derrry
komentáře u knih
Druhý dech
Daniel Krásný
Je to debut. Je to dobrý debut, ale nejlepší kniha roku? Ani ne. Na to je tam moc dlouhý úvod o rozpadlém manželství, moc dlouhý úvod o naivní holčině, strašně moc popkulturních odkazů, vyvanulých jako deosprej z roku raz dva a strašně moc šroubovaný jazyk (nj, slogan není román). Za zápletku hvězda nahoru. A horor? Ne, není. Uvidíme, co příště, prostě škrtat, škrtat, škrtat. Přečíst. Škrtat.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Od Klevisové knihy čtu, protože je to guilty pleasure, furt čekám, kdy wau. A že by.... aha, tak nic. Ale musím říct, že z těch "sociálních detektivek" je takhle poměrně slušná a vrah ne zcela čekaný.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Aj mamo moja. To je jak kupovat Vuise Luitona na tržnici a myslet si, že s tím pašunkem projde člověk do obchodu v Pařížské. Chcete originál? Tak si vezměte Martínkovu Černou zem a nedržkujte, když chcete nářečí a ostravštinu, a pak nerozumíte.
Drak spí
Michaela Klevisová
Nemůžu si pomoci, ale jako by Agatha Christie vyměnila anglický venkov za českou vesnici. Nebo kdyby se dal Jiří Hájíček na detektivky, nebo kdyby Barnaby vycestoval jinam než do Francie, nebo kdyby Urban škrtnul ta mystéria v Hastrmanovi... těch paralel je hodně, příběh je chytrý a dobře vystavěný, atmosféra taky. Konec mě nepřekvapil, když se píše o vesnici v pohraničí a příběhem se line odsun. Nicméně, nevím proč, stavbou, atmosférou mi to připomnělo mnou oblíbené exnerovky. I když Bergman Exnerem fakt není.
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
Historik ve mě řve: zdroje, kde máš zdroje? Každé tvrzení musíš ocitovat.
Člověk ve mě řve: jak může! Kdokoliv a ve jménu čehokoliv! Jak někdo - kdokoliv - může.
Příběh východní Evropy ve 20. století - bezzemě - kdysi polské, pak ruské, pak polské, německé, ruské, německé, polské, ukrajinské... kde je pamět spojená s tradicí a musí být vymazána, aby se mohla spojit s ideologií. A že krev není voda a křivda je solí země. A že co mráz spálí, to neporoste. Těžko, přetěžko se hodnotí, tak to u pravdy bývá.
Alfa samec
Vi Keeland
Přečteno kvůli výzvě, protože to má hnusnou obálku. Ale s klasikem řečeno never more.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Myslím, že přesně tohle je důvod, proč nestanuji a v přírodě se pohybuji jen po vyznačených cestách. Taky proto, že baseball není můj sport. Minimum dialogů, hutná atmosféra, bzučení komárů a padající tma, kde se ozývají "zvuky". Žádné nadpřirozeno a přitom z toho běhá mráz po zádech. King byl na tohle vždycky machr a tady je to v koncentrované podobě.
Čtyři roční doby
Stephen King
Kniha je super, ale vybrat si jednu povídku, tak Tělo. Atmosféra babího léta, kdy něco končí. A v ospalém podzimním světle se u skládky lesknou vyhozené mince a píše se osud a někteří se utopí. Tak to je. Někteří lidé se prostě utopí. Pro mě celý příběh nemá slabé místo.
Vždycky mě ale berou "mory", když v krásně zpracovaném filmu "Stand by me" je ta osudovost mincí potlačená a místo příběhu o osudu je to příběh o přátelství. Ne, že by to bylo špatně, ale...
Pistolník
Stephen King
Vyrazila mi dech. Bez tohohle až mediativního dílu by celá série byla o ničem. Brala jsem to spíše jako filozofický traktát, kdy žádná volba není správná, ale cesta musí být zvolena a Roland neustále volí. Protože jsou i jiné světy než tento a byl/nebyl jednou jeden chlapec.
Mrazivá hlubina
Adrian McKinty
Zpívání v dešti z Molotovových koktejlů. Tahle kniha mě neskutečně bavila hlavně kvůli té lehce paranoidní atmosféře 80. let a severního Irska, se kterou se dá bojovat jen černým humorem. A hlavní postava jím oplývá víc než Bono altruismem. Pokud se na to dívám jako na detektivku, tak zápletka byla předvídatelná, pátrání chaotické a výsledek nemastný. Pokud se nechcete v ději ztratit, tak je nutné nastudovat si víc než text Sunday bloody Sunday (sorry Bono, fakt nic proti tobě).
Krkavčí súd
Václav Neuer
Spousta přirovnává k Dánovi. Za mě mnohem lepší, postavy sympatičtější, civilnější a smrtelnější než u Dána, styl a zápletka čtivější. Těším se na další díly
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
To jeden čeká hutné povídky ve stylu Kingovy "Poslední příčky žebříku" a ono... nic. Prázdné, ploché a tak nějak o ničem. Na to, o jaké téma se jedná.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Švédský Midsomer. Příběh zajímavý, logický a konec ve stylu ACh. Příjemné letní čtení.
Země nomádů
Jessica Bruder
Absynt mi sedí. Reportážní kniha o novodobých nomádech - nádenících převážně důchodovém věku, na které dopadly důsledky finanční krize.
Pořád přemýšlím, jestli to nadšení není jen frustrace s úsměvem. S ohledem na téma je ale přes tři stovky stran moc. Kdyby toho byla polovina, nic se neděje. Knize by to krácení možná dost prospělo.
Knihomolka
M. K. Hardy
(SPOILER) Potřeba sladárny, co vypne mozek a otevře slzné kanálky. Z českého prostředí a VŠ? Proč ne. Přestup v třetím ročníku na jinou VŠ? Jen tak? Bez přijímaček?
HAHA.
Odkládám.
Jdu číst nomády.
Holky z porcelánu
Jaromíra Kolárová
Ona to zase taková sranda, jako je film, nebyla. Vlastně to bylo mnohem lepší.
Švihadlo
Juha Seppälä
Severská deprese v neředěné formě. Jeden učitel na cestě nikam a s odhodláním, co nepřipustí cestu zpět. Jinak to nemohlo dopadnout, ale je to síla.
Všichni detektivkáři se můžou jít vycpat.
Jako bys jedla kámen
Wojciech Tochman
Reportáž o důsledcích občanských válek na Balkáně v 90. letech a o tom, jak je více než dvacet let strašně málo z hlediska čehokoliv. Člověk je svou podstatou zvíře. Byl, je a bude.
Belzebubové
JP Ahonen
Milé, vtipné a veselé stripy o rodince metalistů a jedné hudební kapele. Na to, že se jedná o "blbý komiks" má kniha luxusní vazbu a obálku.
Slyším sirény v ulicích
Adrian McKinty
Sean je omlácenější, vyzrálejší, ale pořád stejně sarkastický a bystrý. Jen ta chuť zachraňovat svět a padnout za královnu mu nějak začíná chybět.Reálie 80. let v Irsku, ale autor ubral na politice a přidal na příběhu. Ten je sevřenější, vypointovanější, a pak si přijdou agenti - to se ne úplně povedlo.
