Devorah komentáře u knih
Ze začátku nesouvislý děj, mnoho pohledů od různých postav, neschopnost zorientovat se. Jaké bylo moje zděšení, když se toto táhlo celou knihou. Sice přečteno, ale spíš ze zvědavosti. Za mě již nikdy více. Naprosto příšerný styl autorky a abych byla opravdu krutá, tak na podložení stolku je kniha naprosto postačující. Uff.
Mám koupeno nové vydání této fantastické knihy. Ačkoliv se jedná o životopis, přesto je napsán s lehkostí a noblesou. Jeden z nejlepších životopisů, co jsem dosud četla.
Zrovna tato knížka se mi vryla do srdce. Není to tak dávno, co jsem jí četla a byla jsem nadšená. Autorka dokáže skvěle vystihnout charakter dané postavy, popsat situaci, stačí jen číst a skoro slyšíte řinčení mečů a hudbu na středověkém hradě :-) Každopádně První muž království je jedna z mých nej od Vaňkové, doporučuji na dlouhé zimní večery.
Wilde nám v tomto díle pokládá otázku, zda zvítězí intriky a špinavost nad morálkou a čestnými postoji jedince? I přes vážnější téma je to vtipné, ironické, velmi britské a zároveň i nadčasové. A jako bonus inteligentní humor a brilantní dialogy - prostě Wilde ve své vrcholné formě.
A na závěr shrnutí pro dámy: žádný manžel není ideální.
Soubor povídek, které jsou jakousi kronikou osidlování Marsu námi pozemšťany - i tak by se dala tato kniha jednodušše shrnout. Ale nic není tak snadné jak by se mohlo na první pohled
zdát.
Povídky na sebe volně navazují, ale dají se číst i samostatně. Některé jsou velmi strohé, jiné naopak košaté. Bradbury skvěle pracuje nejen se slovy, ale i s pocity čtenáře. Jeho kniha není ani tak o objevech na Marsu, ale je zejména o naší neschopnosti žít spolu v klidu, míru a vzájemném respektu. Jelikož nejsem milovník sci-fi, přes ta všechna pozitiva mi tato kniha prostě nesedla a četbu jsem si neužila.
Tak to byla jízda s Herculem Poirotem. Opět vstupuje na scénu a opět ve vrcholné formě. Tentokrát to vypadá, že bude mít plné ruce práce s vychytralým vrahem, který zabíjí rychle a nemilosrdně.
Příběh začíná, když je zabit samolibý lord, z jehož vraždy může profitovat více lidí. Na Poirotovi je, aby s Hastingsem odhalil vraha dříve, než opět udeří.
Poirot je zde ve své vrcholné formě, vtipný, ironicky kousavý. Zatímco Hastings by zasloužil pověsit do průvanu - přinejmenším. Jeho postava je zde nudná, plochá, věčně kritizující, beze špetky empatie. Kam se, sakra, poděl ten obdivuhodný přítel a věrný Poirotův druh?
Co se ale zápletky týče, je skvělá, do nejmenších podrobností promyšlená. A finále s odhalením vraha pak přinese čtenáři jedno velké poklesnutí čelisti nad tím, jak to ta Agatha Christie zase výborně vymyslela. Tleskám!
Novinářka a spisovatelka Petra Procházková vypráví v knize Frišta příběh přímo z ulic Kábulu. Život je zde vykreslen velmi věrohodně a realisticky, se smyslem pro humor. Musím říci, že kniha je napsána čtivě a přináší i témata k zamyšlení, např. střet kultur. Herra, hlavní hrdinka je pro Afgánce příliš moderní, nespoutaná, zatímco pro Američany spíše zaostalá, málo progresivní. Ten všudypřítomný střet s realitou a nepochopení jiné kultury s prvky humoru mne bavily.
Jediné, co mi přišlo uspěchané, nedodělané, je závěr knihy, jakoby na sílu. Nicméně i tak ji doporučuji všema deseti.
Jedno velké oddechnutí po přečtení této knihy. Tentokrát to trvalo a trvalo, než jsem se prokousala až na konec. Vůbec mi nesedl styl, jakým je toto dílo psáno. Z mého pohledu šlo o jakousi křečovitost, která se linula celou knížkou. Vše bylo na sílu, děj neplynul přirozeně chvílemi se čtenář až ztrácí ve zmatečném vyprávění hlavní hrdinky.
