ddkk komentáře u knih

Geocaching jako prostředek zvrácené hry zločince s policií byl pro mě novinkou a docela zajímavou. Spletité pátrání mě bavilo, stejně jako oba kriminalisté Beatrice a Florin. Je to prví část série, tak uvidíme...
U mně zatím za čtyři.

60 07.02.2022

Výborné pokračování Tatérky. Svižný děj, neotřelé téma i překvapivý závěr. Jde o brutální zločiny zase spojené s tetováním, ale autorka se v krvavých detailech naštěstí nevyžívá samoúčelně...

Tentokrát je příběh Marni trochu v pozadí, ale vůbec to nevadí, více se dovídáme o ostatních postavách. Inspektor Francis Sullivan je i nadále sympaťák a moc bych mu přála, aby se jeho vztah k Marni přece jen nějak posunul.

Napínavé, zajímavé a doporučeníhodné. Plný počet.

56 07.02.2022

Příběhy ze života rozvedené ženy, které jsem kdysi viděla i ve filmové podobě. Není to špatné, poslouchala jsem jako audio při žehlení. Knížku asi více ocení ženy než muži, ostatně jako většinu Halininých děl.

47 24.01.2022

Znamenité! Příběh dvou žen, spojující 1. a 2. světovou válku prostřednictvím pátrání po přítelkyni jedné z nich a úhlavního nepřítele té druhé, je napsaný skvěle. Navíc na základě skutečných událostí a osob. Je neuvěřitelné, jakou odvahu měly mladé ženy, které se odhodlaly ke špionáži v době 1. světové války, jaká rizika byly schopné denně podstupovat a jak krutě za to mnohé z nich zaplatily.

Situace Francie během obou válek byla přitom poměrně kuriózní - sever země, o který opakovaně mělo zájem Německo, byl na tom opravdu velmi špatně. Naopak, jižní část žila úplně jinak. Je zajímavé, jak je v knize popsána tragédie vesnice Oradour-sur-Glane, která je často přirovnávána k našim Lidicím. Autorka sice fabuluje, ale příběh je o to zajímavější. Zaujalo mne i to, jak poměrně dobře se ve Francii žilo hned po 2. světové válce, tedy - poměrně, oproti sovětskému bloku...

Výtečná kniha, kterou mohu jen doporučit.

63 24.01.2022

Chvilku jsem si nebyl jistá, co si mám o Marni, tatérce z Brightonu, myslet. Něco skrývala, ale pak se ukázalo, že je to vlastně sympaťačka a taky odvážná žena, díky které se podaří dopadnout opravdu zvráceného vraha s odpornou zálibou...Stejně sympatický je i policejní inspektor Francis (který fakt nesnáší, když se mu říká Frank), trochu neohrabaný, ale nakonec přece jen úspěšný. Jak také jinak...

Nebylo to špatné, chybělo ale trochu více napětí a hlavně - ten závěr! Předvídatelný a nakonec si ještě nezadal s červenou knihovnou. Škoda, jinak ale docela zábavné čtení.

Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.

73 22.01.2022

I třetí pokračování série s Poem a Tilly bylo svižné, napínavé a plné zvratů, i když se mi zatím nejvíce zamlouvalo Černé léto. Zápletka byla tentokrát pořádně zamotaná a rozluštění vážně nečekané. Moc se mi líbilo i prostředí ostrovů Furness v Irském moři, kde se odehrála závěrečná část příběhu - i když samotný ostrov Montague si autor vymyslel...

A zdá se, že je zaděláno na odhalení tajemství skutečného Poeova otce, přímá linka do Washingtonu D.C. je připravena...

Určitě doporučuji.

P.S. Doporučuji přečíst i závěrečné poděkování autora, vůbec se se svými spolupracovníky nemaže a je to docela vtipné :-)

75 19.01.2022

Výborné pokračování krimi příběhů sympatické dvojice Poea a Tilly. Bylo to opět napínavé, pořádně zapeklité a mělo to překvapivé řešení, i když, pravda, malinko krkolomné. To ovšem nic nemění na tom, že pro mne byl případ mrtvé-nemrtvé dcery michelinského šéfkuchaře poutavý do poslední stránky. Možná i o něco víc, než Loutkové divadlo...

