deauville komentáře u knih
Začátek byl velmi napínavý, příjemně jsem se bála, ale s ubývajícími stránkami se to nějak začalo moc komplikovat a té duchařiny začalo být trochu moc, nezachránil to ani závěr. Oceňuji výborný nápad, ale snaha zahrnout tam všechny možné šumavské "urban legends" dílu uškodila.
Další "rodinná" historie počínající před druhou světovou válkou... Příběh zajímavý, má spád, je čtivý. Ale přesto mi přišel závěr trochu překombinovaný.
Příběh navazuje na knihu "Odpusť, že jsem se vrátil". A stejně jako u předchozího "dílu" musím konstatovat, že styl vyprávění je jaksi popisný a ubírá příběhu, který je jinak nesmírně zajímavý, na atraktivitě.
Skvělé téma a propracované postavy. Ale tak nějak popisný styl psaní mě nechytl, z příběhu úplně vytahoval všechen život. Za to hvězdička dolů.
Já mám tento typ humoru ráda. Ano, souhlasím, místy je to přes čáru a trapné, tak jako celá Mládkova tvorba. Ale celkově se tím dodnes bavím.
Zajímavé téma o tzv. Magdaleniných prádelnách v Irsku. Ale to je asi tak všechno, co je na knize zajímavé. Celý příběh se pohybuje v náznacích, což je v knize v doslovu uváděno jako plus, takže žádné hororové scény sadistických jeptišek a jejich obětí zde neobjevíte. Stejně tak "obrácení" hlavního hrdiny je jen naznačeno... Na můj vkus je ale těch náznaků až moc, občas by neškodilo přejít "k věci".
Prostě knížka neurazí, ale ani nezůstane v paměti.
Osmý život se mi četl lépe, tady mi to přišlo místy lehce zdlouhavé. Ale stále velmi silný příběh, tentokrát z 90. let minulého století, čili doby, která pro Gruzii musela být extra bouřlivá... a to všechno se v příběhu odráží.
Nejdřív jsem viděla film (několikrát) - vynikající. Jak už tu bylo v komentářích řečeno, kniha je víc popisná, ale ten příběh je velmi silný.
Pokud máte rádi Vlastu Javořickou či Vlastu Pittnerovou, bude se vám příběh líbit. Prvorepubliková story o tom, že peníze nejsou všechno...
Podle doslovu nedokončené dílko spisovatelky. Krátký příběh, naprosto předvídatelný, nicméně i tak dobře napsaný, včetně charakteristik postav.
Moc se mi líbilo, přečetla jsem jedním dechem. Ne tak dávná, zato smutná, historie, která nám asi není moc známá. Lehce mystická nadstavba dokázala příběh pozvednout o několik úrovní, byť je podle autora smyšlená. I styl vyprávění se mi líbil, což u amerických autorů nebývá poslední dobou úplně zvykem...
Nedočetla jsem. Vadí mi autorův styl, příliš popisný, příliš jednoduchý. "František udělal...", "Jarmila si pomyslela". Chtělo by to dodat postavám víc života. U prvního dílu mi to taky vadilo, ale tam byl příběh (resp. jeho téma) daleko zajímavější, takže jsem to ještě "udýchala". U druhého dílu je celý příběh méně zajímavý a víc předvídatelný, takže i autorův styl daleko víc "vynikne".
Četli jsme jako povinnou četbu ve třetí třídě. Přestože jsem byla už tehdy velkou čtenářkou, tahle knížka mě opravdu neoslovila. Přišlo mi, že příběh plynul příliš pomalu...
Tak Samarkand miluju, takže to nebude úplně nestranné hodnocení... nicméně, pokud odmyslíte ideologický balast (kniha prostě byla napsána za minulého režimu), jedná se o zajímavý pohled na život v Uzbekistánu. Příběh zajímavý, čte se dobře.
Zajímavý příběh, který se dobře čte, i když nedokážu posoudit, do jaké míry odráží realitu. Vadil mi jen místy hodně patetický jazyk.
Zklamání. Téma příběhu znělo hodně zajímavě, ale zpracování se mi nelíbilo. Vypravování staré ženy "bez ladu a skladu". Z tématu se podle mě dalo vytěžit daleko víc.
Tak psáno jazykem (nářečím), které bude mladým hůř srozumitelné, ale už asi patřím ke starším ročníkům:-)
Příběh má několik linek, které lze různě interpretovat. Mně nejvíc oslovila oběť matky, která se rozhodla, že se provdá bez lásky, aby měl její nemanželský syn lepší život. No, nepovedlo se, kromě matky se moc nesnažil ani nový manžel, ani nemanželský syn. Prostě peklo na zemi. Jenže syn je ještě dítě. Na čí stranu se přidat? Na manželovu, protože, přestože tyran, je zdrojem potravy, nebo na synovu, který se chová jako nezodpovědný harant, ale je to pořád dítě, které kromě jídla potřebuje lásku i pochopení? Tady se nelze rozhodnout dobře.
Za mě 100 % ne. Příběhy zajímavé, ale trochu schematicky napsané. Přečetla jsem, zajímavé čtení, ale nějaké hlubší pocity v mém nitru nerezonovaly:-)
Tak jako je to zvláštní příběh. Ale navzdory trochu nerealistickému hlavnímu příběhu to bylo příjemné čtení. Vlastně mi byla hlavní hrdinka sympatická. Trochu jsem nechápala zapojení vedlejších příběhu (vietnamská prodejkyně, americko-japonský turista), ale tak zase to výrazně nerušilo příběh.
Různé příručky osobního rozvoje a návody na lepší život nečtu. Jen občas pro pobavení, fascinuje mě, jak někdo může věřit, že mu život vylepší přečtení knihy. Tuhle knihu jsem našla v knihobudce, hledala jsem něco na čtení do vlaku. Že se zase jako trochu pobavím.
Ale překvapilo. Když abstrahujete od všech těch rad a porad, co autor nabízí k dosažení bohatství, zůstane popis americké společnosti během Velké hospodářské krize (kniha byla napsána v roce 1937 a autor tvrdí, že nad ní strávil 20 let). A tahle součást je hodně zajímavá, fungování amerického státu a společnosti v této době ve zkratce:-) Proto tři hvězdičky, jinak by to byl automaticky odpad:-)