deauville komentáře u knih
Líbilo se mi, moc. Velmi mi to připomíná "psycho" povídky Edgara Allana Poa - Pád Usherova domu, Berenice, Ligeia, William Wilson... prostě ty, kde posedlost přechází v šílenství. Nebo v amok?
Tak moje "parketa" jsou spíš kočárky 80. a 90. let minulého století, starší kočárky mi přijdou hodně nepohodlné (hlavně pro rodiče), nicméně chápu, že každý (spíš každá?) má oblíbené období dle svého "vzniku".
Ale klobouk dolů před autorkou, že dokázala shromáždit tolik materiálů, uspořádat je chronologicky a vydat z nich knihu... Vlastně vědecká práce:)
+ Líbilo se mi téma, možná jsem otrlá, ale za mě kniha neobsahuje nic, co by nezmiňovaly stovky knih na toto téma napsané dříve.
+ Jak bylo zmíněno v komentářích pode mnou, vyprávění je sice maličko chaotické, ale při troše pozornosti se v něm vyznáte.
- Odosobněnost. Nedokážu si pomoct, ale hlavní hrdinka (Stanisława Leszczyńská) je líčena tak dokonale, že ve mně nevykřesala špetku sympatií, nějaký projev lidskosti - kromě toho, že všechny kolem miluje a odpouští a dokáže moralizovat jen pouhým pohledem - se tam za celou dobu neobjevil. Buď by tedy měla být minimálně blahořečená, nebo si ji autorka musí hodně idealizovat. Nějaké jiné emoce než láska by z ní udělaly člověka.
- Popis myšlenkových pochodů Josefa Mengeleho považuji za velkou literární nadsázku. Kdo vidí do hlavy tohoto psychopata? Navíc vzhledem k příběhu celkem zbytečné vsuvky, většina z nás ví, kdo to byl Mengele a co dělal...
Nevím, jaké drogy při psaní tohoto díla autor užíval, ale výsledek je super, bez ohledu na to, že celý příběh končí docela smutně. Ráda se k tomu vracím.
Ze začátku se mi kniha líbila, tak od poloviny mi začalo trochu vadit, že je tam "person jak na orloji", takže člověk musí dávat velký pozor, aby se v příběhu (příbězích?) neztratil.
Ale jinak dávám plný počet bodů za invenci a nápad, jak téma koncentračních táborů zpracovat tak, aby to nebyl jen pouhý výčet hrůz.
+ Tři příběhy vězeňkyn koncentračních táborů zase trochu z jiného, tentokrát ryze ženského, úhlu pohledu. V záplavě různých knih na téma život v koncentráku zase jedna, která přináší něco nového.
- Styl vyprávění se mi nelíbil. Jak už tu několikrát zaznělo, různé odbočky a paralelní příběhy knize škodí. Autorka má navíc potřebu v každé části knihy zdůrazňovat na dalších příkladech a příbězích, jak to muselo být v koncentráku hrozné - ale to přece vyplývá z těch tří hlavních příběhů dostatečně, co asi může být horšího, být těhotná a porodit v koncentráku... Mám z toho pocit, že autorka tak trochu považuje své čtenáře za nevzdělané pitomce, když má potřebu popisovat, jak to vypadalo v Osvětimi, Mauthausenu, kdo to byl Mengele atd., a to neustále a pořád do kola, při každé zmínce... Velká škoda, příběhy tím ztrací spád a přehlednost.
Plusy:
+ Knížka za mě moc dobře popisuje situaci ukrajinských gastarbaiterů v letech 2000-2010, tuhle komunitu trochu znám a můžu říct, že začátky těchto lidí v ČR jsou velmi podobné těm, které popisuje autorka (resp. vypravěčka).
+ Styl vyprávění se mi líbil, je chaotický, ale většina z nás, když něco vypráví, vystupuje stejně, takže mi to přišlo přirozené.
