DariV.
komentáře u knih
Satanův deník
Leonid Andrejev
Jaké to je, když je sám Satan překvapen podlostí člověka?
Kniha byla navzdory roku vzniku psaná čtivým jazykem, svižně, nevím, zda je to zásluhou autora, nebo překladatele, ale odsejpalo to. Cestou čtenář zakopl o pár zajímavých myšlenek, dostal prostor k zamyšlení, ale konec byl psaný jak kdyby autor pospíchal na poslední vlak.
Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
Marek Vácha
Jediné, co tuhle knihu zachránilo, byly odpovědi respondenta. Otázky tazatelky se daly na prvních pár stránkách nějak vstřebat, ale pak už byla tak strašně otravná a bulvární, že jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. Otázky nešly do hloubky, byly kladené jako by v knize nešlo o respondenta, ale hlavně o autorku. Novinářsky opravdu velký špatný. Příště sáhnu rovnou po knihách pana Váchy a paní Kalenské se budu obloukem vyhýbat.
Pastevcovy zápisky
František Groessl
Veselá jednohubka z ne vždy veselého života chovatele zvířat. Vtipné, poučné, krásnými fotkami prošpikované čtení na podzimní večer. Děkuju a těším se na pokračování.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Zajímavá jednohubka na volné odpoledne. Protože mám od Márqueze doma všechno, co vyšlo, nemohla jsem minout ani tenhle kousek. Byť je to jeden z mých srdcových autorů, mám ho spojeného spíš s trochu složitějším čtením pro někoho, kdo v Latinské Americe nikdy nebyl. Čtení Márquezových knih byl ale vždycky skvělý ponor do končin, kam moje noha nikdy nevstoupila. Jeho bravurní smysl pro detail a mistrný dar vyprávění způsobil, že jsem Latinskou Ameriku neviděla, ale cítila. Kniha Uvidíme se v srpnu byla v tomto ohledu trochu jiná, přesto (nebo právě proto?) ve mně zanechala stopu a s poslední stránkou na mě dolehla určitá melancholie a smutek z toho, že tohle je prostě konec. Konec příběhů, konec lásky a jiných běsů, konec časů cholery, konec Márqueze. A snad i začátek roků samoty, protože Gabo bude chybět.
Tenhle poslední kousek možná neocení každý, myslím, že si svoje čtenáře musí najít ve správný čas. Mě si našel právě v době bilancování, potřeby nových směrů, určité frustrace a nespokojenosti navzdory všemu pohodlí a blahobytu, co mám, ve věku, kdy se kapitola jisté bezstarostnosti definitivně dopisuje a je čas začít psát tu další. Jak s ní naložit? Jak se najít? Jsem vůbec ztracená? Jsou kroky, co dělám, ty správné? S těmi, co to mají podobně, se nejspíš uvidíme v srpnu...
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Nechci zpochybňovat Kunderův tvůrčí dar, ale se mnou se to nepotkalo. Ano, tam se člověk zamyslel, tu pocítil emoci, ale první polovině jsem si přišla jako kočka pozorující roztočený buben pračky - kouká a pořádně neví na co. Druhá polovina ke mně byla milosrdnější, ale i tak jsem vydržela déle přemýšlet nad tím, jak sáhodlouze se dá popsat defekace, než nad tím, o čem že to vlastně celé bylo.
Dotknout se duše
Marek Holeček
Cesta k téhle knize byla trochu delší, ale vyplatila se. Maara je tak trochu démon, co moc nehledí vpravo ani vlevo, ale je vidět, že lidi, co mu stojí po boku a ne v cestě miluje stejně hlubokou láskou jako je ta k horám. Chvíli jsem na Maaru nahlížela jako na lehce dětinského excentrika, ale osobní setkání můj názor obrátilo o 180°. Za osobní setkání jsme vděčná a stejně tak za knihu. Ty myšlenky, názory, nadhled... Díky, Maaro. Za všechno.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Od Martina Moravce mám všechny tři předešlé knihy jako audio, tady se mi čekat nechtělo, zvolila papír a dobře jsem udělala. Kniha je stejně jako předešlé skvělá, takový špeh v životě jednoho vtipného, sympatického a svému poslání oddaného doktora. Doufám, že Markem Martin neskončí, tyhle knihy se čtou samy a v hlavě z nich spoustu zůstává. Po přečtení už nebudu na záchranku koukat stejně jako před tím. Kluci, díky. Je mi ctí mít tenhle kousek v knihovně.
1984
George Orwell (p)
Mistrovské dílo s přesahem daleko do budoucnosti. Někdy mám dojem, že někteří to mají jako manuál, jiní to nečetli vůbec. A to je vážně škoda.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Osamělost prvočísel si mě našla už s prvním vydáním, bylo proto příjemné se k ní s Výzvou vrátit. Člověk na ni po letech nahlíží jinak. Vidí, že kniha je panoptikum psychicky narušených lidí, kteří přesto všechno, co mají za sebou, ráno vstanou a snaží se do světa zapadnout. Nelze než doporučit.