Po kapitole, kdy se ona hrdinka Miláček dostává do vysněné Ameriky opět přichází rozčarování, a to jak její, tak mé. Ona je zklamaná z toho, že Amerika není jen ten velký sen o lepším životě a já z toho, že vlastně není ani o čem pořádně vyprávět.
Již nikdy více.
Tato kniha se řadí k těm méně vydařeným od paní Christie,nicméně i tak je to stále dobrá a čtivá kniha. Není to, bohužel, klasická detektivka, na jaké jsme od ní zvyklí, ale děj dobře ubíhá, má pár vtipných a napínavých momentů, které nám vrátí mírné zklamání z hlavních aktérů, v tomto případě trochu nudného a skoro až všedního manželského páru. Není to báječný Hercule Poirot, ani všetečná slečna Marplová, je to jen jiná Agatha Christie.
Z této knihy jsem po jejím přečtení stále v rozpacích. Není to vyloženě špatná kniha, ale ani dobrá. Má pár hodně dobrých a napínavých momentů, ale bohužel má také více než dost utahaných a nudných pasáží, které celou knihu dost sráží. Námět sám o sobě je dost dobrý, nicméně autorův styl zase celou knihu posouvá o několik hodnocení dolů. Ve finále mne už vlastně ani nezajímalo, kdo, proč, kvůli čemu.....ale, proboha, už bude konec?
Své čtenáře si kniha bezesporu najde, záleží na tom, co od knihy kdo očekává. Já očekávala víc, než mi zdaleka mohla nabídnout.
Ve své době patřili Led Zeppelin k nejznámějším hardrockovým kapelám, které obklopovala aura tajemna, a kteří za sebou nechávali spoušť v podobě zdemolovaných hotelových pokojů, zlomených ženských srdcí a hektolitrů vypitého alkoholu. Ano, měli pověst rabiátů, nicméně za svůj fenomenální úspěch vděčí své píli a neutuchající inovaci hudby a také schopnému manažerovi.
Hudební publicista Stephen Davis se ujal zpracování historie kapely velmi čtivě, jeho styl nenudí a vtáhne nás do děje. Čtenáře tak vezme do nahrávacích studií, zdemolovaných pokojů, nebo na koncertní pódia. Nicméně to je ale tak to jediné, za co získává plusové body. Zcela opomíjí soukromé životy hlavních protagonistů, resp.v jeho podání to zní: někdy se narodil, byl hned v pubertě, začala ho zajímat hudba, pak potkal svou lásku, vzali se a najednou měli děti…...občas je to až matoucí, jak Davis k informacím přistupuje. A co rozhodně nebudí důvěru je fakt, že spisovatel měl možnost kapelu osobně poznat – jak sám dodává a děkuje v doslovu – během letu v rámci jejich amerického turné a z toho vlastně čerpal. Čili jak důvěryhodné jsou jeho řádky o této kapele?
Nicméně magie Led Zeppelin a jejich hudba stále přetrvává, a to je to, oč tu běží.
Zamarovský má dar psát čtivě, poutavě a neuvěřitelně chytlavě a z této knihy se tak stává román s mírnou detektivní zápletkou, např. ve chvílích, kdy před námi rozkrývá taje klínového písma.
Kniha je opět rozdělena do více částí, kdy první část popisuje práci badatelů a archeologů a před námi tak defilují jejich nelehké začátky a osudy. Druhá část se zabývá historií Sumerů, nejen událostmi, ale zamýšlí se i nad obdobími rozkvětu a úpadku a ve zvláštní sekci se pak věnuje právu, zemědělství, matematice a celkovému rozvoji Sumeru. A na konec je zařazena kultura, kde kromě architektury, sochařství, malířství, šperků a různých ozdob je zmiňována i literatura a její skvosty.
Ačkoliv se jedná o literaturu faktu, rozhodně mě tato kniha ani jednou nenudila, natož aby obsahovala nezáživné pasáže. Skvěle zvolený vypravěčský styl z ní udělal dílo na rozhraní beletrie.