Minusy:
- Popis pracovníků neziskovek pomáhajících těmto lidem mi přijde jako takové klišé (naivní snaha pomoci...), ale budiž, pokud to budeme brát z pozice hlavní hrdinky...
- Příběh postupně ztrácí tempo, začátky byly dynamické, zhruba v polovině se to však začalo tak nějak rozpadat, spousta osob, spousta vedlejších příběhů atd. Konec mi připadal jaksi bezradný.
Čtyři hvězdičky za realistické vylíčení situace gastarbaiterů z Ukrajiny, to vyžadovalo přípravu a předchozí seznámení se s realitou.
Čtivé, příběh má spád, konec šťastný, všechno dobré... Nechci rozhodně kritizovat nikoho, kdo uvěřil cizinci z naprosto odlišných kultur a náboženství, přesto si nejsem jistá, zda se autorka nedostala do této situace tak trochu vlastní vinou... Zamilovaná, takže rozhodly city, nikoliv rozum (nebo instinkt?), který ji přece jen varoval...
Za mě relativně naivní příběh z 80. (či 90. ?) let minulého století má přesah do dnešních dob, byť naprosto v jiné podobě. Z mé aktuální zkušenosti v okolí např. manželství Čecha a Číňanky - podobný příběh, jen jiná kultura - a bohužel on je ten, kdo dnes nemůže vídat své děti, ježto zmizely s manželkou, které český manžel nezajistil dostatečnou životní úroveň, někde v Číně...
Závěr: používejme rozum:-)
Koupila jsem sedmileté neteři k Vánocům. Kraťoučký příběh, ale s hlavou a patou a "morálním přesahem". Na rozdíl od komentáře pode mnou se mi ilustrace líbí, ano, nejsou prvoplánově pěkné, ale hodí se ke knížce - která je i jinak graficky pěkně zpracovaná.
Knihu jsem poprvé četla v devíti letech (nález v babiččině knihovně), a i když s postupem let samozřejmě vidím řadu nedostatků, přesto má v mé knihovně čestné místo, bez ohledu na to, že je to vlastně kýč... Prostě dívčí román, kniha mého dětství, v dospělosti asi nemá smysl ho číst. Nicméně ve správném věku může člověka hodně ovlivnit - já se díky tomu seznámila s většinou knih autorky:-)
Četla jsem v roce 2007 a pamatuji si, že mě knížka hodně oslovila. Bohužel už vůbec nevím čím a vlastně si ani nepamatuji, o čem příběh byl:-) Buď tedy klepe na dveře strýček Alzheimer, nebo knížka zas až tak dobrá nebyla, jak se mi tehdy zdálo. Ale je mi čtyřicet, chci věřit, že tedy platí varianta b).
Jedna z knih plných myšlenek pro "osobní rozvoj". Tyto knihy nečtu, ale tady tři hvězdičky za to, že se autor snažil a dal tomu alespoň literární fazónu, tzn. neskončil u pozitivních afirmací, desater osobního úspěchu, návodů na (hmotné i duševní) bohatství apod.
Četla jsem asi v osmi letech a dodnes si pamatuji, že když jsme si o této knize ve škole v rámci povinné četby povídali, myslela jsem si, že mě taková blbost o blbé holce nemůže bavit... Ale nakonec jsem tehdy knížku přečetla asi během dvou dnů, jak mě to chytlo, přestože můj žánr byly tehdy spíš Děti z Bullerbynu...
Další příběh na téma odsunu Němců po 2. světové válce. Komorní dílko, a i když téma už bylo v literatuře mnohokrát prezentováno, tento příběh je přesto čtivý - podaný stručně a stroze - což se mi ale líbilo. Nač psychologické rozbory a filozofování, když má člověk (v tom lepším případě) jen dvě možnosti - špatnou a ještě horší. A tohle, podle mého hlavní "message" knihy, je v příběhu zachyceno.
2. světová válka a vztahy mezi lidmi během této hrůzy jsou mým oblíbeným námětem, což znamená, že a) toho mám v této oblasti už hodně přečteno, b) už mě žádný příběh z této doby nemůže moc překvapit.