Atraktivní prostředí, sympatičtí hrdinové včetně geniální a trochu neohrabané Tilly, znalost místní historie i místopisu i práce zdejší policie, to vše řadí sérii k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době v žánru krimi četla. A už se chystám na další pokračování...

Plný počet a doporučuji.

67 18.01.2022

Už dlouho jsem nezůstala tak přikována ke knížce jak se mi to stalo s Loutkovým divadlem. Příběh sériového vraha a jeho motivace byl neotřelý a hlavně výborně napsaný. Děj napínavý od samého začátku až do konce a kupodivu mi tentokrát ani nevadily docela hrůzné detaily zavražděných obětí.

Ústřední dvojice kriminalisty Washingtona Poea a geniální analytičky Tilly Bradshowové byla vážně sympatická, dokonce místy vtipná a zábavná. Děj se navíc odehrává v atraktivním prostředí Cumbrie, se kterým jsem se ráda aspoň trochu seznámila...

Nevím, jestli mi bylo pachatele příšerných vražd právě líto, ale přiznávám, že jsem pro něj určitě měla pochopení...

Skvělá krimi, vřele doporučuji a dávám po zásluze plný počet.

75 17.01.2022

Pokračování příběhu majitelky pohřebního ústavu z Insbrucku Brunhildy Blumové se posunul do těžko uvěřitelných sfér. Hemží se dalšími nechutnostmi včetně vycpaných mrtvol, podivnými úchylnými osobami a nepochopitelným chováním a myšlením hlavní hrdinky. Jen těžko si představit, že takhle nějak přemýšlí a jedná údajně dobrá matka dvou malých dětí...

Kniha je napsána zručně, ale už zdaleka ne tak napínavě jako první díl. Dávám s váháním za tři a další osudy Blumové mě už nijak moc nezajímají.

47 15.01.2022

Trochu jiná krimi - hlavní hrdinka, majitelka pohřebního ústavu s dlouholetou praxí, se s ničím moc nemazlí, už ten začátek! A to je jen slabý odvar toho, co přijde. Opravdu drsný příběh, napínavý až do konce.

Mně se moc nelíbil způsob, jakým je příběh vyprávěn - úsečné, krátké věty, stručné dialogy,... samotnému dexterovskému příběhu bezskrupulózní a přitom atraktivní ženy to však nijak zvlášť neškodí.

Za čtyři.

46 15.01.2022

Woody Allan a jeho nezaměnitelný smysl pro absurdní humor. Kratičká hra, kterou stojí zato si poslechnout.

Asi nic neprozradím, když ocituji:

...Nejde o to, že bych se bál umřít, já jen nechci být u toho, až se to stane....Chlapci, jestli je po smrti nějaký život a my všichni se octneme přibližně na stejném místě, tak mi nevolejte, já vám brnknu sám...

Doporučuji.

54 12.01.2022

Smutné a jistě i upřímné, až kam to šlo. Těžko si představit, jak se žije s vědomím konce, který může přijít kdykoli. Zvlášť, když jde o matku dvou dětí...

Situace Marie a těch, kdo ji obklopovali, musela být opravdu složitá, na druhou stranu určitě bylo velké štěstí, že Marii první potíže postihly v době, kdy už měla skutečné a fungující zázemí. Kniha sice tak nějak klouzala po povrchu, chybělo mi víc niternosti a možná i pohledu ostatních, to ale nic nemění na tom, že Mariin skutečný život byl srdcervoucí, tragický a plný vnitřní bolesti na straně jedné a neustálého boje sama se sebou na straně druhé...Stále jsem si říkala, jak vůbec mohla zvládat ten neustálý stres a únavu z koncertování?

Marie zemřela 9.prosince 2019, bylo jí pouhých 61 let, s nemocí a jejími devastujícími následky bojovala dlouhých sedmnáct let. Obdivuhodná žena...