Objevení Tróje je rozděleno do tří částí, přičemž první se zaobírá Homérem a jeho Odysseou. Druhá část nás seznamuje se životními osudy Heinricha Schliemanna a třetí část se pak věnuje vědeckým odpovědím na „homérské otázky“.
Kniha mne nenudila, občas pobavila, místy pobouřila nad tehdejšími podmínkami, které panovaly např. na vykopávkách, nebo v politickém světě. Jako celek je ovšem nepřekonatelná.
Je až s podivem, jak dokáže mile překvapit román s tak příšerným názvem a ještě horším obalem.
Není to jen kniha o cukrářském umění jedné „tak akorát tlusté“ hlavní hrdinky, o vůni čerstvě upečených zákusků a lahodné chuti právě upražené kávy, je to román o sebeuvědomění, o přiznání si vlastních hodnot, o získání sebevědomí a o to větší chuti do života.
A i když má lehce předvítelný děj (což u romanticky laděných žánrů není nic těžkého), dokáže skvěle vtáhnout do životů hlavních hrdinů.
Suma sumárum: kdo hledá nenáročné a pohodové čtivo, nechť sáhne po tomto kousku.
Kniha je plná rodinných sporů, intrik a tajemství, co měla zůstat hluboko skryta.
Hlavní hrdinka Robin se dozví, že jejího otce, jeho novou ženu a dceru někdo postřelil při ozbrojeném vloupání. Několik let se svou rodinou nepromluvila ani slovo, přesto se vrací zpátky do rodného města a potkává ty, které úspěšně ze svého života vytěsnila. A tak začíná příběh o tom, co je pravda, a co lež. Komu věřit, nebo bychom měli uvěřit a že jsou věci, které bychom neměli chtít znát.
Autorka je i v této knize věrna svému vypravěčskému stylu, výborně se čte, nemá rušivých momentů, charaktery všech postav jsou skvěle propracované, ale přesto má čtenář pocit, že Fieldingová recykluje sama sebe. K tomu připočeteme mírně předvídatelný konec, přeslazený happy end a na bestseller to opravdu nestačí.
Kniha měla neuvěřitelný spád, autor čtenáře napíná až k prasknutí, vždy jen tak naťukne a místo rozuzlení přijde konec kapitoly. Skvělá gradace, styl, zápletka….jen ten konec, který mírně snižuje hodnocení celé knihy. Nicméně na tu správnou severskou pesimistickou notu naladí skvěle!
S touto knihou to vypadalo na výborně strávený čas. Nabízela nejen detektivní zápletku, ale jako bonus navíc i umělecké prostředí v nádherném francouzském Giverny. Ovšem místo slibovaného popisu se mi dostalo naprosto nezáživného vyprávění - vyprávění bez ladu a skladu, kde se hlavní hrdinové potkávají, míjejí, jejich život plyne nudně, stejně jako celý děj této knihy. Po týdnu čtení, kdy jsem nebyla schopna se začíst, kdy nuda dosáhla vrcholu, jsem knihu prolistovala, abych zjistila, oč v ní jde. Opravdu ne, nelze doporučit. Snad jen pouze v případě, že hledáte knihu, u které vás přemůže spánek, to vám tato kniha stoprocentně zaručí.
Na knihu jsem byla po těch pochvalných recenzích opravdu velmi zvědavá. No.....přečteno. Objektivně musím hodnotit, že se celkem rychle čte, "děj" - ale ten je vážně v uvozovkách - utíká. Humorné scénky - hm, zasmála jsem se párkrát, stylem mi to strašně připomíná knihy od Třeštíkové - bohužel. Vše jen na efekt, neuvěřitelné příhody ze života, co se nemohou stát. Za mě tři hvězdy a i to je dost.
Potenciál kniha měla, který ovšem autorka vůbec nevyužila. Tomu se říká promarněná příležitost. Další už u mne, paní autorka po této eskapádě, nedostane.
Spojení dvou časových rovin, které se neustále prolínají, to je to, co čtenáře nenechá klidným. Hlavní hrdinka je sympatická, dobové kulisy skvěle zpracovány a příběh jako takový perfektně vymyšlen. Zpracování opět precizní. Čili 5 z 5-ti.