Tento příběh je v rámci tématu průměrný, což je spíš pozitivní hodnocení. Ovšem vyprávění z pohledu smrti mě opravdu nenadchlo... Snad měl autor pocit, že příběhu tím dodá něco navíc, jakousi nadstavbu, aby se nejednalo jen o další historku z 2. světové války. No, za mě tomu spíš uškodil.
Tak budu se opakovat, všechny myšlenky už v komentářích zazněly, ale shrnu je možná zase z jiného hlediska:
- téma kontroverzní, ale zajímavé, asi málokdo by si dnes troufl něco takového napsat,
- líbil se mi styl, jakým Nabokov píše, plus překlad je také výborný.
ALE - všechny hlavní postavy, včetně Humberta Humberta, Lolity i její matky mi byly děsivě nesympatické, bez ohledu na jejich neutěšený rodinný život. Humbert Humbert se ve své pedofilii vyžívá, Lolita ji využívá a její matka je úplně mimo... no, když to tak vezmu, můžou si za to sami:-)
No... S jednou kauzou, kde pan Šlachta hrál zásadní roli, mám bohužel vlastní, byť vzdálenou zkušenost. Dramatické zatýkání, mediální prezentace, nakonec ale všechno vyšumělo do ztracena, a opravdu to nebylo tím, že by obvinění (celkem 20) upláceli soudce... Moje hodnocení tedy není zcela nestranné.
Moji zkušenost ovšem potvrzuje tato kniha - pan Šlachta je fanatik. Přesvědčený, že všechno, co udělal a dělá, je bez chyby, celý život slouží vlasti, bez ohledu na těžkosti, jde mu o spravedlnost, ale ne každý ho chápe a korupce je všudypřítomná. O uznání nestojí, ale zároveň má potřebu o tom sepsat knihu... Za mě nebezpečný člověk - korupci považuji samozřejmě za negativní jev, ale motivace zkorumpovaných je pro mě alespoň jasná - jde jim o peníze. Z těch, kterým jde o tzv. spravedlnost a potřebují to hlásat do světa, mám strach.
Dvě hvězdičky jen za to, že kniha obsahuje "insiderské" informace, byť i zde je samozřejmě důležitý úhel pohledu. Ale skutečně může přiblížit fungování politiky a policie, které samozřejmě také není ideální a bezchybné. Otázkou je, zda chceme, aby je napravoval zrovna pan Šlachta.
Doporučuji. Region, o kterém většina z nás vůbec nic neví a nedokáže říct, jaké národy v této oblasti žijí, natož aby znala jejich dějiny...
Klobouk dolů před autorem, který si poradil s historií tak rozsáhlého a národnostně bohatého regionu, který navíc prošel bouřlivým vývojem.
Přečteno poté, co jsem ve Střední Asii několikrát byla. Za mě výborná práce, i když pochopitelně ve zkratce. Skutečně obsahuje to důležité, co potřebujete vědět o Střední Asii, pokud se tam chystáte. Samozřejmě, že je třeba počítat s tím, že řada ubytovacích kapacit či restaurací nemusí fungovat, může mít jiné majitele, služby se mohou zhoršit (i zlepšit), ale tak s určitým morálním opotřebením se u průvodců prostě musí počítat...
Mám ráda knihy o etologii zvířat. Kdyby autorka zůstala jen u toho, mohla to být zajímavá populárně naučná kniha o etologii vlků. Dvě hvězdičky dolů za to, že jsem se při čtení musela prodírat různými esotero výklady a doporučeními, jak sociální chování vlků využít i v lidském životě.
Autorka ale nějak zapomněla, že každý živočišný druh je vybaven pro přežití v prostředí, v jakém žije, což se týká i sociálního chování - to je prostě formované prostředním a fakt se jen těžko dá využít jako inspirace pro jiné živočišné druhy. Tento "přesah" je za mě opravdu zbytečný.