sáhla a za dva dny přečetla (s přestávkami). Emočně silné, netroufám si říct, jestli převládají pozitivní myšlenky nad negativními, dobré výchovné metody nad těmi devastujícími. Bylo mi líto malého kluka, ale někdy je pro život opravdu dobře být otužilý a mít zkušenost s traumaty. Jen to ponižování a zesměšňování mi vadí. Lásky tam bylo hodně, škoda, že uvědomění přišlo až tak pozdě... Vlastně by to nebylo pozdě, nebýt... (ale to už by byl spoiler)

11 13.02.2023

Že kniha stojí za přečtení, o tom asi není třeba diskutovat. Chci jen napsat pro ty, kteří se nijak nezajímají o koně, aby se toho "nebáli". Sice to o koních je, ale mnohem víc je to o vztazích, životní moudrosti a ještě o něčem, co neumím v tuto chvíli pojmenovat. Ze začátku jsem si říkala, jestli to nebude jen takové lyrické rozjímání, ale toho se také nemusíte bát ;-) Je tam mnoho momentů, kdy mě úplně přebíhal mráz po zádech, a naopak i takových, kdy mi vyhrkly slzy dojetí z očí. Dosud jsem netušila, jakou zlou sílu v sobě může mít prokletí...

11 05.01.2021

Stoletý se mi sice líbil víc, ale i 101 stojí za přečtení. Alan už tam sice není tolik akční, inu věk, ale i tak jsou zde některé velmi komické absurdní situace. Ta politická linka propojující velké světové mocnosti je pro mě poučná, ale zároveň dost depresivní... Chtěla bych ke všemu přistupovat jako Alan, ale na to nemám náturu, takže se zbytečně trápím přemýšlením: Nevim, jakou rakev bych vlastně chtěla ;-)

11 08.02.2020

Mělo to pro mě příjemný švih a chvílemi jsem se musela smát nahlas. Tolik absurdity, až si na to člověk postupně zvykl a vůbec mu nepřišlo divné, že mešní víno se dováží po krabicích... Docela mě i zaujalo citování z bible, asi proto, že bylo zcela jinak podáno, než by normálně zaznělo při mši. Vztah farářky a recepčního byl také velice úsměvný. Pro mě pohodové čtení s hlubším podtextem ovládání a manipulace.

11 08.07.2019

Tato kniha se nedá hodnotit jako romány. Určitě však nelituji, že jsem jí četla. Připomínala mi formou rozhovoru Hovory s Bohem. Obsah byl však více zemitý a napasovaný na naše poměry. Takových lidí kdyby v církvi bylo více, začala bych chodit do kostela.

11 01.03.2019

Dávám plný počet hvězdiček, i když jsem knihu nedočetla. Nemohla jsem. Bylo to tak silné a dostávalo se mi to víc a víc pod kůži, že jsem z toho nemohla spát. A když jsem usnula, vstupovaly mi hlavní postavy do snu. Prostě některé knihy jsou pro mě nebezpečné.

11 20.09.2017

No teda! Nevím, jestli budu muset u všech knih, které jsem dodnes ohodnotila, ubrat jednu hvězdičku, abych mohla přesněji ohodnotit tuto... Spíš to vyřeším jednodušše jako ostatní: 5+
Asi jsem se platonicky zamilovala.. Do Ladislava, do Nepálců, Číňanů :-) Mám ráda knihy, které mi něco nového řeknou, lehce odhalí nitro autorovo, nabijou mě pozitivní energií a ještě se u nich několikrát nahlas rozesměju (k nepochopení okolí). A to cestopisné knihy moc nečtu. Tohle není cestopisná kniha, to je prostě Kniha. Jdu si co nejdřív sehnat další knihu a taky zjistit, jestli někde není beseda s Ládíkem.

11 07.04.2017

Ach to bylo bolavé! Ke konci jsem si připadala jak ta planá třešeň. Oproti jiným Petřiným knihám mi tam něco chybělo, přišlo mi to nějak odosobněné, jako "pod poklopem". Až ke konci jsem začala procitávat a pak už jsem se nebránila hořkým slzám. Konec pro mne lepší, než jsem se obávala. Ta svoboda stejně jednou přijde...

10 18.04.2024

Připomnělo mi to období mého dospívání, když jsem si sedala tajně před mámino velké zrcadlo a dívala se za něj... Pak jsem "té druhé" psala dopisy. Je to velmi zvláštní pocit, díky přečtení knihy jsem si na ty snové okamžiky vzpomněla, jako by to bylo včera.

10 14.09.2022

Moc se mi líbilo. Je to zase úplně z jiného soudku, než běžně čtu. Úplně jsem si představovala tu krajinu, obydlí, lidi... Úžasně popsané porody. Jsem v údivu, že porodní báby pracovaly dost často zadarmo a jak k nim někdy byli lidé nespravedlivě zlí. Líbila se mi ta syrovost a přímočarost venkovských lidí. Obdivuji hlavní hrdinku, jak dlouho dokázala své tajemství držet a zvládnout takovou tíhu.

10 24.01.2022

Mnoho, mnoho komentářů, co ještě napsat? Někdo už vyjádřil podobný pocit, že přibližně uprostřed knihy to začalo nějak drhnout, pak se to zase rozjelo. Hlavně to bylo "rande" Alice s Malkou a alkoholem. Připadalo mi to nějak divné a prostě jsem tomu vůbec nevěřila. Pak se to začalo zlepšovat a jelo až do konce. Bůh mi nevadil. Celkově musím uznat, že dost dobrý. Samozřejmě mě také rozčilovalo chování některých postav, ale bylo to vlastně pochopitelné. Roman se podle mě nějak zvláštně přeměnil, něco mi ke konci přišlo dost uspěchané. Pocity ve mně asi zůstanou dost dlouho a to je u knihy podstatné.

10 04.01.2022

Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.

10 06.02.2021