derrry komentáře u knih
Suverénně napsaná kronika doby i biografie Mistra. Spíše než literární rozbor historická analýza, v níž se je Nezval vykreslen jako pragmatik a egoista, který "jde s dobou". Chválím i část věnovanou jeho nemanželskému synovi, která zase zachycuje deziluzi po pražském jaru a nastupující normalizaci i to, jak dokáže slavné jméno zničit lidský život. Řadím vedle Čornejova Žižky do top 4.
Vezmi a pozvi stáří dál aneb nevědomost je radost
Je to debut. Je to dobrý debut, ale nejlepší kniha roku? Ani ne. Na to je tam moc dlouhý úvod o rozpadlém manželství, moc dlouhý úvod o naivní holčině, strašně moc popkulturních odkazů, vyvanulých jako deosprej z roku raz dva a strašně moc šroubovaný jazyk (nj, slogan není román). Za zápletku hvězda nahoru. A horor? Ne, není. Uvidíme, co příště, prostě škrtat, škrtat, škrtat. Přečíst. Škrtat.
A smíchem lehla celá tramvaj... znám z Odposlechnuto v Praze. Příběhy z reálného provozu, které fungují jako facebookové posty, méně už jako kniha, protože jsou vesměs monotematické. Ale Burger má neskutečný pozorovací talent, celkem cit pro pointu a velmi zábavný jazyk, takže do dopravního prostředku ideální. Ano - guilty pleasure.
Škoda. Na knize by mě zajímalo nejvíc to, kolikrát hrdinové spolkli knedlík, který se jim udělal v krku, když cokoliv řešili. Zatímco v prvním dílu byla Rosie ještě jakž takž emočně zvládnutelná, v druhém je to tak lítostivá, že se divím, že vůbec funguje a něco dělá. Adam byl snesitelný, ale že by byly postavy sympatické, to ne. Číst téměř šedesát stran o tom, jak má Rosie zlomené srdce... ani napodruhé nedočteno, to fakt nešlo. Kasten umí lepší knihy.
(SPOILER) Kristova noho, tohle je třetí detektivka za třetí týden, kde se - spoiler - utahaný detektiv středního věku spustí s mladou krásnou a novou kolegyní. Začínám si myslet, že to ti chlapi píšou proto, aby si mohli dopřát na papíře, když ne ve skutečnosti.... se vrátím k těm hate to love romancím, které jsou přesně to, co jsou. A k Poirotovi, protože ten krizí středního věku netrpí. Jinak tuctová detektivka s banální zápletkou, popisnost tomu kupodivu nevadí, ale dialogy jsou divné a moc se zabíhá do osobního života. Výzva je poprat se se slovinskými názvy a nelze nevzpomenout ikonické duo Vlčka s Beránkem z exnerovek nebo Boušeho s Brůžkem z Hříšných lidí... nebo párek s hořčicí ze života.
Mohl to být krásný steeplechase s pár překážkami... a je z toho nudná chůze na 20 km. Vyškrtat milostné linky, více se soustředit na případ, nedělat pět příběhových twistů a bylo by to dobré. Takhle je to utahané a vedlejší postavy jsou trochu ploché. Místy vtipné.
Když člověk cíleně přeskočí ty nudné flesh/prequel/sequel/spin-off backy, vědomě škrtne linku s Charlottou (ničím nepřekvapí) a část s emočně nestabilními ufňukanými rádoby citlivými emočními tanečky Corma s Robin a bude se soustředit jen na ten příběh, tak: a) ušetří tak 500 stran, b) dostane zajímavou a aktuální detektivku o toxicitě sociálních sítí, která není úplně nelogická, c) začne litovat Ryana Murphyho, protože toho světlá budoucnost v posledním dílu nečeká, to ví přece všichni, že. Ale pokud se pletu...
Švédský Midsomer. Žádná skandinávská řezničina. A hlavní postava mě docela baví. Příjemné letní čtení.
Švédský Midsomer. Příběh zajímavý, logický a konec ve stylu ACh. Příjemné letní čtení.
(SPOILER) Má vyřešit vraždu, ale hlavně chce ojet exmanžela. A protože má superschopnost zpomalit čas, tak to trvá celou knihu a...
Trochu ufňukané ve srovnání s Bude to bolet, doktore?, ale pořád dost zábavné.
První česká kniha o gaslightingu. Důraz na slovo první. Ona je blbka, o něm člověk vlastně nic neví, takže nedává smysl, proč by s ní (zrovna s ní) chtěl manipulovat. A hlavně - jak. Takže ten "psychologicky propracovaný motiv manipulace a zvrat" je vlastně jen výsledek toho, že autor sice chtěl, ale neví, takže... asi jako kdyby fyzik psal o buněčné stavbě rostlin. Takže si počkám na knihu o skutečném gaslightingu.
(SPOILER) Na Mornštajnovou nadprůměrné, jinak takové běžné spotřební zboží s těžkým tématem a místy naivním jazykem. Zápletka - jádro příběhu - (sorry Toy Box, fakt to nejsi ty, fakt ne) zničený dětský život skorobratra je vlastně strašně pitomě a plytce podaný a zbytek příběhu je na to naroubovaný tak nějak... aby to drželo.
Doufám, že přečíst jednu je jako přečíst všechny... díkybohu. Jednohubka na cestu tramvají nebo vlakem ve stylu krásní, mladí a jakožeproblém. Nejzajímavější na knize je recept na závěr. Ale pročíst se k němu dalo zabrat.
Skvěle napsaná kniha. Má spád, drajv, a všechno do sebe zapadá - USA na přelomu milénia, hospodářská krize, snaha najít nového Jobse i změnit svět. Poselství je jasné: nevěřte nikomu, komu je přes třicet. A vlastně - nevěřte ani nikomu pod třicet aneb jak jedna holka tahala za fusku půlku planety a jak jí to procházelo aneb senilové se slabostí pro mladé blondýnky aneb ulov si svého jednorožce aneb fake it until make it.
Typický příklad toho, že vám kdysi někdo pochválil slohovku... Téma je zajímavé, ale v oblasti YA existuje mnohem mnohem mnoho lepších knih, z nichž tematicky ční Srdcerváči. A řešení domácího násilí v knize nutí člověka mlátit hlavou o stěnu, protože je zřejmé, že je to tady jen fancy manýra. Nevadí, fotr tě zmlátí, tak se chytíme za ruce a u stolu si o tom popovídáme a vše bude sluníčkové... nebo slunečnicové...
Definice toxického vztahu na 600 stranách v podivném bezčasí, které zahrnuje přes 30 let. Celkem vzato je to úmorná kniha, která má sice závažné téma, ale kdyby neměla, tak to není amíkovský generační román.
Příběh dobrý, vrah nečekaný - v tomhle ohledu super. Ale je to hrooooooooooozně natažené (a papír je drahý).
Schválně - kdo z vás po 450 stranách doufal, že už si to konečně rozdají a budeme se věnovat tomu, čemu máme - tedy detektivnímu pátrání. To jejich vzdychání stylu má mě rád - nemá mě rád - kurnik, čtu detektivku, ne young adult.
(SPOILER) Taková česká vykrádačka Suburry (filmu, seroš neznám). Milá, se švihem, tempem, spádem, ale vykrádačka. A poslední scény - nevím proč, naskočila mi Textilia.