57 10.01.2022

Frost Easton opět nezklamal. Jeho smysl pro pravdu a čest ho dostala do prekérní situace. Propuštěný vrah se zachoval tak, jak se dalo předpokládat a Frostovi nezbylo nic jiného, než věci napravit. A přesto se ještě na konci pořádně uťal, nebýt miláčka Shacka, kdo ví, jak by to bylo bývalo dopadlo :-)

Napínavé, bez hluchých míst, prostě detektivka jak se patří. A ještě jsem se leccos dověděla o San Franciscu.

Plný počet a doporučuji.

66 09.01.2022

Občas mě při čtení Geraldovy hry napadala otázka, proč vůbec Jessie s Geraldem do té prokleté chaty u Kashwakamak Lake jela. Vždyť už ho vůbec nemilovala a její pocity z přípravy jeho "úžasné" hry musely být dost hrozné. A to ještě netušila, co přijde...Žasla jsem (jako už tolikrát), kolik toho King asi ví o ženské duši. Jak dokázal rozehrát všechny ty démony, špatné svědomí, sebeobviňování, i účtování s minulostí. Jo, taky to občas bylo dost nechutné, ale to už tak u Kinga občas je a musí se s tím počítat. A zase ten konec - prostě, pointy on umí.

Vzpomněla jsem si na před pár dny přečtenou Dolores Claiborneovou a ano, styčné prvky tam opravdu jsou, včetně zatmění slunce...Viděla jsem i film, vůbec nebyl špatný.

62 08.01.2022

Pořád jsem čekala na tu hrůzu, která se zdála být na každé následující stránce. Ale přesto, že ve skutečnosti je fakt příšerné to, co se Jamiemu od malička dělo, žádný prvoplánový horor se nekonal. Tedy, až na samotný závěr, scény, které příběh završily, byly hrůzné...takže jo - přišlo to později...

Příběh sám, i když se odvíjí jakoby v pohodě a bez náhlých zvratů, není žádnou procházkou růžovým sadem. Stále to vypadá, že se cosi chystá ... A taky že jo, chystalo se a přišlo to.

Mně se závěr moc líbil a ani trochu mě nezklamal. Ale překvapil mě hlavně tím, co Jamie sám o sobě nakonec zjistil. Mám trochu pocit, že se Kingovi tohle téma docela zamlouvá - nedávno jsem četla Dolores Clairborneovou a taky Geraldovu hru...

Knihu jsem poslouchala v audioverzi, která se mi nezdá moc povedená. Způsob interpretace je lehce zavádějící.

Dávám za čtyři a doporučuji.

P.S...."Někde jsem četl, že knihy jsou jediným přenosným kouzlem..." Souhlasím s Jamiem.

66 08.01.2022

Vynikající! Dolores Clairborneovou jsem si zařadila mezi své oblíbené Kingovy hrdiny, po bok šílené Annie Wilkesové z Misery, Johna Coffeye ze Zelené míle a Jakea Eppinga z Dallasu 63 nebo Billa Hodgese ze stejnojmenné trilogie. Její příběh - monolog je prostě strhující, výstižnější slovo nenacházím...

Kingovo mistrovství spočívá mimo jiné i v tom, s jakým pochopením a jak zasvěceně umí proniknout do duší svých hrdinů. Jak se dokáže vžít do pocitů prosté, udřené ženské, týrané přízemním, primitivním a sobeckým alkoholikem a jak na druhé straně dokáže pochopit jednání ženy vzdělané, bohaté a na první pohled bezohledné a bezcitné. Jak dokáže odhalit hluboké příčiny a bolesti zraněných žen, které situace dohnala ke krajním řešením...

Plný počet a doporučuji.

P.S. Koukla jsem i na stejnojmenný film. Je jiný a přesto - také díky skvělým hereckým výkonům (obzvlášť mé oblíbené Kathy Bates), se mi moc líbil.

