ddkk komentáře u knih

Tak tohle je trochu jiné než série s Lacey Flintovou. Začátek je trochu nezvyklý, děj je prokládán dokumenty ze spisů odsouzeného a řadou dopisů, ale docela jsem si na tuto formu zvykla...Je potřeba vytrvat, protože závěr je překvapivý (i když tentokrát se dá tušit tak trochu dopředu). Výborné čtení, u mne za pět.

26 28.03.2019

Tak tohle bylo doslova strašidelné- už jen to prostředí, kde se příběh odehrává...Nesmírně napínavý děj, jak už je u autorky zvykem, a neodhadnutelné řešení. Přiznávám, že jsem se místy i trochu bála :-) Lacey je stále úžasná, vymyká se a i když o ní víme své, držíme jí pořád palce. Plný počet a doporučuji.

25 28.03.2019

Tenhle díl série se tak trochu vymyká - Lacey je odstavená na vedlejší kolej (trochu chybí to, že do češtiny nebyl přeložen předchozí díl) a věci kolem ní se dějí bez ní, byť přímo v jejím sousedství a ona je pouze pozorovatelkou...Do věci se vloží až ke konci. Pro mne to bylo tentokrát děsivé čtení. Autorka je schopna tak realistických popisů, že moje vlastní představivost mi vyrážela dech...Téma dopadu hrůzostrašných zážitků z dětství na duši malého človíčka je pro mne jen těžko zvládnutelné...Jen proto ubírám jednu hvězdičku, ale doporučuji.

28 28.03.2019

Lacey je samorost, a možná proto nevyvolává u každého jen pozitivní reakce...Ale tohle je to poslední, co by mohlo na této neortodoxní hrdince vadit. Téma Volavky je nadmíru aktuální a varovné, prostředí prastaré univerzity atraktivní, zápletka zajímavá a rozluštění překvapivé...co více si přát! Za pět a doporučuji :-)

34 28.03.2019

Začala jsem s Lacey Flintovou hezky od začátku a byla jsem příjemně překvapená. Tak, že jsem přečetla všechny knihy dosavadní série jednu po druhé. Je to skvělé čtení - napínavý děj, zajímavá zápletka, inspirována nikdy nevyřešeným případem Jacka Rozparovače a tajemství podivuhodné Lacey až do konce...
Moc dobře jsem si početla a doporučuji :-)

31 28.03.2019

Moc dobrý příběh, napínavý a komplikovaný a přesto pochopitelný. Napsaný tak, že jsem chápala jednání všech zúčastněných, že jsem s některými z nich mohla soucítit a jiné jen litovat. Do poslední stránky jsem četla s napětím a zvědavostí a to se mi u každé detektivky věru nestává...doporučuji a dávám plný počet.

20 18.03.2019

Spletitý děj, spousta osob, komplikované vyšetřování, slepé uličky, nečekané vyústění....Vůbec to není špatné čtení, ale jakoby tomu něco chybělo, jakoby celý příběh klouzal tak trochu po povrchu. Jakoby Bjork zapomněl na to, že čtenář potřebuje být během čtení vtažen do propletence vztahů, že je rád maten, chce pociťovat emoce a chce mít možnost odhadovat řešení, že chce někde "cestou" zahlédnout pachatele a hlavně chce co nejlépe pochopit jeho motivaci. A toto vše jsem v Cloně postrádala...

Na Miu a na Holgera jsem se hodně těšila a teď, po přečtení jejich třetího případu, vlastně nevím, jestli to bylo tak úplně ono.

Pro mne je stále nepřekonaný Anděl, Sovu jsem si opravdu vychutnala a z Clony jsem trochu rozpačitá...Dlouho jsem váhala, za kolik hvězdiček mi Clona stála. Je mi líto, ale tentokrát jen za tři.

32 15.03.2019

Vyprávění malého Václava - Slávka jsem si doslova zamilovala. Ta lehkost, ten nadhled, ten optimismus, které autorka dokázala do svého díla vložit, čtenáře smiřují s tragičností a hrůzou reality, v níž se celá rodina neustále nachází. Obava z toho, že budete muset číst další knihu o děsivých osudech vyděděnců v bývalém Sovětském svazu, je proto naprosto lichá. Dětská nevinná duše se dokázala vyrovnat s realitou mnohem snáz než dospělí. Jakoby se malý Slávek prostě jen smiřoval s každou novou a mnohdy zas o něco příšernější situací, do níž se on i jeho blízcí dostávali a ještě si dokázal najít to, co bylo alespoň trochu pozitivní...Knížka se prostě čte moc dobře a podle mého je určena i dětem. Koneckonců, skutečný příběh dokáže mnohem důvěryhodněji ukázat, jaké neuvěřitelné hrůzy se ještě nepříliš dávno a nepříliš daleko skutečně odehrávaly.
U mne plný počet a doporučuji :-)

