Disease komentáře u knih
Victoria Mas se s tím nepáře, stejně jako se společnost v 19. století nepárala s ženami a jejich právy. Ten poněkud strohý jazyk tomu sluší.
S odstupem času mě tam poněkud ruší jistá žánrová nevyrovnanost, jako by autor nevěděl, jestli píše detektivku nebo parodii.
Rozhodně nejčtivější McCarthy, i když na morální úvahy je i tady spoustu místa. Budu muset dát znovu film :-)
Nechtěl bych být človíčkem, který se pomocí této knížečky seznámit s tím, co je to Heavy Metal. I když chápu, že je to značné míry věc názoru (pro mě např. počínaje NWOBHM), zaškatulkovat tam v podstatě všechno, kde je zkreslená kytara (plus jako bonus čistě elektronické The Young Gods), to chce velkou dávku nevědomosti. Až se divím, proč tam není třeba český Brutus, když mají taky naboostrovanou kytaru...
Provedení "komixu" také není žádná sláva. Pár citací z tisku nebo z PR materiálů kapel doprovázené překreslenými přebaly desek a fotkami z hudebních magazínů (některé jsou fakt hodně profláklé).
A navíc tedy poněkud svérázné vysvětlení některých názvů kapel (v paměti mi utkvělo "Motorhead - Blázen do motorů" nebo "Motley Crue - Metalová banda" :-D).
Podtrženo sečteno: Pokud chtěli autoři vytvořit knižku, která nenechá čtenáře chladným, povedlo se jim to. Mě totiž opravdu silně nasrala.
Jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Sice je to jen ukončení honu na Ibn Asla a dvě delší povídky, které jsou do knihy naroubovány pomocí oslího velemostu, ale jakmile se May přepne do "režimu Halef" je to najednou úplně jiná liga.
Prví tři povídky sice jen takové nahozené (dobré) nápady, ale od titulního kousku jízda až do konce.
Určitě to stálo za čekání. Případ sice tentokrát echt skandinávský, ale pointa s překvapením. Pokračování životů protagonistů taky dobré, Sebastian sic tak trochu zalezl do nory, ale i tak pořád vysoká úroveň. Doufám, že se ještě dočkáme pokračování.
Taková kniha, když si chcete přečíst něco milého, ale Herriot vám tak nějak nestačí.
Další výbor, ke kterému se dá periodicky vracet. Nejde totiž tak úplně o to, kdo co provedl, ale o autorčin výborný styl a smysl pro humor.
Pokračování, kde se opět klade důraz na život MH, ale už tu začíná vystrkovat růžky mnohovrstevnatost knih z 87. revíru.
Zase správně zeširoka a přitom to super drží pohromadě. Díly s Hluchým patří k tomu nej z 87. revíru, i když nejsou samy.
Ze začátku jsem si musel trochu zvykat na zvláštní styl, kdy jsou věty oddělovány jen čárkou jako dlouhá souvětí. Nicméně musím uznat, že to funguje jako strhující a hodně emoce vyvolávající styl. Tu "útěkovou" fázi jsem už znal z Odkazu, takže nejzajímavější pro mě byla část o protloukání se životem na Západě a o následcích pro "pozůstalé" za železnou oponou.
Na rozdíl od (kdysi dávno) prvního čtení to už pro mě nejsou jen nechuťárny. Barker má smysl pro atmosféru a zajímavý literární styl, ne nepodobný Poeovi. Jen v odlehčené Asrael a Jack tam není ten správný jedovatý humor.
Na rozdíl od Osmi hor je tohle lyričtější a soustředí se hlavně na hory. Což mi sedlo.
Vcelku průměrná kniha, která neví, jestli má být dystopie nebo detektivka.
Tentokrát je tu toho opravdu hodně, takže kniha působí jako taková ilustrace toho velkoměsta.
Kaleidoskop několika pravidelných návštěvníků jedné restaurace pohledem číšníka. Připomínalo mi to Hrabala a jeho postavičky ve Slavnostech sněženek, rozhodně ne v doslovu uvedené Obsluhoval jsem anglického krále.
Pokud se mělo jednat o kritiku moderní společnosti, je to kritika velice bezzubá.
Ale jako čtení do tramvaje v pohodě.
Po lehce selankovitém prvním sešitu přijde pecka mezi oči a musím konstatovat, že tento book není jen prostým uzavřením příběhu. Dost brzy dám vše komplet v kuse.
Pro mě jeden z nejlepších Thorgalů, funguje to parádně i jako samostatný příběh.