75 05.01.2022

Bizarní, jinotajné, symbolické, mýtické...a taky smutné, tragické, bezvýchodné a asi i absurdně lidské. Přikláním se k názoru, že Kafka se v povídce vypsal z pocitů, které on sám zažíval ve své rodině. Ze svého pocitu jinakosti, vyloučení, osamění. I k Řehořovi, který se o celou rodinu stará a pečuje o ni, se - stejně jako u autora - nejlíp chová jeho sestra (pravda, vyjma úplného konce), ostatní se k němu obracejí zády, jeho podivnou proměnu nikdo nechápe a pociťují k němu odpor a stydí se za něj. Je prostě jiný...

Myslím, že většina lidí se odtahuje od zvláštností, odlišností, od toho, co považuje za jiné než tak zvaně normální. Řehořovi rodiče sice mají pocit, že by se asi měli o syna postarat, ale nejsou toho schopni a obzvlášť smutné je to v případě jeho matky...

SPOILER:
Pro mne bylo nejvíce šokující, když mi došlo, že Řehoře začali považovat za jakési divné, odpudivé a odporné "to":

Citace:...Když pak brzy poznala /posluhovačka/, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"

72 05.01.2022

Předem musím přiznat, že jsem knihu nečetla, ale poslouchala. A tudíž nevím přesně, co autor napsal v doslovu, jen to tuším podle zmínek v recenzích a komentářích. A nevím, jestli je doslov důležitý pro pochopení děje nebo ne. Taky musím přiznat, že jsem musela o knize o chvíli déle přemýšlet než tak činím obvykle a výsledkem je změna hodnocení z pěti na čtyři hvězdy. To úvodem...

JPD napsal docela originální knihu na pomezí psychothrilleru a scifi, z každého žánru si vzal něco. Pro mne tam však je nejvíce psychologie: manžel, geniální IT vědec, který ovšem trpí Galatea syndromem, perfektní manželka, která svou dokonalostí zdánlivě přesně zapadá do jeho požadavků, ale přitom je to docela normální žena s běžnými chybami, touhami a nedostatky, a konečně syn, u něhož se projeví porucha autistického spektra. Tohle je vražená kombinace, na jejímž základě se příběh Dokonalé manželky odvíjí. Není to jen o empatických cobotech a robotické manželce nebo o skutečných zločinech, je to příběh o ne-komunikaci, o vzájemném ne-pochopení, o chybách, s nimiž se rodíme a s nimiž musíme a často neumíme žít. A do toho ta super sofistikovaná IT společnost produkující umělou inteligenci, která v knize hraje ústřední roli...

Bylo to docela komplikované a občas až těžko pochopitelné. I mne trochu mátl způsob vyprávění v druhé osobě, mnohdy jsem si nebyla tak úplně jistá, kdo že právě příběh vypráví a kdo vlastně nakonec situaci v Timově rodině vyřešil. I proto jsem nakonec ubrala jednu hvězdičku.

I tak ale knihu doporučuji, připravte se však na čtení, které není jednoduché.

59 02.01.2022

Knížku jsem koupila hlavně kvůli překrásným ilustracím autorky příběhu. Stojí opravdu zato. Ovšem příběh o Louskáčkovi je tak hrozivý, že jsem nenašla odvahu knížku dát malému vnoučkovi pod stromeček. Nevím, jak by ve svých třech letech zvládl představu myší armády bojující s hračkami v dětském pokoji a ještě horší příběh malé princezny, kterou v její postýlce schválně kousla zlá myš do tvářičky. A co se pak dělo dále radši ani nebudu popisovat. Mám dojem, že nizozemští, němečtí a třeba dánští protestanti si vždycky libovali v hororových pohádkách...Louskáček tak zatím zůstane v naší knihovně a uvidíme...

Když to shrnu, pak za úžasné ilustrace bych dala plný počet hvězdiček, ale za strašidelnou pohádku maximálně tři. Takže celkem čtyři.

46 01.01.2022

Už se těším, až se naši chlapečci pustí do dalšího Krtka. Je to moc hezký příběh, i když už je to něco jiného, než ty, které si my odrostlejší pamatujeme z původních večerníčků...Děti si to zhodnotí samy. Já dávám za pět.

46 01.01.2022