27 13.03.2019

Mám ráda Bussiho romány a skoro se zdráhám je nazvat thrillery...Jeho knihy mají atmosféru, která vás dokáže doslova pohltit. Jeho vyprávěčský styl je ovlivněn i jeho vědeckou specializací, takže čtenář v jeho knihách vlastně cestuje, dovídá se spoustu zajímavostí o místě, kde se děj odehrává, nenápadně je vzděláván a aniž si to uvědomuje, najednou je doslova "doma" na místech, která nikdy předtím nespatřil...V Nepouštěj se mé ruky jsem poprvé v životě procestovala Réunion a byla jsem překvapena, jak zajímavé místo tento francouzský zámořský departement vlastně je. Jak zajímavá směsice různých lidských ras tu pospolu žije, jak komplikované vztahy tu mnohdy mezi nimi panují. A což teprve přírodní podmínky! Stačí si vzít k ruce google maps a čtenář nestačí zírat...Navíc se doví i o místních klimatických zvláštnostech, které sehrají zásadní roli v příběhu...Moc se mi to líbilo a samozřejmě i příběh sám. A vůbec mne nenapadlo řešit uvěřitelnost nebo reálnost toho, co se vlastně stalo...Vždyť je to literární dílo a ne vědecká studie a já jsem se dobře pobavila :-)
Knihu i autora opět doporučuji.

24 13.03.2019

Chléb a hry - stále a možná čím dál víc platí to, co platilo už ve starověku. Děj útlé McCoyovy knihy je sice desítky let vzdálen současnosti, ale podstata jejího obsahu se nemění. Dejte lidu najíst (což v době krize bylo v Americe nejžhavějším tématem) a přihoďte nějakou tu zábavu. Když se obé propojí, tím lépe. Hladová "děcka" jsou ochotna udělat pro peníze mnohé a publikum se velmi rádo pobaví....A do toho falešná očekávání, touha proniknout do velkého světa filmového průmyslu......Tragické vyústění příběhu pak nepřekvapí. Stejně tak, jako Gloriin nekonečný pesimismus:

"Já už jsem tak jako tak vyřízená. Myslím si o tomhle světě, že je to všivárna, a já jsem vyřízená. Mně bude líp, až budu po smrti, a všem ostatním taky. Zničím a zmařím všechno, nač sáhnu..."

30 05.03.2019

V Painters Millu to už začíná vypadat na epidemii zločinu. A že vzala počátek už před mnoha lety, jak je patrno ze zatím poslední přeložené knihy série se skvělou a sympatickou náčelnicí Kate! Tentokrát téma krvavé pomsty, které neztrácí nic z napínavosti, spádu a (absurdně) příjemného počtení...

28 03.03.2019

Neuvěřitelný propletenec, více než 450 stránek a přesto četba napínavá od začátku až do poslední stránky. Alespoň pro mne. Vůbec mi nevadilo místy údajně pomalejší tempo, naopak, oceňuji, že jsem se zase dověděla něco navíc - jak je ostatně u Bussiho dobrým zvykem: v Černých leknínech o impresionistech, ve Vážce o pohoří Jura a vždy o místech, kde se děj odehrává...Tentokrát vím o něco více o přístavu Le Havre a okolním pobřeží a hlavně o mentalitě tříletých dětí, o jejich netušených schopnostech a možnostech i o paměti. Děj knihy je jako vždy komplikovaný a i když už něco začínáte tušit, na konci zjistíte, že všechno je stejně jinak...


Pro mne výborné čtení, které doporučuji každému, kdo má rád i u tohoto žánru jistou přidanou hodnotu...

24 03.03.2019

Martin Servaz (a ani Bernard Minier) mne opět nezklamal. Spíš naopak - Sestry byly po předcházejících eskapádách zase více oběma nohama na zemi, více uvěřitelné a - pokud se to dá vůbec o těchto knihách napsat - normálnější. Hirtman i Marianne zmizeli kdesi v propadlišti dějin a vzpomenuti byli jen jedinkrát, a to ještě díky Martinově noční můře. Pro mne to znamenalo ulehčení, šíleného prokurátora jsem už minule měla plné zuby....Obsáhlý příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, byl napínavý, překvapivý a občas i poněkud nelogický. Ale nešť! Pro mne je Minier stále jedním z nejlepších autorů thrillerů, které mají velký přesah a které stojí zato číst. Doporučuji a dávám plný počet bodů.


A ještě musím dodat - naprosto dokonalá obálka Navíc - není samoúčelná...

31 25.02.2019

Vážka je zvláštní - spletitá, pro mne čtivá i napínavá. Těžko však uchopitelná, některé motivy konání hlavních osob ne právě pochopitelné, vyústění celého komplikovaného příběhu překvapivé...Ale to nic nemění na tom, že Bussiho knihy jsou pro mne pořád skvělé. Mají navíc i jakousi přidanou hodnotu - Bussi je vzdělaný člověk, geograf a vědec a moc mě pokaždé potěší, když v jeho knihách sem tam něco z jeho profese probleskne, vždyť kdo kromě nás, geografů, úplně s jistotou ví, co je to taková kuesta....:-))

Pro mne tentokrát za čtyři a doporučuji.

