dearkiki komentáře u knih
Vybrala jsem si tuhle tenkou knížku povídek, abych znovu otestovala, jestli mi Márquez vůbec něco říká, nebo ne. Nezklamala. Byla jsem ihned vtažena do toho podivného městečka a živě si představovala všechny ty zvláštní postavičky, o kterých se v povídkách píše. Není to jednoduché čtení, ale bavilo mne to. Tedy až na tu poslední povídku, která se jmenuje jako celá kniha. Tam jsem se docela ztrácela.
Tato knížka mne příliš nenadchla. Ano, pochopila jsem její smysl, ironii a kritiku, ale ten příběh, ve kterém se toto vše ukrývalo, byl dost strašný. Měla jsem potíže dočíst to do konce, ale vytrvala jsem. Jsem ráda, že jsem tedy alespoň něco od Voltaira přečetla, ale opakovat tento zážitek již nemám zájem.
Obvykle mám toto téma v oblibě, ale zde vystupovalo na můj vkus příliš mnoho postav a žádná z nich mne neoslovila. Až do konce jsem si nebyla schopná zapamatovat, které jméno ke komu patří a o kom je to vlastně zase řeč. Myslela jsem, že to ani nedočtu, ale bála jsem se, abych o něco nakonec nepřišla, kdybych to vzdala moc brzy. Dočetla jsem, ale vracet se ke knize určitě nebudu. Tři hvězdičky dávám za těch pár zajímavých scén, které jsem v knize objevila.
Další dobrá oddychovka. Možná trochu slabší, než ty Kesslerovky, co jsem dosud četla, ale pořád napínavá a strhující. Zhltnuto za dva dny. :-)
Byla to nádhera, prostě lahůdka. Tenká knížka, ale plná dramatických, leckdy bizarních situací, prodchnutá duchem doby a místa. Svérázné postavičky promlouvající ze vzpomínek na dětství, někdy vás rozpláčou a jindy pobaví. Vše doplněno dobovými fotkami. Doporučuji k přečtení - nezabere to ani moc času.
Celkem krátká kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah.
Popisuje bohužel velmi skutečné hrůzy, které v zájmu "lékařské vědy" museli dnes a denně zažívat i ti nejmenší.
Příběh je to silný, ale osoba vypravěčky mi vážně nesedla. Proto dávám o hvězdičku méně.
Tenká knížka, ale silná svým obsahem. Po ty dva dny, co jsem jí četla, jsem nemohla myslet na nic jiného. Příběh tohoto útěku už jsem zběžně znala, ale zde je vše popsáno podrobněji a člověk má pocit, že u toho byl. Určitě doporučuji k přečtení!
Krátké, ale velmi působivé. Knížka se mi moc líbila a určitě ji mohu jen doporučit. Typická atmosféra městečka dokresluje smutný osud člověka, který ztratil syna i budoucnost, ale přesto stále doufá, že bude lépe. Každý týden marně čeká poštu, řeší, jak přežít další měsíc a uchránit své dědictví a důstojnost.
Skvělá kniha - stejně jako první díl. Nesmí chybět v knihovně žádného fanouška Sherlocka Holmese. Tentokrát naprosto vyniká velmi dobře známý případ Psa Baskervillského - můj nejmilejší. K mému překvapení jsem zde objevila i Údolí strachu, mně do té doby neznámý příběh, který je velmi pěkně zpracovaný a napínavý až do konce.
Tak tohle byl dost smutný díl. Samozřejmě, velmi dobře napsaný. Uzavírá se trilogie o Jindřichovi a Eleonoře a musím říct, že mi v dalších knihách budou chybět. K předchozímu vyčerpávajícímu komentáři není moc co dodat, tak snad jen, že tento příběh všem doporučuji a doufám, že se v budoucnu k celé sérii ještě vrátím.
Z celé trilogie je Ďáblovo plémě, dle mého názoru, nejlepší. Děj přímo ubíhá před očima, skvěle vystihuje motivy jednotlivých postav a jejich spletité osudy a soustředí se tentokrát především na Jindřicha a jeho syny. Nikdo z nich to neměl právě snadné a každý za své cíle bojoval, jak uměl. Mocná rodina se pomalu ale jistě rozpadá a říše je v ohrožení. Vše řítí do záhuby, ale vy musíte prostě číst dál. Co kdyby přece jen... ?
Hned jsem sáhla po dalším dílu. Všem vřele doporučuji!!!
Skvělé pokračování historické ságy. Příběh Jindřicha a Eleonory je zde velmi věrohodně přednesen a myslím, že každého čtenáře text bez potíží zaujme a vtáhne do děje. Pokaždé, když jsem knihu odkládala, bylo to, jako bych musela skutečně překonat staletí pro návrat do současné reality.
Stejně jako předchozí Kesslerovky, se kterými jsem zatím měla tu čest, je i tato velmi čtivá. Děj vás zkrátka nepustí, dokud nedočtete poslední stránku. Opět se zde mihne několik skutečných historických postav a jejich charakteristika se zdá velmi výstižná. Knížky tohoto autora mně prostě moc baví, je to super oddechovka. Těším se na další.
Velmi podařené pokračování úžasného příběhu, který psala sama historie. Skvěle vykreslené charakteristiky hlavních postav, působivá atmosféra a zajímavý příběh. Jen to neustálé upozorňování na těžký úděl žen té doby, mi po čase začalo už trochu vadit. Také ta Ranulfova fiktivní linka děje je tam dle mého názoru trochu moc často... Ale i tak si kniha zaslouží plný počet hvězdiček a mé doporučení. Těším se na další pokračování v knize Král a vévodkyně.
Knížky Herty Müllerové jsem si velmi zamilovala. Jsou pro mně nečekaně objeveným, vzácným pokladem. Po Nížinách a Cestovním pasu, je Srdce bestie třetí autorčinou knihou, kterou jsem přečetla...pěkně jednu za druhou, protože se mi vůbec nechce opustit tenhle zvláštní styl, ačkoli to opravdu není lehké ani veselé čtení.
Jak se dalo čekat, i tenhle příběh je drsný a syrový, plný sledování, udávání a sebevražd, vypráví o totalitě, ale také o nevšedním přátelství a lásce, o závislosti a strachu a touze po svobodě.
Pokud bych měla srovnávat s předchozími knihami, zapůsobilo na mne Srdce bestie zatím nejsilněji. Ale ještě mně čeká Rozhoupaný dech.
Já jsem z tohohle stylu psaní nadšená. Je to opravdu silný zážitek. Stejně jako v Nížinách, mne slova autorky opět lehce unesla do jiného světa a vykreslovala přede mnou jeho svéráznou krajinu a tíživé lidské osudy. Knížka přímo sálá hutnou atmosférou té nevlídné doby, která útočila na nevinnost lidí, je zní cítit vůně zašlých časů, prázdnota po ztracených a stesk po domově těch, kteří odešli a nikam teď vlastně nepatří.
Vůbec jsem se nenudila. Stejně jako v prvních dvou knihách příběh plynul tak nějak sám od sebe a nutil mne číst dál a dál a těšit se zas na další večer, strávený ve společnosti Tenga a Aomame. Pohled další postavy děj příjemně obohatil a nakonec jsem se s tím podivným Ušikawou i těžko loučila.
Jak už jsme psala u prvního dílu, byla to má první Murakamiho kniha a teď jen doufám, že všechny další, které otevřu, udrží tuhle laťku, která visí opravdu hodně vysoko.
Život se s Liesabeth tedy rozhodně nemazlil. Je až neuvěřitelné, čím vším si musela projít. Určitě ji všechny ty peripetie osudu zasáhly a zformovaly její osobnost. S úžasem jsem četla její příběh, ale přesto všechno jsem jí často nerozuměla. Nedokážu vůbec pochopit některá její rozhodnutí, jako návrat do Sovětského svazu, i když v knize své důvody uvádí - mně tak přesvědčivé nepřipadaly, ale asi je to tím, že to nikdo jiný než ona posoudit nemůže. I když dávám čtyři hvězdičky z pěti, s Liesabeth jsem se zkrátka nějak nesžila. Kniha by se mi asi líbila víc, kdyby pojednávala jen o jejím dětství a tuláckém životě. Připomnělo mi to film, který jsem viděla v kině a který se jmenoval podobně - Vlčí děti. Tam to bylo ale opravdu jen o dětech.
Tenhle příběh odvážné mladé knihovnice v táboře smrti mne chytil a nepustil až do konce. Vypráví o přežívání v rodinném táboře, kde jediný únik z kruté reality představuje několik málo pečlivě ukrývaných knížek, které přinášejí alespoň závan skutečného života tam venku, kde všechno bylo ještě v pořádku. Dita se o tento svěřený poklad stará s pečlivostí a odhodláním, i když jí hrozí smrt. Není to ale jen její příběh... v táboře se odehrává spoustu malých i velkých dramat a my se setkáváme s dalšími zajímavými postavami a jejich osudy. Trochu mně v druhé polovině knihy už štvala ta neustálá posedlost Freddy Hirschem a tajemstvím jeho odchodu, proto dávám nakonec čtyři hvězdy.
Jedná se o takového průvodce po hlavních Meyrinkových románech - Golem, Zelená tvář a Bílý dominikán. Snaží se nastínit další význam některých pasáží, ale nepopírá, že každý musí učinit zkušenost vlastní. Cesta je vždy individuální a zážitky jedinečné.