Díky Bussimu povede má příští cesta do Normandie a Giverny...Úžasná kniha, napsaná tak, že celý ten spletitý příběh vidíte přímo před očima a přitom do posledních stránek vlastně nevidíte vůbec nic. Rozvíjí se před vámi historie i současnost jednoho neobyčejného městečka i s jeho neobyčejnými obyvateli, dovídáte se o zákulisí obrovského uměleckého díla, noříte se do složitých vazeb skutečných i imaginárních postav...Chtě nechtě (a věřte, že chtít skutečně budete!) si hledáte i další údaje o největším impresionistovi všech dob a o jeho neuvěřitelných obrazech, chcete vědět, jak vypadají jeho zahrady i jeho dům, prohlížíte si obrázky Mlýna des Chenneviérres a možná dojde i na Aragona… Černé lekníny stojí zato si přečíst. Michel Bussi se touto knihou stává mým oblíbeným autorem a jeho knihu doporučuji.

44 18.02.2019

Nejprve jsem si s nedůvěrou říkala: špionážní román, ještě k tomu z rozděleného Berlína v padesátých letech, uff, to není nic pro mne....Jenže pak se ukázalo, že nejde jen o špióny, ale také o podivuhodný vývoj jejich osobností a vztahů. Bylo to i o tom, jak to tehdy v rozděleném Berlíně (ne)fungovalo. Bylo to pro mne v mnoha směrech objevné. Nejvíc mne překvapil neuvěřitelně vypointovaný závěr...Pro mne skutečně brilantní dílo, které stojí za přečtení.

18 13.02.2019

Zajímavý nápad, zajímavý, napínavý a tajuplný začátek....jenže pak to byla pro mne těžko skousnutelná konstrukce, která mne bohužel nepřesvědčila. Kniha si už našla řadu nadšených čtenářů, já však ani při nejlepší vůli mezi nimi nejsem....

15 13.02.2019

Nejprve jsem kdysi viděla skvělý stejnojmenný film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompson. Byl vynikající. Strašně smutný a donutil k zamyšlení.

A kniha je stejná. Je o tom, jak způsob života a myšlení v extrémně konzervativním prostředí britské šlechty dokázal doslova zmrzačit psychiku těch, kdo jí oddaně sloužili. Je o tom, jak taková oddanost dokázala úplně likvidovat osobní život majordomů, hospodyň, lokajů a všech těch, kdo na sebe převzali úděl sloužit svým pánům do roztrhání těla. Nic si nemyslet, o ničem nepřemýšlet, zapomenout na sebe a své blízké....

Kniha je psaná formou jakési osobní vzpomínky majordoma jedné z anglických šlechtických rodin, která si navíc "zadala" svou angažovaností ve prospěch Němců před nástupem nacistů k moci. Ani tato doslova skandální okolnost nepřiměla oddaného sluhu svého bývalého pána ani v duchu kritizovat. Jeho výchova i jeho celý život, který byl vyplněn jen prací, ho úplně zbavil vlastní osobnosti, samostatného myšlení a veškerých emocí. Přesto ho několikrát v životě oslovila milující bytost, on sám však nikdy nebyl schopen žádné očekávané odezvy...

Kniha možná není pro každého, ale doporučuji ji, stejně tak jako stejnojmenný film.

33 13.02.2019

Asi se nestanu fanynkou Joy Fieldingové. Píše zručně, dokáže se docela věrohodně vžít do myšlení nejrůznějších osobností, ani zápletka není špatná. Ale...v této knize jsou "nahozeny" osudy několik žen, které se posléze potkají. Ne všechno je tu však skutečně dostatečně propracováno a vysvětleno. Měla jsem pocit, že je kniha sepsaná především s ohledem na trh (koneckonců, kdo by to spisovatelům vyčítal, že)....Vylíčení hlavního zloducha je jako z učebnice psychologie psychopatů, chování jeho obětí, to je klasický příklad syndromu týrané ženy.... Přiznávám, že tuhle knihu osobně za thriller nepovažuji, něco mi v ní chybělo. Přesto si myslím, si určitě najde své čtenáře. U mne za tři.

13 11.02.2019

Kainar je básník mého srdce....

...Život je bílý koráb
s cukrem a vínem
lásky se nedožijem
na moři líném
Kdo má strach v podpalubí
o plachtu prasklou
Jakživ se nedoplaví
za snem a láskou.....

...Čas je mý kuře v hodinkách
Čas je jen zeď a černý hrách

Flétnu v rukou mám
Jdu já vím už kam
Číslo domu znám
Flétnu v rukou mám

19 06.02.2019